Úplné zatmění Slunce na vlastní oči

Už si dokážu představit, co pro naše předky, před stovkami a tisíci lety, muselo zatmění Slunce znamenat. Strach, překvapení, kouzlo. Mezi zatměními může uplynout mnoho generací. A já rozhodně na sedmý říjen 2135 čekat nechci.

21. srpna 2017

Už pár dní je v Americe veselo, rádia i televize jsou vytrženy z okurkové sezóny a vypadá to, že se všichni zbláznili. Sleduje se počasí, lidi začínají migrovat tu na jih, tu na sever, každý chce vidět ten zázrak. My teda taky. Ráno (i včera večer) studujeme Weather Channel, Nory, a vypadá to, že prostě pojedeme do Nashvillu (tam jsme vůbec jet neplánovali) a někde tam nebo kousek severně by s počasím neměl být problém.

Parkujeme dva bloky od tennesseejského (hrozné slovo) Capitolu, a jdeme na okružní prohlídku města, které není úplně velké, centrum zabírá plochu přibližně 4x8 bloků. Před Capitolem potkáváme prvního zakempovaného vyčkávače s dalekohledem a soustavou fototechniky, na kamenném bloku, aby mu nikdo nestínil výhled. Jinak nic moc, pár lidí má trička se zatměním, která se prodávají předražená na každém rohu. Myslím, že nastal pravý čas na slevy, aby trička dnes za 15-20 dolarů nemuseli prodávat zítra za 5. Ale prodejci jsou jiného názoru. Dáváme téměř už tradiční ranní Starbucks v lobby nějakého lepšího hotelu, kde jsme personálem (jsa ověšeni fototechnikou) dotazováni na to, jak nejlépe vyfotit zatmění. Nevíme, je to naše první. Uvidíme na místě.

Pokračujeme ke Country Music Hall of Fame, která je ale ještě zavřená (není čas čekat), tak děláme nějaké fotky z mostu pro pěší přes místní veletok, kde kempují dvě skupinky vyčkávačů, nakupujeme nějaké suvenýry na místní Broadwayi, a vracíme se pro auto na parkoviště. Kupujeme si piknikové záležitosti (rozuměj rajčata, sýry, brambůrky a pivo) v nedalekém Wallmartu, kde na parkovišti mají na střechách aut rozmístěné své nádobíčko další vyčkávači (asi tři nebo tak). Žádná davová hysterie. Někde určitě, různé parky a veřejná místa organizují různé hromadné akce, ale to není nic pro nás.

My vyjíždíme z Nashvillu na periferii a hledáme nějaké šikovné místo kde:

a) bude stín (je dost přes 30°C)
b) bude tráva (taháme přes půl planety deky)
c) bude výhled na oblohu
d) a ideálně tam nebude masa lidí

Šikovných míst je dost, ale obvykle to je něčí trávník, něčí zahrada. Říkáme si, že by to chtělo nějaký obecní pozemek, nebo třeba kostel. Asi za dvě minuty se za zatáčkou vynoří... kostel, altán s lavičkama, trávník, parkoviště, a to všechno jenom pro nás. Jenom ze sousedství občas doběhl pes, a občas jeho majitel, aby si ho odvedl. Jinak klid, jednou za 10 minut projelo auto. Žádné davy, nikdo. Zatmění Slunce máme jenom pro sebe. Rozbalujeme nádobí, jeden foťák na atmosféru, jeden na Slunce. Zkouším nejkratší závěrku, největší clonu, nejmenší ISO, mám tři slabé (2,4,8) ND filtry na sobě, ale tohle všechno je k ničemu. Stříhám si filtr z 5,25" diskety a lepím ho na ND2. Tím se fotit dá, žádná profi-pecka z toho asi nevypadne, ale to není důležité. Chceme zatmění zažít, vyfotit ho je vedlejší produkt - lepších fotek budou stejně na internetu statisíce.

Hodina a něco do úplného zatmění, nic není poznat, ale pohledem přes disketu, foťák nebo dalekohled (rovněž opatřený fitry z diskety) je vidět, že cca na jedné hodině slunečního kotouče si Měsíc začíná "ukrajovat". Děláme si piknik pěkně ve stínu, občas vyjdeme podívat se, jak zatmění pokračuje, udělat pár fotek. Tak čtvrthodinu před úplným zatměním se začne něco dít. Příroda utichá, nejdřív cikády (nebo co to dělá takový ten rachot), pak i ptáci. Tak dvě minutky před úplným zatměním je viditelně šero a rychle to postupuje. Velké finále, přichází to, proč jsme se sem táhli, to, co mimo pás totality nezažijeme a dosud jsme nikdy nikde při zatměních v ČR za svého života nezažili. 

Ne že by byla úplná tma, ale rozsvítilo se pouliční osvětlení a světla na okolních domech, je vidět pár hvězd. Špatné je, že to nejde fotit, přes disketový filtr není nic vidět. Odšroubovávám ND filtr, není času nazbyt. A mačkám spoušť. Jenom asi na 1000 vteřiny, bez filtru, maximální clona. Z ruky, než bych si Slunce s 300mm objektivnem v hledáčku našel na stativu, bylo by po všem. Nepotřebujeme diskety, není přes ně nic vidět. Na Slunce se dá dívat prostým okem - tedy vlastně na Měsíc.

Na dvě minuty, někde až dvě čtyřicet, zažila část USA totalitu. Cca na čtyřech hodinách slunečního kotouče začne opět prosvítat Slunce a Měsíc během pár vteřin pouští tolik paprsků, že musím zase našroubovat svůj nevzhledný izolepo-disketový filtr. Znovu bereme do rukou diskety. Za dvacet minut je "hotovo", Měsíc sice stále cloní více než polovinu Slunečního disku, ale to už není poznat, světla je dost, ptáci zpívají, hvězdy "zhasly" a s nimi i pouliční lampy. Byla to pecka. Nesrovnatelné s částečným zatměním, kterých jsem už viděl několik. Je to rozdíl jako koukat na finále MS v hokeji na stadionu, nebo z chodníku přes výlohu v televizi značky Merkur. S tím, že obchod po dvou třetinách zavřou, televizi vypnou, a vy nevíte, jak to dopadlo - až ráno z novin.

Koukám do appky, kterou jsem si k tomuhle účelu stáhnul, na nejbližší další zatmění. 2x Chile a Argentina, 1x zase USA. To je tak realistický výhled na příštích 10 let. Pak ještě snad nějaké to Španělsko/Portugalsko, ale to bude tak pozdě večer, že bude třeba hledat vysoký kopec, nebo pobřeží. Ale když se to vezme kolem a kolem, je o zábavu postaráno :-).

Konec fantazírování, balíme a vyrážíme do 350 kilometrů vzdáleného hotelu. A nejsme sami, provoz je hustý a podle Googlu ještě zhoustne. Na některých dálnicích jsou stovky kilometrů dlouhé špalíry pomalu jedoucích aut, reprezentované červenou barvou na displeji mobilu. Aut vracejících se na sever, jako poslední prázdninový týden z Chorvatska. A tak jedeme posledních 100 km okreskama mezi poli. Místy po dobrém, místy po špatném asfaltu. Místy po šotolině. Ale to je teď jedno. Nakonec dojedeme, jsme šťastní a spokojení, že jsme úkol splnili. A hlavně, že jsme obelstili kletbu hlasatelky z Weather Channel, která nám ráno několikrát škodolibě prorokovala, že stačí "jediný malý mráček...". Nepřišel.