Kladu si hloupé otázky?
K podobným úvahám mě přiměl Dan Přibáň. Ve svých filmech několikrát opakuje: První Trabant tady a támhle. Tak vysoko ještě žádné dvoutaktní auto nevyjelo. První Trabant, který dojel z Evropy na Střelkový mys. Má pravdu, nebo jsou to jenom velkohubá prohlášení? Proč by ji neměl, dokud mu ji nikdo nevyvrátí, tak ji prostě má. Ale dává v podstatě odpovědi, já si spíše kladu otázky...
Když jsem dojel na stanici Moat na Ohňové zemi a zaparkoval před nejjižnějším domem, ke kterému vede cesta z civilizace, kladl jsem si otázky. Máme v tu dobu zrovna nejjižnější auto na světě? Jezdí nějaké auto po Antarktidě? Nebo je nějaký ostrůvek, kde si mezi domkem a políčkem někdo vozí zadek v omšelém Landroveru, ještě o něco jižněji? Neznám na ně odpověď.
Když jsem projížděl Salanžským tunelem v Afghánistánu, procházel se po starém bazaru v Kábulu a povídal si na kopci nad městem s jedním z mála místních, který uměl anglicky, byl jsem tam v jedenadvacátém století jeden z prvních Čechů – nevojáků, nenovinářů? Ale kolik jich tunelem projelo? Kolik si koupilo hrneček s afghánskou vlajkou na kábulském trhu? Kolik Čechů, a kolik turistů vůbec? Vojáci tam zřejmě moc nechodí, ti se bojí vystrčit nos mimo základnu (a nemám jim to za zlé – jsou snadný terč). S kolika turisty si ten anglicky mluvící klučina, kterého jsme potkali, měl možnost popovídat?
Před pár týdny jsem na letišti v Chicagu vracel auto. Když jsme si ho před čtrnácti dny půjčovali, co asi mělo za sebou? Kolik amerických států vidělo? A teď, po návratu, jich vidělo 48. Kolik takových aut je? A kolik jich je v amerických půjčovnách? Jedno? Dvě? Tři?
A vůbec, kolik Američanů navštívilo všech 50 států? Mě chybí už jenom Aljaška. Nebo kolik občanů EU navštívilo všechny členské země? Pozvali mě do rádia jakožto „sběratele zemí“ a vůbec různých jiných zářezů na pomyslné pažbě, a ani tak jsem nenavštívil (zatím) všechny. Pořád mi uniká Portugalsko, Finsko a Kypr.
Ptám se sám sebe cestou do KLDR, a ptám se i cestou zpět. Ve tvářích Severokorejců se mísí všechno možné. Obavy? Strach? Překvapení? Co si o nás, západních turistech s drahými foťáky myslí? Co jim o nás říkají na ideologických školeních? Umí některý z nich, běžných lidí na ulici, anglicky? Nebo anglicky umí jenom ti, co odposlouchávají pokoje v hotelích pro západní návštěvy? A odposlouchávají je skutečně? Rozumí i česky? Co je v KLDR ještě pravda, a co je Potěmkinova vesnice a propaganda?
Žijeme v době, která skýtá neskutečné možnosti. Všechno se dá najít na internetu. Máme Wikipedii, máme překladače stránek z různých obskurních jazyků. Máme mapy celého světa v mobilu - už se prakticky nemůžeme ztratit. Všechno se dá vygooglit. Tak OK. Najděte mi odpovědi na mé hloupé otázky...
Aleš Gill
Neznámá místa 16: Největší benzínka na světě
Asi to znáte. Platíte na kase za benzín a říkáte číslo stojanu. Čtyři, šest, jedenáct. Říkali už jste ale někdy číslo vyšší než sto? Já tedy ne. Přesto několik takových benzínek existuje. V Texasu.
Aleš Gill
Střípky z KLDR - Díl 26. - Návrat do paralelního vesmíru
Jsou to téměř dva roky od mého posledního článku o KLDR, a téměř tři roky od mé druhé cesty za nejželeznější oponu, jakou si lze představit. A protože informací z KLDR je kvůli uzavřené hranici málo, mohli bychom se tam vrátit.
