Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Berlínská zeď 21. století

22. 12. 2016 8:03:44
Padla před více než sedmadvaceti lety, a rozdělovala nejenom město, ale symbolicky i svobodný a komunistický svět. Berlínská zeď. V EU ale stále máme jeden stát a jedno hlavní město rozdělené téměř stejně. Více než čtyřicet let.

Podobně jako Putin na Krym, vtrhla turecká armáda na sever Kypru, aby chránila zájmy kyperských Turků proti snahám kyperských Řeků celý Kypr připojit k Řecku (alespoň tak zní jedna z verzí - každý má tu svoji).

Když si dnes koupíte mapu ostrova, je to trochu chaos. Samé hranice. Vojenské základny OSN, vojenské základny Velké Británie. Do toho zakázané, vysídlené hraniční pásmo, které je nestejně široké, křivolaké, a nepřehledné. V nejširších místech zahrnuje celé vesnice a celé nikosijské letiště, v úzkých místech jenom silnici, nebo jeden blok domů. Taková je celá historická Nikósie. Pás bloků vybydlených domů, ulice zahrazené betonovou zdí, plotem, často barely, ostnatým a žiletkovým drátem. Neutěšený pohled. Přitom překračovat hranici lze v centru města na dvou místech. Naprosto svobodně, jenom ukážete pas.

Jedeme si situaci prohlédnout. Přilétáme do Paphosu, na jih, a už první komplikací je půjčení auta. Většina půjčoven cestu na sever zakazuje, volíme tedy takovou, která s tím vyloženě nemá problém. Odkaz jsme našli na webu nějaké severokyperské cestovky. Další komplikací je pojištění. Asi povinné ručení, nebo tak něco. To "řecké" v "turecké" části neplatí. Musíme si na hranicích koupit to jejich. Za nemalý peníz. Jinak je ale překročení hranic autem úplně v pohodě, řekl bych, že, asi na úrovni Slovinsko-Chorvatsko nebo USA-Kanada.

První místo, kam se podíváme, je Famagusta, město, které Tureckou invazí utrpělo nejvíc. Celá jeho čtvrť, Varosha, je obehnaná ostnatým drátem. Město duchů, dříve plné výstavních tříd a hotelů. Poměrně velké město, do sedmdesátých let jedno z nejvyhledávanějších středomořských letovisek. Dnes se prohání v ulicích vítr, domy jsou rozpadlé, všude ticho. Sem tam tudy projede patrola turecké (nebo severokyperské, kdo se v tom má vyznat) armády. Teoreticky sem mají přístup modré přilby, nás by ale přes checkpoint nepustili. Tak alespoň město objíždíme kolem dokola, a nakukujeme dovnitř přes ostnatý drát. Pripjať bez radiace. Varosha byla v podstatě Řeky obývaná část jinak turecké Famagusty. Před tureckou invazí všichni utekli na jih... a tak to zůstalo čtyřicet let.

Zpět na jih se vracíme nejnovějším a zároveň nejzápadnějším přechodem. Naprosto bez problémů, bez čekání. Ukážeme pasy, a jedeme dál. Další den se jedeme podívat přímo do Nikósie. Auto necháváme v řecké části, přecijen přechod pro auta v hlavním městě asi nebude úplně opuštěný. Procházíme po hlavní nákupní ulici, pěší zóně, nikosijských Příkopech. Až dorazíme k přechodu. Checkpointu. Řeckému. Kontrola pasu, pohoda. Jeden blok je nárazníkové pásmo. Napravo a nalevo vidíme opuštěné domy, dvorky, které nikdo neudržuje, nejsou "ničí". A dost je to ničí. Padesát, maximálně osmdesát metrů, a jsme na konci země nikoho. Trochu jiné, ale trochu podobné, jako na mauretánsko-marocké hranici.

Turecká část je ale taky celkem v pohodě. Kebab prodávají jedni i druzí, akorát tomu možná říkají jinak. Řeckokatolické kostelíky vystřídaly mešity, je tady znatelný propad v příjmech, ale dramatický rozdíl to není. Na místním trhu prodávají víceméně totéž, co v řecké části, jenom možná poněkud chaotičtějším, neuspořádanějším, orientálnějším způsobem. Obloukem se vracíme k druhému pěšímu přechodu, který je zbudován na parkovišti před hotelem Ledra Palace, svého času nejluxusnějším hotelem v Nikósii, dnes sídlem místní družiny OSN a místem setkávání špiček obou vlád.

Generace tehdejších vojáků a jejich tureckých podporovatelů je v důchodu, nebo na prahu důchodového věku. Otevírají se nové hraniční přechody, od roku 2004, kdy Kypr vstoupil do EU, mohou (nejen) mladí kyperští Turci a kyperští Řekové volně překračovat hranice (na hraničních přechodech). A vidí ve zdi jenom problémy a komplikace, a rozmíšky svých otců a dědů už jim zas tak moc neříkají. Život jim komplikují oddělené měny - sever platí tureckou lirou, jih eurem. Život komplikují časové zóny - na jihu je stejný čas, jako v Řecku ("letní" a zimní), na severu jako v Turecku (celý rok letní). Celý Kypr je v podstatě v EU, ale na sever jedeme s pasem. Města mají tři názvy, turecké, řecké, a anglické, mapy s tím mají problém a navigace si taky moc neví rady.

Na první pohled nejsou rozdíly mezi oběma "Kypry" velké a spojení by oběma stranám prospělo. Turecko se chce břemena, do kterého jenom pumpuje peníze, zbavit. Jednání o sjednocení se vedou a šance jsou větší, než kdy dříve.

