Sběratel absurdních pokut

Stane se. Přehlídnete značku, zamyslíte se, a ustřelí vám ručička tachometru. Vjedete na dálnici s půjčeným autem bez známky. Spěcháte. A jako na potvoru, už jsou tady kluci s majáčkem, bločkama a nedej bože radarem. Když se to stane u nás, jsme naštvaní (sami na sebe, samozřejmě), když se to stane v zahraničí, nadáváme, že si zasedli na cizí espézetky. Jelikož sám auto nevlastním, jezdím obvykle s tím, co místní půjčovny mají, s místní espézetkou. A i přesto občas pokuta přijde. Mám ale štěstí, tedy spíš smůlu, na pokuty za absurdní přestupky, a protože jsem některé z následujících historek v posledních týdnech několikrát vypravoval, byla by škoda je nedat k dobru veřejně. Třeba si z mých chyb vezmete ponaučení.

Pane řidiči...iDnes.cz

Pokuty platí řidič, takové je obvykle pravidlo na mých cestách. Posádka řidiči do řízení nekecá, rychlost si prostě musí hlídat sám. Jsou ale situace, kdy posádka pochopí, že pokuta byla vymožena na základě vykonstruovaných, absurdních okolností, nebo kvůli neznalosti místních poměrů a specifik. V podstatě měli policajti vždycky pravdu. Tedy... snad. Tak se pojďme na tři takové absurdní situace podívat.

Indonézie, Východní Jáva

Jedeme si takhle po hlavní. V Indonésii se jezdí vlevo, ale nějak zásadně to nevadí, je to o zvyku. Přijíždíme ke světly řízené odbočce doprava. Červená. Zastavujeme. Za námi desítky motorek. Zelená. Rozjíždíme se. Po padesáti metrech policajt ukazuje, že máme sjet k (levému) okraji. Něco na mě indonésky. Já na něj něco česky a anglicky. Moc to nefunguje. Vystoupit, do budky. Znovu vysvětluje, co že jsem to provedl za hrůzu. Nechápu. Kreslí. Nechápu. Fakt nechápu, nehraju blbého. Volá nějakého místního, tak desetiletého kluka, co umí trošku anglicky. Znova vysvětluje. Klučina překládá, a já začínám chápat obludnost svého přečinu v plné šíři. NEJEL JSEM NA ČERVENOU!

Vždyť přece pod semaforem máme dodatkovou tabulku, že rovně se na červenou může! Je pravda, že jsme cestou viděli světelné křižovatky, pod kterými byla zelená šipka vlevo. Viděli jsme i takové, kde byla zelená šipka vlevo, a nápis (dohledal jsem, že "Belok Kiri Jalan Terus"). Občas byl i jenom onen nápis, to nám došlo, že odbočení vlevo je povoleno. Ale rovně?!

Když to zkrátím, po chvilce předstírání úplného nepochopení mě zlomili, a chtěli, ať dojedu někam k soudu. To by tak ještě hrálo. Pokud máte o Jávě romantickou představu čajových plantáží a sopek, pak znáte jenom jednu stranu mince. Na ostrově přibližně o tvaru a velikosti Československa je totiž 150 miliónů obyvatel. Jedna vesnice navazuje na druhou, všechny vypadají stejně. Navigaci nemáme, mapa není dobrá. NIKDY bychom ten soud nenašli. Možná by to tak bylo lepší. Možná taky ne. Třeba by si pokutu vybral mafián, od kterého jsme si auto půjčili - už jsem o tom dříve psal.

Nezbývalo, než zaplatit na místě, nevím už přesně kolik, v přepočtu několik stovek. Za zdržování dopravy. Takový můj malý cestovatelský Everest - mám pocit výjimečnosti, protože jsem dostal pokutu za něco, co by někoho ani ve snu nenapadlo. Rok se s rokem sešel, a čekala na mě další pokuta...

Maroko, Marakéš

Nejdřív vás musím trochu uvést do dopravy v Marakéši. Jestli jste někdy byli v Káhiře, nebo viděli některý z dokumentů Dana Přibáně, kde se se žlutými Trabanty prohání ulicemi Chartúmu nebo Teheránu, pak tušíte, jak vypadá doprava v Marakéši. Auta, autobusy, náklaďáky, motorky, pěší, cyklisti, jezdci na oslu, jezdci na vozíku taženém oslem; a čím více koní pod kapotou, tím více se troubí. Čím méně koní (méně než jeden), tím méně se dodržují elementární pravidla provozu.

A do toho všeho přijedeme my, v čistém, vyvoněném, a naší posádkou trochu přetíženém Hyundai i10. Bílý mrňsousek v pekle provozu. Na provoz si nechci stěžovat, takhle to všechno může fungovat a z vlastní zkušenosti vím, že i funguje. Musíte se víc dívat před sebe, míň do zpětných zrcátek, a prostě jenom a jenom jet. Pomalu, opatrně, a kupředu. Špatné je, když se tenhle "systém" snaží někdo napasovat do našich evropských standardů a norem. Světelné křižovatky, kruhové objezdy, jízdní pruhy... Tyto západní výdobytky systému chaosu prostě nesvědčí.

