Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Kontrolní kontrola kontroly - část 1/2

Po strastiplné cestě z Budapešti do malijského Bamaka máme dost. Jsme unavení, vyčerpaní, špinaví, a navíc ve dvou lidech vláčíme metrák bagáže. Na poslední chvíli jsme kupovali nové letenky a už nemáme sílu. Zbývá pár kontrol...

Skončila rally Budapešť-Bamako, ročník 2015. Desítky týmů se potřebují nějak přesunout domů, do různých koutů Evropy, i jinam. Ti, kteří na místě prodali své monoposty a jiné vehikly, musí letecky. Jen velmi málo evropských měst má přímé spojení s Mali. Někteří už odletěli přes Paříž, ale hodně nás čeká na odlet do Lisabonu, a odtud dále na starý kontinent.

Pět hodin do odletu jsme stále ještě na hostelu. Překupník aut (který nám nepomohl prodat auto, kterým jsme sem přijeli) nám vyhrožuje vším možným, protože mu za nic nechceme dát provizi. Že prý si pro nás ráno přijde. OK, přijď. Už je nám všechno jedno. Dáváme si večeři a jedeme na letiště. Taxík v pohodě, za rozumný peníz jsme my a posádka druhého vozu na vstupní bráně letiště. Začíná nekonečná série kontrol:

1.) Kontrola u branky mezi parkovištěm a letištěm. Místní se tlačí, ochranka letiště kontroluje, kdo opravdu letí a kdo je jenom čumil/příbuzný/brácha/kámoš... Jakožto bílé huby procházíme bez povšimnutí.

Do fronty, vyplnit dva papíry: Emigrační kartu, a dotazník k aktuálně populární ebole.

2.) Kontrola ebolového dotazníku a kontrola tělesné teploty, laserovým teploměrem ke spánku. Nezasvěcený pozorovatel z dvaceti metrů by řekl, že každého u vstupu na letiště tiše zastřelili.

3.) Kontrola zavazadel u vstupu na letiště rentgenem, spojená s kontrolou letenek. 

Fajn, jsme v odbavovací hale. Nevypadá nijak hrůzně, letiště je velké přibližně jako v Ostravě. Čekali jsme to větší. Pět nebo šest odbavovacích přepážek, dostatek laviček. Sedáme a čekáme. Zdravíme se s dalšími týmy, v podstatě polovina posádek se vrací letadlem z Bamaka, čtvrtina z Dakaru (po naložení aut do kontejneru), a čtvrtina po vlastní ose. Je tady bankomat (nefunkční), a WC (funkční), jinak nic. Tedy ještě kancelář Royal Air Maroc, ale nefunkční. Hypnotizujeme check-inové tabule, až se nám hypnóza podaří a otevře se přepážka TAPu. Jdeme jako jedni z prvních.

4.) Kontrola, jestli máme letenky na let, který odbavuje check-in, ke kterému míříme. Máme! Pro jistotu kontrolují i pasy a dost si to užívají, zejména důkladně porovnávají s pomocí baterky černočerné fotografie v pasech místních nefalšovaných mouřenínů.

5.) Check-in. Kontrola pasů a letenek. Zavazadla odjíždějí kamsi do útrob letiště. Kolegové Češi, Suzukáři, ukecali exit. My tedy ústně taky, podle čísel sedadel to ale nevypadá. Nevadí, jsou to jenom 3+3 hodiny letu.

Jsme volní (tj. nemáme bágly). Ve dvou lidech máme ke sto kilům zavazadel. Naštěstí je (nebo tehdy byla) možnost zdarma na linkách Afrika-Evropa převézt dvě odbavená zavazadla na hlavu. Vezeme zpět hromadu náhradních dílů a nářadí, a to se pronese. Zbyl nám každému jenom batoh, a s tím se hned lépe operuje.

6.) Pasová emigrační kontrola. K tomu není co dodat. Zatím. Prostě razítko, odevzdat kartičku vyplněnou u vstupu na letiště a jsme z Mali pryč. Tedy... však to znáte, opustili jsme Mali, ale jsme pořád v Mali.

