Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
Foto

M98i76k32e 50G52i61l69l

2. 7. 2020 7:41

Rudá košile = plusové body? :-D

0 0
možnosti
Foto

A22l33e91š 30G38i17l78l

2. 7. 2020 13:59

Neuškodí :-)

0 0
možnosti
MG

Mě by opravdu zajímalo, co by se mi jako cizinci stalo, kdybych se u těch dvou poklonit odmítl. Čistě hypoteticky, protože do Severní Koreje bych se dobrovolně šel podívat leda s vojenskou expedicí NATO (a i kdyby konečně nějaká byla, začínám být na to starý). Ale kdyby mě přece jen přemohla zvědavost a chtěl bych si u toho zachovat důstojnost (tedy tu, která mi zbyla, když už jsem do takové země dobrovolně přišel utrácet peníze), prošlo by mi například jednoduché "promiňte, ale já se neklaním nikomu"?

0 0
možnosti
Foto

A73l68e43š 87G66i74l70l

1. 7. 2020 17:00

Prošlo. Buďto to řeknete průvodcům dopředu a nechají vás na hotelu, nebo když si na to vzpomenete na místě a nepokloníte se, nic se nestane. Vám. Průvodce bude mít mínusové body.

0 0
možnosti

Ty fotky jste pořídil tajně, nebo jsou z nějakého oficiálního průvodce? Pokud ano, kolik stojí?

0 0
možnosti
Foto

A80l17e20š 16G77i36l29l

1. 7. 2020 17:01

Fotky jsou z propagačního materiálu paláce Kumsusan. Nemyslím, že lze koupit, dostali jsme ho "zadarmo".

0 0
možnosti
  • Počet článků 245
  • Celková karma 17,59
  • Průměrná čtenost 1413x
Jsem potápěč. Pokud se ocitnu na břehu moře, neumím se tam jen tak válet. Ze břehu vypadá každé moře stejně, ale svět pod hladinou je pokaždé jiný. Přijdu si stále jako začátečník, a o začátcích s potápěním jsem napsal i knihu První krok pod hladinu.

Jsem pisálek. Baví mě psát. Baví mě psát o místech, o kterých moc lidí nepíše. Raději budu psát články o Pchjongjangu a Kábulu než o Dubrovníku a Bibione. Nejsem si jistý, jestli to po mně někoho baví i číst, ale stejně píšu. Třeba si to v důchodu po sobě jednou všechno přečtu a řeknu si: Dobrý.

Jsem rychlocestovatel. Raději nakouknu za týden do dvou zemí, než bych zůstával v jedné. Jet na pár hodin, na otočku, do Japonska, mi dává větší smysl, než do Japonska nejet vůbec.

Jsem řidič. Nerad se nechávám vozit, chci být pánem volantu nebo sedět na místě spolujezdce s mapou v ruce. Když chci vypnout, řídím. Tisíce kilometrů napříč Evropou nebo Amerikou.

Jsem optimalizátor. Umím si správně vybrat zavazadlo a pokud to není třeba, umím si odříct odbavené zavazadlo a užívat si svobodu s příručním batohem. Naopak, pokud se jede autem, není důvod si s sebou nevzít kousek domova, luxusu moderního světa - židli, chladicí box, nůž.

Jsem plánovač. Chci vědět, kam se jede, co se tam bude dělat, jíst, chci vidět mapu, šťourat se před cestou na internetu. Stejně to nakonec končí improvizací...

Jsem akční letenkář. Umím najít letenky levně, a umím se rychle rozhodnout, jestli za danou cenu a za daných podmínek chci nebo nechci letět.

Jsem extrémista. Raději pojedu do Iráku než do Španělska, raději pojedu do Severní Koreje než do té Jižní. Mám rád místa, kam nikdo nejezdí, mám rád otevřený prostor. Špicberky, Island, Saharu, Aralské jezero.

 

Seznam rubrik

Oblíbené články

Oblíbené stránky