Lesk a bída města Lvova
Téměř před třemi lety jsem, po návštěvě velikonočního Lvova, sepsal krátký článek: Lvov - neobjevený ráj evropských turistů. Předpokládal jsem, že ho stihne stejný osud, jako všechny ostatní články, protože nic není staršího, než včerejší noviny. Nicméně, z nějakého důvodu právě tento článek neupadl v zapomnění, a dodnes si zachovává čtenost. Proto jsem se rozhodl pro jeho pokračování.
Nebudu se zabývat památkami, jde mi spíš o několik praktických rad a postřehů z posledních dvou cest, tj. přelomů let 2015/16 a 2017/18.
Obě zimy vypadaly ve Lvově naprosto odlišně. Před dvěma lety nebyl sníh, ale město bylo pokryté ledem a dusil ho silný mráz. Chodili jsme od kavárny ke kavárně a často rozmrzali nad šálkem čaje. Letos byla situace jiná, kromě jednoho dne, kdy ráno napadl sníh, a pak postupně odtával, bylo pořád nad nulou a sněhem jsme se nebrodili, ani neklouzali a nepadali v zamrzlých ulicích.
Silvestrovské oslavy ve městě jsou bujaré, vánoční trhy fungují na plné obrátky, ale po půlnoci se moc nestřílí. Lidí v centru jsou mraky, ale hlavně místních a Poláků, zaslechli jsme jednou nebo dvakrát češtinu a slovenštinu, několikrát i angličtinu, ale velký zájem západních turistů se nekoná.
Ukrajinská hřivna se dál propadá, ale subjektivně jsme za poslední dva roky pocítili spíše zdražení. Pro našince je stále levně, trdelník na náměstí za 35 korun, ale už není tak levně, jak bývalo. Nebo spíše v centru pochopili, že si mohou za své služby účtovat více, než někde na periferii, kam turista nemá šanci dorazit. Místním ale není co závidět. Podle inzerátů v západních řetězcích rychlého občerstvení se mzda, na kterou lákají zřejmě studenty a jiné mladší ročníky, pohybuje na úrovni 5000 Kč čistého. Nedostatek financí se odráží téměř na všem - tramvajové tratě jsou ve špatném stavu, fasády domů, zejména mimo centrum, často chátrají. Šikovní lidi odcházejí na západ za lepším, mladí muži nezřídka na východ do války-neválky s Ruskem. A město stagnuje.
Naším lvovským hlavním cílem se staly únikové hry. Před dvěma lety jsme hráli čtyři, letos jsme měli v plánu stejný počet, ale nakonec jsme jich stihli hned šest. I tady se ceny zvýšily, ale pořád jsme na polovině oproti Praze. Jasně, všechno prodraží samotná cesta a nevyplatí se to... Celkem mile překvapí, že obsluha místností je schopná, byť ne na nějak vysoké komunikovat v angličtině. My Slovani si ještě poradíme, ale kdyby se sem vydal třeba Maďar nebo Němec ruštinou nepolíbený, anglicky se domluví. Bereme to jako výzvu, hrát hry v češtině by bylo moc jednoduché ;-), přidáváme si ke hře úroveň nejistoty, jestli se třeba nějaká nápověda neztratila v překladu.
Jak tedy do Lvova? Napříště možná vyzkoušíme leteckou dopravu, proslýchá se něco o lince Brno-Lvov. Uvidíme, jaká bude cenová politika. Prozatím existuje několik vlakových a autobusových spojení, my jsme ale při všech cestách volili auto. D1 je v zimě průjezdná, takže Praha, Brno, Ostrava, Katovice, Krakov a Tarnov, kde přespáváme, a na hranice jsou to pak už jen dvě hodinky. Za poslední dva roky Poláci dostavěli dálnici až na hraniční přechod, a kromě krátkého úseku z Katovic do Krakova (20 zlotých) se - minimálně zatím - nikde nic neplatí, i když dálnice na výběr mýta připravená je.
