Děkujeme za pochopení.
M90i23c94h94a70l 45M12a12l42ý
Vyrovnání tlaku v uších není nejhorší jak píšete, ale pokud nevyrovnáte včas, je trochu bolestivé. Škoda že jste nezmínil způsoby: Zacpání nosu (Valsava manévr), polykání (Toynbee manévr), předsunutí čelisti v kombinaci s výdechem do nosu (Edmont technika) a řada dalších. Nebo tabulární otevření - něco jako potlačení zívnutí a vytlačení čelisti vpřed. Při potápění je také podstatné, co jste před tím jedl, je třeba vyvartovat se dehydratace a tvorby hlenu. Nezmínil jste dekompresní přestávky. Škoda, na tak dlouhý blog málo info. Vytlačit vodu z brýlí, či dýchat z lahve není žádná věda a Vaše srovnání nesedí. Byl jsem v 36 stopách v Izraeli a 33 v Dominikánské a stačila na to jedna hodina treninku v bazenu. Nicméně, pokud nemáte praxi a zkoušky PADI, pak bych nešel pod 10 m a bez jištění doprovodu.
A97l57e39š 97G62i97l23l
Řadit v autě dvojku taky není žádná věda. Když to člověk nedělá poprvé. Popisoval jsem své dojmy z první lekce, nic víc za tím nehledejte.
F79r88a43n35t59i36š96e39k 84P63e72t15r95í41k
1. Vynoření z 10 metrů bez otevřených úst způsobí zcela jistě vážné poranění a pravděpodobně i smrt.
2. Potápěči měří tlak v barech, ta informace o tlaku v atmosférách je zvláštní. Když už se nepoužívá Pa, tak bary
3. Potápění je radost !
V39l95a90d85i55m51i28r 10T68ů53m26a
Upřesnil bych. Nemusíte mít otevřená ústa. Stačí vydechovat a nebo pravidelně dýchat. Otevřená ústa s výdechem pouze při rychlém nekontrolovaném vynoření. Ovšem nekontrolované vynoření byť s otevřenými ústy z větší hloubky může způsobit dekompresní problémy.
- Počet článků 245
- Celková karma 17,59
- Průměrná čtenost 1413x
Jsem pisálek. Baví mě psát. Baví mě psát o místech, o kterých moc lidí nepíše. Raději budu psát články o Pchjongjangu a Kábulu než o Dubrovníku a Bibione. Nejsem si jistý, jestli to po mně někoho baví i číst, ale stejně píšu. Třeba si to v důchodu po sobě jednou všechno přečtu a řeknu si: Dobrý.
Jsem rychlocestovatel. Raději nakouknu za týden do dvou zemí, než bych zůstával v jedné. Jet na pár hodin, na otočku, do Japonska, mi dává větší smysl, než do Japonska nejet vůbec.
Jsem řidič. Nerad se nechávám vozit, chci být pánem volantu nebo sedět na místě spolujezdce s mapou v ruce. Když chci vypnout, řídím. Tisíce kilometrů napříč Evropou nebo Amerikou.
Jsem optimalizátor. Umím si správně vybrat zavazadlo a pokud to není třeba, umím si odříct odbavené zavazadlo a užívat si svobodu s příručním batohem. Naopak, pokud se jede autem, není důvod si s sebou nevzít kousek domova, luxusu moderního světa - židli, chladicí box, nůž.
Jsem plánovač. Chci vědět, kam se jede, co se tam bude dělat, jíst, chci vidět mapu, šťourat se před cestou na internetu. Stejně to nakonec končí improvizací...
Jsem akční letenkář. Umím najít letenky levně, a umím se rychle rozhodnout, jestli za danou cenu a za daných podmínek chci nebo nechci letět.
Jsem extrémista. Raději pojedu do Iráku než do Španělska, raději pojedu do Severní Koreje než do té Jižní. Mám rád místa, kam nikdo nejezdí, mám rád otevřený prostor. Špicberky, Island, Saharu, Aralské jezero.