Neděle 5. dubna 2020, svátek má Miroslava
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Neděle 5. dubna 2020 Miroslava

Útěk z vězení

17. 08. 2016 8:09:00
Minuty neúprosně utíkají a my ten poslední klíč prostě nemůžeme najít. Strategie z počítačových her - adventur, použít všechno na všechno, nepomáhá. Prostě nám něco nedochází. Rozhodně nám ale dochází čas...

To není začátek, a rozhodně ani konec béčkového filmu, je to spíš pocit každého, každé skupiny, která se někdy rozhodla absolvovat únikovou hru.

Princip je jednoduchý, jste zavření v místnosti, nebo několika místnostech, a musíte najít východ, klíč od východu, nebo splnit nějaký úkol v časovém limitu, nejčastěji 60 minut, abyste vyhráli. Jinak vám usekn... nebojte, nic se nestane, prostě a jenom nevyhrajete. Můžete hledat poklad, bojovat s nástrahami tajemného šílence, dostat se z laboratoře bláznivého vědátora, polstrované místnosti doktora Chocholouška nebo prostě a jednoduše utéct z vězení, tak jako zrovna my nedávno v Pardubicích.

Před vstupem do místnosti dostanete použení o pravidlech, která jsou vždy více méně stejná. Kolik máte času, které věci nehrají (obvykle zásuvky, elektroinstalace), obvykle je možné použít každý předmět jenom k jednomu účelu a pak se jím není třeba zabývat. A úplně vždycky vám seberou mobily, abyste si nemohli pomáhat baterkou, hledat věci na Internetu, volat příteli na telefonu a podobně. Prostě podvádět. Všechno, co potřebujete mít a vědět - a nenaučili vás to v mateřské škole - v místnosti najdete. Je tam tma. Hledejte baterku. Je tam zamčená truhla. Hledejte klíč. Kde a jak, to už nechám na vás.

Dlouho jsem měl za to, že doménou únikových her je Praha a nikde jinde po republice nic takového neexistuje, ale není tomu tak, fenomén únikových her se šíří a existují skupinky, které se na "útěkovou turistiku" specializují a tak i do zmíněných Pardubic dojíždějí lidi i z větší dálky. Pokud jsou v Pardubicích místnosti tři, pak jsou jich po republice, mimo Prahu předpokládám desítky, a další desítky po Praze. Nezjišťoval jsem si přesná čísla a možná to ani nejde - nové stále vznikají. Zajímavý cíl cesty pro jedny, pro jiné teambuilding po práci - obvykle se z "vězení" utíká ve čtyřech nebo pěti.

Trocha historie: Únikové hry nejsou nic nového, jsou tady s námi už pár let, ale čekal jsem, že na západě budou mít historii delší. Není to tak, první začaly vznikat teprve před deseti lety a nejprve v Asii, hlavně v Japonsku, a přes Spojené Státy si našly cestu do celého světa, i k nám.

Pardubické vězení bylo pro mě celkově pátou zkušeností, první čtyři byly všechny ve Lvově, kde jsme měli na dva dny naplánované čtyři místnosti rozházené různě po městě, takže jsme spojili příjemné s užitečným a město si poměrně dost prochodili. Nebo jsme alespoň chtěli, bylo ale deset pod nulou a byli jsme rádi za každou kavárnu po cestě, kde jsme se mohli na chvíli ohřát. V samotných místnostech u to pak bylo o rychlém rozmrznutí svalů a zahřátí mozkových závitů na provozní teplotu, protože to není jednoduché.

Úkoly a jednotlivé místnosti popisovat nemůžu a nechci. Každá je jiná, každý autor je originál a tak se nám zatím nestalo, že bychom se nudili a úkoly se opakovaly. Je prostě třeba si to vyzkoušet na vlastní pěst. Nebojte se nějakého záseku, samozřejmě si můžete zkusit vyhrát bez nápovědy, ale obvykle je k dispozici vysílačka nebo jiný způsob komunikace s obsluhou místnosti, která vám poskytne malou nápovědu nebo napoví správný směr vaší dedukce.

