Střípky z KLDR - Díl 7. - Pomníky socialistického šílenství
Památník Mansudae
Monument na kopci Mansu, takovém menším Petříně nedaleko centra Pchjongjangu, je jednou z prvních zastávek každého turisty. My jsme se tady zastavili hned cestou z letiště na hotel, tedy po tom, co jsme si zakoupili opodál květiny. Centrální sousoší Kima prvního a Kima druhého doplňují po stranách monumenty ve stylu "Stalin ve frontě na maso". Jeden znázorňuje úsilí protijaponského odboje, druhý socialistickou revoluci. V pozadí je pak mozaika znázorňující posvátnou horu Paektu.
Centrální dvě sochy jsou z bronzu, vysoké 22 metrů. Původně byla socha pouze jedna, Kim Ir-Senova, vztyčená v dubnu 1972, tedy ještě za jeho života. Původně byla pokrytá zlatem, ale z nejasných důvodů bylo odstraněno. V roce 2011, posmrtně, přibyl Kim Čong-Il, a původní socha Kim Ir-Sena byla vyměněna (podle průvodkyně) nebo značně pozměněna (Wikipedie). Nevíme přesně, každopádně se Kim tváří přívětivěji, dostal kravatu a modernější vestu. Změny se dočkal i Kim Čong-Il, kterému byl původní kabát časem vyměněn za jeho oblíbenou bundu. No někde se ušetřit muselo.
Podle některých zdrojů je v KLDR podobných soch - samotného jednoho Kima, nebo sousoší obou Kimů, 38 tisíc. Možná nejsou všechny z bronzu, ale viděli jsme jich vícero, a všechny vypadaly jako nové. Znáte to, bronz časem zachází, ale tady asi mají pověřené leštiče. Klik, i soch. Sochám je potřeba "vzdát respekt", tj. uklonit se, a případně položit kytice.
Věž Čučche
Památník, a zároveň rozhledna shlížející přes řeku Taedong na centrální Kim Ir-Senovo náměstí. Byla jedním ze dvou míst, odkud jsme si mohli prohlédnout město z ptačí perspektivy. Druhým z nich je balkón Kim Ir-Senovy knihovny na Kim Ir-Senově náměstí, odkud elita pozoruje vojenské a jiné přehlídky, a my jsme měli tu čest chodit po stejné podlaze, jako Kimové před námi. Fascinující. Ehm...
Věž je sto sedmdesát metrů vysoká, kromě podstavce a pochodně tvořená 25550 žulovými bloky - jeden za každý den života věčného prezidenta. Existuje mýtus, že je věž postavená po vzoru Washingtonova monumentu o tvaru obelisku ve Washingtonu. Napovídá tomu podobný tvar, výškou přesahuje socialistický falus ten kapitalistický pouze o několik desítek centimetrů. Na vrcholu je 45tunová 20 metrů vysoká osvětlená pochodeň. Nahoru jezdí výtah, a přestože nás vozili po upravených bulvárech, mohli jsme odsud nahlédnout za fasády domů, do sítě vedlejších ulic, které nepůsobily úplně vábně.
Věž spolu s okolím věnoval Kim Čong-Il svému otci k sedmdesátým narozeninám. Jestli mu ji předal v dárkovém koši, balicím papíru nebo pouze klíčky v krabičce nevíme, ale překvapení to asi úplně nebylo, protože věž je ve městě vidět téměř odevšad (něco jako Žižkovský vysílač). Před věží stojí třicetimetrové sousoší "Dělník, rolník a intelektuál" a okolo je několik dalších, menších, pouze desetimetrových soch.
Oblouk znovusjednocení
Na výpadovce směrem na Kaesong a Soul, těsně před tím, než se změní v dálnici (takže na Chodově, abych dostál předchozím srovnáním s Prahou), tedy správně "Dálnici znovusjednocení". Byl oficiálně odhalen v srpnu 2001 jako připomínka návrhů na znovusjednocení z doby Kim Ir-Sena. Dle naší průvodkyně je oblouk přesně na místě, odkud je to stejně daleko na nejsevernější a nejjižnější bod (sjednocené) Koreje. Já k tomu dodávám, že tím, že je na Severu, je logicky dokázáno, že KLDR ovládá větší polovinu země, a tudíž má morální právo na celou.
