Premium

Získejte všechny články mimořádně
jen za 49 Kč/3 měsíce

Plitvická jezera uprostřed Číny

Před cestou do Číny jsme měli jasno - chceme vidět Peking, Velkou čínskou zeď, terakotovou armádu, pak jsme přidali Pandy. Když jsme začali připravovat detailní program, zjistili jsme, že uprostřed Číny, daleko od "civilizace", v horách, kam zahraniční turisti nejezdí, je něco, o čem jsem, ač člověk v zeměpise a cestování poměrně zběhlý, nikdy neslyšel. Národní park Jiuzhaigou, neboli čínská "Plitvická jezera".

Pětibarevné jezírkoAleš Gill

Kdo nebyl nikdy sám nebo s rodiči v Chorvatsku zvedne ruku (nebo hodí kamenem, je mi to v zásadě jedno). Pokud se, stejně jako já, nedokážete jen tak válet celé dny na pláži, o Plitvických jezerech jste nemohli neslyšet. Nebo jste alespoň museli vidět německé filmy s Vinettouem. To už je ale jedno. Je mi tak poměrně záhadou, že kdesi v horách a lesích severu provincie Sečuán, v posledním útočišti Pand velkých, se nachází jejich kopie, o které jsem ještě před rokem nevěděl. Kopie je možná tvrdé slovo, rozhodně to není kopie, o jakých se dovídáme ve zprávách - kdesi v Číně prý mají postavenou kopii italských Benátek, středověkého anglického města atp.

Mají tam hluboko v horách soustavu desítek, možná stovek jezer a jezírek, vodopádů, desítky kilometrů chodníků, stezek, lávek, můstků, všechno na několikanásobně větší ploše než v Chorvatsku. Celý park má v podstatě tvar písmene Y. "Dole" je pokladna, parkoviště, nedaleko jsou hotely a přilehlá vesnice. Za pokladnami s neuvěřitelně vysokým vstupným (cca 1000 Kč, asi nikdy nikde jsem neplatil více) čeká autobus, který nás veze cca 20 kilometrů na "křižovatku". Tam je centrála autobusů, když to zjednoduším, tak každým ramenem jezdí jedna linka. Dále je tady několik restaurací a obchodů, a v podstatě jsou to, až na asi dvě výjimky, jediné stavby komerčního charakteru v celém parku.

Každé z ramen, které mají také obě po více či méně dvaceti kilometrech, vede údolím dále do hor. Pokud se tedy podíváme na písmeno Y jako na mapu, sedáme do autobusu, který pokračuje pravým ramenem, na konečnou, která je vysoko v horách - více než 3000 metrů nad mořem. Procházka v této nadmořské výšce už některým z nás začíná působit potíže, a tak autobusem sjíždíme o několik set výškových metrů níže. Vystupujeme, a dvě hodiny, stále v podstatě mírně z kopce, procházíme neuvěřitelným náhrdelníkem větších či menších jezer, pospojovaných potůčky, kaskádami, vodopády a různými jinými útvary pojmenovanými anglickým výrazivem, se kterým jsem se dosud nesetkal.

Tabule v parku jsou (na rozdíl od téměř celého zbytku Číny) nejenom v čínštině, ale i angličtině, a obvykle i v japonštině a korejštině. Možná jsme viděli Japonce, Korejce, ale kdo by je v té záplavě Číňanů hledal. Nevybavuju si, že bychom v parku potkali jediného západního turistu. Přes vysoké vstupné, vyjma brzkého rána, jsou, zejména ty nejkrásnější a nejfotogeničtější části parku doslova v obležení. A Číňani fotí rádi. Jestli dnes máme podvědomě uloženo pro turistu s fotoaparátem synonymum "Japonec", příští generace už to tak mít nebude. Bude to "Číňan". Fotí vším, čím se dá. Obvykle mobily a tablety, ti rozumnější pak zrcadlovkami. Obyčejných kompaktů (jaké máme s sebou my), je pomálu. Divné fotoaparáty ale nejsou zřejmě to jediné, čím vyčníváme z davu. Ač se jim jeden z mých spolucestujících snaží vysvětlovat (česky nebo anglicky), že jsme Číňani, nikdo tomu nevěří. Pořád se s námi někdo fotí.

