Neznámá místa 4 - Betlém a Ježíš Nazaretský

Betlém a Nazaret. Tato dvě místa, byť velmi teoreticky, zná úplně každý. Z naučné literatury. Ale málokdo tuší, jak to tam vypadá dnes, po 2022 letech od jejich největšího a asi jediného zásahu do běhu lidských dějin.

Izrael je svým originálním způsobem zajímavá země. Každé město totiž vypadá jinak, žijí v něm jiní lidé a jinak tam ubíhá čas. Jinak vypadají "světská" města, jinak ortodoxní židovská, jinak židovské osady, jinak židovské kibucy, úplně jinak pak arabská města v "židovské části" Izraele a jinak zase arabská města na Západním břehu, v Palestině.

Kdo do Izraele zavítá poprvé, pravděpodobně navštíví Tel Aviv, Jeruzalém, a Mrtvé Moře. Pokud se podíváte na mapu, zjistíte, že pláže Mrtvého Moře nedaleko Jeruzaléma jsou na Západním Břehu, a pokud jedete z Jeruzaléma autem nebo autobusem, nic moc nenasvědčuje tomu, že by se "něco změnilo", že byste přejeli "nějakou hranici".

Izrael a Západní Břeh (Palestina) není něco jako Západní a Východní Německo. Ale možná by to mohlo posloužit jako příklad. Představte si Západní Břeh jako mapu Východního Německa. Možná ji máte vy nebo vaši rodiče doma. Je v ní díra. Bílé místo imperialisty označované jako Západní Berlín. 

Na mapě Západního Břehu (těžko nějakou takovou seženete) by bylo bílých míst hodně. Nejenom díry, ale celé koridory kolem cest. V podstatě polovina by byla bílá. Cesta z Jeruzaléma k Mrtvému moři. Cesta na jih podél Mrtvého moře je bílý pruh. Araby osídlená a spravovaná území jsou tak spíše ostrůvky. Často od okolní pouště oddělené zdí.

Betlém je za tou zdí. Abyste se sem dostali, musíte překročit tzv. Checkpoint 300. Pravděpodobně nejznámější "hraniční přechod" mezi Izraelem a Západním břehem. My jsme měli relativně kliku, teda spíš okliku, protože náš autobusák to vzal přes nějaký méně frekventovaný checkpoint a sice si místo asi 10 kilometrů trasy dalších 10 zajel, ale asi je to běžná trasa a nás tak jenom odmávli a byli jsme bez problémů na Západním břehu. Místní tady musí mít nějaké papíry a propustky, fialový pas ale funguje stejně dobře.

Západní břeh je, jak to říci, v silném kontrastu s tím, jak si ho 99 procent nás Čechů představuje. Místňáci jsou víc v pohodě, zatímco typický Izraelec, především v turistickém "hospitality" odvětví, se tváří, jako by mu uletěly rakety. Něco mezi naší českou pokladní a hajzlbábou. Já jsem s Araby nikdy neměl problém a tady jsou všichni naprosto v pohodě. Na rozdíl od sousedů s Tórou v ruce se kluci s Koránem třeba i usmívají. I kluci s Biblí. Značná část obyvatel města jsou sice Arabové, ale křesťani. Arab nemusí být automaticky muslim. Třeba desítky procent obyvatel Libanonu jsou Arabové, ale křesťani.

Betlém vypadá dost jinak, než jak ho známe z různých vánočních dřevořezeb a písní. Rozhodně tady nenajdete salaš ani pasoucí ovce. Ani Valachy. Za to je tu množství zajímavých kostelů různých křestanských směrů: Arméni, Katolíci, Řekové... Kdesi jsem napsal, že je to takový křesťanský Disneyland, ale to není úplně vhodné. Je to prostě hezké město, v kopci, tedy s různými křivolakými uličkami a schodišti. Něco jako Žižkov. Alespoň tedy centrální část, tj. okolí hlavního náměstí "Manger Square".

Ve městě jsme navštívili několik kostelů, většinou tam probíhaly i mše (byla neděle dopoledne), a rádi bychom se podívali ještě do nouzového hlavního města Palestiny, Ramalláhu. Nouzového proto, že sami Palestinci by chtěli mít hlavním městem Jeruzalém. Logicky. Jenže prakticky je to trochu složité. A bylo by to asi dost nepraktické. Ramalláh je takový Bonn.

Máme dvě možnosti, jak se do Ramalláhu dostat. Nejpřímější by byla cestě stejným busem zpět do Jeruzaléma, na autobusák u Damašské brány, a tam přestoupit na autobus do Ramalláhu. Jenže to by vyžadovalo zase několikero checkpointů (říkat tomu hraniční přechod asi není úplně košer).

