Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Útěk z vězení

17. 08. 2016 8:09:00
Minuty neúprosně utíkají a my ten poslední klíč prostě nemůžeme najít. Strategie z počítačových her - adventur, použít všechno na všechno, nepomáhá. Prostě nám něco nedochází. Rozhodně nám ale dochází čas...

To není začátek, a rozhodně ani konec béčkového filmu, je to spíš pocit každého, každé skupiny, která se někdy rozhodla absolvovat únikovou hru.

Princip je jednoduchý, jste zavření v místnosti, nebo několika místnostech, a musíte najít východ, klíč od východu, nebo splnit nějaký úkol v časovém limitu, nejčastěji 60 minut, abyste vyhráli. Jinak vám usekn... nebojte, nic se nestane, prostě a jenom nevyhrajete. Můžete hledat poklad, bojovat s nástrahami tajemného šílence, dostat se z laboratoře bláznivého vědátora, polstrované místnosti doktora Chocholouška nebo prostě a jednoduše utéct z vězení, tak jako zrovna my nedávno v Pardubicích.

Před vstupem do místnosti dostanete použení o pravidlech, která jsou vždy více méně stejná. Kolik máte času, které věci nehrají (obvykle zásuvky, elektroinstalace), obvykle je možné použít každý předmět jenom k jednomu účelu a pak se jím není třeba zabývat. A úplně vždycky vám seberou mobily, abyste si nemohli pomáhat baterkou, hledat věci na Internetu, volat příteli na telefonu a podobně. Prostě podvádět. Všechno, co potřebujete mít a vědět - a nenaučili vás to v mateřské škole - v místnosti najdete. Je tam tma. Hledejte baterku. Je tam zamčená truhla. Hledejte klíč. Kde a jak, to už nechám na vás.

Dlouho jsem měl za to, že doménou únikových her je Praha a nikde jinde po republice nic takového neexistuje, ale není tomu tak, fenomén únikových her se šíří a existují skupinky, které se na "útěkovou turistiku" specializují a tak i do zmíněných Pardubic dojíždějí lidi i z větší dálky. Pokud jsou v Pardubicích místnosti tři, pak jsou jich po republice, mimo Prahu předpokládám desítky, a další desítky po Praze. Nezjišťoval jsem si přesná čísla a možná to ani nejde - nové stále vznikají. Zajímavý cíl cesty pro jedny, pro jiné teambuilding po práci - obvykle se z "vězení" utíká ve čtyřech nebo pěti.

Trocha historie: Únikové hry nejsou nic nového, jsou tady s námi už pár let, ale čekal jsem, že na západě budou mít historii delší. Není to tak, první začaly vznikat teprve před deseti lety a nejprve v Asii, hlavně v Japonsku, a přes Spojené Státy si našly cestu do celého světa, i k nám.

Pardubické vězení bylo pro mě celkově pátou zkušeností, první čtyři byly všechny ve Lvově, kde jsme měli na dva dny naplánované čtyři místnosti rozházené různě po městě, takže jsme spojili příjemné s užitečným a město si poměrně dost prochodili. Nebo jsme alespoň chtěli, bylo ale deset pod nulou a byli jsme rádi za každou kavárnu po cestě, kde jsme se mohli na chvíli ohřát. V samotných místnostech u to pak bylo o rychlém rozmrznutí svalů a zahřátí mozkových závitů na provozní teplotu, protože to není jednoduché.

Úkoly a jednotlivé místnosti popisovat nemůžu a nechci. Každá je jiná, každý autor je originál a tak se nám zatím nestalo, že bychom se nudili a úkoly se opakovaly. Je prostě třeba si to vyzkoušet na vlastní pěst. Nebojte se nějakého záseku, samozřejmě si můžete zkusit vyhrát bez nápovědy, ale obvykle je k dispozici vysílačka nebo jiný způsob komunikace s obsluhou místnosti, která vám poskytne malou nápovědu nebo napoví správný směr vaší dedukce.

V tom se trochu projevila nevýhoda lehké jazykové bariéry při naší výpravě do Lvova. Obsluha sice mluvila vždycky anglicky, ale nikdy perfektně (a my taky ne), a kvalita spojení v kombinaci s tématickou hudbou, která v místnosti obvykle hraje a dokresluje atmosféru, udělá své.

Při posledním útěku, který jsme absolvovali minulý týden, jsme to prostě nestihli. Chyběla nám tak minuta. Místnost byla plná... no plná není možná to správné slovo, ale obsahovala poměrně dost slepých uliček, předmětů, o kterých jsme si byli jistí, že nás vedou k cíli, jenže nevedly. I takové věci se stávají. A pak tam byly věci, které nám prostě nedošly. Nevadí. Tak zase příště, a je jedno, jestli to bude v Praze, Lvově, Pardubicích nebo třeba Osace. Protože je to sranda, je to výborný doplněk poznávání místního prostředí, kultury... a trochu i vhled do myšlení místních lidí.

A hlavně proto, že příště to za tu hodinu stihnout prostě musíme!

Autor: Aleš Gill | středa 17.8.2016 8:09 | karma článku: 15.24 | přečteno: 649x

Další články blogera

Aleš Gill

Washington DC na kolech

Je několik způsobů, jak prozkoumat památky hlavního města Spojených Států, ale nejlepší je to pěšky. A to chce čas. Je jen málo způsobů, jak vidět nejdůležitější památky za půl dne, a my jsme zvolili kolo. A zvolili jsme dobře.

