Jet nebo nejet... do KLDR?
Říkám tomu kryptokapitalismus, tedy něco jako kapitalismus s lidovou tváří. A co teprve Jižní Korea? Nenáviděný nepřítel, přitom ale prakticky integrální součást území. Patníky u dálnice z Pchjongjangu na jih odpočítávají kilometry do Soulu. Oficiální zdroje udávájí rozlohu, délku pobřeží a podobné statistiky společně s jihem.
Opravdu si myslím, že běžní severokorejci netuší, že jejich jižní, kapitalistický soused, území okupované Američany, jak nejspíš slýchávají ve školách, je na tom dobře. Nebo to alespoň nesmí tušit. Koreje dělí demilitarizovaná zóna, sloužící severu k různým účelům. Není přes ni moc vidět, co se děje na jihu. Dává prostor k rušení jižního rozhlasu a televize, kdyby se někdo náhodou dostal k moderní televizi či rádiu. Viděl jsem tuto zónu "z jihu". Ani tam se nemůžete do zóny jen tak přijet podívat. Musíte si zaplatit výlet, všechno je organizované. Pokud přijedete vlastním autem, dostanete se na vyhlídky, ale ne do zóny samotné. To se tedy nepovedlo ani nám - v den našeho příjezdu byla zóna pro návštěvníky uzavřená.
Ale proč tam teda jezdit? Budeme zavření ve zlaté kleci, hotelu, ze kterého nejspíše nebudeme smět ven. Budeme převáženi autobusem, místy, které režim chce světu ukazovat, na místa, které musí každý návštěvník vidět. Budeme se klanět sochám vůdců. Nic moc představa, to musím uznat.
S nadsázkou mi to přijde podobné, jako jet do skanzenu v Rožnově. Asi bychom nechtěli spát na slamníku, stloukat máslo, orat pluhem. Stejně tak bychom nechtěli mít jeden televizní kanál, vyřizovat povolení, abychom mohli cestovat, a měnu, která nemá v zahraničí žádnou hodnotu. Ti starší mi říkají, že by tam nejeli, protože si už užili dost před rokem 1989. To chápu. Já si to ale nepamatuju, když Havel pronášel z balkónů proslovy, byl jsem s mateřskou školou na "školce v přírodě" na Slovensku. A ani to si nepamatuju. Tak alespoň na týden bych to chtěl vidět. Ikdyž to nedává žádný hlubší smysl.
Už jsem o tom dříve psal, chci si udělat vlastní názor na věci, které vidím v televizi. Proto chci jet do Palestiny, proto jsem jel do Iráku, Afghánistánu nebo Mali. Chci vidět věci perspektivou nezkreslenou médii. A věřím, že šarádu severokorejské cestovky, která nás bude vozit od propagandy k propagandě, se mi také podaří, alespoň částečně, prohlédnout. Vím, že celá návštěva je jedno velké divadlo. Ale nevěřím, že by se kvůli turistům, kterých do země přijíždí stále více, mohla země zastavit. A ze všech obyvatel udělat na týden herce. To by se pak Kimovi pouštět turisty do vlasti asi nevyplatilo.
Taky uvažuju, že bych se naučil alespoň základy korejštiny. Chápu, kvůli týdnu je to zbytečné, pracné, zabere to hromadu času... Ale nevadí. Kolik jazyků znáš, tolikrát jsi člověkem. A já jsem rád za to, že jsem se kvůli cestě do Mexika naučil obstojně španělsky. Kvůli cestě po Transsibiřské magistrále rok bifloval ruštinu. Neberu to jako vyhozené peníze, ani jako zbytečně vynaložený čas. Protože jednou se mi to může hodit. Tak, jako se mi hodí v současné práci, že jsem se v té minulé naučil polsky. Protože nikdy neříkej nikdy.
O návštěvě Severní Koreje jsem uvažoval už dlouho. Nechci tomu říkat přímo sen, protože těžko může někdo snít o návštěvě země plné koncentráků. Ale i takové sny-nesny se mají plnit. A já si chci splnit tento. A asi už letos...
Obrazové materiály: Wikipedia
Aleš Gill
Neznámá místa 16: Největší benzínka na světě
Asi to znáte. Platíte na kase za benzín a říkáte číslo stojanu. Čtyři, šest, jedenáct. Říkali už jste ale někdy číslo vyšší než sto? Já tedy ne. Přesto několik takových benzínek existuje. V Texasu.
