Premium

Získejte všechny články mimořádně
jen za 49 Kč/3 měsíce

Neuvěřitelná cesta pasažéra 21E

Často se cestou letadlem odehrávají malé, bezvýznamné věci, které se člověku vryjí do paměti. Náš poslední let do Marsa Alam byl jedním z takových zvláštních letů. A zvláště pak let zpět, tedy spíše až cesta po přistání.

Napsal jsem už docela dost článků o cestování, ale asi nikdy jsem se nevěnoval cestě samotné nebo jenom její části jako hlavnímu tématu článku. Ono taky není moc proč. Prostě přijdete na letiště, odbavíte se (hezky česky "začekujete se"), projdete nějaké ty bezpečnostní kontroly, sednete do letadla, dáte si sváču, vystoupíte, projdete kontroly v opačném či jiném pořadí, a pak hledáte pozemní dopravu do své cílové destinace/hotelu, nebo vás někdo vyzvedne.

Cesta zpět je zase skoro vždycky stejná. Musíte se nějak dostat na letiště, pak kontroly, čekání na Godota, nástup, odlet, voda, los, přistání, čekání na otevření dveří, fronta na pasovku, čekání na bágly, rozborka na celnici když máte smůlu, a ještě vám před nosem ujede autobus na Veleslavín. Asi všichni jsme tam byli.

Jednou za uherský rok narazíme na změnu. Něco je jinak. Něco se hodně nepovede, nebo hodně povede. Nám se to stalo cestou tam i zpět, a tak jsem se rozhodl o tyto malé radosti podělit. Byť přitom nedošlo k záchraně korálů ani eliminaci chudoby a hladu v Africe.

Na pražské letiště přijíždíme přesně na start odbavení a jdeme asi jako dvacátí k přepážce. To určitě stojí za vyzkoušení poptat se po nouzových východech. Paní/slečna za přepážkou sice pronese něco ve smyslu "To chce dneska každý" ale pak se ptá, jestli jsme k tomu vhodní: nejsme po nějaké operaci a tak nějak. S dobrou náladou odcházíme "chillovat" do salónku pro chudé. Možná jste to nevěděli, ale na pražském letišti, na Terminálu 1, je tak trochu skrytá luxusní čekárna, kam je vstup zdarma a skoro nikdo o ní neví. Stačí následovat šipky k Mastercard Lounge (ta je v noci (je půlnoc) zavřená) a od ní pak šipky "Food Court". Ten je taky zavřený, ale hezká, pohodlá a tichá čekárna vedle je otevřená. A jsme tu naprosto sami. Na stránkách letiště najdete toto místo jako "Relax Zóna" (Terminál 1). Že je něco podobné i na dvojce vím, tam je to všem na očích. Tady je to schované.

Až tady se díváme na letenky a máme dost pofiderní sedadla 27B a 27C. To tedy vůbec nevypadá jako sedadlo u únikového východu. To už je teď jedno. Uvidíme.

A viděli jsme, že je to tristní. Sedadlo 27A sice neexistuje, ale místa na nohy je tady minimum. Vlastně možná méně, než v běžné řadě.

Teprve řady 28 a 29 jsou skutečnými "Exity", tj. sedadly u nouzového východu s místem na nohy navíc. Po vzletu jsme si nicméně všimli, že řada 29 je úplně prázdná a po konzultaci s letuškou jsme se upgradovali na místa 29A a 29F. Úplně ta nejvíc nejlepší (omluvte můj slovník) místa v letadle. Místa na nohy že nevíme, co s ním. Přístup do uličky, přesto do nás nikdo nešťouchá vozíkem. Usínáme u Vídně a budíme se nad Káhirou. Skvělý let. Přestávám oplakávat 30 Kč, které mi automat na kafe v  "Relax zóně" sebral a vydal kelímek horké vody.

Přistání v Marse lehce vykompenzovalo naše nadšení z letu, protože vystupujeme asi pět minut po letadle z Katovic, a tak je tu fronta na víza, na pasovku, na SIMkarty, a pak ještě tak půlhodinová řada na bezpečnostní kontrolu, jestli do země nepřivážíte něco nekalého.

Zpáteční cesta probíhá úplně podobně. Letiště v Marse tragédie, odlétají téměř současně letadla do Prahy, do Kyjeva a do Varšavy, slovanská pospolitost tak stojí v nekonečně dlouhé řadě na první bezpečnostní kontrolu, pak každý národ zvlášť v řadě na odbavení, pasovka je rychlá a tak se tady fronty netvoří, jenže pak zase pospolitá řada na druhou bezpečnostní kontrolu. Odletová hala je úplně plná čekajících. Naše letadlo nastupuje jako první, není asi úplně plné, ale je dost plné. Sedíme na 21E a 21F. Rozhodně žádná výhra, pokud chcete být v nějakém rozumném čase doma.

