Návod na ... Wadi Rum

Wadi Rum v Jordánsku je možná nejkrásnější a nejfotogeničtější poušť světa. Jenomže dostat se tam a nenechat se u toho oškubat místními cestovkami není úplně jednoduché. Pokusím se popsat, jak to tam funguje.

Údolí (arabsky Wadi) Rum najdete východně od jižního konce silnice spojující hlavní město Ammán s přístavem a turistickým letoviskem Aqaba. Do obou měst se dá dostat řadou linek z Prahy, Vídně i dalších měst v okolí. Za výhodné ceny pak zejména v zimní sezóně, což je výhodné, protože tam není zničující vedro. Další možností je Eilat, který je co by kamenem dohodil od Aqaby a je tam fungl nové letiště, ze kterého jedním taxíkem dojedete na hraniční přechod a dalším taxíkem můžete pokračovat.

Z Aqaby do Wadi Rum dojedete autem za slabou hodinku, cestou se ještě můžete zastavit na starém nádraží, stanici Wadi Rum, kde jsou vždycky nějaké ty historické vlaky na focení. Tam je vše zdarma.

Zdarma můžete dojet i k hlavní bráně s velkým parkovištěm, které je na severu údolí. Tam si musíte koupit vstupenky (5 JOD, asi 160 Kč). Ty budete platit vždy, ikdyž budete mít zaplacený zájezd. Výjimkou je Jordan Pass, se kterým máte vstupenky zdarma (i tak musíte ke kase). Jenže tím výdaje nekončí. 

Zcela nevyhnutelně se na vás na parkovišti nalepí místní průvodce, kterého asi můžete odmítnout, nicméně osobákem v údolí nic nezmůžete a fortelnou čtyřkolku vám v Aqabě nebo v Ammánu nejspíš nikdo nepůjčí. Pokud náhodou ano, můžete si údolí projet po vlastní ose, chce to dobrou navigaci a trochu odvahy nebo zkušeností s jízdou v poušti (písku není moc, ale jsou i takové úseky). Zaplatíte myslím 25 JOD za použití vlastního auta. Nemám to vyzkoušené, ale viděl jsem turisty, co jezdili vlastním autem bez průvodce - mělo by to jít.

Průvodce vám nabídne různé trasy a balíčky o různé délce. Já doporučuju zaplatit si, zejména ve více lidech, maximální balíček a projet v údolí vlastně všechno, co je možné. Oficiální seznam balíčků je na zdi kousek od pokladny. K tomu se postavte a s džípákem sjednávejte tam. Máte tam nejlepší vyjednávací pozici, víte, co kolik stojí. Za cenu nejvyššího balíčků, 80 JOD, si pak vlastně můžete diktovat, kam chcete jet a kam jet nechcete. Má to tu výhodu, že u ostatních balíčků do vás bude řidič hučet, že za 10 JOD extra vám ukáže ještě tohle nebo támhleto. A jet do Wadi Rum na dvě hodiny je nesmysl, je to jako byste si za 2 hodiny chtěli projít Prahu. Jde to, ale proč.

Přijet, zaplatit vstupné, najmout si džípáka a večer odjet, to je nejjednodušší a nejlevnější varianta. Jenže největší kouzlo je v poušti přespat. A tam začíná jít do tuhého. Zatímco denní tour vás může při čtyřech v autě stát třeba 20 JOD na osobu, komplikace je s ubytkem. Na bookingu najdete různá ubytka od pár korun nebo eur na osobu. Jenže často nezjistíte, kde. Jsou to stany někde v poušti, nemají adresu a zadaná lokalita je obvykle nepřesná. A hlavně, ta podezřele nízká cena je fejk. K ceně vám vnutí jídlo, nikoliv levné, a vnutí vám i dopravu z parkoviště a zpět, a tour. Celá sranda vás přijde na takových 60 JOD na osobu. Dražší ubytka ještě více. A co je pro mě nejhorší, stanete se jejich "rukojmím". Nemáte kam zdrhnout, vaše auto je deset-dvacet kilometrů daleko, musíte se ráno rozhodnout, co budete následujích 24 hodin potřebovat a celou dobu to vláčet s sebou.

