Rychlocestovatel v Austrálii
Opera v SydneyAleš Gill
Takhle nějak mí známí, vesměs (pomalo) cestovatelé, ohrnovali nos nad mým rychlocestovatelským plánem. Co se tedy v Austrálii, nebo spíše řečeno v Sydney a okolí, za dva dny dá nebo nedá stihnout?
Můžete vidět Sydney. Obrovské město, s tisíci bloků podobných domů, se svými známými plážemi, s památkami, muzei, nočním životem. Někdo by potřeboval i pět dní, já bych Sydney zase tak nepřeceňoval - za dva dny byste měli jako turisti stihnout to hlavní. Jistě, na plné pochopení velkoměsta potřebujete měsíce i roky. Znám to na vlastní kůži - čím déle ve městě jste, tím více si uvědomujete, že pochopit jeho duši trvá dlouho. Dva měsíce jsem bydlel v Londýně, a bylo to málo. Se Sydney to bude podobné.
Náš cíl byl jiný. Sydney, město jako takové, jsme odsunuli trochu na vedlejší kolej. Vybrali jsme to nejznámější. Procházku po Harbour Bridge, k opeře po Circular Quay. Nevidět operu a most by byl nenapravitelný hřích. Jinak jsme město využili jenom jako základnu - hotel, letiště, autopůjčovna... a pryč. Chceme vidět, byť maličký, kousek Austrálie nesvázaný dálnicemi a ploty.
První den jsme proto vyrazili na jih, do Royal National Parku, krásné přírody, naprosto nepřipomínající Austrálii tak, jak ji známe z fotek. Všude zeleň, papoušci Kakadu, krásné pláže, oproti Sydney, byť park leží na jeho okraji, minimum lidí. Pikniky, opalování, koupání v moři, skokani do laguny z útesu. Všechno tohle a mnohem víc park nabízí. Vzhledem k únavě po dvou nocích strávených v letadlech mezi Prahou a Soulem, resp. Soulem a Sydney, máme ale chuť ulehnout někam do stínu a dát si dvacet. Je pod mrakem a nabízí se krásná písečná pláž, a kdo z vymrzlých Evropanů - uznávám, vymrzlých se k letošní zimě moc nehodí - by odolal v půlce února vyhřátí prokřehlých kostí.
Druhý den jsme chtěli vidět nejznámější přírodní zajímavost u města (100 km v Austrálii, podobně jako v Rusku, nic neznamená) - Modré hory. Soustava pískovcových kopců, roklí, propastí a stolových hor.
Časový posun nám šetří hodinku, možná i dvě, neboť vstáváme brzy a už se cítíme vyspaní. Víme, že nejsme, ale dospíme si to na Zélandu. Nebo v důchodu. Do hor se vydáváme ještě za tmy, a nejznámější místa - Wentworth Falls, Three Sisters, Govet's Leap si procházíme nejdříve úplně sami, následně spolu s aktivnějšími ranními ptáčaty. Když se začnou blížit sovy, my už míříme dál - za zvířaty.
Naše tajné tužby se ukázaly, nebo spíše potvrdily, jako nereálné. Vidět klokana v přírodě v okolí Sydney asi není úplně nemožné, ale rozhodně to není pravděpodobné. Značku "Pozor klokan" jsme viděli asi jenom dvakrát. A tak nezbylo, než se vydat do ZOO. Tedy ne úplně do Sydneyské ZOO. Mají tady i možná menší, nicméně velmi doporučovaný park, kde můžete vidět australskou zvířenu v kostce. A proto jsme sem jeli. Žirafy, slony a gorily si můžeme dosyta užít i doma.
