Střípky z KLDR - Díl 1. - Úvod
Morální dilema, které jsem sváděl roky a měsíce před odletem, jsem popsal v článku Jet nebo nejet... do KLDR, a ani po návratu neumím případným zájemcům s touto otázkou pomoci. Na jedné straně podpora režimu, který snad už ani nelze nazvat stalinistickým, protože Kimové zašli mnohem, mnohem dál. Jak ožebračováním a útlakem vlastních obyvatel, tak kultem osobnosti. Na straně druhé touha vidět, že to, co nám předkládá televize a různé dokumenty v čele s u nás poměrně populárním "Vítejte v KLDR" Lindy Jablonské, je opravdu někde na světě možné. Bohužel, je to možné. A na vlastní kůži je to mnohem, mnohem horší pocit, než jak to člověk vidí ve filmu.
První věc, kterou jsem udělal po návratu do "svobodné" Číny, byla návštěva stránek iDnes, abych se dověděl, co se vlastně za týden naší nepřítomnosti ve světě, ale hlavně v KLDR stalo. Měli jsme sice Severní Koreu na dosah, ale nevěděli jsme vůbec nic. Kromě několika korejsky psaných novin, ve kterých jsme si mohli maximálně prohlížet obrázky, se nám sice dostal do ruky anglicky psaný Pchjongjang Times, což je ale propagandistický týdeník a tak v něm žádné aktuální informace nebyly.
Věděli jsme ale, do čeho jdeme. Žádné mobily (ty jsme sice mohli používat, ale nemohli jsme se připojit do žádné sítě), žádné GPS (zabaveny na hranicích), žádný internet. Teoreticky je možné (z pošty) odeslat email. Ale není možné žádný přijmout. Žádná svoboda pohybu.
Za celý týden se nám jenom dvakrát povedlo "utéct" bedlivému oku našich strážců maskovaných za průvodce. Poprvé se nám to povedlo na stezce do hor, která sice nikam jinam než na vrchol nevedla, ale měla vzbuzovat pocit alespoň teoretické volnosti. My jsme ho využili plnými doušky a náš průvodce, řečený Karel, si musel hodně máknout aby nás dohnal a přiměl k návratu.
Podruhé to bylo trochu zajímavější. Několikrát jsme byli taktně upozorněni, že nemůžeme kupovat nic od místních. Stačilo se jenom trochu přiblížit ke stánku s občerstvením, a už na nás volal bdělý průvodce, že se nemáme oddělovat od skupiny, že nemá to či tohle. V lepším případě nám došla průvodkyně, řečená Katka, koupit zmrzlinu sama. K jednomu stánku jsme se však dostali, aniž si nás průvodci všimli. Cíl je jasný, pokusíme se něco koupit, jakkoliv, cokoliv. Primárně pivo. Vyzbrojen několika měsíci lekcí korejštiny (podle pionýrského hesla Vždy připraven!) se ptám prodavačky "Mekdžu issojó?", tj. zdali má pivo. Má. Ptám se, kolik stojí (a že to není tak jednoduché rozvedu v článku o korejské měně). Jeden dolar. Dejte mi dvě lahve.
Platíme, a než se průvodci vzpamatovali, využili ostatní členové naší skupiny (Američani, Angličani, Číňani, Němky, Švéd a další národy) díry v systému a paní s chlaďákem musela řešit, jak před státem utajit čerstvě nabyté dolarové příjmy z tohoto improvizovaného Tuzexu, navíc když ji viděli s dolary v ruce naši "estébáčci" Karel s Katkou.
V následujících několika článcích - střípcích bych chtěl zájemcům popsat několik dalších zajímavostí z oblastí, na které jsme si dávali pozor, například Metro a tramvaje v Pchjongjangu, dálnice, silnice a vůbec provoz na nich, peníze, tj. "Wony a Klid" neboli místní měna a Tuzex... a vůbec co mi přijde zajímavé. Pokud byste měli konkrétní dotaz na něco, co lze posoudit z pohledu turisty, ptejte se. Buď odpovím v komentářích, anebo to bude na celý krátký článek.
Aleš Gill
Neznámá místa 16: Největší benzínka na světě
Asi to znáte. Platíte na kase za benzín a říkáte číslo stojanu. Čtyři, šest, jedenáct. Říkali už jste ale někdy číslo vyšší než sto? Já tedy ne. Přesto několik takových benzínek existuje. V Texasu.