V tom se trochu projevila nevýhoda lehké jazykové bariéry při naší výpravě do Lvova. Obsluha sice mluvila vždycky anglicky, ale nikdy perfektně (a my taky ne), a kvalita spojení v kombinaci s tématickou hudbou, která v místnosti obvykle hraje a dokresluje atmosféru, udělá své.

Při posledním útěku, který jsme absolvovali minulý týden, jsme to prostě nestihli. Chyběla nám tak minuta. Místnost byla plná... no plná není možná to správné slovo, ale obsahovala poměrně dost slepých uliček, předmětů, o kterých jsme si byli jistí, že nás vedou k cíli, jenže nevedly. I takové věci se stávají. A pak tam byly věci, které nám prostě nedošly. Nevadí. Tak zase příště, a je jedno, jestli to bude v Praze, Lvově, Pardubicích nebo třeba Osace. Protože je to sranda, je to výborný doplněk poznávání místního prostředí, kultury... a trochu i vhled do myšlení místních lidí.

A hlavně proto, že příště to za tu hodinu stihnout prostě musíme!

Autor: Aleš Gill | středa 17.8.2016 8:09 | karma článku: 18.60 | přečteno: 767x

Další články blogera

Aleš Gill

Svoboda cestovat není samozřejmá

Svět se mění a obávám se, že ta změna není na pár týdnů nebo měsíců, ale že některé pořádky už se nevrátí do svých původních kolejí. Po 11/9 nebo Charlie Hebdo se říkalo, že se svět změnil. Nevěřil jsem tomu. Teď se změní určitě.

26.3.2020 v 8:14 | Karma článku: 18.08 | Přečteno: 646 | Diskuse

Aleš Gill

Vlastní časová zóna? Není čas ztrácet čas.

Diskuse o zrušení letního času a změnách zón v EU zase na nějaký čas utichly, zajímavých časových zón je na světě ale více. Když si náš hotel v Egyptě ustanovil vlastní časovou zónu, byl čas se zamyslet nad důvody a začít psát.

11.3.2020 v 7:27 | Karma článku: 13.22 | Přečteno: 370 | Diskuse

Aleš Gill

VIDEOBLOG - Bolívie, Chile a Velikonoční ostrov

Když už jsem se dokopal k tomu, abych si koupil pořádnou kameru a stabilizátor, tak jsem se musel dokopat i k tomu, abych točil. Jenže kdo se s tím má stříhat. Pak ale přišly dlouhé zimní večery...

25.2.2020 v 8:11 | Karma článku: 9.80 | Přečteno: 188 | Diskuse

Aleš Gill

Hraniční přechody, kontroly a víza jsou jako videohra

Cesta do zahraničí je hra. Některé země, třeba Slovensko, jsou první úroveň. Level 1. Pak jsou země, kam je složité se dostat, nemůže jen tak přijet a víza vydávají jenom nerady. Nejvyšší úroveň. Level 10. A pak všechno mezi tím.

6.2.2020 v 8:06 | Karma článku: 18.80 | Přečteno: 1236 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Libor Čermák

Pěší výlet kolem Králíků

Třetí den mé dovolené pod Králickým Sněžníkem jsem se rozhodl, že se vydám na výlet kolem Králíků. Navštívil jsem vojenské muzeum, pěchotní srub Cihelna, Dělostřeleckou tvrz Hůrku a několik dalších bunkrů v okolí.

5.4.2020 v 11:25 | Karma článku: 14.08 | Přečteno: 285 |

Libor Čermák

Dělostřelecká pevnost Bouda

V době, kdy někteří ničí památníky porážky nacismu, bychom si naopak měli připomínat další symboly boje proti této nadřazenecké ideologii. Jedním z nich jsou bezesporu i české dělostřelecké pevnosti. Dnes vám povím o tvrzi Bouda.

4.4.2020 v 12:17 | Karma článku: 17.99 | Přečteno: 564 |

Ladislav Větvička

Byl to fajny svět...

Byvalo to krasne. Když ste se nudili, sedli ste na vlak do ciziny. To ještě jezdivaly vlaky do ciziny. A vydali ste se kajsik za hranice. To se ještě mohlo jezdit přes hranice.