Tear down this wall!

Autor: Aleš Gill | čtvrtek 22.12.2016 8:03 | karma článku: 15.15 | přečteno: 594x

Další články blogera

Aleš Gill

Washington DC na kolech

Je několik způsobů, jak prozkoumat památky hlavního města Spojených Států, ale nejlepší je to pěšky. A to chce čas. Je jen málo způsobů, jak vidět nejdůležitější památky za půl dne, a my jsme zvolili kolo. A zvolili jsme dobře.

10.10.2017 v 8:02 | Karma článku: 8.65 | Přečteno: 167 | Diskuse

Aleš Gill

Nigel Farage na Náměstí Míru

Už dlouho mě nikdo a nic nedonutilo podniknout cestu po nejdelším českém eskalátoru. Až včera. Pro jedny hrdina, pro druhé zrádce, Nigel Farage.

22.9.2017 v 8:02 | Karma článku: 13.62 | Přečteno: 1217 | Diskuse

Aleš Gill

Úplné zatmění Slunce na vlastní oči

Už si dokážu představit, co pro naše předky, před stovkami a tisíci lety, muselo zatmění Slunce znamenat. Strach, překvapení, kouzlo. Mezi zatměními může uplynout mnoho generací. A já rozhodně na sedmý říjen 2135 čekat nechci.

13.9.2017 v 8:08 | Karma článku: 9.02 | Přečteno: 232 | Diskuse

Aleš Gill

Můj Londýn

Je to už jedenáct let co jsem ho navštívil poprvé, a pak ještě mockrát. Londýn, metropoli evropského bankovnictví, největší město EU, pravděpodobně nejvíce kosmopolitní město EU. Nic z toho již nemusí za pár let platit...

30.8.2017 v 8:11 | Karma článku: 15.39 | Přečteno: 863 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Ervín Dostálek

La Manga: Cílem je léčivé bahno "Velkého rybníku" Jeleního ostrova španělského Středomoří

Brodíme se mělčinou slané vody mořského zálivu označenou bójemi na Jelení ostrov. Už kdysi staří Římané pod názvem Paulus a pak i Maurové, nazývající tuto oblast Al Buhayrat Al Qsarand, poznali přednosti zdejší přírody a teď i my.

21.10.2017 v 8:20 | Karma článku: 5.56 | Přečteno: 84 | Diskuse

Ervín Dostálek

Opravdu severská romance 10: V Bergenu průměrně prší 213 dní v roce, my ale měli slunečno

Světové firmy v nádherných domech z 18. st., v přístavu lodě z celého světa, plody moře kupované přímo od rybářů, 1 lanovka a 1 pozemní dráha na kopec nad městem, jež vzniklo jako "zelená louka mezi horami", bývalá metropole země.

20.10.2017 v 8:50 | Karma článku: 5.67 | Přečteno: 88 | Diskuse

Jan Vaverka

Baskicko – 3. díl: Cesta do Baskicka

Do Baskicka je to z České republiky zhruba 1800 km. To je dost daleko na to, aby cestování autem, autobusem nebo vlakem zabralo hodně času. Jak se tedy sem dostat, když většina přímých letů od nás léta do Madridu nebo Barcelony?

20.10.2017 v 8:20 | Karma článku: 5.80 | Přečteno: 98 | Diskuse

Michal Dokoupil

Jak v Kambodži utéct z civilizace

Pod jménem Kambodža si každý vybaví dvě věci, Angkor Wat a Rudé Khméry. Já ale při svých návštěvách postupně prozkoumávám i další části a zajímavosti této divoké země. Tentokrát jsme zamířili na pobřeží.

19.10.2017 v 14:30 | Karma článku: 10.00 | Přečteno: 314 | Diskuse

Jana Schlitzová

Zřícenina Lopata

Zřícenina Lopata, název trochu zvláštní, ale rozhodnutí udělat si tady procházku, byl báječný. Vystupujeme na skalní plošinu, kde se hrad nacházel. Ohýnek a voňavé buřtíky umocňují romantiku na Lopatě.

19.10.2017 v 11:46 | Karma článku: 13.29 | Přečteno: 404 | Diskuse
Počet článků 98 Celková karma 11.67 Průměrná čtenost 1301

Jsem rychlocestovatel. Kladu důraz na první dojmy. Ujel jsem 1700 kilometrů v Sýrii za necelé 3 dny a mám pocit, že jsem viděl vše podstatné. Jel jsem na otočku do Japonska - když říkám na otočku, myslím tím na oběd. Mám rád dopravu, dopravní prostředky, letiště, letadla, vlaky, lodě, a hlavně auta. Jsem jedním z prvních Čechů, který si půjčil auto (bez ozbrojeného doprovodu) v Iráku. Na týden jsem dal do zástavy pas bossovi místní maf..., prostě jakémusi kápovi na Jávě, jenom abych ji mohl projet autem. Mým dlouholetým snem byla Severní Korea, což se mi v roce 2015 splnilo. Ve zkratce: Mé okolí si občas myslí, že jsem blázen. V posledních letech mi učaroval volant. Účastnil jsem se rally Budapešť-Bamako, s projel všechny státy USA, a na otočku vyrazil na Nordkapp.

Cestuji pokud možno nalehko, a pokud možno co nejlevněji. Nevyhýbám se stanu (ale nerad ho tahám na zádech), pokud si to situace žádá, nepohrdnu (pokud najdu voucher na 90% slevu) ani pětihvězdičkovým hotelem.

Opuštěná místa, místa, kam se nejezdí, to je moje. Černobyl, KLDR, Afghánistán, Mali...

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

Oblíbené články

více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.