Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
MB

Přiznávám své rozpaky. Poděkování se určitě sluší všude, za jakoukoliv odvedenou práci. Své ženě a dceři jsem pak své uznání tlumočil. Sebral je v neděli, 18:00 hod, jako členky finito. Je to jednoduché - jde o naprostou dobrovolnost. Kdysi se dcerka přihlásila, jako vidina určitého výdělku. Žena ji morálně podpořila. Tak se dostaly do databáze. Podobní lidé jsou logicky při jakýchkoliv volbách Radnicí oslovovány. Tak tam chodí, baví je to ...

Význam spatřuji zejména u té mladší. Nové kontakty, zkušenosti, i ten obolus se hodí. Za tu dobu, si vše očekávaně doselo. Přítomní se znají, zkušení a tvoří jakousi přátelskou komunitu. Letos se moje žena vytáhla. Losuje se, tedy povýšila na Předsedu! Žena zase hlavu v pýru ...

Každopádně, zvládly to a vypadá to, vše se bude opakovat.Klasika, nadávají, peněz málo - a tak zase jdou. Vše bráno, jako určitý druh zábavy. Nic nenamítám. Každopádně, o nějakém děkování to není. Děkovat se má těm ochotným manželům, kterak trpělivě parkují a čekají. Kdy už konečně budou hotoví? Vejvar ženy? Logická 0 Kč, dá to dceři. Vždyť vlastně já jsem tím poškozeným. Tratím čas a pálím benzin. Pravda, nikdo mi neděkuje ... :-)

1 0
možnosti
MB

Oprava - Sebral je v sobotu, v neděli jsme již jeli na hřiby, (stále rostou) .:-)

0 0
možnosti
FD

Všichni pracují.Někdo za málo někdo za víc a někdo zdarma.V devadesátkách jsme v komisi zdarma.Je velmi nebezpečné vypichovat jednu činnost nad druhou!

10 0
možnosti
  • Počet článků 245
  • Celková karma 19,46
  • Průměrná čtenost 1413x
Jsem potápěč. Pokud se ocitnu na břehu moře, neumím se tam jen tak válet. Ze břehu vypadá každé moře stejně, ale svět pod hladinou je pokaždé jiný. Přijdu si stále jako začátečník, a o začátcích s potápěním jsem napsal i knihu První krok pod hladinu.

Jsem pisálek. Baví mě psát. Baví mě psát o místech, o kterých moc lidí nepíše. Raději budu psát články o Pchjongjangu a Kábulu než o Dubrovníku a Bibione. Nejsem si jistý, jestli to po mně někoho baví i číst, ale stejně píšu. Třeba si to v důchodu po sobě jednou všechno přečtu a řeknu si: Dobrý.

Jsem rychlocestovatel. Raději nakouknu za týden do dvou zemí, než bych zůstával v jedné. Jet na pár hodin, na otočku, do Japonska, mi dává větší smysl, než do Japonska nejet vůbec.

Jsem řidič. Nerad se nechávám vozit, chci být pánem volantu nebo sedět na místě spolujezdce s mapou v ruce. Když chci vypnout, řídím. Tisíce kilometrů napříč Evropou nebo Amerikou.

Jsem optimalizátor. Umím si správně vybrat zavazadlo a pokud to není třeba, umím si odříct odbavené zavazadlo a užívat si svobodu s příručním batohem. Naopak, pokud se jede autem, není důvod si s sebou nevzít kousek domova, luxusu moderního světa - židli, chladicí box, nůž.

Jsem plánovač. Chci vědět, kam se jede, co se tam bude dělat, jíst, chci vidět mapu, šťourat se před cestou na internetu. Stejně to nakonec končí improvizací...

Jsem akční letenkář. Umím najít letenky levně, a umím se rychle rozhodnout, jestli za danou cenu a za daných podmínek chci nebo nechci letět.

Jsem extrémista. Raději pojedu do Iráku než do Španělska, raději pojedu do Severní Koreje než do té Jižní. Mám rád místa, kam nikdo nejezdí, mám rád otevřený prostor. Špicberky, Island, Saharu, Aralské jezero.

 

Seznam rubrik

Oblíbené články

Oblíbené stránky