Víte, co je to vlastně mezinárodní řidičák?

Pokud jste mezinárodní řidičák nikdy nepotřebovali, pravděpodobně máte hodně zkreslenou představu o tom, co to je a jak vypadá. Čekáte-li moderní plastovou kartičku platnou na celém světě, pak je tento článek určený právě pro vás.

Troška historie

Ne vždycky platilo, že abyste mohli řídit auto, potřebujete řidičák. Hlavní bylo, že auto umíte řídit. Na papíry to přece nejezdí. První řidičáky se začaly vydávat začátkem minulého století a každý vypadal jinak. Až v roce 1926 si některé státy sedly v Paříži ke stolu a domluvily se na jednotném mezinárodním řidičáku, který by byl srozumitelný napříč alespoň trochu civilizovaným světem.

Po druhé světové, v roce 1949, se konala druhá konference ze které vznikl standard "ženevského" mezinárodního řidičáku (anglicky IDP nebo IDL, International Driving Permit nebo Licence), a naposled se státy sešly a lehce původní dokument poupravily v roce 1968 ve Vídni. Před padesáti lety.

Není řidičák, jako řidičák

Jenže to není tak jednoduché. Státy, které seděly u společného stolu v roce 1926 a podepisovaly dohody, nejsou shodné s těmi, které seděly u stolu v roce 1949. Mnohé z nich dnes ani neexistují. A tak to pokračuje. Ne všechny státy, které řešily podobu mezinárodního řidičáku v roce 1949, se sešly znovu v roce 1968. Mnohé nedorazily, mnohé se transformovaly v jiné, ale zase dorazily další, které dříve neexistovaly. A některé země to neřešily vůbec.

Asi nemá smysl řešit, které státy umí které řidičáky vystavit. ČR umí vystavit "ženevský" i "vídeňský". S "pařížským" může být problém, ten je ale potřeba snad už jen v Somálsku. Dá se použít i jinde, ale tam souběžně akceptují i mezinárodní řidičáky novější (např. Irák, Brazílie).

Když tedy pomineme Somálsko, máme situaci, kdy některé země vyžadují řidičák ženevský (1949), například Japonsko (striktně) nebo USA. Některé země (zejména některé postsovětské -stány) vyžadují řidičák podle úmluvy z roku 1968, tj. "vídeňský". Většina států podepsala obě úmluvy, nebo je jim to jedno, a ačkoli podepsaly jenom jednu, uznávají řidičáky oba. Některé státy ani neexistovaly, a přesto uznávají oba. No a pak jsou tu největší chuťovky - zejména Čína - která sice existovala, ale nepodepsala nic, a mezinárodní řidičák neuznává žádný. Pokud chcete řídit v Číně, nebo třeba ve Vietnamu, musíte si požádat o řidičák místní. Do autoškoly nemusíte, ale musíte na testy. Jízdy by vám mohli odpustit.

Mezinárodní řidičák je vždycky ale jenom příloha k řidičáku národnímu, v podstatě jeho překlad. Je vám naprosto k ničemu v ČR a v zahraničí jej vždy musí doprovázet vaše plastová kartička. V EU máme samozřejmě dohody vlastní a naši „evropskou“ plastovou kartičku bez mezinárodního řidičáku uznává i hodně dalších zemí, ale často to může být jen na vůli policie a správně byste mít mezinárodní řidičák měli. Já ho ukazuju výhradně jenom na vyžádání a obvykle ho ani půjčovna, ani policie v zemích, kde by ho chtít mohli, vidět nechce - stačí, že je řidičák národní v latince.

Takže který?

Nechat si vystavit mezinárodní řidičák stojí padesát korun (pro srovnání, na Slovensku 6,5€) a průkazovou fotku, takže se nejedná o zásadnější investici jako třeba v případě druhého pasu. Vystaví vám ho na počkání tam, kde ve svém městě řešíte normální řidičák. Pokud si nejste jistí, nechte si vystavit oba, zejména pokud jedete do zemí, kde hrozí šikana ze strany policie - lepší mít řidičáky dva, než ten nesprávný, nebo žádný. Podobnou situaci můžete zažít v půjčovně nebo při dopravní nehodě, nikdy nevíte, co si ten který úředník usmyslí, a v Zimbabwe se s policií vyjednává jen těžko. Teoreticky vám při vystavování dokladu poradí úředník, mají tam tabulky a doklad vystavují na základě toho, jakou zemi nebo země vyplníte v žádosti. Ale je lépe na to nespoléhat a informace si předem ověřit.

Pokud jedete a nebo budete jezdit výhradně do zemí, které uznávají řidičáky oba, pak je lepší si vyřídit ten vídeňský - platí tři roky. A to je hlavní rozdíl, ženevský platí jenom jeden rok od vystavení.

Je dost velká šance, že třeba policista, který uvidí mezinárodní řidičák prvně v životě, schroustá i neplatný ženevský. Platí, jak jsem psal výše, rok od vystavení, ale datum expirace v něm není uvedeno a informace o roční platnosti je uvedena vevnitř. A pouze v češtině. Pokud tedy policajt ženevskou úmluvu nezná a na školení mu řekli, že od bílé tváře má chtít mezinárodní řidičák, platnost z něj nevyčte. Raději na to ale samozřejmě nespoléhejte, nicméně já ho občas vozím i prošlý, jako doplněk k vídeňskému, abych měl víc papírů. Čím víc bumážek, tím spokojenější policajt.

Jak tedy takový řidičák vypadá?

Vzhled řidičáku je poplatný době jeho schválení mezinárodními úmluvami, tj. době rudých knížek a papírových občanek, kam dávali zaměstnavatelé razítka. Ženevský i vídeňský vypadají téměř shodně - trojlist z tvrdšího papíru a vevnitř všitý překlad do několika jazyků. Velikostně (složený) o něco přesahuje rozměry cestovního pasu. Starší, ženevský, obsahuje překlad do angličtiny, španělštiny, francouzštiny a ruštiny, to se dá očekávat, ale například i do poněkud exotičtějších jazyků, čínštiny, islandštiny a turečtiny. Přesný vzhled úmluvy neobsahují, řidičák je popsán jenom slovně a může se tedy v jednotlivých státech mírně lišit (písmo, pořadí jazyků, velikost kolonek atp.). Stejně tak je na jednotlivých státech volba jazyků, tj. výše napsané se týká mezinárodního řidičáku vydaného v ČR. Proč islandština, je mi ale záhadou. Vídeňský podle úmluvy vyžaduje španělštinu, angličtinu, francouzštinu, ruštinu, a národní jazyk vydávající země. Stránky s dalšími jazyky jsou volitelné, ČR se v tomto případě rozhodla šetřit naše lesy a další nepřidávat. 

Na přední stránce obou verzí je platnost, v případě ženevského jen datum vydání (platí rok), v případě vídeňského i datum expirace po třech letech od vydání. Možná trochu překvapí, že jméno držitele je v něm až na poslední stránce a číslo národního řidičáku, ke kterému je vydán, tam není uvedeno vůbec. Na poslední stránce je vlepená fotka, a přes ni razítko, které na jejím hladkém povrchu ale nedrží, tedy v reálu je tady jenom spodní polovina razítka a zbytek se vám otiskne - viz obrázek výše - na některou z ostatních stránek. A tak je to už padesát let.

Možná bychom konečně v době, kdy nové země nevznikají jako houby po dešti a OSN poměrně funguje, mohli zauvažovat o novém, jednotném, strojově čitelném mezinárodním řidičáku s čipem velikosti platební karty.