Jak na společné náklady při cestování ve skupině
Určitě to znáte. Jedete někam s přáteli. Je celkem jedno, zda autem, vlakem nebo letecky, vždy jsou s tím spojené nějaké náklady. A ty musí někdo zaplatit. Půjčení auta, benzín, letenky, jízdenky, taxík, oběd, pivko, vstupenky, večeře, MHD, parkovné, platí se pořád něco. Často v jiné měně nebo i v několika, něco se nedá platit jinak než kartou, něco se nedá platit jinak než hotově. Je to binec. Postupně jsme se propracovávali několika způsoby:
1) Bankéř
V prvopočátcích mého cestování s přáteli jsme obvykle zvolili bankéře. Chudáka, který měl peníze na starosti. Na jeho účet (ideálně jiný, než jeho soukromý na výplatu a složenky) jsme poslali třeba 10000 Kč každý, a s celkovou částkou bankéř hospodařil. Napadá mě Mexiko, kde téměř nic nešlo platit kartou a proto jsme hned po přistání na letišti celou společnou částku vybrali z bankomatu v místní měně a s tou pak bankéř hospodařil, tj. platil společné výdaje. Jenže to není tak snadné. Kromě společných výdajů jsou tu ještě výdaje individuální. Ten si chce koupit do auta flašku mezcalu aby si ukrátil dlouhé odpoledne, ten zase nechce na oběd do restaurace, protože si veze z domova bagetu a májky. Začíná se to komplikovat a to jsme ještě na dohled letiště. Bankéř tak musí mít kromě společných i vlastní peníze a když není náklad opravdu všech (např. benzín, hotel) tak se pak ostatní musí "skládat" a není to vždycky ideální.
2) Společná karta
Druhou variantou je společná karta. Funguje to podobně jako bankéř, jen musíte být v zemi, kde se dá téměř všechno platit kartou. Třeba USA. Jenže realita je obvykle jiná. Část tak musíte mít stejně hotově, část na kartě, platíte jak se dá. Výhody karty jsou jasné, minimálně se vám někde v bance automaticky vede evidence toho, kolik jste platili, kolik ještě na účtu máte, kolik co stálo. Ale pořád to není tak nějak ono.
3) Každý sám za sebe
Třetí možností je platit každý sám za sebe. I tohle jsme zkoušeli. Je to na palici. Pořád se prostě musíte vyrovnávat, pořád někdo nemá drobné, pořád někdo někomu něco dluží, protože u sebe zrovna nemá peníze, má jen velké bankovky, teď zrovna nemá potřebnou měnu. Nevychází to, vždy na tomhle systému někdo "vydělá" a někdo je bit.
Samozřejmě se nabízí varianta - jednou zaplatím já, jednou ty, ono to nějak ve finále bude stejně jedno. Fungovat to asi může, pokud máte společné jmění manželů, jedete na výlet s dětmi a ono to je vlastně jedno. Jenže nám to jedno není, obvykle cesty plánujeme podle hesla "dobré účty dělají dobré přátele".
A pak jsme objevili aplikace. Je jich asi spousta, a spousta z nich bude umět nějaké věci navíc, které vůbec nepotřebujete, a spousta z nich nebude umět tu jednu drobnou věc, kterou zrovna potřebujete. A pak jsme objevili Splid.
Splid je jednoduchá aplikace, kde si založíte "projekt" (třeba dovolenou v Chorvatsku nebo klidně společné náklady na byt se spolubydlícími). Nastavíte členy projektu (spolucestující nebo spolubydlící) a z aplikace jim pošlete pozvánku. Všichni v aplikaci (iOS nebo Androd) vidí, co kdo zaplatil, případně za koho.
Uděláme si příklad s cestou do Chorvatska, jedou čtyři kamarádi: Petr, Pavel, Jarda a Matyáš, jedou Petrovým autem.
Jarda koupil rakouskou dálniční známku. Do Splidu zadá náklad 10 €, rovnoměrně rozpočítaný mezi celou skupinu.
