Předvánoční Fuerteventura aneb jak jsme nedojeli do Vídně

Je pátek ráno. Předvečer Mikuláše, za chvíli vypukne v ulicích hemžení čertů a andělů. Zítra pojedeme na vánoční trhy do Vídně, nasát atmosféru, možná si dát Sachertorte, možná si prohlídneme Hofburg anebo se projedeme v Prátru na Riesenradu. Nebo...

Jsem rychlocestovatel, to ale nemá nic společného s nákupy na poslední chvíli. Všechno mám vždy dopředu promyšlené, připravené, a teď najednou… Fuerteventura za 80€, odlet zítra. Místo studené Vídně za teplem na Kanáry? Nevím, nikdy jsem takovou ukvapenost nepodnikl, ale koukám se na termíny. Nemůže to být na týden, to je jasné, na to není dovolená. Tak maximálně dneska odjezd, návrat v neděli, nebo v pondělí. Hledám termíny, a je tam, sice za 120€, ale odlet v sobotu po poledni, návrat v úterý nad ránem. Dvě noci, 48 hodin na Fuerteventuře. Jsou dvě místa, píšu mail bráchovi. Jde do toho. Je to z Norimberku, a tam se dostat sice není problém, ale zpět se vrátit po příletu ve dvě ráno tak, abychom mohli do práce, už snadné nebude - potřebujeme auto, které mi přijde v Praze vlastnit jako nesmysl.

Volám do plynáren - mému dvorního dodavateli levného transportu po Střední Evropě. Jedno auto by se našlo. Fajn, rezervuju si ho a kupuju letenky. Rezervuju první lepší malé úsporné auto na letišti Fuerteventura, a pouštím se do práce. Pracovní práce, do konce šichty daleko.

O ostrově skoro nic nevíme, je to čtvrtý vzadu za turistickou Gran Canarií, sopečným Tenerife a populárním Lanzarote. Víme jenom, že tam fouká…

V obědové pauze kupuju mapu, a večer se pouštíme do plánování, co můžeme za dva dny vidět - na válení se u moře počasí nevypadá - přes den teploty do dvaceti, polojasno a spíš oblačno, a Vítr. Silný Vítr. Fuerte Ventura. Je to jasné, chceme se projet, vidět nějaké zajímavosti vnitrozemí a pobřeží, chceme se někde dobře vyspat a dobře najíst. Ubytování vyřešíme až ráno pomocí aplikace na last minute rezervace hotelů v mobilu.

Ráno snídaně, naskákat do plynové Pandy, a vzhůru za kopečky. Před hranicema zastavujeme, hotely na dnešní (a další) noc se dají rezervovat od deváté ráno. Nedochází nám, že místního času v místě hotelu - a tam je teprve osm. Jedeme tedy přes hranice a na první německé benzínce zastavujeme, chytáme wifi a rezervujeme hotel za nasbírané kredity. Kredity jsme měli připravené na Vídeň, tam by stačily na jednu noc, tady s malým doplatkem na dvě.

Určitě dostanu vynadáno do "úsporných Čechů", když napíšu, že po natankování plynu v Norimberku jsme zaparkovali v blízké vesnici a na letiště došli pěšky. Nemám principiální problém za parkovné platit, nedám ale za dva dny a pár hodin 52€, což je nejnižší taxa na letišti. V Mnichově jsme stejné peníze platili za 8 dní. Jsou to prostě vydřiduši, a žádné soukromé parkoviště někde za pár euro na den na zahradě, jak bývá jinde obvyklé, jsme nenašli.

Naprosto prázdné letiště. Všechny dopolední lety jsou pryč, první odpolední je náš a pak toho taky moc neletí. Za čtyři a půl hodiny dosedáme na téměř setmělý ostrov a minibusem odjíždíme do autopůjčovny, kde fasujeme opět Pandu, jen novější a s lepší výbavou. Těšíme se, až jí dáme trochu do těla, a odjíždíme, po krátké zastávce v supermarketu, vyspat se na hotel.

