Dva měsíce bez mobilu
Uvědomil jsem si to někde na půl cesty mezi dveřmi letadla a sedadlem. Nemám telefon. Doprčic. Co teď? Vystoupit a jít ho hledat? Neodletět a pak řešit problémy v práci? Tudy cesta nevede. Bude třeba zmobilizovat všechny svaté abych mobil z pohodlí Evropy dostal z daleké Číny za mnou.
Je úterý, 18. září a já – stejně jako obvykle v letadle – neusnu. Asi tuším, kde mobil zůstal, dal jsem si před odletem sprchu a pár panáků v salónku... a nahrál si do mobilu dlouhý film na ukrácení času v letadle. Asi jsem to neměl dělat. Teď už je ale pozdě to řešit.
První, co mě ve Vídni na přestupu napadá, je Google. Kamarád, kterého jsem neviděl skoro tři týdny. Pořád funguje. Ptám se – mám s sebou naštěstí ještě notebook – jak dostat zapomenutou věc z letiště někde na druhém konci světa. A světe div se, existuje firma, která to řeší. Vyplňuji nějaký formulář a celkem v klidu pokračuji do Prahy.
Nechávám si zablokovat simku, vystavit novou, a dávám dohromady předchozí telefon, o kterém jsem doufal, že už ho nebudu muset použít. Abych ho dostal do provozuschopného stavu, musím se zbavit hodně užitečných aplikací. Mobil je pro mě něco jako švýcarský nůž, zastane tolik funkcí, že by to bylo na samostatný článek.
Přichází email od firmy, která by mi měla telefon na letišti vyzvednou a za tučný (nicméně oprávněný) poplatek z Číny zaslat. Odpověď je krátká a strohá: "Čínu neděláme". Měl jsem tušit zradu. Ale netušil. První pokus nevyšel.
Tak druhý pokus, kontaktuji všechny lidi, se kterýma jsem do Pekingu přiletěl z KLDR. Někteří z nich se v Pekingu jistě ještě zdrželi, někteří třeba cestují dále po Číně a budou se do Pekingu vracet. Dávám dohromady všechny fotky nafocené v Koreji k dobru a zasílám je ke stažení spolucestujícím s prosbou, zdali by neměli čas se na letišti po mobilu podívat, s popisem, jak vypadá, kde a kdy jsem ho nechal/ztratil, a kde si myslím, že by měl být k nalezení (tj. Ztráty a nálezy na Terminálu 3 pekingského letiště).
Dostávám zpět dvě odpovědi. Izraelka – říkejme jí třeba Sára – měla snahu, bohužel odlítala s manželem z jiného terminálu. Větší šanci měl Francouz, říkejme mu třeba Jean-Paul, který ještě asi týden cestoval někde po jihu Číny a pak se do Pekingu vracel. Odlétal ze správného terminálu, bohužel nešel pro telefon do ztrát a nálezů, ale do salónku, kde jsem ho nechal.
Tam mu sice nepotvrdili, že telefon existuje, ale dali mu číslo a mail (který není na webu), kde se to dá zjistit, a pak taky potvrdili, kde by přesně byl, kdyby se našel. Zpět už nemohl, už měl Čínské výstupní razítko. Fajn. Telefonní číslo má drobnou nevýhodu, zkouším volat, ale tak nějak neumím čínsky. Lepší bude mail, v dnešní éře překladačů se na nějaké základní úrovni domluvím i čínsky. Nedomluvím. Komunikace totiž probíhá pouze jednosměrně. Já píšu, oni neodpovídají.
Mezitím jsem rozhodil další sítě po svých známých, kteří by se čirou náhodou mohli v nejbližší době pohybovat po Asii nebo alespoň přestupovat v Pekingu. Podařilo se, měl jsem štěstí, začátkem listopadu v Pekingu přestupuje kolega z našeho neformálního cestovatelského kroužku, říkejme mu třeba Jan Novák. Snažím se mu vysvětlit, co kde a jak, Honza je ale zkušenější než já a tuší, že to v Číně nebude snadné. A nebude.
