Proč mám čtyři pasy?
Hlavní důvody vlastnictví čtyř pasů popíšu níže, ale mít víc pasů je více než praktické, zejména, pokud o jeden přijdete v zemi, kde není česká ambasáda. Mít záložní na dně batohu, a/nebo doma u důvěryhodné osoby, která vám jej v případě nouze zašle FEDEXem nebo jiným rychlým způsobem kam je potřeba, může být neocenitelné, a ušetří to čas i peníze, ikdyž o pas přijdete na dovolené v Hurgadě. Ale to jsem odbočil někam, kam jsem úplně nechtěl.
Velmi často se setkávám, zejména ze strany cizinců, s nepochopením možnosti vlastnit legálně vícero pasů. Narazil jsem dokonce na diskusi, ve které občané USA řešili, jak přijít legálně k pasu jiné země. A to velmi obskurními metodami - koupí pozemku v nějaké banánové republice, zaregistrování si firmy na nějakém ostrůvku, a pak už stačí počkat x let... No pakárna.
Za normální a pochopitelné se bere vlastnictví více pasů jenom v případě, že má člověk dvojí občanství, odněkud emigroval atp. Jako Češi máme to štěstí, že u nás není zákonem omezen počet pasů. Je to celkem zvláštní - občanku nebo řidičák můžeme mít jenom jednu, resp. jeden. A kdo z nás by neocenil mít jednu občanku v peněžence na běžné používání, a jednu v diskrétní peněžence do saka? Pořád si přehazujeme doklady z bundy do kalhot, a kdo nikdy neřešil situaci se zapomenutým řidičákem, nebo techničákem v jiném saku nebo manželčině kabelce, hoď první kamenem.
Svůj první pas, zelený, bez strojově čitelných údajů, jsem měl od patnácti. Deset let jsem s ním vystačil, a ani mě nenapadlo požádat o další. Když bylo načase ho vrátit a požádat o nový, biometrický, nechtěl jsem se s razítky v něm rozloučit. Povedlo se mi úřednici ukecat, že odevzdám jenom obálku, a vnitřnosti si ponechám. Nový pas se začal rychle plnit spolu s ukončním vysoké školy. Pár razítek, vízum do Indie, a pak to šlo ráz na ráz. Sýrie, Libanon, a před cestou do Izraele jsem řešil zapeklitý problém.
S Izraelským razítkem v pase, případně s razítkem z hraničního přechodu s Izraelem, vás do hodně arabských zemí nepustí. A protože Blízký a Střední východ jsou moje srdeční destinace, nemohl jsem dopustit, aby mi Izraelské razítko znemožnilo cestování. Na druhou stranu, do Izraele s razítky/vízy nepřátelských zemí (zejména Libanonu, Sýrie a Íránu) sice můžete, ale zaděláváte si na problémy. Máme to vyzkoušeno - jeli jsme čtyři, do Izraele, dále do Jordánska a zpět do Izraele, jeden z nás měl v pase Syrské vízum. Ostatní na něj hodinu vždy při vstupu na izraelské území, poprvé na letišti, podruhé na pozemním přechodu, čekali. Nevím, jestli ho prověřovali u Mossadu nebo CIA, každopádně si ho vždycky vzali stranou a něco důležitého řešili.
Ale vraťme se o pár měsíců nazpátek - před cestou do Izrale bylo nejlepší vyřídit si druhý pas. Dnes mu říkám "hodný". Můj hodný pas. Mám v něm Izrael, párkrát USA, Japonsko, několikrát Jižní Koreu, Austrálii, Nový Zéland... prostě ty správné, hodné země, tedy alespoň z našeho, euroamerického úhlu pohledu. V tom prvním, "zlém" pase, se to pak, kromě již zmíněných Sýrie a Libanonu, hemží různými stány (Afghánistán, Uzbekistán), nějaký ten Irák, Čína, africká velmoc průměrnosti - Burkina Faso - prostě nic moc normálního.
A teď konečně proč mám čtyři pasy. V listopadu jedu do Íránu. Fajn, to je jasně zralé na zlý pas. Předpokladem pro každé vízum je vždy buď prázdná stránka v pase, nebo prázdná dvojstránka. Koukám do pasu, a nemám tam ani jedno. Your passport is full. Tudy cesta nevede. Hodný pas s izraelským razítkem je rázem pro potřeby cesty do Íránu pasem přímo ďábelským. Tudy cesta nevede ani náhodou. Potřebuju třetí pas. To projde, znám lidi, co mají tři pasy. Do konce října tedy musím vyřídit pas a vízum, abych mohl v půlce listopadu odjet. No jo, ale... V lednu přece jedeme Favoritem do Afriky. V listopadu musím poslat svůj pas organizátorům do Budapešti, aby zařídili Mauretánské a Malijské vízum. A teď který. Zlý je z obliga - není tam místo. Hodný by šel, ale... Náhoda je blbec, přestože obě zmíněné (muslimské) země ani Maroko nemají s izraelskými razítky papírově problém, co když... Co když narazíme na hranicích na nějakou horkou hlavu. Co když nás stopne nějaká neoficiální milice, separatisti ze Západní Sahary (Polisario) nebo nedejbože Boko Haram v Mali? Už to, že se vydáváme do destinací, které nejsou úplně bezpečné, je samo o sobě risk. Proč ho ještě zvyšovat a dráždit nohu bosým hadem.