Aleš Gill
Neznámá místa 15: Hitlerův hrad
Podíváme se na místo, o kterém jste nejspíš nevěděli. Ani já jsem o něm nevěděl. Až při procházení objektem mi přišlo něco... jinak. Jako bych byl doma u Adolfa. A ono taky že jo. Poznaňský kulturák má dost zvláštní minulost.
Aleš Gill
Pamatujete mobily, které vydržely nabité 14 dní?
Pokud si ještě pamatujete tlačítkové mobilní telefony s černozeleným displejem a nabíječkou s podivnou koncovkou, která se nehodila vůbec k ničemu, asi si pamatujete, že jste ji nemuseli používat tak často, jako dnes.
Aleš Gill
Návod na... Safari v Keni (2/2)
V první části článku jsme se podívali na Masai Mara, Hells Gate, Crescent Island, jezero Nakuru a za nosorožci do Ol Pejety. Držte si klobouky, v tomhle článku se podíváme do za mě nejkrásnějšího parku v Africe.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Precheza dostala novou pokutu za únik oxidu siřičitého, má zaplatit půl milionu
Přerovská chemička Precheza dostala za únik oxidu siřičitého do ovzduší v říjnu 2014 od České...
Čínská armáda se vrátila k Tchaj-wanu. Dvanáct letadel přeletělo dělící linii
Tchaj-wan v sobotu zaznamenal obnovenou aktivitu čínské armády ve své blízkosti. Tchajwanské...
Rusové v noci ničili ukrajinskou infrastrukturu, znovu útočili i na Charkov
Sledujeme online Rusko v noci na sobotu zaútočilo na energetickou strukturu Ukrajiny. Ve třech oblastech poškodili...
Zemřel Robert Kvaček. Spisovateli a uznávanému historikovi bylo 91 let
Ve věku 91 let zemřel historik a spisovatel Robert Kvaček. Ten patřil k největším osobnostem...
Prodej družstevního bytu 3kk, ul. Generála Svobody, České Budějovice 7
Generála Svobody, České Budějovice - České Budějovice 7
4 850 000 Kč
- Počet článků 245
- Celková karma 17,64
- Průměrná čtenost 1413x
Jsem pisálek. Baví mě psát. Baví mě psát o místech, o kterých moc lidí nepíše. Raději budu psát články o Pchjongjangu a Kábulu než o Dubrovníku a Bibione. Nejsem si jistý, jestli to po mně někoho baví i číst, ale stejně píšu. Třeba si to v důchodu po sobě jednou všechno přečtu a řeknu si: Dobrý.
Jsem rychlocestovatel. Raději nakouknu za týden do dvou zemí, než bych zůstával v jedné. Jet na pár hodin, na otočku, do Japonska, mi dává větší smysl, než do Japonska nejet vůbec.
Jsem řidič. Nerad se nechávám vozit, chci být pánem volantu nebo sedět na místě spolujezdce s mapou v ruce. Když chci vypnout, řídím. Tisíce kilometrů napříč Evropou nebo Amerikou.
Jsem optimalizátor. Umím si správně vybrat zavazadlo a pokud to není třeba, umím si odříct odbavené zavazadlo a užívat si svobodu s příručním batohem. Naopak, pokud se jede autem, není důvod si s sebou nevzít kousek domova, luxusu moderního světa - židli, chladicí box, nůž.
Jsem plánovač. Chci vědět, kam se jede, co se tam bude dělat, jíst, chci vidět mapu, šťourat se před cestou na internetu. Stejně to nakonec končí improvizací...
Jsem akční letenkář. Umím najít letenky levně, a umím se rychle rozhodnout, jestli za danou cenu a za daných podmínek chci nebo nechci letět.
Jsem extrémista. Raději pojedu do Iráku než do Španělska, raději pojedu do Severní Koreje než do té Jižní. Mám rád místa, kam nikdo nejezdí, mám rád otevřený prostor. Špicberky, Island, Saharu, Aralské jezero.