Protože všechny pokusy z konce září selhaly, čekám do listopadu. Honza po dlouhém vyjednávání telefon viděl. A dokonce vyfotil. Ale neznal PIN, IMEI, nedokázal věrohodně odpovědět na otázky, zda se telefon v Číně připojoval do místní sítě, zda se z něho telefonovalo... prostě úplné nesmysly. Letí do Austrálie a posílá mi zprávu a fotku, že telefon existuje, ale bude to chtít těžší kalibr.
Dávám dohromady dobrozdání s takovým kvantem informací, že by se člověka zželel i soudruh s nejtvrdším komunistickým srdcem. Posílám ho (podepsané samozřejmě) spolu s PINem, skenem pasu, čínského víza a vstupního i výstupního razítka Honzovi k vytištění a držím palce sobě, aby měl při cestě zpět štěstí, a hlavně jemu, aby se mu neopozdilo letadlo z Austrálie a taky hlavně kvůli dohadování s čínským úředním šimlem nezmeškal další let.
Den D-1. Osmý týden bez mobilu. Honza píše z Adelaide, že si tiskne moji improvizovanou plnou moc a mě nezbývá, než pokračovat v držení palců. Den D. Den rádiového klidu. Nevím, co se děje, ale chápu to, cesta z Austrálie je dlouhá. D+1 přichází email od Honzy:
Ahoj,asi Te nepotesim, ale mobil nebyl.... Vic za chvili....
Kámoš. Ví, jak potěšit. Infarkt, deset let života, všechny vlasy šedé. Nicméně za čtvrt hodiny přichází druhý mail.
Ahoj,dokoncim predchozi.Mobil nebyl ...... (kupodivu) nabitej... Mam ho v batohu, jsem v Helsinkach a dnes vecer dorazim do Prahy.
Nemůžu nechat nic náhodě. Podle mých záznamů jsem už byl na ruzyňském letišti asi stokrát. Jednou navíc už to zvládnu. Koukám, kdy přiletí první letadlo z Helsinek a jedu na Zličín. Zpoždění. No tak určitě. Bloumám po IKEA a pak už to nevydržím a jedu na T2.
Honzu rád vidím, ale mobil, mobil, to je teprve kamarád ;-). Shledání pod osmi týdnech odloučení, nebudu čekat ani den navíc.
A ano, pokud jste to dočetli až sem, jistě mi teď spíláte za to, že nadpis je clickbait, že jsem vlastně bez mobilu nebyl. Máte pravdu. Ovšem já jsem hračička. Vypiplat si mobil do stavu, abych s ním byl spokojený, všechno fungovalo, jak má, přesně jsem věděl kde co je, měl všude svoje widgety a podobně, mi trvá celý den. A ten jsem nechtěl ztratit – ne do doby, než budu mít stoprocentní jistotu, že mobil už nikdy neuvidím. Můj náhradní mobil byl něco jako hotelový pokoj. Tam si taky nevěšíte na zeď vlastní obrázky, neměníte bílé žárovky za žluté a neměníte pořadí televizních kanálů.
Aleš Gill
Neznámá místa 16: Největší benzínka na světě
Asi to znáte. Platíte na kase za benzín a říkáte číslo stojanu. Čtyři, šest, jedenáct. Říkali už jste ale někdy číslo vyšší než sto? Já tedy ne. Přesto několik takových benzínek existuje. V Texasu.
Aleš Gill
Střípky z KLDR - Díl 26. - Návrat do paralelního vesmíru
Jsou to téměř dva roky od mého posledního článku o KLDR, a téměř tři roky od mé druhé cesty za nejželeznější oponu, jakou si lze představit. A protože informací z KLDR je kvůli uzavřené hranici málo, mohli bychom se tam vrátit.