Vystupuje se předními dveřmi do nástupního mostu ("chobotu"), jde to poměrně svižně (téměř žádní cestující nemají kufry, jen batůžky) a pak po schodech do autobusu, protože jsme na schengenském Terminálu 2. Rozestupy nerozestupy, natlačíme se do prvního autobusu a nalepení na dveřích si to pádíme na Terminál 1, neboť tam je pasovka.

A teď to vezme rychlý spád. Spouštím stopky, bude to jízda:

0:00 Vystupujeme z autobusu jako úplně první - ty dveře, na kterých jsme nalepení, se otevřou a my v podstatě vypadneme přímo do útrob terminálu.

0:09 Nastupujeme na eskalátor a frčíme nahoru k pasové kontrole.

0:24 Na pasovce není vůbec nikdo, tedy žádná fronta. Ukazujeme příjezdový QR kód, očkovací QR kód a jsme připuštěni k samoobslužnému imigračnímu terminálu.

0:41 Samoobslužný terminál skenuje náš pas

0:48 Samoobslužný terminál skenuje naši tvář

1:06 Přicházíme jako úplně první (logicky) k pásu se zavazadly, který už je nějakým zázrakem plný zavazadel. Jsou tam i ta naše.

1:32 Máme naložené tašky se sportovním vybavením na vozíku a pádíme k celnici

1:48 Procházíme kolem celníka, který tam zrovna drátuje nějakého cizince

2:01 Vycházíme z haly na autobusovou zastávku

2:28 Přicházíme na autobusovou zastávku busu 119

2:40 Přijíždí autobus 119, zahazujeme vozík v dál a nastupujeme. Zastavuji stopky.

Tak tohle byla jízda. V podstatě bezeslova jsme proběhli Terminálem 1 jako nikdy v životě a víme, že to bylo i naposled. Tohle už se nám nikdy nepodaří. Probíhá okamžik čisté radosti, kdy musíte pražské letiště i s jeho mouchami milovat, protože běžně počítám (kdekoliv jinde) s hodinou po příletu a často ani ta nestačí k opuštění letiště.

Čekám, že dle Murphyho zákonů se mi to vrátí v městské hromadné dopravě. Ale ono ne. Na Veleslavíně čekám tři minuty (je víkend a poledne, takže intervaly všeho jsou špatné), na Muzeu jednu a na Kobylisích na výtah deset vteřin a na autobus pět.

Je druhý den ráno a trochu se bojím vyjít ven z domu. Aby mi to Murphyho zákony nespočítaly někde jinde.

 

 

Nominujte autora do ankety Bloger roku

Autor: Aleš Gill | čtvrtek 3.2.2022 8:38 | karma článku: 21,03 | přečteno: 916x
  • Další články autora

Aleš Gill

Neznámá místa 16: Největší benzínka na světě

Asi to znáte. Platíte na kase za benzín a říkáte číslo stojanu. Čtyři, šest, jedenáct. Říkali už jste ale někdy číslo vyšší než sto? Já tedy ne. Přesto několik takových benzínek existuje. V Texasu.

17.4.2024 v 8:14 | Karma: 17,01 | Přečteno: 501x | Diskuse| Cestování

Aleš Gill

Střípky z KLDR - Díl 26. - Návrat do paralelního vesmíru

Jsou to téměř dva roky od mého posledního článku o KLDR, a téměř tři roky od mé druhé cesty za nejželeznější oponu, jakou si lze představit. A protože informací z KLDR je kvůli uzavřené hranici málo, mohli bychom se tam vrátit.

19.3.2024 v 8:52 | Karma: 16,63 | Přečteno: 556x | Diskuse| Cestování

Aleš Gill

Neznámá místa 15: Hitlerův hrad

Podíváme se na místo, o kterém jste nejspíš nevěděli. Ani já jsem o něm nevěděl. Až při procházení objektem mi přišlo něco... jinak. Jako bych byl doma u Adolfa. A ono taky že jo. Poznaňský kulturák má dost zvláštní minulost.

5.3.2024 v 8:00 | Karma: 14,09 | Přečteno: 325x | Diskuse| Cestování

Aleš Gill

Pamatujete mobily, které vydržely nabité 14 dní?

