Středa 10. srpna 2022, svátek má Vavřinec
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Středa 10. srpna 2022 Vavřinec

Neznámá místa 7 - Objevené-neobjevené Pamukkale

26. 07. 2022 8:03:13
Pamukkale je místo, o kterém skoro každý slyšel. Travertinové kaskády několik hodin jízdy autem jižně od Istanbulu navštíví velké množství turistů. Ale asi každý z nich má velmi zkreslenou představu o tom, co má očekávat.

Travertinových útvarů naplněných vodou je po světě spousty. Pamukkale je jednoznačně nejznámější z nich a teprve až když na místo dojedete a dojdete, zjistíte proč. Já jsem to třeba vůbec netušil a z fotek to nepoznáte.

Travertinové kaskády jsou totiž obrovské. Ikdyž je již k jejich naplnění vodou třeba trochu té lidské pomoci, je jasné, že tady dříve tekla voda všude a kaskády byly daleko spektakulárnější, než jsou dnes. Nebo je to jinak, teplý pramen bohatý na vápník, který nad terasami vyvěrá, již není tak silný, jako dříve, a nebo záleží na počasí a ročním období. Každopádně v době naší návštěvy byla naplněná vodou jen kaskáda vedoucí od "centra" turistického, historického "Pamukkale" k modernímu městu stejného jména.

Pamukkale, v doslovném překladu "Bavlněná věž" nebo "Bavlněný hrad", je velmi rozsáhlé. Svah, ve kterém travertinová kaskáda leží, má na výšku asi sto metrů, a na délku asi dva kilometry. Turistům zpřístupněný je výhled na většinu kaskády seshora. Bohužel v době naší návštěvy (květen 2022) byla vyschlá.

Na úseku, asi 500 metrů dlouhém, je úzká římsa (viz foto výše), asi 20 metrů široká, tvořící cestu dolů k městu do údolí. Tou prostupuje uměle vytvořený potůček, takový v podstatě "náhon". Na římse tak tvoří soustavu cca 10 jezírek.

Nahoře (nebo dole, záleží kudy do areálu přijdete) necháte boty a jen naboso si můžete kaskádu projít. Jezírka nejsou hluboká, obvykle max. do půl metru. Travertin vypadá velice kluzce a zpočátku jsme měli pocit, že musíme každou chvíli uklouznout. Není tomu tak, překvapivě podloží ani mimo "bazénky", ani v nich, téměř neklouže. Jen je třeba si dát pozor na lidmi vyhlazená místa ve větším svahu, tam je možné uklouznout. Je prostě třeba být opatrný.

Co jste o Pamukkale možná nevěděli - tedy já to nevěděl určitě, a taky proto píšu tenhle článek do sekce Neznámá místa - je, že Pamukkale je součástí areálu antického města Hierapolis, které v době svého největšího rozkvětu obývaly stovky tisíc lidí. Město samo o sobě je zajímavé, a přestože na bráně kupujete vstupenky v podstatě do města a Pamukkale je tady jen tak nějak náhodou, většinu turistů nechává město chladnými: přijedou, proběhnou se po travertinu, udělají desítky selfíček a zase odjedou. Když se Hierapoli chcete vyhnout úplně, není nic snazšího - u jihovýchodní brány si naskočíte na vozítko, které vás doveze k ideálnímu místu "Pamukkale s vodou", vyskočíte, a za pár desítek minut jedete zpět.

Minete tak dlouhou kolonádu, krásně zachovalé divadlo, lázně, brány a spousty dalších budov, které jsou samy o sobě zajímavé, ale tím, že jsou "ve stínu" (byť na kopci nad) Pamukkale, moc velký zájem turistů nepřitahují. Oproti třeba nedalekému Efesu, který je sice asi sám o sobě zajímavější, ale když už máte Hierapolis v ceně, bylo by škoda ho nevidět: dejte návštěvě celého areálu alespoň tři hodiny.

