Vzhůru pod hladinu
A hlavně, zjistili jsme, že to není tak složité, chce to jenom praxi. Každá hodina odjetá na kole vám dává lepší pocit stability, jistoty, a pod vodou je to stejné.
Úspěšně jsme zvládli teorii a bylo na čase absolvovat praktické zkoušky - ponory s instruktorem na volné vodě. A tak jsme vyrazili do Chorvatska, na Pag. A šlo to. Dostali jsme "řidičáky", a co dál?
Ve škole nám nikdo neřekl, jak dál. Tak trochu googlíme. Lomů, kde by potápění stálo za to, v ČR moc není. Tak jedeme do Sence, tam je voda celkem čistá a dohlednost dostačující. Máte průkaz? Máme. Tak běžte. Nikdo nic neřeší, vybavení jsme si půjčili od školy v Brně, tak snad se tady neutopíme. Neutopili, ikdyž jedna krizovka s nohou zamotanou v nějakém vlasci by tady byla. Koupíme si nože.
Vlastně si toho koupíme víc. Padnoucí oblek, vlastní oblek, je fajn věc. Kompas se ukázal jako nutnost. Zjistili jsme, že v podstatě nepotřebujeme drahý počítač, na naše krátké ponory v rozumné hloubce nám stačí hloubkoměr a hodinky. Tak si kupujeme i hloubkoměr a hodinky. A baterčičku na masku, která sice skoro nesvítí, ale jako totální nouzovka po setmění, případně abychom viděli na budíky, to stačí. Maska, ploutve... a na místě si budeme půjčovat jenom lahev, automatiku a kompenzátor vztlaku, věci rozměrné, drahé a těžké. A olova. Taky těžké.
Hlavní sezóna je pryč, v Chorvatsku je větší klid, tak jedeme do Labinu, kde je velký potápěčský kemp. A je to tam fajn. Nemusíme nikam na člun, hezká stěna na naše tréninkové ponory je hnedle vedle pláže. Snažíme se sžít s naší výbavou, a když se začnu cítit trochu jistě, beru si pod vodu opět kameru. A to jsem neměl :-), kameru jsem neuhlídal, a tak jsou následující obrázky jenom z prvních dvou lokací, tedy z Pagu a Sence. Chybami se člověk učí. Zkoušíme i noční ponor (půjčujeme si pořádné baterky), a je to taky fajn. Ale chce to znát lokalitu, orientace pod vodou je mnohem horší, a vynořit se někde pár set metrů od břehu by asi nebyla úplně sranda.
Hlavní problém je pro mě dýchání. Dýchám rychleji než velbloud pije. Mám ten vzduch prostě rád a jsem zvyklý si ho užívat plnými doušky. Mám rád, když se něco děje, a prostě se ve vodě moc hýbu. Jsem zvyklý cílit na třicet minut na kilometr při plavání, a prostě nemůžu dostat do hlavy, že bych měl plavat pomalu. A šetřit tak vzduchem. A tak musím z vody ani ne po půl hodině, kdežto můj parťák by tam ještě deset minut vydržel...
Přichází zřejmě další cestovatelská životní fáze. Po prozkoumávání Evropy za levné eurové letenky, následně průzkum vzdálenějších destinací s letenkami v akci, za chybové tarify nebo za míle, po průzkumu kontinentů autem, bude asi na čase začít hledat destinace, kde je zajímavý podmořský život.
PS: Nabízím kameru GoPro zdarma. Plave někde na hladině Jadranu. Volně k vyzvednutí.
Aleš Gill
Neznámá místa 16: Největší benzínka na světě
Asi to znáte. Platíte na kase za benzín a říkáte číslo stojanu. Čtyři, šest, jedenáct. Říkali už jste ale někdy číslo vyšší než sto? Já tedy ne. Přesto několik takových benzínek existuje. V Texasu.
Aleš Gill
Střípky z KLDR - Díl 26. - Návrat do paralelního vesmíru
Jsou to téměř dva roky od mého posledního článku o KLDR, a téměř tři roky od mé druhé cesty za nejželeznější oponu, jakou si lze představit. A protože informací z KLDR je kvůli uzavřené hranici málo, mohli bychom se tam vrátit.