Po dálnici nejezdíme až na hranice (hraniční přechod Krakovec), ale sjíždíme na vedlejší "nedálniční" přechod Medyka/Šehyni, kde je parkoviště, a tam necháváme auto (10 zlotých na den). Přechod hranice obvykle trvá pěšky kolem půl hodinky směrem na Ukrajinu, hodinu směrem zpět. Letos se zadařilo, přecházeli jsme hned prvního ráno. A naprosto bez čekání. Při cestě z Ukrajiny je třeba dávat pozor na celní limity, Poláci jsou poměrně přísní. Autem dál nejezdíme jednak kvůli pojištění, a pak taky přejezd přechodu autem trvá obvykle hodiny.
Za přechodem čekají taxikáři, chtěli 100 zlotých, což nám přišlo dost, tak jsme jeli autobusem. Máme oba směry vyzkoušené autem i autobusem. Souboj nemá jasného vítěze. Ve čtyřech lidech je asi lepší auto (taxi, Uber, místní člověk), autobus může být dost nacpaný, špatně vytápěný, a jede dvě hodiny, zatímco auto jenom jednu. Autobus vyjde na cca 40 Kč, taxi na 600, ale autobus nás nečekaně vyhodil na okraji města, a zbytek jsme stejně, za 120 Kč, dojížděli taxíkem. Obvykle autobus jezdí až na vlakové nádraží. Po městě pak jezdí taxíky za cca 80 Kč (je celkem jedno, odkud a kam), s Uberem se můžete dostat i na půlku na stejných trasách. MHD je výrazně levnější (jedna jízda za dvě padesát), ale může se vám stát, že nějaká linka třeba nejezdí vůbec, jede jinudy, nebo dlouho čekáte. Mapy tramvajové sítě existují, u autobusů a maršrutek je to složitější a proto volíme raději jistější tramvaje.
Možnosti ubytování ve městě jsou velké, ale pokud se - jako na Nový rok - ve městě sejde turistů opravdu hodně, volných postelí rychle ubývá, a je třeba řešit ubytování s velkým předstihem. A možná si i pár dní před odjezdem přímo s hotelem ověřit, zda je vše v pořádku. Ať neskončíte, jako my, na internetu v mekáči sháněním ubytování na poslední chvíli.
Většina z nás měla letos možnost poprvé oslavit příchod nového roku v jiném časovém pásmu, tj. měli jsme rok 2018 a mohli volat domů, do minulosti, do roku 2017, kde již měli bublinky připravené, ale na otevření lahve se teprve chystali. Zajímavý zážitek.
Uvidíme, co dál. Lvov určitě stojí za návštěvu, ale táhne nás to dále. Jinam na Ukrajinu, případně do běloruského pohraničí, kde Lukašenko lehce uvolňuje opratě postsovětské uzavřenosti - do Brestu, nebo Hrodna.
Foto: Wikipedia
Aleš Gill
Neznámá místa 16: Největší benzínka na světě
Asi to znáte. Platíte na kase za benzín a říkáte číslo stojanu. Čtyři, šest, jedenáct. Říkali už jste ale někdy číslo vyšší než sto? Já tedy ne. Přesto několik takových benzínek existuje. V Texasu.
Aleš Gill
Střípky z KLDR - Díl 26. - Návrat do paralelního vesmíru
Jsou to téměř dva roky od mého posledního článku o KLDR, a téměř tři roky od mé druhé cesty za nejželeznější oponu, jakou si lze představit. A protože informací z KLDR je kvůli uzavřené hranici málo, mohli bychom se tam vrátit.
Aleš Gill
Neznámá místa 15: Hitlerův hrad
Podíváme se na místo, o kterém jste nejspíš nevěděli. Ani já jsem o něm nevěděl. Až při procházení objektem mi přišlo něco... jinak. Jako bych byl doma u Adolfa. A ono taky že jo. Poznaňský kulturák má dost zvláštní minulost.
