Pondělí 26. července 2021, svátek má Anna
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pondělí 26. července 2021 Anna

Útěk z vězení

17. 08. 2016 8:09:00
Minuty neúprosně utíkají a my ten poslední klíč prostě nemůžeme najít. Strategie z počítačových her - adventur, použít všechno na všechno, nepomáhá. Prostě nám něco nedochází. Rozhodně nám ale dochází čas...

To není začátek, a rozhodně ani konec béčkového filmu, je to spíš pocit každého, každé skupiny, která se někdy rozhodla absolvovat únikovou hru.

Princip je jednoduchý, jste zavření v místnosti, nebo několika místnostech, a musíte najít východ, klíč od východu, nebo splnit nějaký úkol v časovém limitu, nejčastěji 60 minut, abyste vyhráli. Jinak vám usekn... nebojte, nic se nestane, prostě a jenom nevyhrajete. Můžete hledat poklad, bojovat s nástrahami tajemného šílence, dostat se z laboratoře bláznivého vědátora, polstrované místnosti doktora Chocholouška nebo prostě a jednoduše utéct z vězení, tak jako zrovna my nedávno v Pardubicích.

Před vstupem do místnosti dostanete použení o pravidlech, která jsou vždy více méně stejná. Kolik máte času, které věci nehrají (obvykle zásuvky, elektroinstalace), obvykle je možné použít každý předmět jenom k jednomu účelu a pak se jím není třeba zabývat. A úplně vždycky vám seberou mobily, abyste si nemohli pomáhat baterkou, hledat věci na Internetu, volat příteli na telefonu a podobně. Prostě podvádět. Všechno, co potřebujete mít a vědět - a nenaučili vás to v mateřské škole - v místnosti najdete. Je tam tma. Hledejte baterku. Je tam zamčená truhla. Hledejte klíč. Kde a jak, to už nechám na vás.

Dlouho jsem měl za to, že doménou únikových her je Praha a nikde jinde po republice nic takového neexistuje, ale není tomu tak, fenomén únikových her se šíří a existují skupinky, které se na "útěkovou turistiku" specializují a tak i do zmíněných Pardubic dojíždějí lidi i z větší dálky. Pokud jsou v Pardubicích místnosti tři, pak jsou jich po republice, mimo Prahu předpokládám desítky, a další desítky po Praze. Nezjišťoval jsem si přesná čísla a možná to ani nejde - nové stále vznikají. Zajímavý cíl cesty pro jedny, pro jiné teambuilding po práci - obvykle se z "vězení" utíká ve čtyřech nebo pěti.

Trocha historie: Únikové hry nejsou nic nového, jsou tady s námi už pár let, ale čekal jsem, že na západě budou mít historii delší. Není to tak, první začaly vznikat teprve před deseti lety a nejprve v Asii, hlavně v Japonsku, a přes Spojené Státy si našly cestu do celého světa, i k nám.

Pardubické vězení bylo pro mě celkově pátou zkušeností, první čtyři byly všechny ve Lvově, kde jsme měli na dva dny naplánované čtyři místnosti rozházené různě po městě, takže jsme spojili příjemné s užitečným a město si poměrně dost prochodili. Nebo jsme alespoň chtěli, bylo ale deset pod nulou a byli jsme rádi za každou kavárnu po cestě, kde jsme se mohli na chvíli ohřát. V samotných místnostech u to pak bylo o rychlém rozmrznutí svalů a zahřátí mozkových závitů na provozní teplotu, protože to není jednoduché.

Úkoly a jednotlivé místnosti popisovat nemůžu a nechci. Každá je jiná, každý autor je originál a tak se nám zatím nestalo, že bychom se nudili a úkoly se opakovaly. Je prostě třeba si to vyzkoušet na vlastní pěst. Nebojte se nějakého záseku, samozřejmě si můžete zkusit vyhrát bez nápovědy, ale obvykle je k dispozici vysílačka nebo jiný způsob komunikace s obsluhou místnosti, která vám poskytne malou nápovědu nebo napoví správný směr vaší dedukce.

V tom se trochu projevila nevýhoda lehké jazykové bariéry při naší výpravě do Lvova. Obsluha sice mluvila vždycky anglicky, ale nikdy perfektně (a my taky ne), a kvalita spojení v kombinaci s tématickou hudbou, která v místnosti obvykle hraje a dokresluje atmosféru, udělá své.

Při posledním útěku, který jsme absolvovali minulý týden, jsme to prostě nestihli. Chyběla nám tak minuta. Místnost byla plná... no plná není možná to správné slovo, ale obsahovala poměrně dost slepých uliček, předmětů, o kterých jsme si byli jistí, že nás vedou k cíli, jenže nevedly. I takové věci se stávají. A pak tam byly věci, které nám prostě nedošly. Nevadí. Tak zase příště, a je jedno, jestli to bude v Praze, Lvově, Pardubicích nebo třeba Osace. Protože je to sranda, je to výborný doplněk poznávání místního prostředí, kultury... a trochu i vhled do myšlení místních lidí.

A hlavně proto, že příště to za tu hodinu stihnout prostě musíme!

Autor: Aleš Gill | středa 17.8.2016 8:09 | karma článku: 18.60 | přečteno: 776x

Další články blogera

Aleš Gill

Tragédie jménem ČSA a nejdražší řízky na světě

Tato doba cestování moc nepřeje. Ale když se sejde Covid, ČSA a Island, je jistota, že bude o zábavu postaráno. Protože dvě věci, které ČSA něco opravdu neumí, jsou to nestandardní situace a existence v 21. století.