Tak abych to shrnul - zlý pas ne. Hodný pas ne. Třetí pas budu mít v té době s sebou v Íránu, a na občanku se víza špatně lepí. Potřebuju čtvrtý pas. Teď to jenom vysvětlit úřední úřednici. Počet pasů sice není nijak omezen, ale o každém dalším, který si necháte vystavit (a zaplatíte šest stovek), musíte přesvědčit úředníka s razítkem v ruce, v mém případě tedy úřednici. Povedlo se to. Jeden plný, druhý s neslučitelným razítkem, třetí s sebou v zahraničí a čtvrtý běhá po ambasádách. Neslučitelnost víz, zaklínadlo, které na úředníky zabírá. Hlavní je se u toho tvářit důležitě, jako by vyřizování dvou pasů najednou byla běžná praxe.
A jak se pomalu začínají rýsovat plány na příští rok, můj třetí pas má našlápnuto na titul "zlý pas č. 2". Chystáme totiž expedici po stopách Hedvábné stezky - Uzbekistán, Turkmenistán, Afghánistán a Írán, a ve hře zůstává i Pákistán. Záložní varianta - Kazachstán a Kyrgyzstán - je proti tomu selanka. Jen aby mi ty čtyři pasy stačily...
Aleš Gill
Neznámá místa 16: Největší benzínka na světě
Asi to znáte. Platíte na kase za benzín a říkáte číslo stojanu. Čtyři, šest, jedenáct. Říkali už jste ale někdy číslo vyšší než sto? Já tedy ne. Přesto několik takových benzínek existuje. V Texasu.
Aleš Gill
Střípky z KLDR - Díl 26. - Návrat do paralelního vesmíru
Jsou to téměř dva roky od mého posledního článku o KLDR, a téměř tři roky od mé druhé cesty za nejželeznější oponu, jakou si lze představit. A protože informací z KLDR je kvůli uzavřené hranici málo, mohli bychom se tam vrátit.
Aleš Gill
Neznámá místa 15: Hitlerův hrad
Podíváme se na místo, o kterém jste nejspíš nevěděli. Ani já jsem o něm nevěděl. Až při procházení objektem mi přišlo něco... jinak. Jako bych byl doma u Adolfa. A ono taky že jo. Poznaňský kulturák má dost zvláštní minulost.
Aleš Gill
Pamatujete mobily, které vydržely nabité 14 dní?
Pokud si ještě pamatujete tlačítkové mobilní telefony s černozeleným displejem a nabíječkou s podivnou koncovkou, která se nehodila vůbec k ničemu, asi si pamatujete, že jste ji nemuseli používat tak často, jako dnes.
Aleš Gill
Návod na... Safari v Keni (2/2)
V první části článku jsme se podívali na Masai Mara, Hells Gate, Crescent Island, jezero Nakuru a za nosorožci do Ol Pejety. Držte si klobouky, v tomhle článku se podíváme do za mě nejkrásnějšího parku v Africe.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Dva ruští vojáci se doznali k trojnásobné vraždě na Ukrajině
V okupované části Chersonské oblasti na jihovýchodu Ukrajiny zadrželi dva ruské vojáky, kteří se...
Architektonickou cenu EU získal univerzitní pavilon, blízko byla i ostravská galerie
Studijní pavilon Technické univerzity v německém Braunschweigu se stal vítězem prestižní...
Lidovci navrhli zvýšit slevy na dani na děti, stát to má přes 8 miliard ročně
Zvýšení slev na dani na děti navrhuje KDU-ČSL a hodlá to prosazovat v jednáních s koaličními...
Prezident má absolutní imunitu. Trump zaměstnal Nejvyšší soud, věří v průtahy
Většina členů amerického Nejvyššího soudu se ve čtvrtek zdála být skeptická k argumentu...
- Počet článků 245
- Celková karma 17,59
- Průměrná čtenost 1413x
Jsem pisálek. Baví mě psát. Baví mě psát o místech, o kterých moc lidí nepíše. Raději budu psát články o Pchjongjangu a Kábulu než o Dubrovníku a Bibione. Nejsem si jistý, jestli to po mně někoho baví i číst, ale stejně píšu. Třeba si to v důchodu po sobě jednou všechno přečtu a řeknu si: Dobrý.
Jsem rychlocestovatel. Raději nakouknu za týden do dvou zemí, než bych zůstával v jedné. Jet na pár hodin, na otočku, do Japonska, mi dává větší smysl, než do Japonska nejet vůbec.
Jsem řidič. Nerad se nechávám vozit, chci být pánem volantu nebo sedět na místě spolujezdce s mapou v ruce. Když chci vypnout, řídím. Tisíce kilometrů napříč Evropou nebo Amerikou.
Jsem optimalizátor. Umím si správně vybrat zavazadlo a pokud to není třeba, umím si odříct odbavené zavazadlo a užívat si svobodu s příručním batohem. Naopak, pokud se jede autem, není důvod si s sebou nevzít kousek domova, luxusu moderního světa - židli, chladicí box, nůž.
Jsem plánovač. Chci vědět, kam se jede, co se tam bude dělat, jíst, chci vidět mapu, šťourat se před cestou na internetu. Stejně to nakonec končí improvizací...
Jsem akční letenkář. Umím najít letenky levně, a umím se rychle rozhodnout, jestli za danou cenu a za daných podmínek chci nebo nechci letět.
Jsem extrémista. Raději pojedu do Iráku než do Španělska, raději pojedu do Severní Koreje než do té Jižní. Mám rád místa, kam nikdo nejezdí, mám rád otevřený prostor. Špicberky, Island, Saharu, Aralské jezero.