Poslední hodiny do vrácení auta a odjezdu na letiště tedy trávíme ve Featherdale Wildlife Parku, nevelké, ale krásné "kontaktní" ZOO, kde zvířata mají více svobody než návštěvníci. Ano, jsou tady i klece, ale v těch jsou jenom zvířata, která by mohla být návštěvníkům nebezpečná - krokodýli, tasmánští čerti a další. Největší lákadla - několik druhů klokanů a koaly (neplést s Kaolou - kakao z Tuzexu!), mají po areálu, nebo jeho oddělených částech, svobodný pohyb. Mají svou část, kam turisti nesmí, oddělenou spíše symbolickým plůtkem, který jim nijak nebrání volně se pohybovat mezi návštěvníky. Zajímavé řešení, velmi odlišné od evropských zoo, kde je obvykle jeden výběh, obvykle kozy, ovce, poníci..., vyhrazen návštěvníkům, zejména pak dětem.
Tento přístup má své kouzlo. Jednak člověk překoná psychický strach z těchto zvířat - klokani a koaly jsou ještě milá stvoření, ale pštros má nebezpečný kukuč - a pak může, pokud technika dovolí, fotit tato nádherná a pro nás "neprotinožce" neobvyklá zvířata, naprosto bez jakýchkoliv bariér a zblízka. Samozřejmě si uvědomujeme, že potkat klokana v přírodě, nebo hůře zraněného či ztraceného v pro něj neobvyklém prostředí, může být nebezpečné, ale tady jsou zvířata opravdu krotká - můžete je, opět na rozdíl od toho, na co jsme zvyklí, i krmit. Nikoli tedy donesenými pamlsky, ale speciální stravou dostupnou v automatech za symbolický poplatek.
Odlet v devět večer nám poskytl ještě jednu možnost - poznat místní dopravní špičku. Nic až tak světoborného. Semaforů jsou stovky, aut tisíce, a na letiště je to čtyřicet kilometrů. Zip se tady taky teprve učí, a byť jsou řidiči jinak poměrně ohleduplní, sem tam se najde doslova blbec. Jeden takový, když jsme ho na zúžení dle pravidla zipu donutili přibrzdit, nám plivnul z kabiny své dodávky na střechu. Zase se učím nový manévr. Zdravím Coca-Colu!
Pobyt v Sydney a okolí, byť krátký, nám poskytl dostatek času, abychom viděli alespoň to nejdůležitější. Je jedno, jestli vás zajímá spíš Tasmánský čert nebo Harbour Bridge. V Sydney by byla škoda se nezastavit. A vlastně kdekoliv - pokud jenom trochu můžete, využijte přestup na letišti ke krátkému náhledu do země, kterou byste jinak mohli bez povšimnutí minout. Zejména bezvízové destinace - Reykjavík, Dubaj, Soul, Singapur, abych jmenoval jen některé - k návštěvě přímo vybízejí.
Aleš Gill
Neznámá místa 16: Největší benzínka na světě
Asi to znáte. Platíte na kase za benzín a říkáte číslo stojanu. Čtyři, šest, jedenáct. Říkali už jste ale někdy číslo vyšší než sto? Já tedy ne. Přesto několik takových benzínek existuje. V Texasu.
Aleš Gill
Střípky z KLDR - Díl 26. - Návrat do paralelního vesmíru
Jsou to téměř dva roky od mého posledního článku o KLDR, a téměř tři roky od mé druhé cesty za nejželeznější oponu, jakou si lze představit. A protože informací z KLDR je kvůli uzavřené hranici málo, mohli bychom se tam vrátit.
Aleš Gill
Neznámá místa 15: Hitlerův hrad
Podíváme se na místo, o kterém jste nejspíš nevěděli. Ani já jsem o něm nevěděl. Až při procházení objektem mi přišlo něco... jinak. Jako bych byl doma u Adolfa. A ono taky že jo. Poznaňský kulturák má dost zvláštní minulost.
Aleš Gill
Pamatujete mobily, které vydržely nabité 14 dní?