Pokud si ještě pamatujete tlačítkové mobilní telefony s černozeleným displejem a nabíječkou s podivnou koncovkou, která se nehodila vůbec k ničemu, asi si pamatujete, že jste ji nemuseli používat tak často, jako dnes.

22.2.2024 v 7:45 | Karma: 30,12 | Přečteno: 3436x | Diskuse| Společnost

Aleš Gill

Návod na... Safari v Keni (2/2)

V první části článku jsme se podívali na Masai Mara, Hells Gate, Crescent Island, jezero Nakuru a za nosorožci do Ol Pejety. Držte si klobouky, v tomhle článku se podíváme do za mě nejkrásnějšího parku v Africe.

1.2.2024 v 8:37 | Karma: 10,60 | Přečteno: 219x | Diskuse| Cestování
  • Nejčtenější

Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili

15. května 2024  14:56,  aktualizováno  17:56

Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...

Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce

15. května 2024  19:25,  aktualizováno  23:12

Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...

Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru

13. května 2024  18:48,  aktualizováno  14.5 22:25

Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...

Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini

16. května 2024  8:42,  aktualizováno  15:38

Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...

Novotný je na vyhazov z ODS. Výroky o Slováčkové překročil hranici, řekl Benda

12. května 2024  12:11

Starosta Řeporyjí Pavel Novotný překročil hranice, které by se překračovat neměly, kritizoval v...

Varšava jako první polské město zakázala kříže na úřadech, opozice se bouří

17. května 2024  7:21

Varšava jako první město v převážně katolickém Polsku zakazuje kříže v městských úřadech a...

Texaský guvernér omilostnil muže odsouzeného na 25 let za zabití demonstranta

17. května 2024  7:04

Guvernér Texasu Greg Abbott udělil milost muži, odsouzenému k dvaceti pěti letům vězení za to, že v...

Ukrajinská armáda zaútočila na přístavy v Černém moři, cílila i na sklady s ropou

17. května 2024  6:42

Ruská obrana v noci čelila rozsáhlému útoku dronů na Sevastopol a další přístavní město...

Ruské letouny omylem svrhly nejméně 38 bomb na vlastní území, píší i ruská média

17. května 2024  6:31

Nejméně 38 leteckých bomb svrhly ruské letouny za poslední tři měsíce na ruské a okupované území na...

  • Počet článků 245
  • Celková karma 19,46
  • Průměrná čtenost 1413x
Jsem potápěč. Pokud se ocitnu na břehu moře, neumím se tam jen tak válet. Ze břehu vypadá každé moře stejně, ale svět pod hladinou je pokaždé jiný. Přijdu si stále jako začátečník, a o začátcích s potápěním jsem napsal i knihu První krok pod hladinu.

Jsem pisálek. Baví mě psát. Baví mě psát o místech, o kterých moc lidí nepíše. Raději budu psát články o Pchjongjangu a Kábulu než o Dubrovníku a Bibione. Nejsem si jistý, jestli to po mně někoho baví i číst, ale stejně píšu. Třeba si to v důchodu po sobě jednou všechno přečtu a řeknu si: Dobrý.

Jsem rychlocestovatel. Raději nakouknu za týden do dvou zemí, než bych zůstával v jedné. Jet na pár hodin, na otočku, do Japonska, mi dává větší smysl, než do Japonska nejet vůbec.

Jsem řidič. Nerad se nechávám vozit, chci být pánem volantu nebo sedět na místě spolujezdce s mapou v ruce. Když chci vypnout, řídím. Tisíce kilometrů napříč Evropou nebo Amerikou.

Jsem optimalizátor. Umím si správně vybrat zavazadlo a pokud to není třeba, umím si odříct odbavené zavazadlo a užívat si svobodu s příručním batohem. Naopak, pokud se jede autem, není důvod si s sebou nevzít kousek domova, luxusu moderního světa - židli, chladicí box, nůž.

Jsem plánovač. Chci vědět, kam se jede, co se tam bude dělat, jíst, chci vidět mapu, šťourat se před cestou na internetu. Stejně to nakonec končí improvizací...

Jsem akční letenkář. Umím najít letenky levně, a umím se rychle rozhodnout, jestli za danou cenu a za daných podmínek chci nebo nechci letět.

Jsem extrémista. Raději pojedu do Iráku než do Španělska, raději pojedu do Severní Koreje než do té Jižní. Mám rád místa, kam nikdo nejezdí, mám rád otevřený prostor. Špicberky, Island, Saharu, Aralské jezero.

 

Seznam rubrik

Oblíbené články

Oblíbené stránky