Druhá možnost je delší, zato přímá (bez přestupu) trasa oklikou, kolem Jeruzaléma. Asi jako jet z Berouna do Mělníka a vyhnout se Praze. Jde to, ale je to na dlouho, protože pořádná cesta tam nevede a chvílemi to vypadá, že skončíme u někoho na dvorku. Nakonec se podařilo, dojeli jsme až do centra Ramalláhu (když vám budou noviny a televize tvrdit, že je to tam nebezpečné, přepněte na ČT3). Navštěvujeme muzeum a hrob Jásira Arafata, dáváme si oběd za zlomek ceny na izraelské straně, nějaký výborný fresh, trošku pochodíme po městě a pak nás čeká děs běs.

Druhý nejznámější (možná první) přechod mezi Západním břehem a Izraelem, Qalandia Checkpoint. Izrael zabral původní jeruzalémské letiště a vytvořil na něm kontrolní bod, průjezdní místo ve zdi oddělující usměvavé zlé Palestince od zakaboněných, ale hodných Izraelců. Když to zjednoduším, 15 kilometrů z centra Ramalláhu k Damašské bráně jedeme dvě hodiny. Jak říkají Trumpovi příznivci: zdi jsou řešení. Nejsem si tím jistý. Zdi tak akorát na**rou a radikalizujou lidi, kteří za nimi žijí a musí tudy jezdit každý den do práce. Možná měl Reagan v Berlíně víc pochopení a rozumu, ale to si musí Izraelci pořešit sami.

Další zastávka na naší izraelské cestě je Nazaret. Opět místo, o kterém slyšel asi každý, nicméně místo, které navštíví ještě mnohem méně turistů, než Betlém. Nemám to nijak podložené, ale řekl bych, že na sto turistů, kteří navštíví Jeruzalém, jich tak patnáct navštíví Betlém. A Nazaret tak dva.

Nazaret je, podobně jako Betlém, čistě arabské město. Téměř tam nenajdete - s výjimkou dopravního značení - nápisy v hebrejském písmu (zkroucené hřebíky), ale pouze v arabštině (vlnky a lodičky). 99,8% obyvatel jsou Arabové. Ale 30% obyvatel jsou křesťané, 70% muslimové.

Na rozdíl od Betléma není Nazaret na Západním břehu, jak bychom si možná mohli myslet, ale najdeme ho v řekněme centrální části severního výběžku země, severně od Západního břehu a západně od Galilejského jezera. Cestu sem, ať už autobusem nebo autem, vám tak nebudou komplikovat vojenské checkpointy a zdi, kterými v těchto oblastech izraelská vláda a armáda odděluje ty hodné Araby od těch špatných Arabů. Nebo nevím.

V Nazaretu logicky najdeme vícero křesťanských staveb, zajímavý je především centrální kostel. Bazilika zvěstování je jeden z nejvíc cool kostelů, které jsem po světě viděl. Podobně jako v Betlémě nebo Jeruzalémě i tady 2000 let křesťanské historie zanechalo stopy, a tak je dnešní bazilika (z šedesátých let 20. století) postavena v místě, kde byl dříve jiný kostel, předtím klášter, předtím zase kostel, a předtím synagoga. No prostě uvnitř najdete tolik odkazů na historii, že si připadáte spíš jako v muzeu a rozhodně ne jako v klasickém jedno nebo trojlodním kostele s věží nebo dvěma, jak je tomu přes kopírák prakticky v celé Evropě od Petrohradu po Lisabon.

Samotný kostel je dvoupatrový, podobně jako jeruzalémský Chrám Božího hrobu, ve spodní části najdeme "jeskyni", o které se tvrdí, že zde žila Marie. Ostatně okolo Marie se toho tady točí víc, v areálu kostela najdete různé obrazy a mozaiky z různých zemí právě s mariánskými motivy. Je tam i jeden ze Slovenska a jeden z Československa.

Tady své dnešní putování po velmi známých teoreticky, ale prakticky téměř neznámých místech ukončíme. Jeďte se tam podívat. Pro věřící křesťany by to měla být skoro povinnost. Navíc v době nízkonákladových aerolinek, kdy se dá do Tel Avivu nebo nedalekého Ammánu, Eilatu nebo Aqaby doletět za v ideálním případě stokoruny, nebo za pár tisíc, a covidové cestovatelské restrikce pomalu mizí v propadlišti dějin. Snad napořád.