A už jste byli v Africe?

Před Afrikou, jako většina Evropanů, jsme měli respekt. Ale téměř před rokem se v našich hlavách zrodil prapodivný plán. Letět do Afriky na prodloužený víkend. Je to vůbec normální?

Burkina Faso - žlutý špendlík na glóbusuWikipedia

Schválně, zkuste si udělat inventuru toho, co o Africe víte. Na severu Maroko, Tunisko a Egypt. Letáků z cestovních kanceláří máme plné poštovní schránky. Kdo na to má – obvyklý stereotyp jsou doktoři, manažeři a podnikatelé – vyplázne sto tisíc za safari v Keni, Tanzánii, nebo cestu po Botswaně, Namibii a Jižní Africe. V Africe je ale dalších 47 zemí, přesto si troufnu tvrdit, že 99% Evropanů je nikdy nenavštíví. Jsou tam přece války, všechny ty Rwandy a Dárfúry, buňky Al Káidy, a teď se tam zase někde šíří Ebola a hromada jiných problémů. Tak proč tam jezdit.

Na druhou stranu řada cestovatelů a turistů žehrá nad tím, jak už ta a ta země není to, co bývala, že tam jezdí moc lidí, místní žijí z turistického ruchu, pořád tam zakopáváte když už ne o Čechy, tak o naše nejbližší sousedy. Z Thajska se stává druhé Chorvatsko. Bali je nová Itálie. Podobné názory jsem slyšel, a celkem je chápu. Plážových destinací není nikdy dost, a chápu i Čechy, kteří se rádi vracejí pořád na stejné místo. Ale nechápu naopak ty, kteří jezdí do profláknutých turistických destinací, a stěžují si na to, že jsou profláknuté.

A tak jsme se rozhodli, že si uděláme takový Afrovýlet na zkoušku. V podstatě Afrovíkend. Abychom zjistili, jestli je Afrika opravdu tak marná, jak se o ní říká. Nebo naopak, proč se o Africe v podstatě neříká vůbec nic. Schválně jsem si prohnal Burkinu Faso, zemi těsně nad rovníkem, do které jsme se chystali, vyhledávačem jednoho zpravodajského serveru. Za posledních pár let jenom pár článků. Vesměs o kopané. Semifinále nějaké africké ligy proti Nigérii. Ale nic zásadního. Chtěli jsme sami sobě dokázat, že Afrika není marná. Že se vyplatí sem cestovat, že tady můžeme zažít něco nového, vidět něco nového, a že se sem můžeme vrátit, klidně na delší dobu.

Chtěli jsme jít proti proudu. Proti mentalitě lidí, kteří mají zakořeněný pocit, že Egypt je dobrý, a tak pojedeme do Egypta i přes to, že tam v podstatě probíhá občanská válka. Protože proto. Protože Egypt. Žijeme v Evropě stále plné černých předsudků. Afriku jsme podvědomě odepsali, a když hledáme nové cestovatelské cíle, díváme se do Asie, do Karibiku, do Jižní Ameriky. Afriku na glóbusu vidíme modrou barvou, jako mořskou hlubinu, nový oceán. Točíme glóbusem, ale Afriku nevidíme. Na mapu jsme na její místo napsali okřídlené "Hic sunt leones". Tady žijí lvi. A ač je to v podstatě pravda, je to o důvod víc se tam vydat. Třeba právě proto, že tady nebudeme narážet na davy turistů. Afriku jsme, my bílí, odepsali. Rušíme tam ambasády, přitom je to do budoucna trh s obrovským potenciálem. Ale uvědomuje si to zatím jenom Čína. A je to vidět. Studenti, se kterými jsme se tam setkali, na univerzitě kromě němčiny a angličtiny měli i čínštinu!

A tak jsme se v květnu 2014 vydali na prodloužený víkend do Burkiny Faso. Čistého času jsme tam strávili strávili 96 hodin. Vím, je to ukrutně málo, ale stejně málo je strávit víkend v Londýně. Času není nikdy dost. Dlouho jsme se dohadovali, kterou část země stihneme navštívit. Východ s národním parkem Arli? Jih s rezervací Nazinga? Obávaný Sahel na severu? Nakonec jsme zvolili jihozápadní výběžek, a jeli v rámci omezených možností prozkoumat okolí měst Banfora a Bobo-Dioulasso. Protože s výjimkou pyramid, římských památek v Lybii nebo Maroku toho historicky zajímavého v Africe moc není, jeli jsme do přírody. A za místními lidmi.

Viděli jsme hrochy v jezeře a neměli jsme daleko od potopení Titanicu, který nás po jezeře vozil. Viděli jsme baobaby, koupali jsme se ve vodopádech, prošli si místní vesnici, kde lidé žijí způsobem ne nepodobným knihám Eduarda Štorcha. Ale o tom bude některý z příštích článků. Nikdy jsme neměli pocit nebezpečí, kromě vojáků střežících letiště jsme neviděli žádné zbraně. Dokonce i ochranka v bance měla za pasem jenom nůž. Nenapadla nás hejna komárů, dokonce ani domorodců natahujících ruce se slovy "money, money" na rtech. Je tak vidět, že ještě existuje Afrika, která není zkažená.

Takže dobrodruzi, až příště budete hledat destinaci, kde ještě nikdo z vašich známých nebyl – nebojte se, a zkuste si vytipovat některou bezpečnější Africkou zemi. Nás teď láká Gambie, Ghana a Togo. Nebo Benin. Ale těch zemí je tam tolik, že se tam asi nepotkáme. A bude to tak dobře.