7.) Kontrola pasováka, resp. toho, že máme v pase razítko z kontroly (6) a boarding pasy, a hlavně že pasovák dělá svou práci svědomitě.

8.) Kontrola kontroly pasováka, resp. toho, že týpek, který nám před třemi metry kontroloval (7) v pase razítko a boarding pasy, dělá svou práci svědomitě.

9.) Rentgenová kontrola báglu a rám. To už známe, taková klasika i v civilizaci.

10.) Ruční kontrola zavazadel. Nikoliv namátková, ale pěkně všem. Rozborka, tahle kapsa, vytáhnout tohle a támhle to. OK, tohle, co to je? Tejpa. Nelze, tejpa pryč. Tuhle kapsu, zrcadlovka, kamera, proč, proto, OK, good, další.

Po schodech nahoru do odletovky. Další čekání. Letadlo má evidentně zpoždění už na příletu a přestup v Lisabonu bude náročný. Máme tam hodinu deset. V bufetu za nekřesťanské peníze kupujeme hnusné jídlo a pití. Ceny jako v Praze. V Praze na letišti. Kvalita jídla jako v hospodě "U smradlavé hlávky zelí" v Koňoprdech. Vyloženě se těšíme na jídlo v letadle. Jídlo a sedačku. Je po půlnoci a máme dost.

Letadlo naštěstí přilítá, vidíme, jak lidi vystupují, a začíná nástup.

11.) Kontrola teploty, jestli se nám náhodou od poslední kontroly o patro níž nevyvinula ebola. Dobrý.

12.) Brána. Neuvěřitelně pomalý proces. Naložit asi 120 lidí do Airbusu 319 trvá víc než hodinu, a to jenom na bráně. Za bránou se jde po schodech dolů k autobusu. Nečekali byste žádnou zradu, ani my jsme ji nečekali. Ale...

13.) Kontrola palubního zavazadla. Rozborka, všechny kapsy, vyskládat na stůl. Kamera. Jak to točí? Ukaž! Nechceš mi ji prodat? Nechci. Sborka.

Nastupujeme do autobusu. Logika letiště praví, že dvě, obě dvě, slovy všechny dvě brány, mají každá svůj autobus. Před bránou A stojí letadlo. Před bránou B stojí letadlo. Bus od brány A vozí lidi do letadla před bránou B. A naopak. Křižovatka smrti. Po osmi vteřinách střemhlavé jízdy jsme u cíle. Brzdy kvílí. Vystupujeme a nastupujeme. Teoreticky by teď mohlo dojít na 14.), ale letušky na to nemají sílu. Suzukáři sedají na svá místa u exitu, a ukazují nám týpka, co si čte noviny. Koukám na to. Je dobrej. Noviny jsou ve francouzštině. Tu neumíme. Je lepší než my. Umí číst noviny vzhůru nohama.

Jdeme dál. Na našem místě sedí místňák. Tvrdí, že má na místo palubák (rozuměj boarding pass, palubní vstupenku). Má, ale je to palubák na let Lagos-Accra. Vysvětluju mu to. Až to pochopí, hledá jiný. Bamako-Lisbon. Jiné místo. Tam zas sedí jiný místňák. Nemám na to sílu. Letadlo nevypadá plně, a tak jdu za letuškou. Chápe situaci, asi není v Africe poprvé. Prý přijede ještě jeden autobus, ale opravdu není plno a máme si pak sednout, kde bude volno. Blokujeme každý jednu trojku, a vyjde to, jedna zůstala volná. Hned za přepážkou oddělující luxusní prostor od prostoru luxusního o poznání méně. Ikdyž... 

Máme štěstí, přepážka oddělující třídy je posunutá o řadu dopředu, takže sedíme v pseudobusiness sedačkách, prostřední je zrušená/přestavěná na větší opěrky, a i na nohy je víc místa. Výhra? Pořád se nějak nehýbeme. Nějaké hlášení. "Huš kaktuš letadluš pěknuš kukuš." Hm… Anglicky standardní kecy, "Welcome aboard". Nic se neděje. Popojíždíme a zastavujeme o kus dál. Půl hodiny. Mnichov v Lisabonu nestíháme, i kdyby měl tenhle samoljot pár motorů navíc. "Letadluš problemuš technikuš. Delayuš." Usínám. Rozhlas. "Problemuš technikuš navratuš kterminaluš". Popojíždíme. Zase usínám. Zase rozhlas. "Východuš zletadluš terminaluš huš huš huš."

