Tajný radar, který se prozradil sám
Radar „Duga“, „Černobyl-2“, „Oko Moskvy“. Tyto a další přezdívky měl a stále má tajemný radar v lesích na ukrajinsko-běloruském pomezí, který měl za cíl odhalit americké balistické rakety vystřelené proti území SSSR. Říká se, že jeho největším problémem bylo, že nefungoval – to ale asi není tak úplně pravda. On fungoval, detekoval všechny starty amerických raketoplánů a jiných zařízení odpalovaných z mysu Canaveral. Měl poskytnout cca trojnásobnou reakční dobu sovětskému vedení ve srovnání s radary, které byly do té doby využívány. Kdyby proti SSSR Američani vystřelili, měla by Moskva desítky minut k dobru.
Radar měl drobnou nevýhodu. V době, kdy byl zapnutý, o něm věděla půlka zeměkoule. Možná celá. Vysílal s frekvencí 10 Hz – deset klepnutí za vteřinu. Podobný zvuk vydává právě datel, odtud jeho přezdívka (anglicky Russian Woodpecker). Netrvalo dlouho, a zdroj onoho rušení byl nalezen, navíc západní rozvědky už delší dobu věděly, že Sověti vedle černobylské elektrárny staví ještě jakousi kovovou konstrukci. Radar měl stát šílené peníze, prý snad dvojnásobek toho, co celá Černobylská elektrárna. Ta alespoň vyráběla proud, mimo jiné i pro Datla. Některé zdroje uvádí výkon 10 MW (pro srovnání, vysílač Cukrák za Prahou má výkon 0,1 MW), některé dokonce, že pro jeho provoz sloužil celý jeden reaktor Černobylské elektrárny (to je ale už trochu přitažené za vlasy).
Vysílání bylo tak silné, že nerušilo jednu konkrétní frekvenci, ale zarušila v podstatě všechno. U Sovětů si stěžovaly celé státy, nadávali i ruští radioamatéři, řídícím věžím rušil komunikaci s letadly. O radaru brzy věděl každý. Ve Spojených Státech dokonce vznikl spolek radioamatérů, The Russian Woodpecker Hunting Club, s cílem vést se Sověty (kteří oficiálně existenci popírali) radioamatérskou válku: vysílat zpět podobný signál na podobné frekvenci. A viděli, že jejich úsilí má smysl – pokud se jim podařilo do frekvence Duhy trefit a radar zmást, okamžitě pozměnil frekvenci.
No a právě sem jsme se vydali druhý den naší Černobylské inspekce po úzké, zarostlé panelové odbočce z hlavní silnice spojující město Černobyl se stejnojmennou elektrárnou. U vstupu nás, resp. našeho průvodce, čeká nezbytné papírování, ale za chvilku jsme v areálu.
Konstrukce je to ohromná. Neskutečná. Tisíce tun oceli, některé rezavé, jiné části, údajně dovezené ze Západního Německa, v naprostém pořádku. Jako by je instalovali včera. Radary jsou tady vlastně dva. Asi se doplňovaly na různých frekvencích. Ten menší je 300 metrů dlouhý a vysoký 90 metrů. Ten snad i fungoval - potichu. Ale jenom po horizont. Bylo jich takových v SSSR více, jeden třeba nedaleko Bajkonuru, kde se osvědčil, detekoval správně všechny odpaly sovětských raket.
Bylo ale třeba radaru, který vidí až za roh, za horizont, za zakřivení země. A toho lze dosáhnout jenom na určitých frekvencích, na vlnách, které se dokáží odrazit od ionosféry. A to už není jen tak. A tak Moskva nahromadila ještě více oceli a vytvořila monstrum 500 metrů dlouhé a 150 metrů vysoké.
Procházíme si celou délku velkého radaru a pak vcházíme do vlhkých a temných chodeb, které se táhnou po celé jeho délce. Do nich ústí vstupy z několika budov. Nejdříve si jdeme prohlédnout tréninkovou místnost, kde se operátoři učili, jak s radarem zacházet, jak interpretovat jeho výsledky. Spousta obrazovek a rozbité elektroniky, půlmetrové žlaby od kabeláže. Přes několik serveroven, vesměs prázdných, pokračujeme do hlavního řídícího sálu. Připomíná mi maketu houstonského řídícího sálu NASA, odkud se řídily mise na Měsíc, kterou jsem navštívil před několika lety právě na zmíněném mysu Canaveral. Jenom je to tady větší. Takové středně velké kino.
U radaru vzniklo menší sídliště, kreativně pojmenované Černobyl-2. Bylo (a v podstatě je) tak desetinové oproti Pripjati – mělo pojmout přes 3000 lidí, z toho polovina pracovala na radaru, zbytek byly rodiny zaměstnanců, děti. Procházíme několik bytů, hasičskou stanici. Je vidět, že sem už tolik turistů nechodí. Nikdo si tady nearanžuje hračky pro lepší fotky. A taky zřejmě nedošlo k tak rychlé evakuaci, jako v Pripjati – radar fungoval ještě několik let po Černobylské havárii. Po rozpadu SSSR se odmlčel. Nadobro? V roce 2015 vznikl film The Russian Woodpecker, ve kterém se ukrajinský umělec, tak trochu génius, tak trochu blázen, snaží, na pozadí revolucí, války s Rusem a byrokratických peripetií, dokázat spojení mezi havárií v Černobylské elektrárně a neúspěchem radaru Duga. Obviňuje v ní hlavního designéra radaru a pozdějšího ministra sovětské vlády, z úmyslného dovedení reaktoru č. 4 ke kolapsu proto, aby sešlo z plánované inspekce na radaru a vyvození důsledků jeho osobního neúspěchu, který stál Sovětský Svaz ohromné množství peněz.