Areál má tři brány, nejvýhodnější je asi ta jihovýchodní, která je nejblíž centru Hierapole i travertinovým kaskádám. Od jihozápadní musíte pěšky vystoupat bazénky nahoru s botami v ruce a není tam parkoviště, tudíž tudy ani davy moc neproudí. Je výhodná pouze, pokud jste ve městě ubytovaní a nemáte k dispozici auto. Severní brána je poměrně daleko a zejména pokud jste tady v létě, nachodíte několik kilometrů navíc vedrem s minimem stínu. Optimální je, pokud máte řidiče, nechat se vyhodit na severní bráně a vyzvednout u jedné z jižních.

Odpoledne vám ještě asi vyzbyde trocha času, a pokud nepospícháte zpět do Istanbulu (6-7 hodin), Antalye (3 hodiny) nebo Alanye (5 hodin), určitě se zastavte v jeskyni Kaklık. Půlhodinovou cestu můžete využít k obědové zastávce. Jeskyně je nedaleko vápencového lomu, celou cestu si budete říkat: "tady přece žádná jeskyně být nemůže", nebo: "tohle snad vede někam do fabriky". Značky a navigace vás ale dovedou k parčíku, kde zaplatíte symbolické vstupné (v době naší návštěvy asi 7 Kč/os.) na bráně, kde byste čekali platbu parkovného, a pak si můžete parkem s jeskyní procházet. Je tu i bazén a bufet, což se může, zejména v parném dni, hodit.

Samotná jeskyně je často označována jako "podzemní Pamukkale" a přesně tohle dostanete: okružní cestu, která vás vede částečně zatopenou jeskyní (doporučuji boty, které dobře schnou, nebo nějaké pantofle), s travertinovými terasami a dalšími krasovými útvary. Nečekejte úplně Punkevní jeskyně nebo Koněprusy, ale jako půlhodinová zastávka při cestě to rozhodně není k zahození.

Jeskynní okruh má možná sto metrů, ale nic vám nebrání projít si ho třeba dvakrát - když už stejně budete mít mokré boty. Možná jsme jen měli smůlu a hladina byla výše, než obvykle, ale část trasy jsme procházeli zhruba ve dvou centimetrech vody.

Jenom pro zajímavost: Vzdušnou čarou je mezi Prahou a Istanbulem 1500 kilometrů. To je stejná vzdálenost, jako mezi východem země, horou Ararat, a jeho západem, městem Izmir. Jen tak pro ilustraci, jak je Turecko velké. Pro srovnání, z Aše na hranice s Ukrajinou, případně od severu, od Baltu, na jih Německa, k Alpám, je to 750 kilometrů, tedy polovina.

Autor: Aleš Gill | úterý 26.7.2022 8:03 | karma článku: 17.69 | přečteno: 374x

Další články blogera

Aleš Gill

Velká keňská zeď

Když jsme se před dvěma lety vrátili z Tanzánie, libovali jsme si, jak je tam cestování snadné. Od Keni jsme čekali totéž. Jenže ještě před odletem musíte překonat vízovou byrokracii. Velkou keňskou zeď nesmyslného papírování.

10.8.2022 v 7:47 | Karma článku: 20.99 | Přečteno: 1338 | Diskuse

Aleš Gill

Neznámá místa 6 - Stovky vzdušných zámků v Turecku

Asi každý to někdy zažil a nebo to viděl ve svém okolí: něco si špatně propočítáte, pustíte se do práce, a v půlce zjistíte, že peníze došly. Máme tak na Vysočině zbytečné dálniční mosty. A v Turecku stovky rozestavěných "zámků".

7.7.2022 v 8:04 | Karma článku: 17.88 | Přečteno: 668 | Diskuse

Aleš Gill

Neznámá místa 5 - Království na březích Eufratu

Co si budeme nalhávat, o historii území mezi Řeckem a Perskou říší před naším letopočtem toho moc nevíme. Války, království, přelévání moci na tu či onu stranu. Řím, Řecko, Arménie. A jedna z nejpodivnějších památek UNESCO.

22.6.2022 v 11:44 | Karma článku: 14.78 | Přečteno: 263 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Stanislava Boudová

Ekologové můžou jásat! Drobného hmyzu je až moc!

