Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
Foto

Pěkné dobrodružství R^

0 0
možnosti

A84n70n18a 40V98e44s56e47l80á

12. 4. 2017 19:52

Karnak příště večer. Budete mít jiný zážitek . Je nádherně osvětlený a dýchne na vás jiná atmosféra.

0 0
možnosti
Foto

A18l80e55š 11G68i71l64l

13. 4. 2017 7:43

Věřím. Egypt je za rohem, není důvod si to za pár let nezopakovat.

0 0
možnosti

J60a17n 32H46r64u18z92a

12. 4. 2017 16:01

Nic překvapivého. Turistický průmysl je zařízen na přepravu autobusy a jejich vypravení připomíná lodní konvoje za II. světové. Hotely střežené a dovnitř jen busem nebo pěšky s identifikací. Seřadiště autobusů se samopalníky u brány a strážní věže. Konvoje autobusů jsou provázeny samopalníky na každé křižovatce, kde místní trpělivě čekají až se silnice zase uvolní. A na parkoviště nepouští individuální auta. Co kdyby v některém byla bomba nebo pár samopalů? Individuální turisitka je zdánlivě bez problémů, tedy dokud ji přežijete. Nejde ani tak o hon na bezvěrce jako o bezvěrcovy peníze. Samozřejmě na parkovišti u Luxoru vás nikdo nezabije. V odlehlejších místech to je loterie. Tamní bída je strašná.

0 0
možnosti
Foto

A74l91e22š 74G67i53l40l

13. 4. 2017 7:42

Na základě čtyřdenního pozorování si nedovolím nesouhlasit, ale žádná seřadiště autobusů se samopalníky, konvoje kvůli kterým zavírají křižovatky atp. jsme neviděli. Autobusů dost, ale vždycky samostatně bez doprovodu.

0 0
možnosti
  • Počet článků 245
  • Celková karma 16,98
  • Průměrná čtenost 1413x
Jsem potápěč. Pokud se ocitnu na břehu moře, neumím se tam jen tak válet. Ze břehu vypadá každé moře stejně, ale svět pod hladinou je pokaždé jiný. Přijdu si stále jako začátečník, a o začátcích s potápěním jsem napsal i knihu První krok pod hladinu.

Jsem pisálek. Baví mě psát. Baví mě psát o místech, o kterých moc lidí nepíše. Raději budu psát články o Pchjongjangu a Kábulu než o Dubrovníku a Bibione. Nejsem si jistý, jestli to po mně někoho baví i číst, ale stejně píšu. Třeba si to v důchodu po sobě jednou všechno přečtu a řeknu si: Dobrý.

Jsem rychlocestovatel. Raději nakouknu za týden do dvou zemí, než bych zůstával v jedné. Jet na pár hodin, na otočku, do Japonska, mi dává větší smysl, než do Japonska nejet vůbec.

Jsem řidič. Nerad se nechávám vozit, chci být pánem volantu nebo sedět na místě spolujezdce s mapou v ruce. Když chci vypnout, řídím. Tisíce kilometrů napříč Evropou nebo Amerikou.

Jsem optimalizátor. Umím si správně vybrat zavazadlo a pokud to není třeba, umím si odříct odbavené zavazadlo a užívat si svobodu s příručním batohem. Naopak, pokud se jede autem, není důvod si s sebou nevzít kousek domova, luxusu moderního světa - židli, chladicí box, nůž.

Jsem plánovač. Chci vědět, kam se jede, co se tam bude dělat, jíst, chci vidět mapu, šťourat se před cestou na internetu. Stejně to nakonec končí improvizací...

Jsem akční letenkář. Umím najít letenky levně, a umím se rychle rozhodnout, jestli za danou cenu a za daných podmínek chci nebo nechci letět.

Jsem extrémista. Raději pojedu do Iráku než do Španělska, raději pojedu do Severní Koreje než do té Jižní. Mám rád místa, kam nikdo nejezdí, mám rád otevřený prostor. Špicberky, Island, Saharu, Aralské jezero.

 

Seznam rubrik

Oblíbené články

Oblíbené stránky