Betonový oblouk nad silnicí znázorňuje dvě ženy v tradičním korejském oděvu, symbolizující Jižní a Severní Koreu. Ženy nad středem silnice drží kouli se stylizovanou mapou sjednocené Koreje (mapu jiné než sjednocené Koreje v KLDR nikde neuvidíte). V základech oblouku jsou desky států, organizací, často Komunistických stran, a jednotlivců, s různými vzkazy Severní Koreji a jejímu lidu.
Pomník založení strany
Nezaujatě neumím říct, který pomník z pěti neznámějších, které jsem vybral pro tento článek, je ten úplně nejznámější, ale mohl by to být tento. Monument je padesát metrů vysoký a i průměr jeho prstence je padesát metrů (vnitřní průměr 42 metrů). Je postaven ze 216 žulových bloků. Nic není náhoda, Kim Čong-Il se narodil 16. února 1942. 50 let bylo Straně, kterou symbolizuje, v den jeho odhalení.
Nad základním prstencem se tyčí tři pěsti, každá svírající jeden z atributů: kladivo, srp a štětec. Dohromady tvoří emblém Korejské Dělnické Strany. Přesně systematické je umístění tohoto monumentu: bedlivým okem tento pomník sledují Kimové z vrcholku Mansu přímo naproti přes řeku Teadong, na konci náměstí se jako vlající prapory zvedají do výšky rudé paneláky.
Mám o tenhle pomník trochu strach. Z nějakého důvodu nám jej průvodci nechtěli ukázat, na naše výslovné přání nám jenom zastavili autobus a nechali nás jej vyfotit ze vzdálenosti, o které jsem si myslel, že bylo tak tři sta metrů. Podle pozdějšího měření na Google Maps to ale bylo cca 700 metrů. Monumentálnost pomníku (vzniklého mimochodem v době největšího hladomoru) a okolních budov strašně klame. Nevíme, proč jsme si nemohli prohlédnout symbol města, země i strany z blízka, ale mám tři teorie. První, maximálně konspirační, je že chystají nový, hezčí a monumentálnější, a tento skončí v propadlišti dějin vymazán Ministerstvem Pravdy z historie. Druhá je ta, že je ve špatném stavu a/nebo v rekonstrukci, i když jsme žádné práce nepozorovali, mohlo se něco opravovat (bronzové plastiky) uprostřed prstence nebo z protilehlé strany. A opravy, stavby, lešení a vůbec cokoliv nehezkého, se v KLDR fotit nesmí. A třetí možnost, že ho zrovna opravovali, leštili a voskovali, pro nadcházející oslavy sedmdesátého výročí založení strany, a tudíž dvacátého výročí odhalení jeho samého. Nevíme. Možná nějaká kombinace výše zmíněných teorií.
Triumfální oblouk
Triumfální oblouk byl postaven v roce 1982 u příležitosti 70. narozenin Kim Ir-Sena na úpatí vrchu Moran (korejsky ???, Moranbong, stejně se jmenuje nejznámější severokorejská dívčí skupina), který je pro Severokorejce tolik co Vítkov pro nás. Historické místo. Má příhodný tvar, dokážu si představit, že ho Kim Čong-Il otci věnoval v krabici převázané stuhou. Vzhledem k tomu, že ale stojí na jedné z rušnějších křižovatek ve městě (podobně jako jeho o deset metrů menší předobraz v Paříži), nedokážu si úplně představit, jak ho tam schoval. Když dodám, že je postaven z 25500 žulových bloků, tj. stejně jako věž Ču-čche, možná si, stejně jako já, řeknete, že k jedněm narozeninám bylo těch žulových darů trochu moc. Trochu moc darů na úkor lidí, kteří nemají nic. Nic, kromě svého milovaného vůdce, a jeho syna, který dělal vše pro to, aby se svému otci zalíbil a pojistil si tak své následnictví.
Podle Wikipedie je oblouk hodně zajímavý uvnitř, má desítky místností a chodeb. My jsme bohužel, přestože jsme kolem něj jeli mnohokrát a vystupovali nedaleko z metra, viděli jen jeho fasádu. A tak je to v KLDR se vším.
Aleš Gill
Neznámá místa 16: Největší benzínka na světě
Asi to znáte. Platíte na kase za benzín a říkáte číslo stojanu. Čtyři, šest, jedenáct. Říkali už jste ale někdy číslo vyšší než sto? Já tedy ne. Přesto několik takových benzínek existuje. V Texasu.