Střídáme autobus v méně zajímavých pasážích za pěší pochod v těch atraktivnějších. Kolem oběda se vracíme na hlavní křižovatku, bereme bus, a necháme se vyvézt do horních partií "levé" větve. Ta je celkově méně zajímavá, ale na jejím konci je nádherné dlouhé jezero, které samo o sobě vybízí k procházce. Pod ním pak leží pětibarevné jezírko, které je asi nejzajímavější v celém parku. Opravdu, průzračně čistou vodou je vidět dno, které v závislosti na úhlu pohledu, denní době, intenzitě světla a asi i jiných okolnostech mění barvu.

Celkově je park velmi proměnlivý v různých ročních obdobích, a když tak teď článek píšu, tak zpětně vzpomínám, že ani počasí nebylo nejlepší. Pokud si chcete udělat jasnější obraz o tom, jak park v průměnách roku vypadá objektivem profesionálních fogorafů, prohlédněte si fotogalerii na stránkách parku.

Vracíme se zpět na křižovatku, kupujeme nějaké ty suvenýry, a vracíme se pomalu, na střídačku busem a pěšmo, k východu z parku. Říčky a potůčky, které oběma horními rameny protékají, se někde nedaleko křižovatky spojují, a tak jsou ve spodní části vodopády širší, mohutnější, jezera větší, ale jedno mají společné - voda je křišťálově čistá, a díky slunečním paprskům nebo podivně zabarvenému podloží, je prostě modrá. Modrá, jako na fotkách z Plitvických jezer.

Jsem rychlocestovatel. Málokde se zdržím déle, na Plitvická jezera by mi stačily dvě-tři hodiny. V parku Jiuzhaigou jsem ale strávil celý den. Odcházeli jsme čtvrt hodiny po oficiální zavíračce - přecijen musíte urazit, autobusem nebo pěšky, 120 kilometrů, pokud chcete projít a projet obě údolí. Ideální by bylo rozložit návštěvu na dva dny, což ale v sezóně znamená platit dvakrát vstupné. Mimo sezónu, v zimě, můžete na stejný lístek dva dny po sobě. Musí to být nádhera.

Autor: Aleš Gill | pondělí 3.3.2014 16:02 | karma článku: 14,68 | přečteno: 1069x
  • Další články autora

Aleš Gill

Neznámá místa 16: Největší benzínka na světě

Asi to znáte. Platíte na kase za benzín a říkáte číslo stojanu. Čtyři, šest, jedenáct. Říkali už jste ale někdy číslo vyšší než sto? Já tedy ne. Přesto několik takových benzínek existuje. V Texasu.

17.4.2024 v 8:14 | Karma: 17,01 | Přečteno: 505x | Diskuse| Cestování

Aleš Gill

Střípky z KLDR - Díl 26. - Návrat do paralelního vesmíru

Jsou to téměř dva roky od mého posledního článku o KLDR, a téměř tři roky od mé druhé cesty za nejželeznější oponu, jakou si lze představit. A protože informací z KLDR je kvůli uzavřené hranici málo, mohli bychom se tam vrátit.

19.3.2024 v 8:52 | Karma: 16,63 | Přečteno: 558x | Diskuse| Cestování

Aleš Gill

Neznámá místa 15: Hitlerův hrad

Podíváme se na místo, o kterém jste nejspíš nevěděli. Ani já jsem o něm nevěděl. Až při procházení objektem mi přišlo něco... jinak. Jako bych byl doma u Adolfa. A ono taky že jo. Poznaňský kulturák má dost zvláštní minulost.

5.3.2024 v 8:00 | Karma: 14,09 | Přečteno: 326x | Diskuse| Cestování

Aleš Gill

Pamatujete mobily, které vydržely nabité 14 dní?

Pokud si ještě pamatujete tlačítkové mobilní telefony s černozeleným displejem a nabíječkou s podivnou koncovkou, která se nehodila vůbec k ničemu, asi si pamatujete, že jste ji nemuseli používat tak často, jako dnes.

22.2.2024 v 7:45 | Karma: 30,12 | Přečteno: 3436x | Diskuse| Společnost

Aleš Gill

Návod na... Safari v Keni (2/2)

V první části článku jsme se podívali na Masai Mara, Hells Gate, Crescent Island, jezero Nakuru a za nosorožci do Ol Pejety. Držte si klobouky, v tomhle článku se podíváme do za mě nejkrásnějšího parku v Africe.