Na internetu najdete spousty webů různých kempů i s cenami, často mají všechno v ceně, ale právě v ceně kolem 60 JOD na osobu. Což při průměrné ceně ubytování, kterou jsme v Jordánsku platili, tj. asi 10 JOD na osobu + 20 JODů za celodenní tour, nedává moc smysl. Stejně jsou na tom zájezdy, na které můžete narazit u cestovek v Aqabě nebo Petře.

Dávejte si pozor i na nabídky českých cestovek. Často nabízí třeba Petru a Wadi Rum v rámci itineráře v jednom dni. Jenomže na Petru potřebujete, na to úplné minimum, čtyři až šest hodin. Abyste viděli fakt skoro všechno a už se tam nemuseli vracet (já tam byl už čtyřikrát a vždy něco nové objevím), takových 10-12 hodin, pokud si chcete vše projít a nejste zrovna kovaný horal, klidně dva dny. Dvě hodiny je transfer do Wadi Rum, hodinka někde oběd, a na Wadi Rum potřebujete tak 5-6 hodin minimálně. Ve větší skupině více. A tohle se cestovky snaží nacpat do jednoho dne. Jde to, proč ne, když jste v pohodě s Kutnou Horou, Prahou a Českým Krumlovem v jednom dni, jděte do toho. Ale jinak raději preferujte cestovky, co si na Petru nechají (minimálně) jeden den a na Wadi Rum další.

Ve Wadi Rum jsem byl čtyřikrát, z toho třikrát na otočku z Aqaby. Vždy to fungovalo stejně, výše popsaným způsobem. Zaparkujete u vstupní brány, zaplatíte 5 JODů za vstup, odchytí vás džípák, odveze/doprovodí do vesnice se stejnojmenným názvem asi 5 kilometrů od brány v nitru pouště, tam si přesednete ze svého (z půjčovny) auta do jeho džípu, nebo do jiného, který vám ukáže (často na kase odchytává "brácha" ale jedete s jiným "bráchou"), domluvíte se na trase a ceně, a jede se. Řidiči mají trasy v hlavě, obvykle turista neví, co chce, a pak jedou po vlastní trase, kterou považují za nejlepší. Často se pak stává, že se na jednom místě sejde dvacet aut, protože prostě třeba Červenou dunu mají na trase všichni jako první na programu. Je dobré kouknout do mapy a klidně začít něčím jiným, jen musíte průvodce/řidiče ukecat, že víte, co děláte.

Počtvrté jsem "vymyslel" jiný systém. Wadi Rum má sice jen jednu příjezdovou cestu, ale na jeho okrajích jsou vesnice a u nich kempy, které jsou vlastně mimo placenou část, ale stále v poušti. Dá se k nim dojet možná ne po nejlepší silnici, ale bez čtyřkolky. Najdete je na Bookingu, budou asi i levnější, budete mít k dispozici vlastní auto a možnost kdykoliv odjet. I tato ubytka se vám budou snažit vnutit vlastní dopravu do pouště, velbloudy, džípy a podobně, ale pokud máte informace výše - maximální cena 80 JOD za šest lidí na celý den - můžete smlouvat. 

Všechna ubytování tam fungují jenom tehdy, pokud si u nich objednáte výlet do pouště. Jinak jejich počínání nedává ekonomický smysl. My jsme měli ubytování v kempu až po absolvování dne v poušti a šéfík našeho kempu z toho byl dost nešťastný.

Co tedy ale ve Wadi Rum musíte vidět?