Aleš Gill
Střípky z KLDR - Díl 26. - Návrat do paralelního vesmíru
Jsou to téměř dva roky od mého posledního článku o KLDR, a téměř tři roky od mé druhé cesty za nejželeznější oponu, jakou si lze představit. A protože informací z KLDR je kvůli uzavřené hranici málo, mohli bychom se tam vrátit.
Aleš Gill
Neznámá místa 15: Hitlerův hrad
Podíváme se na místo, o kterém jste nejspíš nevěděli. Ani já jsem o něm nevěděl. Až při procházení objektem mi přišlo něco... jinak. Jako bych byl doma u Adolfa. A ono taky že jo. Poznaňský kulturák má dost zvláštní minulost.
Aleš Gill
Pamatujete mobily, které vydržely nabité 14 dní?
Pokud si ještě pamatujete tlačítkové mobilní telefony s černozeleným displejem a nabíječkou s podivnou koncovkou, která se nehodila vůbec k ničemu, asi si pamatujete, že jste ji nemuseli používat tak často, jako dnes.
Aleš Gill
Návod na... Safari v Keni (2/2)
V první části článku jsme se podívali na Masai Mara, Hells Gate, Crescent Island, jezero Nakuru a za nosorožci do Ol Pejety. Držte si klobouky, v tomhle článku se podíváme do za mě nejkrásnějšího parku v Africe.
Další články autora |
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Budoucnost válčení? Stíhačka řízená AI obstála v „boji“, vezla i šéfa letectva
Americký šéf letectva Frank Kendall se poprvé proletěl experimentální stíhačkou F-16, kterou místo...
Hamás má týden na příměří, jinak Izrael vtrhne do Rafáhu, spekuluje Egypt
Izrael dal palestinskému radikálnímu hnutí Hamás týden na to, aby přijal dohodu o příměří a...
V Berlíně hoří výrobní hala firmy produkující zbraně poskytnuté Ukrajině
Hasiči na jihozápadě Berlína likvidují rozsáhlý požár výrobní haly, ve které jsou uskladněny...
Názor, že Paroubek parazituje, nestačil. Podle soudu může iniciály ČSSD použít
Volební senát Nejvyššího správního soudu (NSS) zamítl návrh Sociální demokracie (SOCDEM) na zrušení...
- Počet článků 245
- Celková karma 19,46
- Průměrná čtenost 1413x
Jsem pisálek. Baví mě psát. Baví mě psát o místech, o kterých moc lidí nepíše. Raději budu psát články o Pchjongjangu a Kábulu než o Dubrovníku a Bibione. Nejsem si jistý, jestli to po mně někoho baví i číst, ale stejně píšu. Třeba si to v důchodu po sobě jednou všechno přečtu a řeknu si: Dobrý.
Jsem rychlocestovatel. Raději nakouknu za týden do dvou zemí, než bych zůstával v jedné. Jet na pár hodin, na otočku, do Japonska, mi dává větší smysl, než do Japonska nejet vůbec.
Jsem řidič. Nerad se nechávám vozit, chci být pánem volantu nebo sedět na místě spolujezdce s mapou v ruce. Když chci vypnout, řídím. Tisíce kilometrů napříč Evropou nebo Amerikou.
Jsem optimalizátor. Umím si správně vybrat zavazadlo a pokud to není třeba, umím si odříct odbavené zavazadlo a užívat si svobodu s příručním batohem. Naopak, pokud se jede autem, není důvod si s sebou nevzít kousek domova, luxusu moderního světa - židli, chladicí box, nůž.
Jsem plánovač. Chci vědět, kam se jede, co se tam bude dělat, jíst, chci vidět mapu, šťourat se před cestou na internetu. Stejně to nakonec končí improvizací...
Jsem akční letenkář. Umím najít letenky levně, a umím se rychle rozhodnout, jestli za danou cenu a za daných podmínek chci nebo nechci letět.
Jsem extrémista. Raději pojedu do Iráku než do Španělska, raději pojedu do Severní Koreje než do té Jižní. Mám rád místa, kam nikdo nejezdí, mám rád otevřený prostor. Špicberky, Island, Saharu, Aralské jezero.