3.4.2020 v 12:05 | Karma článku: 42.96 | Přečteno: 3730 | Diskuse

Pavla Hermannová

Můj Izrael 6

I v dešti to je v Izraeli zajímavé a čas zde lze prožít naprosto jedinečně. Využíváme každé možné hodiny k poznávání této osobité země a jsme vděčni za všechny její dary.

3.4.2020 v 10:53 | Karma článku: 5.90 | Přečteno: 145 | Diskuse

Libor O. Novotný

Nebeská brána Tianmen

Číňané se stávají mistry v tom, jak využít přírodních krás k nalákání turistů a vyždímání jejich peněženek tak, že si to turisté ještě pochvalují (včetně mě). Příkladem může být oblast hory Tianmen a skalního okna Nebeská brána.

30.3.2020 v 15:00 | Karma článku: 12.80 | Přečteno: 316 | Diskuse
Počet článků 156 Celková karma 14.98 Průměrná čtenost 1381

Jsem rychlocestovatel. Raději nakouknu za týden do dvou zemí, než bych zůstával v jedné. Jet na pár hodin, na otočku, do Japonska, mi dává větší smysl, než do Japonska nejet vůbec.

Jsem řidič. Nerad se nechávám vozit, chci být pánem volantu nebo sedět na místě spolujezdce s mapou v ruce. Když chci vypnout, řídím. Tisíce kilometrů napříč Evropou nebo Amerikou.

Jsem optimalizátor. Umím si správně vybrat zavazadlo a pokud to není třeba, umím si odříct odbavené zavazadlo a užívat si svobodu s příručním batohem. Naopak, pokud se jede autem, není důvod si s sebou nevzít kousek domova, luxusu moderního světa - židli, chladicí box, nůž.

Jsem plánovač. Chci vědět, kam se jede, co se tam bude dělat, jíst, chci vidět mapu, šťourat se před cestou na internetu. Stejně to nakonec končí improvizací...

Jsem akční letenkář. Umím najít letenky levně, a umím se rychle rozhodnout, jestli za danou cenu a za daných podmínek chci nebo nechci letět.

Jsem potápěč. Pokud se ocitnu na břehu moře, neumím se tam jen tak válet. Ze břehu vypadá každé moře stejně, ale svět pod hladinou je pokaždé jiný. Začínám, učím se, ale chci víc. Zatím Chorvatsko, Egypt, Okinawa.

Jsem extrémista. Raději pojedu do Iráku než do Španělska, raději pojedu do Severní Koreje než do té Jižní. Mám rád místa, kam nikdo nejezdí, mám rád otevřený prostor. Špicberky, Island, Saharu, Aralské jezero.

Jsem pisálek. Baví mě psát. Baví mě psát o věcech, o kterých moc lidí nepíše. Raději budu psát články o Pchjongjangu a Kábulu než o Dubrovníku a Bibione. Nejsem si jistý, jestli to po mě někoho baví i číst, ale stejně píšu. Třeba si to v důchodu po sobě jednou všechno přečtu a řeknu si: Dobrý.

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

Oblíbené články

více

Česko patrně srazilo míru nakažlivosti viru na méně než polovinu

Model českých odborníků tvrdí, že v Česku se výrazně zpomalilo šíření viru SARS-CoV-2. Podle jejich údajů klesla...

Schillerová: Podpora OSVČ bude plošná, podmínka poklesu příjmů zmizí

Ministryně financí Alena Schillerová chystá po tlaku ze strany živnostníků výrazné zmírnění podmínek pro přiznání...

Služba kontroluje práci z domova. Jejímu výrobci lidé spílají

Koronavirus ji firmám vnutil, jenže mnohé firmy mají pocit, že kvůli práci z domova ztrácejí nad pracovní silou dohled....

Ornella Koktová je podruhé maminkou. Dítě dostalo severské jméno

Ornella Koktová (27) je dvojnásobnou maminkou. Po synovi Quentinovi (7) přivítali šťastní rodiče 1. dubna na svět...

Před pár dny měli skvěle fungující gastropodnik, dnes bojují o přežití

Před čtyřmi lety Petra Pavičová opustila pozici manažerky v korporátu a s manželem založila FoodIN catering. Z nuly...