Jdeme do nějaké divné místnosti, pak chodbou do odbavovací haly. Tady je už mrtvo. Nikdo moc neví, co s náma. Jsme tak vyšťavení, že to bereme se stoickým klidem. Na rozdíl od místních černochů, kteří jsou nervózní až verbálně agresivní. Za půl hodinky se začínají tvořit Černochovy seznamy. Organizujou to dva týpci, těžko říct, jestli jsou od TAPu nebo od letiště. Anglicky z nich umí jenom jeden. Až se hordy rozprchnou, tak se taky zapisujeme. Prý máme jet na hotel a budou nám volat, co dál. No tak to jsem zvědavý. Jdeme před halu. Všichni už odjeli, zbyli jsme si tady my čtyři a týpek, co organizuje odvoz.

Druhý díl článku

Autor: Aleš Gill | úterý 30.4.2019 8:10 | karma článku: 12,39 | přečteno: 610x
  • Další články autora

Aleš Gill

První roadtrip elektrickým autem

Nemám auto. Nepotřebuju ho. Ale zbožňuju roadtripy a rád si auto vypůjčím. V Praze, v Indonésii, nebo třeba USA. Obvykle s benzínovým nebo dieslovým motorem, dříve i s pohonem na zemní plyn. A teď poprvé elektrika. A rovnou Tesla.

21.5.2024 v 8:00 | Karma: 11,70 | Přečteno: 349x | Diskuse| Cestování

Aleš Gill

Neznámá místa 16: Největší benzínka na světě

Asi to znáte. Platíte na kase za benzín a říkáte číslo stojanu. Čtyři, šest, jedenáct. Říkali už jste ale někdy číslo vyšší než sto? Já tedy ne. Přesto několik takových benzínek existuje. V Texasu.

17.4.2024 v 8:14 | Karma: 17,01 | Přečteno: 575x | Diskuse| Cestování

Aleš Gill

Střípky z KLDR - Díl 26. - Návrat do paralelního vesmíru

Jsou to téměř dva roky od mého posledního článku o KLDR, a téměř tři roky od mé druhé cesty za nejželeznější oponu, jakou si lze představit. A protože informací z KLDR je kvůli uzavřené hranici málo, mohli bychom se tam vrátit.

19.3.2024 v 8:52 | Karma: 16,64 | Přečteno: 564x | Diskuse| Cestování

Aleš Gill

Neznámá místa 15: Hitlerův hrad

Podíváme se na místo, o kterém jste nejspíš nevěděli. Ani já jsem o něm nevěděl. Až při procházení objektem mi přišlo něco... jinak. Jako bych byl doma u Adolfa. A ono taky že jo. Poznaňský kulturák má dost zvláštní minulost.

5.3.2024 v 8:00 | Karma: 14,09 | Přečteno: 330x | Diskuse| Cestování

Aleš Gill

Pamatujete mobily, které vydržely nabité 14 dní?

Pokud si ještě pamatujete tlačítkové mobilní telefony s černozeleným displejem a nabíječkou s podivnou koncovkou, která se nehodila vůbec k ničemu, asi si pamatujete, že jste ji nemuseli používat tak často, jako dnes.

22.2.2024 v 7:45 | Karma: 30,12 | Přečteno: 3437x | Diskuse| Společnost
  • Nejčtenější

Brutální útok nožem v Mannheimu, policista po něm bojuje o život

31. května 2024  13:12,  aktualizováno  18:49

Šest lidí v pátek utrpělo zranění při útoku nožem na náměstí v centru německého Mannheimu, uvedla...

Ženě se do ruky zakousl pes. Muž, který jí přispěchal na pomoc, zvíře zabil

29. května 2024  15:12

Ženu v Žihli na Plzeňsku vážně pokousal volně pobíhající pes. Na pomoc jí přiběhl příbuzný, který...