Aleš Gill
Střípky z KLDR - Díl 26. - Návrat do paralelního vesmíru
Jsou to téměř dva roky od mého posledního článku o KLDR, a téměř tři roky od mé druhé cesty za nejželeznější oponu, jakou si lze představit. A protože informací z KLDR je kvůli uzavřené hranici málo, mohli bychom se tam vrátit.
Aleš Gill
Neznámá místa 15: Hitlerův hrad
Podíváme se na místo, o kterém jste nejspíš nevěděli. Ani já jsem o něm nevěděl. Až při procházení objektem mi přišlo něco... jinak. Jako bych byl doma u Adolfa. A ono taky že jo. Poznaňský kulturák má dost zvláštní minulost.
Aleš Gill
Pamatujete mobily, které vydržely nabité 14 dní?
Pokud si ještě pamatujete tlačítkové mobilní telefony s černozeleným displejem a nabíječkou s podivnou koncovkou, která se nehodila vůbec k ničemu, asi si pamatujete, že jste ji nemuseli používat tak často, jako dnes.
Aleš Gill
Návod na... Safari v Keni (2/2)
V první části článku jsme se podívali na Masai Mara, Hells Gate, Crescent Island, jezero Nakuru a za nosorožci do Ol Pejety. Držte si klobouky, v tomhle článku se podíváme do za mě nejkrásnějšího parku v Africe.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Zavolíme! Kandidáti do eurovoleb se utkají v debatě vysílané i studentům škol
Přímý přenos Šest kandidátů pro volby do Evropského parlamentu přijalo účast v debatě Zavolíme!, která bude...
Byl na vozíku, po výměně kyčlí běhá, trénuje na maraton. Pomáhá mu konopí
Jakub Kryšpín pracoval, dálkově studoval vysokou školu, měl plány do budoucna. Ty ale v roce 2006...
Z mrazu konečně do tepla. Už dnes bude 17 stupňů, o víkendu i přes 20
Chlad a mráz zřejmě končí. Meteorologové avizují už na pátek teploty přes patnáct stupňů, o víkendu...
Ukrajinci dočasně stahují tanky Abrams. Jsou zranitelné při nasazení dronů
Ukrajina dočasně stáhla z boje americké tanky Abrams M1A1, které se ukázaly být zranitelné při...
- Počet článků 245
- Celková karma 17,59
- Průměrná čtenost 1413x
Jsem pisálek. Baví mě psát. Baví mě psát o místech, o kterých moc lidí nepíše. Raději budu psát články o Pchjongjangu a Kábulu než o Dubrovníku a Bibione. Nejsem si jistý, jestli to po mně někoho baví i číst, ale stejně píšu. Třeba si to v důchodu po sobě jednou všechno přečtu a řeknu si: Dobrý.
Jsem rychlocestovatel. Raději nakouknu za týden do dvou zemí, než bych zůstával v jedné. Jet na pár hodin, na otočku, do Japonska, mi dává větší smysl, než do Japonska nejet vůbec.
Jsem řidič. Nerad se nechávám vozit, chci být pánem volantu nebo sedět na místě spolujezdce s mapou v ruce. Když chci vypnout, řídím. Tisíce kilometrů napříč Evropou nebo Amerikou.
Jsem optimalizátor. Umím si správně vybrat zavazadlo a pokud to není třeba, umím si odříct odbavené zavazadlo a užívat si svobodu s příručním batohem. Naopak, pokud se jede autem, není důvod si s sebou nevzít kousek domova, luxusu moderního světa - židli, chladicí box, nůž.
Jsem plánovač. Chci vědět, kam se jede, co se tam bude dělat, jíst, chci vidět mapu, šťourat se před cestou na internetu. Stejně to nakonec končí improvizací...
Jsem akční letenkář. Umím najít letenky levně, a umím se rychle rozhodnout, jestli za danou cenu a za daných podmínek chci nebo nechci letět.
Jsem extrémista. Raději pojedu do Iráku než do Španělska, raději pojedu do Severní Koreje než do té Jižní. Mám rád místa, kam nikdo nejezdí, mám rád otevřený prostor. Špicberky, Island, Saharu, Aralské jezero.