Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Propaganda šířící se u nás je ještě trapnější. KLDR je každému trnem v oku, protože každý je vůl zmanipulovaný médii, která nesrovnávají, jen chrlí propagandu jako kulomet. Takto se žije v KLDR, žádná sláva, pravda - http://www.kldr.estranky.cz/fotoalbum/pyongyang-nove-fotkyhttps://www.facebook.com/groups/dprkcult/545966095555828/?notif_t=group_activity  A takto třeba v západem chráněných monarchiích http://www.reflex.cz/clanek/zpravy/51742/muz-o-svatebni-noci-smrtelne-zranil-svou-osmiletou-novomanzelku.html  Tak kde je větší diktatura?? Mají šejkové právo mr*at 10 leté dívky nebo nemají?????? V komoušských státech není demokracie a občas je třeba držet hubu a krok. V arabských státech je zase třeba držet nohy pořádně od sebe. Píšu to na tvrdo, protože chci aby se alespoň někdo v postojích k KLDR trochu zamyslel... Všechno se nedá koupit za peníze... Jak je na tom KLDR třeba v rozvodovosti? Kolik párů v KLDR se v průběhu života začne tak nesnášet, že spolu nemůže žít a vychovávat dítě? Nevím, ale asijské země obecně si v podobných statistikách nevedou špatně, ČR je v rozvodovosti čtvrtá na světě!! Takhle bych mohl pokračovat do nekonečna... Za chvilku budeme národ parchantů, ale šťastní, že nenávidíme komunisty, vskutku idi*tí myšlení ;-)

0 0
možnosti
  • Počet článků 245
  • Celková karma 17,59
  • Průměrná čtenost 1413x
Jsem potápěč. Pokud se ocitnu na břehu moře, neumím se tam jen tak válet. Ze břehu vypadá každé moře stejně, ale svět pod hladinou je pokaždé jiný. Přijdu si stále jako začátečník, a o začátcích s potápěním jsem napsal i knihu První krok pod hladinu.

Jsem pisálek. Baví mě psát. Baví mě psát o místech, o kterých moc lidí nepíše. Raději budu psát články o Pchjongjangu a Kábulu než o Dubrovníku a Bibione. Nejsem si jistý, jestli to po mně někoho baví i číst, ale stejně píšu. Třeba si to v důchodu po sobě jednou všechno přečtu a řeknu si: Dobrý.

Jsem rychlocestovatel. Raději nakouknu za týden do dvou zemí, než bych zůstával v jedné. Jet na pár hodin, na otočku, do Japonska, mi dává větší smysl, než do Japonska nejet vůbec.

Jsem řidič. Nerad se nechávám vozit, chci být pánem volantu nebo sedět na místě spolujezdce s mapou v ruce. Když chci vypnout, řídím. Tisíce kilometrů napříč Evropou nebo Amerikou.

Jsem optimalizátor. Umím si správně vybrat zavazadlo a pokud to není třeba, umím si odříct odbavené zavazadlo a užívat si svobodu s příručním batohem. Naopak, pokud se jede autem, není důvod si s sebou nevzít kousek domova, luxusu moderního světa - židli, chladicí box, nůž.

Jsem plánovač. Chci vědět, kam se jede, co se tam bude dělat, jíst, chci vidět mapu, šťourat se před cestou na internetu. Stejně to nakonec končí improvizací...

Jsem akční letenkář. Umím najít letenky levně, a umím se rychle rozhodnout, jestli za danou cenu a za daných podmínek chci nebo nechci letět.

Jsem extrémista. Raději pojedu do Iráku než do Španělska, raději pojedu do Severní Koreje než do té Jižní. Mám rád místa, kam nikdo nejezdí, mám rád otevřený prostor. Špicberky, Island, Saharu, Aralské jezero.

 

Seznam rubrik

Oblíbené články

Oblíbené stránky