Nemocnému synovi vstříkla do krve vodu. Chtěla jsem, aby to skončilo, řekla

29. května 2024  13:51

Mimořádně nešťastný případ matky samoživitelky a jejího vážně nemocného dítěte řeší Městský soud v...

Velký podfuk s výsluhou, nemocenská i v civilu. Policisté obírají stát o miliony

31. května 2024

Premium Státu rapidně rostou výplaty výsluh pro policisty, hasiče, celníky či dozorce. Loni Česká republika...

Povodně zpustošily západní Čechy. Zasahovaly vrtulníky, sesuv zastavil trať

2. června 2024  12:06,  aktualizováno  21:58

Části Česka o víkendu zasáhly bouřky provázené místy silným deštěm. Zejména na jihozápadě Čech...

Zelenskému se hroutí mírový summit. Spojenectví s USA dostává trhliny

3. června 2024

Nedorazí ani Číňané, ani Saúdové. Z očekávaného mírového summitu ve Švýcarsku se omluvilo několik...

Řidička najela do pořadatelů půlmaratonu v Budějovicích, jednu ženu zranila

3. června 2024  16:45

Řidička terénního vozu najela v sobotu v Českých Budějovicích do skupinky lidí, kteří se jako...

Zkusili jsme trávu, přiznali kandidáti do EU. Kokain do parlamentu podle nich nepatří

3. června 2024  16:19

Berou europoslanci kokain? „Nedivil bych se, když vidím některá vystoupení,“ prohlásil v...

Soudcům doplatíme šest krácených platů zpětně ve výplatě za červen, slíbil Blažek

3. června 2024  15:55,  aktualizováno  16:16

Soudci dostanou v návaznosti na nález Ústavního soudu z minulého týdne nové platové výměry od...

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

  • Počet článků 246
  • Celková karma 15,11
  • Průměrná čtenost 1421x
Jsem potápěč. Pokud se ocitnu na břehu moře, neumím se tam jen tak válet. Ze břehu vypadá každé moře stejně, ale svět pod hladinou je pokaždé jiný. Přijdu si stále jako začátečník, a o začátcích s potápěním jsem napsal i knihu První krok pod hladinu.

Jsem pisálek. Baví mě psát. Baví mě psát o místech, o kterých moc lidí nepíše. Raději budu psát články o Pchjongjangu a Kábulu než o Dubrovníku a Bibione. Nejsem si jistý, jestli to po mně někoho baví i číst, ale stejně píšu. Třeba si to v důchodu po sobě jednou všechno přečtu a řeknu si: Dobrý.

Jsem rychlocestovatel. Raději nakouknu za týden do dvou zemí, než bych zůstával v jedné. Jet na pár hodin, na otočku, do Japonska, mi dává větší smysl, než do Japonska nejet vůbec.

Jsem řidič. Nerad se nechávám vozit, chci být pánem volantu nebo sedět na místě spolujezdce s mapou v ruce. Když chci vypnout, řídím. Tisíce kilometrů napříč Evropou nebo Amerikou.

Jsem optimalizátor. Umím si správně vybrat zavazadlo a pokud to není třeba, umím si odříct odbavené zavazadlo a užívat si svobodu s příručním batohem. Naopak, pokud se jede autem, není důvod si s sebou nevzít kousek domova, luxusu moderního světa - židli, chladicí box, nůž.

Jsem plánovač. Chci vědět, kam se jede, co se tam bude dělat, jíst, chci vidět mapu, šťourat se před cestou na internetu. Stejně to nakonec končí improvizací...

Jsem akční letenkář. Umím najít letenky levně, a umím se rychle rozhodnout, jestli za danou cenu a za daných podmínek chci nebo nechci letět.

Jsem extrémista. Raději pojedu do Iráku než do Španělska, raději pojedu do Severní Koreje než do té Jižní. Mám rád místa, kam nikdo nejezdí, mám rád otevřený prostor. Špicberky, Island, Saharu, Aralské jezero.

 

Seznam rubrik

Oblíbené články

Oblíbené stránky