20.7.2021 v 8:45 | Karma článku: 43.82 | Přečteno: 14673 | Diskuse

Aleš Gill

Střípky z KLDR - Díl 24. - Pátá kolona Severní Koreje

Zní to možná až neuvěřitelně, ale v mnoha evropských i řadě dalších zemích fungují organizace, sdružující lidi s podobnými cíli: podporovat přijetí myšlenek severokorejských vůdců v jiných zemích, a z dálky pochlebovat Kimům.

1.7.2021 v 8:52 | Karma článku: 18.17 | Přečteno: 762 | Diskuse

Aleš Gill

Lesk a bída vlaku do Chorvatska

Zní to lákavě, sednout v Praze/Brně/Bratislavě na vlak, dát si šlofíka a probudit se na Jadranu. Není to ovšem taková selanka, jak se na první pohled zdá, protože i taková zdánlivě snadná cesta má svá pro a proti.

16.6.2021 v 8:53 | Karma článku: 44.08 | Přečteno: 21646 | Diskuse

Aleš Gill

Dopravní nehoda v Tanzánii

Dopravní nehody se stávají. Co ale příliš nechceme a doufáme, že se to nikdy nestane, je dopravní nehoda v zahraničí. Protože v ČR auto nepotřebuji, nezbývá mi, než bourat na cestách. Jednou za deset let. Tentokrát v Tanzánii.

1.6.2021 v 9:02 | Karma článku: 17.95 | Přečteno: 758 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Jiřina Votavová

Červenec v Krušných horách

Bezručovo údolí je nejdelší údolí Krušných hor. Z Hory sv. Šebestiána až k rybníku Hřebíkárna vede cyklostezka a údolí se dá projet nejen na kole, ale i projít pěšky. A je to také ráj motýlů.

25.7.2021 v 17:17 | Karma článku: 12.17 | Přečteno: 138 | Diskuse

Jaroslav Babel

Na návštěvě u mladé dámy (7.)

Pořád žijeme v podivné době, kdy nikdo neví, co bude za týden. Sliboval jsem, že se neloučím nadlouho. A protože plány zatím vycházejí (to "zatím" by se asi slušelo zdůraznit), jsem po třech týdnech znovu na cestách.

24.7.2021 v 16:52 | Karma článku: 8.97 | Přečteno: 124 | Diskuse

Jaroslav Babel

Na návštěvě u mladé dámy (6.)

Pořád žijeme v podivné době, kdy nikdo neví, co bude za týden. Sliboval jsem, že se neloučím nadlouho. A protože plány zatím vycházejí (to "zatím" by se asi slušelo zdůraznit), jsem po třech týdnech znovu na cestách.

24.7.2021 v 12:57 | Karma článku: 8.84 | Přečteno: 112 | Diskuse

Eva Hauserová

Pohnutý výlet na Červenou Lhotu

Před pár dny jsem cestou domů z jižních Čech navštívila Červenou Lhotu – o prázdninách jsem tam dělávala průvodkyni zhruba před (pro mě neuvěřitelnými) pětačtyřiceti lety!

23.7.2021 v 8:02 | Karma článku: 12.60 | Přečteno: 512 | Diskuse

Lucie Jančíková

Český mobilní operátor: vzácný, ve světě již téměř vyhynulý druh Upíra obecného finančního

Jednou z opojných radostí, když pendlujete mezi dvěma zeměmi, mezi dvěma technickými mocnostmi 21. století, mezi vyspělou Českou republikou, a ještě vyspělejší Ruskou Federací, je hledání kancelářské sponky na letišti.

22.7.2021 v 17:25 | Karma článku: 43.38 | Přečteno: 6767 | Diskuse
Počet článků 186 Celková karma 31.00 Průměrná čtenost 1537

Jsem rychlocestovatel. Raději nakouknu za týden do dvou zemí, než bych zůstával v jedné. Jet na pár hodin, na otočku, do Japonska, mi dává větší smysl, než do Japonska nejet vůbec.

Jsem řidič. Nerad se nechávám vozit, chci být pánem volantu nebo sedět na místě spolujezdce s mapou v ruce. Když chci vypnout, řídím. Tisíce kilometrů napříč Evropou nebo Amerikou.

Jsem optimalizátor. Umím si správně vybrat zavazadlo a pokud to není třeba, umím si odříct odbavené zavazadlo a užívat si svobodu s příručním batohem. Naopak, pokud se jede autem, není důvod si s sebou nevzít kousek domova, luxusu moderního světa - židli, chladicí box, nůž.

Jsem plánovač. Chci vědět, kam se jede, co se tam bude dělat, jíst, chci vidět mapu, šťourat se před cestou na internetu. Stejně to nakonec končí improvizací...

Jsem akční letenkář. Umím najít letenky levně, a umím se rychle rozhodnout, jestli za danou cenu a za daných podmínek chci nebo nechci letět.

Jsem potápěč. Pokud se ocitnu na břehu moře, neumím se tam jen tak válet. Ze břehu vypadá každé moře stejně, ale svět pod hladinou je pokaždé jiný. Začínám, učím se, ale chci víc. Zatím Chorvatsko, Egypt, Okinawa.

Jsem extrémista. Raději pojedu do Iráku než do Španělska, raději pojedu do Severní Koreje než do té Jižní. Mám rád místa, kam nikdo nejezdí, mám rád otevřený prostor. Špicberky, Island, Saharu, Aralské jezero.

Jsem pisálek. Baví mě psát. Baví mě psát o věcech, o kterých moc lidí nepíše. Raději budu psát články o Pchjongjangu a Kábulu než o Dubrovníku a Bibione. Nejsem si jistý, jestli to po mě někoho baví i číst, ale stejně píšu. Třeba si to v důchodu po sobě jednou všechno přečtu a řeknu si: Dobrý.

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

Oblíbené články

více

Najdete na iDNES.cz