Aleš Gill
Neznámá místa 15: Hitlerův hrad
Podíváme se na místo, o kterém jste nejspíš nevěděli. Ani já jsem o něm nevěděl. Až při procházení objektem mi přišlo něco... jinak. Jako bych byl doma u Adolfa. A ono taky že jo. Poznaňský kulturák má dost zvláštní minulost.
Aleš Gill
Pamatujete mobily, které vydržely nabité 14 dní?
Pokud si ještě pamatujete tlačítkové mobilní telefony s černozeleným displejem a nabíječkou s podivnou koncovkou, která se nehodila vůbec k ničemu, asi si pamatujete, že jste ji nemuseli používat tak často, jako dnes.
Aleš Gill
Návod na... Safari v Keni (2/2)
V první části článku jsme se podívali na Masai Mara, Hells Gate, Crescent Island, jezero Nakuru a za nosorožci do Ol Pejety. Držte si klobouky, v tomhle článku se podíváme do za mě nejkrásnějšího parku v Africe.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma
Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...
Slováci prověřují verzi, zda za atentátem na Fica nebylo víc lidí
Aktualizujeme Slovenské bezpečnostní složky pracují při vyšetřování středečního atentátu na premiéra Roberta Fica...
Vrtulník íránského prezidenta havaroval v horské mlze, Raísí je v ohrožení života
Aktualizujeme Íránská státní televize hlásí nehodu vrtulníku při přesunu prezidenta Ebráhíma Raísího. Stroj...
Českem se prohánějí lokální bouřky a padají kroupy. Přívalové srážky nehrozí
Přímý přenos Na většině území Česka se dnes odpoledne objevily bouřky s kroupami a silnými dešti, pravděpodobně...
Zubaři se brání konkurenci ze zemí mimo EU. Šmucler se bojí o pacienty
Sněm České stomatologické komory odmítl Sněmovnou přijatou novelu, která by měla usnadnit využití...
Pronájem bytu 2+1 56 m2
Svitavy - Předměstí
10 000 Kč/měsíc
- Počet článků 245
- Celková karma 19,46
- Průměrná čtenost 1413x
Jsem pisálek. Baví mě psát. Baví mě psát o místech, o kterých moc lidí nepíše. Raději budu psát články o Pchjongjangu a Kábulu než o Dubrovníku a Bibione. Nejsem si jistý, jestli to po mně někoho baví i číst, ale stejně píšu. Třeba si to v důchodu po sobě jednou všechno přečtu a řeknu si: Dobrý.
Jsem rychlocestovatel. Raději nakouknu za týden do dvou zemí, než bych zůstával v jedné. Jet na pár hodin, na otočku, do Japonska, mi dává větší smysl, než do Japonska nejet vůbec.
Jsem řidič. Nerad se nechávám vozit, chci být pánem volantu nebo sedět na místě spolujezdce s mapou v ruce. Když chci vypnout, řídím. Tisíce kilometrů napříč Evropou nebo Amerikou.
Jsem optimalizátor. Umím si správně vybrat zavazadlo a pokud to není třeba, umím si odříct odbavené zavazadlo a užívat si svobodu s příručním batohem. Naopak, pokud se jede autem, není důvod si s sebou nevzít kousek domova, luxusu moderního světa - židli, chladicí box, nůž.
Jsem plánovač. Chci vědět, kam se jede, co se tam bude dělat, jíst, chci vidět mapu, šťourat se před cestou na internetu. Stejně to nakonec končí improvizací...
Jsem akční letenkář. Umím najít letenky levně, a umím se rychle rozhodnout, jestli za danou cenu a za daných podmínek chci nebo nechci letět.
Jsem extrémista. Raději pojedu do Iráku než do Španělska, raději pojedu do Severní Koreje než do té Jižní. Mám rád místa, kam nikdo nejezdí, mám rád otevřený prostor. Špicberky, Island, Saharu, Aralské jezero.