Las Vegas v kazašské stepi
Boom nízkonákladových aerolinek přinesl i k nám do střední Evropy netušené možnosti. Za dvě hodiny můžeme být v Itálii, Anglii, Francii nebo Skandinávi. Za tři kdekoliv v Evropě. Nízkonákladové aerolinky ale pochopily, že nejen Evropou živ je člověk a nebojí se expandovat lehce za "naše" evropské hranice. Za několik málo tisícovek se tak můžeme podívat do Maroka, do Emirátů, Izraele, Jordánska, na Island, a v poslední době i na východ - do Ruska, Gruzie, nebo jako v našem případě, do Kazachstánu.
Když Sacha Baron Cohen vybíral zemi, do které zasadil přisprostlého reportéra Borata Sagdiyeva, nemohl vybrat lépe. Kazachstán je země tak velká, že o ní musel slyšet úplně každý. Přesto natolik neznámá, že kromě kosmodromu Baikonur a bývalého hlavního města Alma Aty (Almaty), o ní málokdo, v době vydání filmu, věděl něco víc.
Od filmu s kazašským reportérem Boratem na cestě po USA uběhlo více než deset let a mnohé se změnilo. Mnozí z nás tuší, že Astana není jenom název stáje cyklistů velkých jmen jako Contador, Vinokurov nebo Kreuziger, ale především novým hlavním městem země. Kazachstán, který film nejprve odsoudil, záhy zjistil, že se mu zdesateronásobil počet žádostí o turistická víza. Astaně bylo přiklepnuto pořádání mezinárodní výstavy Expo 2017 o energii budoucnosti. Takto masová akce přinesla pro město nebývalá pozitiva. Petrodolary do rozvoje se jenom hrnuly, a město, založené před dvaceti lety ve stepi nedaleko zoufalého sovětského sídliště Celinograd (na několik let pak Akmola), má dnes milión obyvatel. Původní Celinograd je jen jedním z jeho okrajových sídlišť.
Pozitiva Expa 2017 jsou tu ale i pro zahraniční turisty. Pro řadu zemí, včetně ČR, byla zrušena víza, potřeba pozvání, registrační povinnost a podobné relikty SSSR, na které často narážíme v jiných postsovětských republikách, zejména právě v regionu střední Asie. První s jejich rušením začal Kyrgyzstán, a teď to vypadá, že k jejich znovuzavedení nesáhne ani Kazachstán - Expo skončilo, my jsme ale stále mohli přijet jenom s platným pasem.
Možnost blýsknout se před celým světem vedla k rozvoji turistické infrastruktury, přibyly autobusové linky, vyrostlo množství turistických atrakcí, které měly a mají, podobně jako v Dubaji či právě Las Vegas, nahradit neexistující historické památky. Chybí jenom metro, ale vůbec bych se nedivil, kdyby se do pár let začalo stavět a do roku 2030 se městem proháněly tři čtyři linky. Vznikají muzea, kulturní domy, opera, obchodní centra západního střihu. Ve městě jako houby po dešti rostou hotely známých západních řetězců, vznikají - po vzoru emírů a šejků - atrakce pro turisty i místní - akvaparky, dinoparky, oceanária, věci, jaké v regionu nebyly a nejsou široko daleko.
Město je pečlivě plánované, rozrůstá se všemi směry, postupně pohlcuje původní Celinograd na protějším břehu řeky Išim, kde dochází k postupnému nahrazování socialistických sídlišť jak je známe moderní zástavbou. Nové letiště vzniklo dostatečně daleko od centra města, aby nebrzdilo jeho rozvoj, vzniklo nové nádraží, které je dnes na samém okraji metropole, nicméně dříve nebo později se dočká svých pasažérů i mezinárodních spojů. Astana rozhodně může mít, díky své geografické poloze mezi Evropou a východní Asií, ambice velkého přestupního uzlu po vzoru arabských metropolí jako je Dauhá, Dubaj nebo Abú Dhabí. Pět-šest hodin letadlem do Evropy, pět-šest do Koreje, Japonska, do Číny i méně.
Začíná to vypadat, že současný "odjakdživa" prezident Nursultan Nazarbayev je ze svých kolegů, sovětských aparátčíků, kteří si v posledních dnech Gorbačevova režimu rozebrali středoasijský region, jedním z těch osvícenějších. Nebo se jen poučil z chyb svých bývalých soudruhů Karimova a Nijazova.
Otevření se světu a orientace nové zdroje energie je rozhodně krok správným směrem a v dlouhodobém důsledku pomůže i zaostalému venkovu, byť se dneska megalomanské investice do hlavního města mohou jevit vyhazováním peněz. Pokud hlavní město připraví zázemí pro zahraniční investory, tak ti průbojnější, kteří se nových výzev bát nebudou, s sebou přinesou kapitál a technologie, a nabalí na sebe další, méně průbojné firmy, a další zdroje, lidské i finanční. Bude se pak třeba zaměřit na rozvoj infrastruktury, regionů, turistických destinací, a v konečném důsledku to pomůže všem. A tak Astana, potažmo celý Kazachstán, bude snad i vzorem pro ostatní státy v tomto stále poměrně zaostalém regionu.