Aleš Gill
Střípky z KLDR - Díl 26. - Návrat do paralelního vesmíru
Jsou to téměř dva roky od mého posledního článku o KLDR, a téměř tři roky od mé druhé cesty za nejželeznější oponu, jakou si lze představit. A protože informací z KLDR je kvůli uzavřené hranici málo, mohli bychom se tam vrátit.
Aleš Gill
Neznámá místa 15: Hitlerův hrad
Podíváme se na místo, o kterém jste nejspíš nevěděli. Ani já jsem o něm nevěděl. Až při procházení objektem mi přišlo něco... jinak. Jako bych byl doma u Adolfa. A ono taky že jo. Poznaňský kulturák má dost zvláštní minulost.
Aleš Gill
Pamatujete mobily, které vydržely nabité 14 dní?
Pokud si ještě pamatujete tlačítkové mobilní telefony s černozeleným displejem a nabíječkou s podivnou koncovkou, která se nehodila vůbec k ničemu, asi si pamatujete, že jste ji nemuseli používat tak často, jako dnes.
Aleš Gill
Návod na... Safari v Keni (2/2)
V první části článku jsme se podívali na Masai Mara, Hells Gate, Crescent Island, jezero Nakuru a za nosorožci do Ol Pejety. Držte si klobouky, v tomhle článku se podíváme do za mě nejkrásnějšího parku v Africe.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Podmínky míru musí určit Ukrajina, říká ministryně obrany Černochová
Premium Ministryně obrany Jana Černochová (ODS) o sbírce na munici pro Ukrajinu, komunikaci náčelníka...
Vědmy jdou do akce. Mladé dronařky tvrdě cvičí a chystají se na Rusy
Premium Ukrajina (od zpravodajů iDNES.cz) Válka na Ukrajině je v nemalé míře válkou dronů a technologií. Ukrajina, ale i Rusko je vyvíjejí,...
Americkou Oklahomu a okolní státy zasáhla série tornád. Úřady hlásí čtyři mrtvé
Nejméně čtyři mrtvé si vyžádala série tornád, která od sobotního večera zasáhla Oklahomu. Podle...
Nikdy nekončící hrozba. Finsko si zvyká na nový vztah s Ruskem
Ozbrojení finští pohraničníci na běžkách střeží východní část země, nejnovější a nejdelší hranici...
Velkoryse prostorný dům s bazénem a zahradou v Říčanech u Brna
Lihovarská, Říčany, okres Brno-venkov
11 990 000 Kč
- Počet článků 245
- Celková karma 17,64
- Průměrná čtenost 1413x
Jsem pisálek. Baví mě psát. Baví mě psát o místech, o kterých moc lidí nepíše. Raději budu psát články o Pchjongjangu a Kábulu než o Dubrovníku a Bibione. Nejsem si jistý, jestli to po mně někoho baví i číst, ale stejně píšu. Třeba si to v důchodu po sobě jednou všechno přečtu a řeknu si: Dobrý.
Jsem rychlocestovatel. Raději nakouknu za týden do dvou zemí, než bych zůstával v jedné. Jet na pár hodin, na otočku, do Japonska, mi dává větší smysl, než do Japonska nejet vůbec.
Jsem řidič. Nerad se nechávám vozit, chci být pánem volantu nebo sedět na místě spolujezdce s mapou v ruce. Když chci vypnout, řídím. Tisíce kilometrů napříč Evropou nebo Amerikou.
Jsem optimalizátor. Umím si správně vybrat zavazadlo a pokud to není třeba, umím si odříct odbavené zavazadlo a užívat si svobodu s příručním batohem. Naopak, pokud se jede autem, není důvod si s sebou nevzít kousek domova, luxusu moderního světa - židli, chladicí box, nůž.
Jsem plánovač. Chci vědět, kam se jede, co se tam bude dělat, jíst, chci vidět mapu, šťourat se před cestou na internetu. Stejně to nakonec končí improvizací...
Jsem akční letenkář. Umím najít letenky levně, a umím se rychle rozhodnout, jestli za danou cenu a za daných podmínek chci nebo nechci letět.
Jsem extrémista. Raději pojedu do Iráku než do Španělska, raději pojedu do Severní Koreje než do té Jižní. Mám rád místa, kam nikdo nejezdí, mám rád otevřený prostor. Špicberky, Island, Saharu, Aralské jezero.