Pavel koupil slovinskou dálniční známku. Do Splidu za náklad 15 €, rovnoměrně rozpočítaný mezi skupinu.
Matyáš v Rakousku koupil benzín za 50 €. Rozpočítá se mezi Pavla, Jardu a Matyáše (takhle to děláme - kdo dá do placu auto, neplatí benzín. Přijde mi to férové).
Na Slovinské benzínce si všichni dají kafe. Platí Jarda, celkem 12 €.
Cestou na ubytování ještě Petr platí za chorvatské mýto 30€.
Pánové dojedou na ubytko, je jedenáct hodin dopoledne. Petr skoro celou dobu řídil, má toho plné kecky a jde spát. Ostatní jdou na pivo, Matyáš si dá jedno a Pavel s Jardou po dvou kouscích. Platí to Jarda. Pivo stálo 3 €, tj. celkem platí 15 €.
Matyáš si pro své účely vybral z bankomatu 100€ a 40€ dá na pokoji Petrovi. I na toto Splid myslí, můžete si různě "dávat" peníze a zaznamenat to do Splidu, tj. už to pak nemusíte vracet a myslet na různé půjčky. Splid to vyřeší za vás.
A tak dále a tak dále. V aplikaci je pořád vidět, kolik co stálo, kdo to platil, a kdo je takzvaně v "plusu", tj. platil více než by průměrně měl; a kdo je v mínusu, tj. měl by víc přiložit peněženku k dílu.
A až přijedou domů, tak se všechno vyhodnotí. Aplikace umí sama navrhnout, kdo (z těch v mínusu) komu má kolik peněz poslat, aby se náklady vyrovnaly. Umí pracovat s různými měnami, kurz si tahá někde z internetu. Jedna měna je vždy hlavní, obvykle ta, ve které se nakonec vyrovnáváme nebo měna, která je na dané cestě nejběžnější. Obvykle koruny nebo eura. Pro příklad máme jako "hlavní" měnu koruny, vhodnější by z důvodu cesty po výhradně "eurových" zemích bylo asi euro.
Obvykle to děláme tak, že na místě platí ten, kdo je nejvíc v mínusu. Vychytáme tím případné kurzové rozdíly, všichni se pořád držíme kolem nuly a přijde nám to tak fér. Zdá se to jako otročina, pořád něco zadávat do aplikace. Ale má to mnoho výhod. Je úplně jedno, jestli se platí tou či onou kartou, nebo hotově, a vždy mají všichni přehled, jaká je v "pokladně" situace. Nikdo není pokladník, nikdo nenese riziko že ztratí peníze ostatních. V případě krádeže nebo ztráty jednoho mobilu je aplikace pořád i na telefonech všech ostatních. Navíc, pokud zadáte nějakou platbu a zrovna nemáte přístup na internet, platba se do systému propíše hned, jak to bude možné.
Prostě nám to tak připadá nesmírně šikovné a vlastně už nevím, jak bychom bez Splidu cestovali. Je to jedna z nejpoužívanějších aplikací na cestách na mém telefonu. Ikdyž šikovných aplikací je více. Z mobilu se pomalu stává takový švýcarský nůž 21. století. Umí zastat spoustu práce. A starost o finance na cestách je jedna z nich.
Aleš Gill
Neznámá místa 16: Největší benzínka na světě
Asi to znáte. Platíte na kase za benzín a říkáte číslo stojanu. Čtyři, šest, jedenáct. Říkali už jste ale někdy číslo vyšší než sto? Já tedy ne. Přesto několik takových benzínek existuje. V Texasu.
Aleš Gill
Střípky z KLDR - Díl 26. - Návrat do paralelního vesmíru
Jsou to téměř dva roky od mého posledního článku o KLDR, a téměř tři roky od mé druhé cesty za nejželeznější oponu, jakou si lze představit. A protože informací z KLDR je kvůli uzavřené hranici málo, mohli bychom se tam vrátit.