Snídaně není v ceně, což je zřejmě nešvar i lepších resortů na kanárském pobřeží, tak snídáme, co jsme nakoupili v supermarketu, a jedeme pouští na sever do Corraleja, dle našeho názoru nejlepšího místa pro pobyt na ostrově. Je tady všechno - kousek poušť, hodně pláží, vlny, ostrov Lobos na dosah a v případě potřeby trajekt na Lanzarote. Centrum ale není betonová džungle, a byť je maličké, je malebné. Přístav… prostě to tady vypadá spíše jako v Chorvatsku.

Panda je neuvěřitelné auto. Cesty do odlehlejších končin ostrova nemají asfalt, ale Panda jede krásně. Vidíme víc klasických majáků jako z kalendáře, než jsme kdy na jednom místě viděli. Procházíme pobřežní stezky a útesy. Vidíme staré kostelíky, horské cesty brázdící svahy nevysokých kopců (500 m n. m. je takový průměr). Žádné stromy, naprosto otevřená krajina, kuželovité sopky, údolí, vrcholky i lávová pole. Všude vítr. Žádný studený severák, ale fouká. A fouká pořád. Tak už to ale na ostrovech v oceánu chodí. Ale jen tenhle to má vtisknuté do svého jména.

Cesta z nejsevernějšího výběžku na ten nejjižnější zabere dvě hodiny čistého času. Občas někde nezastavit, neprojít si vesničku nebo nějaký kratší trek, by byla škoda. Corralejo, metropoli severu, s Morro Jable, metropolí jihu, spojuje výborná hlavní silnice, částečně dálnice, a tak se snadno ze severu na jih dostanete i během hodiny. Jen ten nejjižnější a nejsevernější bod jsou trochu zapadákovy. Ale nám to tak vyhovuje. Kdybych chtěl jet celý den průměrnou rychlostí 25 kilometrů v hodině a prodírat se stovkami aut a motorek, vrátím se na Jávu. Tady je klid, cesty prázdné, místních málo, povětšinou němečtí a jiní turisti.

Nemusíte ani umět španělsky, prakticky kdokoliv tady umí ještě anglicky a německy. Odbočky k neexistujícím jeskyním, zakresleným v mapě, stoupání do strmých kopců na vyhlídky. Máme trochu smůlu, všechno je zavřené. Je neděle, to je jasné. Zítra je pondělí - bude to lepší. Nebo nebude? Španělé mají jednu super fintu - přesunují si svátky, které se jim schovaly do víkendu, na nejbližší pracovní den. A tak je dneska svátek, Mikuláš. Co na tom, že je osmého prosince…

Ostrov máme projetý, chceme vyzkoušet nějakou tu místní atrakci, ideálně někam kajakem za šnorchlováním. Ale to je problém. Lidí a turistů je tak málo, že nic nefunguje. V jedné agentuře se ale snaží, a tak dopoledne jedeme lodí na krátký trek po sopečném ostrově Lobos nedaleko Corraleja, a odpoledne si jdeme mezi sopky a pobřeží zajezdit v bugině. Obojí se nám líbilo, stálo to za to, a hlavně - úplně nám to dalo zapomenout, byť na pár hodin a dní, na pracovní povinnosti, na zimu a předvánoční shon.

A o tom to je :-). V zimě jezdí do hor všichni. A je tam plno. Za alespoň relativním teplem vyrazí málokdo. A je to škoda - v Evropě máme možností, jak se po pár hodinách v letadle ohřát, zatraceně málo. Tunisko, Egypt… a právě Kanáry. Dál už to na víkend nedává smysl. A nemusíte jet s cestovkou. Prodlužený víkend nás se vším výše uvedeným - letenky, doprava autem do Norimberku, půjčením auta na ostrově a benzínem, jídlem v restauracích, kde se o vás téměř perou, suvenýry a výlety, vyšel na osm tisíc. Není to málo. Ale ta sranda na sněhu v Alpách taky něco stojí – osm tisíc je cena levnějších lyží. A my prostě zimu nemáme rádi.