10.10.2017 v 8:02 | Karma článku: 8.65 | Přečteno: 167 | Diskuse

Aleš Gill

Nigel Farage na Náměstí Míru

Už dlouho mě nikdo a nic nedonutilo podniknout cestu po nejdelším českém eskalátoru. Až včera. Pro jedny hrdina, pro druhé zrádce, Nigel Farage.

22.9.2017 v 8:02 | Karma článku: 13.62 | Přečteno: 1217 | Diskuse

Aleš Gill

Úplné zatmění Slunce na vlastní oči

Už si dokážu představit, co pro naše předky, před stovkami a tisíci lety, muselo zatmění Slunce znamenat. Strach, překvapení, kouzlo. Mezi zatměními může uplynout mnoho generací. A já rozhodně na sedmý říjen 2135 čekat nechci.

13.9.2017 v 8:08 | Karma článku: 9.02 | Přečteno: 232 | Diskuse

Aleš Gill

Můj Londýn

Je to už jedenáct let co jsem ho navštívil poprvé, a pak ještě mockrát. Londýn, metropoli evropského bankovnictví, největší město EU, pravděpodobně nejvíce kosmopolitní město EU. Nic z toho již nemusí za pár let platit...

30.8.2017 v 8:11 | Karma článku: 15.39 | Přečteno: 863 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Ervín Dostálek

La Manga: Cílem je léčivé bahno "Velkého rybníku" Jeleního ostrova španělského Středomoří

Brodíme se mělčinou slané vody mořského zálivu označenou bójemi na Jelení ostrov. Už kdysi staří Římané pod názvem Paulus a pak i Maurové, nazývající tuto oblast Al Buhayrat Al Qsarand, poznali přednosti zdejší přírody a teď i my.

21.10.2017 v 8:20 | Karma článku: 5.56 | Přečteno: 84 | Diskuse

Ervín Dostálek

Opravdu severská romance 10: V Bergenu průměrně prší 213 dní v roce, my ale měli slunečno

Světové firmy v nádherných domech z 18. st., v přístavu lodě z celého světa, plody moře kupované přímo od rybářů, 1 lanovka a 1 pozemní dráha na kopec nad městem, jež vzniklo jako "zelená louka mezi horami", bývalá metropole země.

20.10.2017 v 8:50 | Karma článku: 5.67 | Přečteno: 88 | Diskuse

Jan Vaverka

Baskicko – 3. díl: Cesta do Baskicka

Do Baskicka je to z České republiky zhruba 1800 km. To je dost daleko na to, aby cestování autem, autobusem nebo vlakem zabralo hodně času. Jak se tedy sem dostat, když většina přímých letů od nás léta do Madridu nebo Barcelony?

20.10.2017 v 8:20 | Karma článku: 5.80 | Přečteno: 98 | Diskuse

Michal Dokoupil

Jak v Kambodži utéct z civilizace

Pod jménem Kambodža si každý vybaví dvě věci, Angkor Wat a Rudé Khméry. Já ale při svých návštěvách postupně prozkoumávám i další části a zajímavosti této divoké země. Tentokrát jsme zamířili na pobřeží.

19.10.2017 v 14:30 | Karma článku: 10.00 | Přečteno: 314 | Diskuse

Jana Schlitzová

Zřícenina Lopata

Zřícenina Lopata, název trochu zvláštní, ale rozhodnutí udělat si tady procházku, byl báječný. Vystupujeme na skalní plošinu, kde se hrad nacházel. Ohýnek a voňavé buřtíky umocňují romantiku na Lopatě.

19.10.2017 v 11:46 | Karma článku: 13.29 | Přečteno: 404 | Diskuse
Počet článků 98 Celková karma 11.67 Průměrná čtenost 1301

Jsem rychlocestovatel. Kladu důraz na první dojmy. Ujel jsem 1700 kilometrů v Sýrii za necelé 3 dny a mám pocit, že jsem viděl vše podstatné. Jel jsem na otočku do Japonska - když říkám na otočku, myslím tím na oběd. Mám rád dopravu, dopravní prostředky, letiště, letadla, vlaky, lodě, a hlavně auta. Jsem jedním z prvních Čechů, který si půjčil auto (bez ozbrojeného doprovodu) v Iráku. Na týden jsem dal do zástavy pas bossovi místní maf..., prostě jakémusi kápovi na Jávě, jenom abych ji mohl projet autem. Mým dlouholetým snem byla Severní Korea, což se mi v roce 2015 splnilo. Ve zkratce: Mé okolí si občas myslí, že jsem blázen. V posledních letech mi učaroval volant. Účastnil jsem se rally Budapešť-Bamako, s projel všechny státy USA, a na otočku vyrazil na Nordkapp.

Cestuji pokud možno nalehko, a pokud možno co nejlevněji. Nevyhýbám se stanu (ale nerad ho tahám na zádech), pokud si to situace žádá, nepohrdnu (pokud najdu voucher na 90% slevu) ani pětihvězdičkovým hotelem.

Opuštěná místa, místa, kam se nejezdí, to je moje. Černobyl, KLDR, Afghánistán, Mali...

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

Oblíbené články

více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.