Aleš Gill
Pamatujete mobily, které vydržely nabité 14 dní?
Pokud si ještě pamatujete tlačítkové mobilní telefony s černozeleným displejem a nabíječkou s podivnou koncovkou, která se nehodila vůbec k ničemu, asi si pamatujete, že jste ji nemuseli používat tak často, jako dnes.
Aleš Gill
Návod na... Safari v Keni (2/2)
V první části článku jsme se podívali na Masai Mara, Hells Gate, Crescent Island, jezero Nakuru a za nosorožci do Ol Pejety. Držte si klobouky, v tomhle článku se podíváme do za mě nejkrásnějšího parku v Africe.
Další články autora |
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Německo je otřeseno. Přišel brutální útok na politika, pak následoval další
Na lídra kandidátky německé sociální demokracie (SPD) v Sasku do evropských voleb Matthiase Eckeho...
Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů
Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...
Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Kdo vlastní české firmy. Zahraniční kapitál roste, počet Rusů v čele klesá
Ruský kapitál v českých firmách od invaze na Ukrajinu a s ní spojenými sankcemi klesá, některé...
Měření lebek či nucená převýchova. Sámové podávají svědectví o křivdách
Krádeže území, odebírání dětí na převýchovu nebo pseudovědecké experimenty. To je pouze část...
Záchranka na maratonu ošetřila 52 běžců po kolapsu, do nemocnice museli čtyři
Záchranáři na Pražském mezinárodním maratonu ošetřili 52 běžců, vesměs po kolapsu. Informovali o...
V německém Magdeburgu strhl vichr skákací hrad i s dětmi do Labe
V německém Magdeburgu v neděli poryv větru strhl do Labe skákací hrad, na kterém se bavilo několik...
Prodej pozemku k bydlení, 1671 m2, Biskupice, ul. Biskupice
Biskupice, okres Zlín
2 370 000 Kč
- Počet článků 245
- Celková karma 19,46
- Průměrná čtenost 1413x
Jsem pisálek. Baví mě psát. Baví mě psát o místech, o kterých moc lidí nepíše. Raději budu psát články o Pchjongjangu a Kábulu než o Dubrovníku a Bibione. Nejsem si jistý, jestli to po mně někoho baví i číst, ale stejně píšu. Třeba si to v důchodu po sobě jednou všechno přečtu a řeknu si: Dobrý.
Jsem rychlocestovatel. Raději nakouknu za týden do dvou zemí, než bych zůstával v jedné. Jet na pár hodin, na otočku, do Japonska, mi dává větší smysl, než do Japonska nejet vůbec.
Jsem řidič. Nerad se nechávám vozit, chci být pánem volantu nebo sedět na místě spolujezdce s mapou v ruce. Když chci vypnout, řídím. Tisíce kilometrů napříč Evropou nebo Amerikou.
Jsem optimalizátor. Umím si správně vybrat zavazadlo a pokud to není třeba, umím si odříct odbavené zavazadlo a užívat si svobodu s příručním batohem. Naopak, pokud se jede autem, není důvod si s sebou nevzít kousek domova, luxusu moderního světa - židli, chladicí box, nůž.
Jsem plánovač. Chci vědět, kam se jede, co se tam bude dělat, jíst, chci vidět mapu, šťourat se před cestou na internetu. Stejně to nakonec končí improvizací...
Jsem akční letenkář. Umím najít letenky levně, a umím se rychle rozhodnout, jestli za danou cenu a za daných podmínek chci nebo nechci letět.
Jsem extrémista. Raději pojedu do Iráku než do Španělska, raději pojedu do Severní Koreje než do té Jižní. Mám rád místa, kam nikdo nejezdí, mám rád otevřený prostor. Špicberky, Island, Saharu, Aralské jezero.