Ekologové tvrdí, že prý je hmyzu málo! Staví mu domečky, lákají ho na květnaté louky! Asi to funguje! Stačí se jen projet pár set kilometrů autem! To je pak krve!

10.8.2022 v 16:55 | Karma článku: 14.56 | Přečteno: 219 | Diskuse

Aleš Gill

Velká keňská zeď

Když jsme se před dvěma lety vrátili z Tanzánie, libovali jsme si, jak je tam cestování snadné. Od Keni jsme čekali totéž. Jenže ještě před odletem musíte překonat vízovou byrokracii. Velkou keňskou zeď nesmyslného papírování.

10.8.2022 v 7:47 | Karma článku: 20.99 | Přečteno: 1349 | Diskuse

Klára Žejdlová

Pojedeme k moři? Na skútru?

Jednoduché otázky, na které je jasná odpověď, pokud se zrovna nacházíte v Neapoli a na moře vidíte z okna. Koho by napadlo, že mohou být pěkně záludné?

9.8.2022 v 12:28 | Karma článku: 10.49 | Přečteno: 381 | Diskuse

Renata Šindelářová

Reportáž z balónu

Náš plánovaný let horkovzdušným balónem začal třikrát úplně stejně: vachrlatou předpovědí počasí. Protože však většinou existovala minimální šance na zlepšení, nebyl nikdy let preventivně zrušen.

9.8.2022 v 6:28 | Karma článku: 9.74 | Přečteno: 179 | Diskuse

Miroslav Václavek

V Jeseníkách domov můj

Každý máme svůj kout, kraj, kde jsme doma a s kterým jsme splynuli. Splynuli natolik, že svému kraji rozumíme a jsme vůči němu ohleduplní a milujeme jej a podle toho se tak i chováme.

8.8.2022 v 17:00 | Karma článku: 13.96 | Přečteno: 353 | Diskuse
Počet článků 210 Celková karma 18.59 Průměrná čtenost 1474

Jsem rychlocestovatel. Raději nakouknu za týden do dvou zemí, než bych zůstával v jedné. Jet na pár hodin, na otočku, do Japonska, mi dává větší smysl, než do Japonska nejet vůbec.

Jsem řidič. Nerad se nechávám vozit, chci být pánem volantu nebo sedět na místě spolujezdce s mapou v ruce. Když chci vypnout, řídím. Tisíce kilometrů napříč Evropou nebo Amerikou.

Jsem optimalizátor. Umím si správně vybrat zavazadlo a pokud to není třeba, umím si odříct odbavené zavazadlo a užívat si svobodu s příručním batohem. Naopak, pokud se jede autem, není důvod si s sebou nevzít kousek domova, luxusu moderního světa - židli, chladicí box, nůž.

Jsem plánovač. Chci vědět, kam se jede, co se tam bude dělat, jíst, chci vidět mapu, šťourat se před cestou na internetu. Stejně to nakonec končí improvizací...

Jsem akční letenkář. Umím najít letenky levně, a umím se rychle rozhodnout, jestli za danou cenu a za daných podmínek chci nebo nechci letět.

Jsem potápěč. Pokud se ocitnu na břehu moře, neumím se tam jen tak válet. Ze břehu vypadá každé moře stejně, ale svět pod hladinou je pokaždé jiný. Začínám, učím se, ale chci víc. Zatím Chorvatsko, Egypt, Okinawa.

Jsem extrémista. Raději pojedu do Iráku než do Španělska, raději pojedu do Severní Koreje než do té Jižní. Mám rád místa, kam nikdo nejezdí, mám rád otevřený prostor. Špicberky, Island, Saharu, Aralské jezero.

Jsem pisálek. Baví mě psát. Baví mě psát o věcech, o kterých moc lidí nepíše. Raději budu psát články o Pchjongjangu a Kábulu než o Dubrovníku a Bibione. Nejsem si jistý, jestli to po mně někoho baví i číst, ale stejně píšu. Třeba si to v důchodu po sobě jednou všechno přečtu a řeknu si: Dobrý.

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

Oblíbené články

více

Najdete na iDNES.cz