Lawrence Spring. Prakticky povinná první zastávka, nějaké starobylé nápisy na skále, možnost vylézt si na kopec k nějakému keři, nikdy jsem tam nahoře nebyl, je to fest krpál, ale může to být fajn místo na focení. Na tomto místě je taky startovní bod pro velbloudáře, takže se vám budou nabízet, ale nikoliv nějak dotěrně. Můžete tu pořídit hodně fotek velbloudů.

Red Dune. Červená duna, takový pískem zasypaný kopec, výborná vyhlídka, poměrně snadný trek tak na půl hodinky od auta. Tady zastavují taky asi všechny výpravy, bývá tu dost lidí, ale i dost prostoru. Pod dunou, jako u skoro každé atrakce v poušti, je stánek, kde za drobný bakšiš (dáváme 1 JOD za celou skupinu do tipboxu) dostanete čaj z termosky a můžete si koupit něco navíc, suvenýry nebo studené nápoje (jak kdy).

Khazali kaňon. I sem jezdí úplně všichni, je to taková průrva ve skále, jsou tu nějaké nápisy a rytiny, není to taková pecka jak to vypadá, zvlášť když je tu moc lidí a těžko se míjí. Jde se po skalní římse která je jenom asi metr široká. Nebojte, je to asi jenom metr-dva nad terénem. Nejspíš dojdete k místu, kde si řeknete: to už nedám (obvykle velká kaluž), tam se otočíte a vrátíte zpět. 

Little Bridge. Poslední zastávka téměř každé výpravy. Přístupnější ze tří skalních oblouků, které můžete ve Wadi Rum najít (asi je jich i víc, ale nejsou tak přístupné). Dá se celkem bez problémů vylézt nahoru, hodně se tam fotí, blbne, dělají se fotky, holubičky a selfíčka a občas se tam i tvoří fronty. Nebo budete mít štěstí a zrovna tam nikdo nebude.

Um Frouth Rock Bridge. Sem už se moc nejezdí, je to trochu z ruky. Je složitější tam vylézt, ale když máte průpravu z Šumavy tak se tam dá vyběhnout za 2 minuty z parkoviště. Pískovec neklouže, takže i skalní "skluzavky" a vyšmajdané schody se docela dají. Dole je zase bufet, kdo se neodváží nahoru, chvilku počká.

Burdah Rock Bridge. Když si ho vygooglíte, zjistíte, že je to ten samý, jako Um Frouth Rock Bridge. Mě se to nezdá, jeden z džípáků mi ho ukazoval někde na skále, že prý je to tak hodinu od auta někde vysoko v kopcích. Asi jo. Nikdo sem moc nechodí a turisti si na internetu pletou pojmy s dojmy. Nebo to chápu špatně já.

Burrah Canyon. Jediné místo, kde vás džípák vyhodí na jednom místě a nabere na jiném. Na druhém konci kaňonu. Procházka je na půl hodiny a v jednom místě je taková asi dvoumetrová skála, ze které musíte slézt nebo na ni vylézt. Jsou tam různé cestičky a schody, není to takový problém, zvládli to mí rodiče v důchodovém věku. V nejhorším to dáte trochu po zadku a po čtyřech. Jinak se jde po písku, když bude vedro, určitě si s sebou vezměte flašku s vodou. Stín v kaňonu bude podle denní doby. Počítejte raději s tím, že nebude. Burrah Canyon je velmi málo navštěvovaný a budete tu nejspíš sami. Někde se kaňon jmenuje "Um Rashid Canyon" ale podle fotek je to to samé. Já tam byl třikrát a byl to pořád ten samý. Pokud existuje ještě jeden, pište do komentářů.

Mushroom Rock neboli kámen ve tvaru hřibu. Je trochu z ruky, často sem džípáci nechtějí jezdit nebo jen za příplatek. Nic moc zásadního, ale je tu "bufet" a je to trochu něco jiného než kaňony a skalní oblouky.