Nedělám si iluze o tom, že postsovětskou "demokracii" jednoho muže nežene vpřed i jiná hybná síla: nepotismus, korupce, a že velká část investic je nesmyslná nebo končí v kapsách nenasytných státních úředníků navázaných na vládní aparát. Větší otevření země ale i s pomocí zahraničních investorů přinese větší kontrolu, větší poptávku po reformách. Následující větu je třeba chápat s lehkou nadsázkou: Je možné, že Cohenův film Borat byl první z nich. Malým kamínkem koulejícím se ze svahu dolů.
V příštím článku bych se chtěl věnovat našemu subjektivnímu vnímání města, míst, která jsme navštívili, a možná i tomu, že všechno není tak růžové. I za fasádou ze skla a ocele se totiž mohou skrývat poměrně nechutné turecké záchody.
Aleš Gill
Neznámá místa 16: Největší benzínka na světě
Asi to znáte. Platíte na kase za benzín a říkáte číslo stojanu. Čtyři, šest, jedenáct. Říkali už jste ale někdy číslo vyšší než sto? Já tedy ne. Přesto několik takových benzínek existuje. V Texasu.
Aleš Gill
Střípky z KLDR - Díl 26. - Návrat do paralelního vesmíru
Jsou to téměř dva roky od mého posledního článku o KLDR, a téměř tři roky od mé druhé cesty za nejželeznější oponu, jakou si lze představit. A protože informací z KLDR je kvůli uzavřené hranici málo, mohli bychom se tam vrátit.
Aleš Gill
Neznámá místa 15: Hitlerův hrad
Podíváme se na místo, o kterém jste nejspíš nevěděli. Ani já jsem o něm nevěděl. Až při procházení objektem mi přišlo něco... jinak. Jako bych byl doma u Adolfa. A ono taky že jo. Poznaňský kulturák má dost zvláštní minulost.
Aleš Gill
Pamatujete mobily, které vydržely nabité 14 dní?
Pokud si ještě pamatujete tlačítkové mobilní telefony s černozeleným displejem a nabíječkou s podivnou koncovkou, která se nehodila vůbec k ničemu, asi si pamatujete, že jste ji nemuseli používat tak často, jako dnes.
Aleš Gill
Návod na... Safari v Keni (2/2)
V první části článku jsme se podívali na Masai Mara, Hells Gate, Crescent Island, jezero Nakuru a za nosorožci do Ol Pejety. Držte si klobouky, v tomhle článku se podíváme do za mě nejkrásnějšího parku v Africe.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Putinova časovaná bomba. Kadyrov umírá, rozjíždí se krvavý boj o trůny
Premium Ramzan Kadyrov ještě dýchá, v Čečensku se však už začíná hledat jeho nástupce. Naznačují to i...
Poštovní známka po bagetě i voní. Francie uctila symbol gastronomie
Francouzská pošta představila novou známku s obrázkem bagety převázané stužkou v barvách trikolory....
Řekni, kde ti muži z Gazy jsou. Otazníky ohledně obětí: násobně více dětí a žen
Premium V Gaze je problém, na který upozorňovala už Marlene Dietrichová. Teď si s ní notují demografové a...
Češi umějí vyrobit řadu vojenských dronů. Ale armáda o ně nestojí
Premium Letecká výroba byla v České republice vždy na špičkové úrovni. Menší dopravní letouny, ultralighty,...
Gruzínská prezidentka vetovala „ruský“ zákon. Jde do boje s vládou
Gruzínská prezidentka Salome Zurabišviliová podle tiskových agentur vetovala kontroverzní zákon o...
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 245
- Celková karma 19,46
- Průměrná čtenost 1413x
Jsem pisálek. Baví mě psát. Baví mě psát o místech, o kterých moc lidí nepíše. Raději budu psát články o Pchjongjangu a Kábulu než o Dubrovníku a Bibione. Nejsem si jistý, jestli to po mně někoho baví i číst, ale stejně píšu. Třeba si to v důchodu po sobě jednou všechno přečtu a řeknu si: Dobrý.
Jsem rychlocestovatel. Raději nakouknu za týden do dvou zemí, než bych zůstával v jedné. Jet na pár hodin, na otočku, do Japonska, mi dává větší smysl, než do Japonska nejet vůbec.
Jsem řidič. Nerad se nechávám vozit, chci být pánem volantu nebo sedět na místě spolujezdce s mapou v ruce. Když chci vypnout, řídím. Tisíce kilometrů napříč Evropou nebo Amerikou.
Jsem optimalizátor. Umím si správně vybrat zavazadlo a pokud to není třeba, umím si odříct odbavené zavazadlo a užívat si svobodu s příručním batohem. Naopak, pokud se jede autem, není důvod si s sebou nevzít kousek domova, luxusu moderního světa - židli, chladicí box, nůž.
Jsem plánovač. Chci vědět, kam se jede, co se tam bude dělat, jíst, chci vidět mapu, šťourat se před cestou na internetu. Stejně to nakonec končí improvizací...
Jsem akční letenkář. Umím najít letenky levně, a umím se rychle rozhodnout, jestli za danou cenu a za daných podmínek chci nebo nechci letět.
Jsem extrémista. Raději pojedu do Iráku než do Španělska, raději pojedu do Severní Koreje než do té Jižní. Mám rád místa, kam nikdo nejezdí, mám rád otevřený prostor. Špicberky, Island, Saharu, Aralské jezero.