Pondělí 26. července 2021, svátek má Anna
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pondělí 26. července 2021 Anna

Tragédie jménem ČSA a nejdražší řízky na světě

20. 07. 2021 8:45:00
Tato doba cestování moc nepřeje. Ale když se sejde Covid, ČSA a Island, je jistota, že bude o zábavu postaráno. Protože dvě věci, které ČSA něco opravdu neumí, jsou to nestandardní situace a existence v 21. století.

Píše se konec roku 2019. V Číně prý je nějaká nová chřipka, asi nic zásadního, nějaký další SARS nebo MERS. Uvažujeme, za co utratíme poslední nastřádané míle od ČSA. Ne že by ČSA vypadaly špatně, ale jejich věrnostní program začíná trochu haprovat.

Asi vyrazíme do Bejrútu, poslední exotické destinace v jejich letovém řádu. V kanceláři ČSA bookuju letenky jako již mnohokrát. Na Velikonoce, to by mohlo být fajn. Plánujeme, co tam vidět (já už v Libanonu byl, mí spolucestující ne), jestli třeba nepůjde zajet na otočku do Damašku, když se situace tak nějak pomalu uklidňuje... no prostě se těšíme.

3. únor 2020. Přichází informace o tom, že lety byly zrušeny - už se to dalo tak trochu čekat. Začínáme tušit, že sezóna 2020 nebude úplně cestovatelsky vstřícná. Ale ono se to určitě do léta vyblbne, třeba alespoň Indie na červenec... houby s octem. Alespoň po Evropě se zadaří se trochu projet autem, než to zase zavřou.

V srpnu to začalo vypadat, že už dobrý, a tak 14. srpna volám do ČSA - kancelář už je zavřená - že jsme měli takové a makové bonusové letenky do Libanonu, a že když se Libanon nelítá, že bychom jako rádi jinam, ideálně na Island. Za chvilku máme v mailu letenky do Reykjavíku na září.

Jenže jen o tři dny později, 17. srpna, přichází email, že jako smolík, protože Island zavedl po příletu karanténu následkem čehož tam nemá vůbec smysl lítat, a tak máme zase voucher a můžeme se na něj dívat dlouhé hodiny u krbu - kdybychom tedy něco jako krb měli.

No a je tu jaro 2021. Vidím někde reklamu na ČSA, že se zase lítá na Island. Pecka. Dáváme dohromady stejnou skupinu, vymýšlíme termín, a to tak, že "na Husa", tj. na prodloužený víkend na začátku července. Podle islandských pravidel mohou přijet všichni občané EU, kteří mají certifikát o prodělaném Covidu nebo ukončené očkování. Což už, jedno nebo druhé, všichni mít budeme.

Začíná hra s ČSA:

Dějství první: Volám, po telefonu rezervujeme termín, ale systém ukazuje, že nejsou volné termíny, což je u bonusových letenek s ČSA v poslední době normální a někdo to vždycky musí schválit ručně. Neptejte se proč. Další den, letenky jsou stále na čekací listině. Koukám za pár dní, letenky zmizely, žádný email, žádné vysvětlení, nic. Hm...

Dějství druhé: Volám, vysvětluji situaci se zmizelýma letenkama. Rezervujeme znovu, na stejný termín, prý si musím zavolat odpoledne aby se vyřešila ta čekací listina. Jinak rezervace vydrží 72 hodin a pak zase zmizí. Volám. Ráno, zítra, odpoledne. Celkem šestkrát. Zařídíme, zavoláme, napíšu tam email, zaurguju to. Za 72 hodin rezervace zmizela. Žádný email, žádné vysvětlení nic. <Vložte sprosté slovo> už.

Dějství třetí: Volám, vysvětluji situaci se zmizelýma letenkama. Rezervujeme znovu, na stejný termín. Mám si zavolat zítra. Volám. Zaurguje. A za pár hodin... světe div se, přichází email pro každého z naší skuipny. V emailu je itinerář a záhadná informace:

VAZENY KLIENTA
REZERVACE BYLA POTVRZENA
PROSIME KONTAKTUJTE NAS
DEKUJEME S POZDRAVEM CESKE AEROLINIE

BOOKING CONFIRMATION / POTVRZENI REZERVACE
THIS IS NOT ELECTRONIC TICKET
TOTO NENI ELEKTRONICKA LETENKA

"Vážený klienta" není překlep. Tedy asi je, ale na straně ČSA. Já přelkepy nedělmá. Nenechávám tedy nic náhodě a volám do ČSA. Už ani nevím po kolikáté, minimálně deset hovorů už proběhlo. Všechno je v pořádku, všechno je cajk, všechno je potvrzeno. My tu tekoucí lávu snad opravdu uvidíme!