Aleš Gill
Neznámá místa 15: Hitlerův hrad
Podíváme se na místo, o kterém jste nejspíš nevěděli. Ani já jsem o něm nevěděl. Až při procházení objektem mi přišlo něco... jinak. Jako bych byl doma u Adolfa. A ono taky že jo. Poznaňský kulturák má dost zvláštní minulost.
Aleš Gill
Pamatujete mobily, které vydržely nabité 14 dní?
Pokud si ještě pamatujete tlačítkové mobilní telefony s černozeleným displejem a nabíječkou s podivnou koncovkou, která se nehodila vůbec k ničemu, asi si pamatujete, že jste ji nemuseli používat tak často, jako dnes.
Aleš Gill
Návod na... Safari v Keni (2/2)
V první části článku jsme se podívali na Masai Mara, Hells Gate, Crescent Island, jezero Nakuru a za nosorožci do Ol Pejety. Držte si klobouky, v tomhle článku se podíváme do za mě nejkrásnějšího parku v Africe.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Putinova časovaná bomba. Kadyrov umírá, rozjíždí se krvavý boj o trůny
Premium Ramzan Kadyrov ještě dýchá, v Čečensku se však už začíná hledat jeho nástupce. Naznačují to i...
Charkovská oblast evakuovala deset tisíc lidí. Situace je kritická, míní expert
Sledujeme online Ukrajina od zahájení ruského pozemního útoku v Charkovské oblasti v minulém týdnu evakuovala už...
Kurátor: Ruská agrese mění pohled na umění socialismu, ničit by se ale nemělo
Vedení Prahy řeší budoucnost nápisu „Moskva-Praha“ ve stanici metra Anděl. Ten je podle petice na...
Konec vechtrů v Čechách. Poslední závory na kliku brzy obslouží počítač
Premium Závorář. Kdysi nejčastější profese na železnici je dnes doslova na vymření. Zbývají na posledních...
Oslavili nejdéle trvající manželství v Německu, dohromady jim je 200 let
Manželský pár ze západního Německa oslavil 80. výročí svatby. Stal se tak nejdéle sezdaným párem v...
Zkraťte si čas v kuchyni: Vyhrajte kořenící pasty od Podravky
Zrychlete vaření s kořenícími pastami Podravka Natur. Usnadní a zjednoduší přípravu pokrmů, protože zeleninu nemusíte čistit ani krájet, ale...
- Počet článků 245
- Celková karma 19,46
- Průměrná čtenost 1413x
Jsem pisálek. Baví mě psát. Baví mě psát o místech, o kterých moc lidí nepíše. Raději budu psát články o Pchjongjangu a Kábulu než o Dubrovníku a Bibione. Nejsem si jistý, jestli to po mně někoho baví i číst, ale stejně píšu. Třeba si to v důchodu po sobě jednou všechno přečtu a řeknu si: Dobrý.
Jsem rychlocestovatel. Raději nakouknu za týden do dvou zemí, než bych zůstával v jedné. Jet na pár hodin, na otočku, do Japonska, mi dává větší smysl, než do Japonska nejet vůbec.
Jsem řidič. Nerad se nechávám vozit, chci být pánem volantu nebo sedět na místě spolujezdce s mapou v ruce. Když chci vypnout, řídím. Tisíce kilometrů napříč Evropou nebo Amerikou.
Jsem optimalizátor. Umím si správně vybrat zavazadlo a pokud to není třeba, umím si odříct odbavené zavazadlo a užívat si svobodu s příručním batohem. Naopak, pokud se jede autem, není důvod si s sebou nevzít kousek domova, luxusu moderního světa - židli, chladicí box, nůž.
Jsem plánovač. Chci vědět, kam se jede, co se tam bude dělat, jíst, chci vidět mapu, šťourat se před cestou na internetu. Stejně to nakonec končí improvizací...
Jsem akční letenkář. Umím najít letenky levně, a umím se rychle rozhodnout, jestli za danou cenu a za daných podmínek chci nebo nechci letět.
Jsem extrémista. Raději pojedu do Iráku než do Španělska, raději pojedu do Severní Koreje než do té Jižní. Mám rád místa, kam nikdo nejezdí, mám rád otevřený prostor. Špicberky, Island, Saharu, Aralské jezero.