Aleš Gill
Neznámá místa 15: Hitlerův hrad
Podíváme se na místo, o kterém jste nejspíš nevěděli. Ani já jsem o něm nevěděl. Až při procházení objektem mi přišlo něco... jinak. Jako bych byl doma u Adolfa. A ono taky že jo. Poznaňský kulturák má dost zvláštní minulost.
Aleš Gill
Pamatujete mobily, které vydržely nabité 14 dní?
Pokud si ještě pamatujete tlačítkové mobilní telefony s černozeleným displejem a nabíječkou s podivnou koncovkou, která se nehodila vůbec k ničemu, asi si pamatujete, že jste ji nemuseli používat tak často, jako dnes.
Aleš Gill
Návod na... Safari v Keni (2/2)
V první části článku jsme se podívali na Masai Mara, Hells Gate, Crescent Island, jezero Nakuru a za nosorožci do Ol Pejety. Držte si klobouky, v tomhle článku se podíváme do za mě nejkrásnějšího parku v Africe.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Podmínky míru musí určit Ukrajina, říká ministryně obrany Černochová
Premium Ministryně obrany Jana Černochová (ODS) o sbírce na munici pro Ukrajinu, komunikaci náčelníka...
Vědmy jdou do akce. Mladé dronařky tvrdě cvičí a chystají se na Rusy
Premium Ukrajina (od zpravodajů iDNES.cz) Válka na Ukrajině je v nemalé míře válkou dronů a technologií. Ukrajina, ale i Rusko je vyvíjejí,...
Americkou Oklahomu a okolní státy zasáhla série tornád. Úřady hlásí čtyři mrtvé
Nejméně čtyři mrtvé si vyžádala série tornád, která od sobotního večera zasáhla Oklahomu. Podle...
Nikdy nekončící hrozba. Finsko si zvyká na nový vztah s Ruskem
Ozbrojení finští pohraničníci na běžkách střeží východní část země, nejnovější a nejdelší hranici...
Prodej rodinného domu, Dětřichov nad Bystřicí
Dětřichov nad Bystřicí, okres Bruntál
2 090 000 Kč
- Počet článků 245
- Celková karma 17,64
- Průměrná čtenost 1413x
Jsem pisálek. Baví mě psát. Baví mě psát o místech, o kterých moc lidí nepíše. Raději budu psát články o Pchjongjangu a Kábulu než o Dubrovníku a Bibione. Nejsem si jistý, jestli to po mně někoho baví i číst, ale stejně píšu. Třeba si to v důchodu po sobě jednou všechno přečtu a řeknu si: Dobrý.
Jsem rychlocestovatel. Raději nakouknu za týden do dvou zemí, než bych zůstával v jedné. Jet na pár hodin, na otočku, do Japonska, mi dává větší smysl, než do Japonska nejet vůbec.
Jsem řidič. Nerad se nechávám vozit, chci být pánem volantu nebo sedět na místě spolujezdce s mapou v ruce. Když chci vypnout, řídím. Tisíce kilometrů napříč Evropou nebo Amerikou.
Jsem optimalizátor. Umím si správně vybrat zavazadlo a pokud to není třeba, umím si odříct odbavené zavazadlo a užívat si svobodu s příručním batohem. Naopak, pokud se jede autem, není důvod si s sebou nevzít kousek domova, luxusu moderního světa - židli, chladicí box, nůž.
Jsem plánovač. Chci vědět, kam se jede, co se tam bude dělat, jíst, chci vidět mapu, šťourat se před cestou na internetu. Stejně to nakonec končí improvizací...
Jsem akční letenkář. Umím najít letenky levně, a umím se rychle rozhodnout, jestli za danou cenu a za daných podmínek chci nebo nechci letět.
Jsem extrémista. Raději pojedu do Iráku než do Španělska, raději pojedu do Severní Koreje než do té Jižní. Mám rád místa, kam nikdo nejezdí, mám rád otevřený prostor. Špicberky, Island, Saharu, Aralské jezero.