Na konci filmu – a když jsem si ověřoval fakta k tomuto článku, informace se několikrát potvrdila – se objevuje zpráva, že se v éteru občas ozve „Nový ruský Datel“. Možná někde dále, uprostřed sibiřských rovin, vznikl nový, další Datel. Studená válka skončila, ale zřejmě ne pro všechny. Putinovo Rusko ji stále vede. Možná je to jenom mýtus. Možná ne. Každopádně si myslím, že finance vydané na projekt Duga, na sanaci černobylské havárie, tlak na sovětskou vládu ze strany západních zemí a Agentury pro atomovou energii, byly jedním z nejdůležitějších hřebíčků do rakve sovětského impéria.
Aleš Gill
Neznámá místa 16: Největší benzínka na světě
Asi to znáte. Platíte na kase za benzín a říkáte číslo stojanu. Čtyři, šest, jedenáct. Říkali už jste ale někdy číslo vyšší než sto? Já tedy ne. Přesto několik takových benzínek existuje. V Texasu.
Aleš Gill
Střípky z KLDR - Díl 26. - Návrat do paralelního vesmíru
Jsou to téměř dva roky od mého posledního článku o KLDR, a téměř tři roky od mé druhé cesty za nejželeznější oponu, jakou si lze představit. A protože informací z KLDR je kvůli uzavřené hranici málo, mohli bychom se tam vrátit.
Aleš Gill
Neznámá místa 15: Hitlerův hrad
Podíváme se na místo, o kterém jste nejspíš nevěděli. Ani já jsem o něm nevěděl. Až při procházení objektem mi přišlo něco... jinak. Jako bych byl doma u Adolfa. A ono taky že jo. Poznaňský kulturák má dost zvláštní minulost.
Aleš Gill
Pamatujete mobily, které vydržely nabité 14 dní?
Pokud si ještě pamatujete tlačítkové mobilní telefony s černozeleným displejem a nabíječkou s podivnou koncovkou, která se nehodila vůbec k ničemu, asi si pamatujete, že jste ji nemuseli používat tak často, jako dnes.
Aleš Gill
Návod na... Safari v Keni (2/2)
V první části článku jsme se podívali na Masai Mara, Hells Gate, Crescent Island, jezero Nakuru a za nosorožci do Ol Pejety. Držte si klobouky, v tomhle článku se podíváme do za mě nejkrásnějšího parku v Africe.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Novotný je na vyhazov z ODS. Výroky o Slováčkové překročil hranici, řekl Benda
Starosta Řeporyjí Pavel Novotný překročil hranice, které by se překračovat neměly, kritizoval v...
Vlak na Děčínsku usmrtil člověka, provoz na trati do Ústí nad Labem je přerušen
Vlak u Dobkovic na Děčínsku v pátek vpodvečer srazil člověka. Na místě podlehl svým zraněním, řekl...
Fica střelili CIA, WHO a Ukrajinec. Atentát spustil kolotoč dezinformací
Po atentátu na slovenského premiéra Roberta Fica se ihned na sociálních sítích vyrojily...
Ukrajinci přeměnili sportovní letadla na stroje zkázy. Rusové jsou bezradní
Premium Ukrajinci využívají k útokům na ruském území stále kreativnější postupy. Jedním z posledních je...
Mobilizace vězňů dorazila i na Ukrajinu. Ta počítá s až 20 tisíci novými vojáky
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj podepsal zákon, který umožňuje některým odsouzeným...
- Počet článků 245
- Celková karma 19,46
- Průměrná čtenost 1413x
Jsem pisálek. Baví mě psát. Baví mě psát o místech, o kterých moc lidí nepíše. Raději budu psát články o Pchjongjangu a Kábulu než o Dubrovníku a Bibione. Nejsem si jistý, jestli to po mně někoho baví i číst, ale stejně píšu. Třeba si to v důchodu po sobě jednou všechno přečtu a řeknu si: Dobrý.
Jsem rychlocestovatel. Raději nakouknu za týden do dvou zemí, než bych zůstával v jedné. Jet na pár hodin, na otočku, do Japonska, mi dává větší smysl, než do Japonska nejet vůbec.
Jsem řidič. Nerad se nechávám vozit, chci být pánem volantu nebo sedět na místě spolujezdce s mapou v ruce. Když chci vypnout, řídím. Tisíce kilometrů napříč Evropou nebo Amerikou.
Jsem optimalizátor. Umím si správně vybrat zavazadlo a pokud to není třeba, umím si odříct odbavené zavazadlo a užívat si svobodu s příručním batohem. Naopak, pokud se jede autem, není důvod si s sebou nevzít kousek domova, luxusu moderního světa - židli, chladicí box, nůž.
Jsem plánovač. Chci vědět, kam se jede, co se tam bude dělat, jíst, chci vidět mapu, šťourat se před cestou na internetu. Stejně to nakonec končí improvizací...
Jsem akční letenkář. Umím najít letenky levně, a umím se rychle rozhodnout, jestli za danou cenu a za daných podmínek chci nebo nechci letět.
Jsem extrémista. Raději pojedu do Iráku než do Španělska, raději pojedu do Severní Koreje než do té Jižní. Mám rád místa, kam nikdo nejezdí, mám rád otevřený prostor. Špicberky, Island, Saharu, Aralské jezero.