1.2.2024 v 8:37 | Karma: 10,60 | Přečteno: 220x | Diskuse| Cestování
  • Nejčtenější

Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili

15. května 2024  14:56,  aktualizováno  17:56

Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...

Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce

15. května 2024  19:25,  aktualizováno  23:12

Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...

Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini

16. května 2024  8:42,  aktualizováno  15:38

Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...

Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru

13. května 2024  18:48,  aktualizováno  14.5 22:25

Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...

Putinova časovaná bomba. Kadyrov umírá, rozjíždí se krvavý boj o trůny

17. května 2024  14:16

Premium Ramzan Kadyrov ještě dýchá, v Čečensku se však už začíná hledat jeho nástupce. Naznačují to i...

Kdysi ji voda nezajímala, teď jí chybí. Francii dráždí hráz Ženevského jezera

18. května 2024  17:07

Švýcarsko nemá o vodu nouzi. Jeho sousedé však ano. Francie, kterou loni zasáhla extrémní sucha, se...

Gruzínská prezidentka vetovala „ruský“ zákon. Jde do boje s vládou

18. května 2024  16:55

Gruzínská prezidentka Salome Zurabišviliová podle tiskových agentur vetovala kontroverzní zákon o...

Rakouská policie překazila útok 14leté islamistky, chtěla použít nůž a sekeru

18. května 2024  16:46

Rakouská policie oznámila, že překazila teroristický útok nožem ve Štýrském Hradci, který plánovala...

Charkovská oblast evakuovala deset tisíc lidí. Situace je kritická, míní expert

18. května 2024  11:04,  aktualizováno  16:10

Sledujeme online Ukrajina od zahájení ruského pozemního útoku v Charkovské oblasti v minulém týdnu evakuovala už...

Rozdáváme batolecí mléko ZDARMA
Rozdáváme batolecí mléko ZDARMA

Na cestě mateřstvím se potkáváme s různými výzvami. V případě výživy našich nejmenších představuje kojení ten nejlepší základ. Pokud však kojení...

  • Počet článků 245
  • Celková karma 19,46
  • Průměrná čtenost 1413x
Jsem potápěč. Pokud se ocitnu na břehu moře, neumím se tam jen tak válet. Ze břehu vypadá každé moře stejně, ale svět pod hladinou je pokaždé jiný. Přijdu si stále jako začátečník, a o začátcích s potápěním jsem napsal i knihu První krok pod hladinu.

Jsem pisálek. Baví mě psát. Baví mě psát o místech, o kterých moc lidí nepíše. Raději budu psát články o Pchjongjangu a Kábulu než o Dubrovníku a Bibione. Nejsem si jistý, jestli to po mně někoho baví i číst, ale stejně píšu. Třeba si to v důchodu po sobě jednou všechno přečtu a řeknu si: Dobrý.

Jsem rychlocestovatel. Raději nakouknu za týden do dvou zemí, než bych zůstával v jedné. Jet na pár hodin, na otočku, do Japonska, mi dává větší smysl, než do Japonska nejet vůbec.

Jsem řidič. Nerad se nechávám vozit, chci být pánem volantu nebo sedět na místě spolujezdce s mapou v ruce. Když chci vypnout, řídím. Tisíce kilometrů napříč Evropou nebo Amerikou.

Jsem optimalizátor. Umím si správně vybrat zavazadlo a pokud to není třeba, umím si odříct odbavené zavazadlo a užívat si svobodu s příručním batohem. Naopak, pokud se jede autem, není důvod si s sebou nevzít kousek domova, luxusu moderního světa - židli, chladicí box, nůž.

Jsem plánovač. Chci vědět, kam se jede, co se tam bude dělat, jíst, chci vidět mapu, šťourat se před cestou na internetu. Stejně to nakonec končí improvizací...

Jsem akční letenkář. Umím najít letenky levně, a umím se rychle rozhodnout, jestli za danou cenu a za daných podmínek chci nebo nechci letět.

Jsem extrémista. Raději pojedu do Iráku než do Španělska, raději pojedu do Severní Koreje než do té Jižní. Mám rád místa, kam nikdo nejezdí, mám rád otevřený prostor. Špicberky, Island, Saharu, Aralské jezero.

 

Seznam rubrik

Oblíbené články

Oblíbené stránky