Nabatejská přehrada. Nevím přesně kde, ale jeden z džípáků nám udělal odbočku k nabatejské přehradě. Stará přehrada, taková zeď zachycující vodu, dokonce tam i voda byla. Jeden Francouz z jiné skupiny se tam přes odpor místních rozhodl vykoupat. Debil.

Lawrence House. Vracíme se na základní trasu, opět potkáte více turistů. Žádný barák tam není, ale můžete si ze dvou stran, od parkoviště zleva je to snazší, průvodci vás budou posílat doprava kde je to trošku složitější, vylézt na širokou (10-20 metrů) skalní římsu, na které jsou stovky turisty vytvořených "pyramid" z kamenů. Zajímavé místo, hezké výhledy a fotky.

Nabatejský chrám. Asi kilometr od vesnice Wadi Rum, když už vás džípák propustí, si můžete ještě udělat prohlídku zbytků nabatejského chrámu. Pokud jste byli v Petře, tak vás asi neohromí, ale je to (už) zadarmo a dá se skoro až k němu dojet autem. Nebo je to příjemná 15minutová procházka z vesnice. Ve vesnici samotné jsou dva obchody, na jednom z nich je poznámka že má "normální ceny" a opravdu, láhev Coca-Coly tam stála stejně jako v obchodě v Aqabě. Což nás překvapilo, čekali jsme vysokohorskou přirážku.

Takže abych to shrnul, máme vlastně čtyři možnosti:

1) Denní výlet z Aqaby. Nejlevnější, ale nestrávíte v poušti noc.

2) Balíček s cestovkou nebo přes web kempu. Nejdražší, užijete si noc v poušti, ale jste poněkud omezeni na svobodě rozhodování.

3) Ubytování v kempu "mimo" placenou část a s tím se domluvíte na výletě do pouště.

4) Ubytování v kempu "mimo" a pak (nebo předem) klasický výlet s džípákem od brány.

Zbývá otázka, zda se dá do Wadi Rum dostat bez auta. Dá, ale taxíkem to vyjde dráž než půjčení auta, a to o dost. Bez taxíku možná taky, bus do Ammánu vás vyhodí na odbočce, jenže pak je to takových 15-20 kilometrů. Třeba vás někdo sveze. Ale na nějakou hromadnou dopravu to moc nevypadá, nikdy jsem tam žádný busík od dálnice k bráně pendlovat neviděl.

Auto si půjčíte snadno v Aqabě v centru nebo na letišti. Několik půjčoven najdete na ulici Krále Husseina (mezi kruháčem a pevností), tj. nad hlavní městskou pláží Al Ghandour, další pak ve čtvrti pro turisty pod Hiltonem (ulice An-Nahdah). 

Pokud se v Aqabě chcete ubytovat, doporučoval bych vyhnout se zmíněné turistické čtvrti (kde za čaj dáte 2 JOD) a preferovat staré město v okolí ulice Al Batraa (tam se dobře zdarma parkuje) nebo v okolí Princess Salma Parku. Určitě navštivte místní jídelnu "Al Mohandes", kam chodí na snídaně, obědy a večeře místní, mají tam jednoduché menu i v angličtině, neberou tam karty a mají tam nejlepší hummus a falafel na světě. Minimálně v poměru cena výkon. Kulička falafelu tam stojí asi tak korunu, falafel v placce s sebou desetikorunu a čaj asi tak desetinu toho, co v turistické čtvrti za Hiltonem.

Ale hlavní doporučení, zkuste si cestu naplánovat tak, abyste měli v poušti měsíc v novu. Uvidíte tak - pokud bude v noci jasno, hru hvězd, jakou vám dnešní přesvícená Evropa nenabídne. My jsme měli peška, měsíc v úplňku, sice se dalo fotit i ve dvě ráno a vrhali jsme stíny, ale hvězd bylo pomálu.

Zajímá vás k Wadi Rum něco, co bych po čtyřech návštěvách mohl vědět, a v článku jsem na to zapomněl? Ptejte se v komentářích.