A tak, za jedním úspěšně projetým kruhovým objezdem, zrovna když jsem si oddechl, že jsem nikoho nepřejel, nic nesrazil, nikomu neshodil náklad a ani nevylekal žádnou přetíženou mulu, mě staví policajt. To zas bude... Arabsky fakt nerozumím. Zkouší to francouzsky. Tomu taky nerozumím, ale "Signal rúž" pochopím. Jel jsem na červenou. Není možnost dokázat, že tomu tak je. Nemá žádnou fotku. Ale možné to je. Chvilku hraju blbého, doufám, že se spokojí s domluvou, ale nevypadá to tak.

Když to shrnu, na pokutu se auto složilo, zase to bylo pár stovek a to nestojí za hodiny strávené nějakým dokazováním. Navíc v situaci, kdy jsem si sám nebyl jistý. Na kruhovém objezdu panoval takový mumraj, že mě ani nenapadlo, že může být něčím „řízen“. Spolucestující si mě po zbytek cesty, někteří i dlouho po ní, dobírali, že jsem první člověk na světě, který zaplatil pokutu za jízdu na červenou na kruhovém objezdu, který nebyl vybaven semafory.

Ukrajina, Mukačevo

Na policii postsovětských zemí je třeba obecně dávat si pozor. Pomáhat a chránit sem ještě nedošlo, není ani na papíře. Základním cílem ruských a ukrajinských policajtů je pomáhat sami sobě a nasytit vlastní rodinu. Pokud se to někoho dotklo a má jiné zkušenosti - pište do komentářů.

Policie v Mukačevu vymyslela na pocestné krásný kousek. Na výpadovce z města si nechala nakreslit křižovatku, kde by mohl krásně fungovat kruhový objezd, tak, aby se v ní nemohl neznalý člověk zorientovat. Teď to bude vypadat, že jsem ji jenom nepochopil, že si stěžuju a pláču nad rozlitým mlékem. Nemyslím si to. Pokud přijedete na křižovatku ve tvaru T, a chcete odbočit doleva, budete chtít vjet do levého pruhu tak, aby auta projíždějící rovně po hlavní mohla projet. Je to logické, takových křižovatek jsou stovky.

Ne tak v Mukačevu. Když chcete jet vlevo, musíte po odbočení najet úplně k pravému okraji. Pruhy jsou totiž odděleny bílou čárou, a ta, přestože dle populárního rčení "není zeď", tuto funkci plní. Alespoň tedy v očích policie. Když vjedete do levého pruhu, nemůžete se již dostat do pravého, ale musíte pokračovat po pseudokruhovém objezdu. Což ale nikoho ani nenapadne - prostě přejede bílou zeď, a pokračuje dál v cestě na Užhorod.

V tom ho ale zastaví připravená policie. Místo má krásně zabrané kamerou, nemůžete nic dělat. Krásně vám v pravidlech silničního provozu ukáží, že bílá čára se přejíždět nesmí. Ukáží vám záběry vašeho vozu přejíždějícího plnou čáru. Po čtvrthodinové hádce, kdy já argumentuju lámanou, on plynnou ruštinou, oba s místním policajtem zvedáme hlas. On je ve výhodě - má můj řidičák. Po tom, kdy mi celou dobu tyká a já jemu vykám, po tom, co se už hodně nahlas zeptá "A to si myslíš, že jsem debil", rezignuju. Ale v přepočtu 1800 Kč je moc. Dostávám se na čtyři sta. Rezignovaně odcházím, mám Ukrajinců dost. Pokuta za přejetí plné čáry, která v daném místě nemá co dělat. Další zdařilý kousek... Slyšel jsem ale i ještě lepší fór. Přejetí bílé čáry pod sněhem. Poliajt se zadrženým došel na místo činu, a nohou odhrábl sníh. Pane řidiči, přejel jste bílou...

Rusko, silnice z Chasanu, od severokorejských hranic, do Vladivostoku

Ano, četli jste správně, psal jsem o třech absurdních pokutách a najednou je tady čtvrtá. Tuhle se mi povedlo ukecat, proto do sbírky nepatří. Jen tak pro zajímavost.

Papíry, pas, „Á... inostránci“, techničák, řidičák... „Tomu nerozumím, to není Rusky“. Dávám mu mezinárodní řidičák, vozím ho pro strýčka příhodu (a praotce Rusa) obvykle s sebou. Je v něm překlad do ruštiny, ten mu i najdu. Stejně mu to nestačí. Není tam přeloženo všechno. Jak není proboha, co bys ještě chtěl. Ukazuje mi, co tam není. Je přeložen název kolonek, není přeložen jejich obsah. Třeba tohle. Ostrava. Město narození. Je mi jasné, že tohle směřuje k úplatku. Ale výjimečně nespěcháme, je jedno, jestli se do Vladivostoku vrátíme večer nebo až pozdě večer. Chce nějaký papír. Já mávám mezinárodním řidičákem. Čtu mu jednotlivé položky. Ostrava, éto górod kdě ja rodilsja.

Klaplo to. Vzdal to. Poprvé se cítím vítězem. Když mě stavěl, viděl jsem to v jasných barvách. Dostanu další absurdní pokutu. Pokutu za to, že řídím auto s volantem vpravo v pravostranném provozu. A to přes fakt, že takových aut jezdí na dálném ruském východě 80%. Nestalo se tak.

Jak jsem psal výše, doufám, že se po přečtení článku někdo poučí z mých chyb. Bude jezdit na červenou? Bude zastavovat na kruhových objezdech před neexistujícím semaforem? To asi ne. Možná si ale dá pozor na postsovětské dopraváky.