Pokud si ještě pamatujete tlačítkové mobilní telefony s černozeleným displejem a nabíječkou s podivnou koncovkou, která se nehodila vůbec k ničemu, asi si pamatujete, že jste ji nemuseli používat tak často, jako dnes.
Aleš Gill
Návod na... Safari v Keni (2/2)
V první části článku jsme se podívali na Masai Mara, Hells Gate, Crescent Island, jezero Nakuru a za nosorožci do Ol Pejety. Držte si klobouky, v tomhle článku se podíváme do za mě nejkrásnějšího parku v Africe.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Putinova časovaná bomba. Kadyrov umírá, rozjíždí se krvavý boj o trůny
Premium Ramzan Kadyrov ještě dýchá, v Čečensku se však už začíná hledat jeho nástupce. Naznačují to i...
Střet vlaku s člověkem zastavil provoz na trati mezi Olomoucí a Prostějovem
Na trati mezi Olomoucí a Prostějovem srazil po sobotním poledni vlak člověka. Provoz na trati mezi...
Střelec na Fica jde do vazby. Premiérův stav se lepší, převoz ještě není možný
Slovenský premiér Robert Fico, kterého ve středu postřelil atentátník, je ve stabilizovaném, ale...
Klimatičtí aktivisté ochromili letiště v Mnichově, vybrali si rušné svátky
Letiště v Mnichově dnes ráno dočasně přerušilo provoz v důsledku protestu klimatických aktivistů z...
Alpský hotýlek centrem špionáže? Číňané měli výhled na základnu pro F-35
Švýcarský hotel Rössli ve vesnici Unterbach se v posledních letech stal tématem hovorů členů...
Taxátor
ING-FOREST s.r.o.
Praha, Jihočeský kraj, Jihomoravský kraj, Karlovarský kraj, Královéhradecký kraj, Liberecký kraj, Moravskoslezský kraj, Olomoucký kraj, Pardubický kraj, Plzeňský kraj, Středočeský kraj, Ústecký kraj, Kraj Vysočina, Zlínský kraj
nabízený plat:
65 000 - 75 000 Kč
- Počet článků 245
- Celková karma 19,46
- Průměrná čtenost 1413x
Jsem pisálek. Baví mě psát. Baví mě psát o místech, o kterých moc lidí nepíše. Raději budu psát články o Pchjongjangu a Kábulu než o Dubrovníku a Bibione. Nejsem si jistý, jestli to po mně někoho baví i číst, ale stejně píšu. Třeba si to v důchodu po sobě jednou všechno přečtu a řeknu si: Dobrý.
Jsem rychlocestovatel. Raději nakouknu za týden do dvou zemí, než bych zůstával v jedné. Jet na pár hodin, na otočku, do Japonska, mi dává větší smysl, než do Japonska nejet vůbec.
Jsem řidič. Nerad se nechávám vozit, chci být pánem volantu nebo sedět na místě spolujezdce s mapou v ruce. Když chci vypnout, řídím. Tisíce kilometrů napříč Evropou nebo Amerikou.
Jsem optimalizátor. Umím si správně vybrat zavazadlo a pokud to není třeba, umím si odříct odbavené zavazadlo a užívat si svobodu s příručním batohem. Naopak, pokud se jede autem, není důvod si s sebou nevzít kousek domova, luxusu moderního světa - židli, chladicí box, nůž.
Jsem plánovač. Chci vědět, kam se jede, co se tam bude dělat, jíst, chci vidět mapu, šťourat se před cestou na internetu. Stejně to nakonec končí improvizací...
Jsem akční letenkář. Umím najít letenky levně, a umím se rychle rozhodnout, jestli za danou cenu a za daných podmínek chci nebo nechci letět.
Jsem extrémista. Raději pojedu do Iráku než do Španělska, raději pojedu do Severní Koreje než do té Jižní. Mám rád místa, kam nikdo nejezdí, mám rád otevřený prostor. Špicberky, Island, Saharu, Aralské jezero.