Začínáme plánovat cestu. Máme tam čtyři dny čistého času, všichni jsme už na Islandu byli, tak hledáme nové podněty, hlavně chceme vidět tu lávu. Víme, že musíme po příletu na test a pak někam na hotel dokud nedostaneme negativní výsledek testu, řešíme jak to provedeme a jaké si půjčíme auto... prostě po dlouhé době přichází plánovací fáze a cestovní horečka.

Dva týdny je klid - jsem totiž v Chorvatsku - a když se vrátím, přichází další magické datum. 15. června. Datum, kdy se mají změnit podmínky pro vstup na Island. Čekáme jistého druhu rozvolnění, Island totiž má na seznamu bezpečných zemí pouze Grónsko, a čekáme buď rozšíření tohoto seznamu, nebo zjednodušení vstupní procedury.

Tak trochu se to stalo. Ale taky se stalo, že Islandu, který dosud vyžadoval "ukončené očkování", už tohle nestačí a chce ukončené očkování + 14 dní. A to my mít nebudeme. A tak řešíme, co a jak. Jenže pak si kontroluju letenky - abych zjistil, jaká jsou pravidla jejich přebookování - a zjišťuju, že to nebude tak lehké: letenky totiž (dějství čtvrté) zase zmizely. Ony vlastně nikdy neexistovaly, poslední hovor, kterým jsem je finálně potvrzoval, totiž sice proběhl, ale operátor zřejmě udělal drobnou chybičku.

No co už, volíme jiný termín, tak abychom se vešli do nových islandských pravidel.

Jenže to ní tak jednoduché. Schvalovatelé bonusových letenek nám sice schválili cestu tam, ale neschválili nám cestu zpět. Tj. nemáme se jak vrátit, tudy cesta nevede. Navíc přišel email, že zpáteční let byl zrušen... což je sice možné, nicméně přes web ČSA se letenky na daný zrušený let dají normálně koupit.

No tak jdeme do dějství pátého. Vybíráme další termín, znovu volám, znovu všechno vysvětluji, byť už minimálně podesáté. Znovu máme rezervaci na čekací listinu (byť čekací jistina a volná místa pro bonusové letenky jsou úplně něco jiného, ani většina operátorů linky mezi tím nevidí rozdíl). A pozor: výhra. Letenky jsou schválené, resp. termíny jsou schválené. Už stačí jen znovu zavolat na linku a vše potvrdit, a pak několik hodin počkat, až přijdou letenky do emailu. A ty opravdu přišly. Vítězství!

Z celé této anabáze výměny letenek do Bejrútu za letenky do Rejkjavíku zbyly tři vouchery na řekněme 400 Kč, 400 Kč a 1200 Kč. Vouchery se dají využít... tak nějak nevím na úplně co, letenky, přepravu zavazadla, přepravu psa, vstup do salónku, nebo jídlo. Kdo mě zná, tuší, že jídlo na palubě mi vždycky zvedne náladu.

A vzhledem k tomu, že jeden z nás letí v businessu (tj. jídlo mít bude) a dva letí v economy (tj. dostaneme asi tak nejspíš vodu), chtěli bychom si objednat čtyři jídla. Pro zjednodušení řekněme, že jsou po čtyřech stovkách.

Přes webový rezervační systém ČSA si můžeme jídla naklikat, jídlo tam, jídlo zpět, jeden pasažér, druhý pasažér. Ale zaplatit voucherama je nemůžeme, protože... protože to jde jenom kartou. Tedy chceme čtyři porce. Dvě stovky obětujeme. Volám na linku ČSA, jestli se nemýlím, tak už potřinácté. No dvě porce jsou v pohodě, to vám akorát vychází na ty menší vouchery. Ale ty zbývající dvě, to je problém, voucherem se dá zaplatit vždy jen jedna položka a zbytek propadne. Jdou na mě mdloby s představou, že bych měl voucher třeba na 15000. Jinak to nejde. Vouchery sloučit nejde. Rozdělit nejde. Čert vem to, že nejde přes rezervační systém koupit pro jednoho člověka dvě jídla. Například jídlo a šáňo. Protože šáňo je taky jídlo, a tak můžete mít buď jídlo, nebo ovoce, nebo šáňo, nebo dezert. Nikoliv víc věcí najednou, přestože byste chtěli utrácet.

Tak co teď s tím? No je načase využít poslední možnost, kontaktní formulář. Chci to buď zaplatit, nebo jasně zdůvodnit, na základě jakého bodu všeobecných obchodních podmínek voucherem za 1200 Kč nemůžu zaplatit dvě jídla po 400 Kč a čtyři stovky věnovat do FVČSA (Fondu vzkříšení Českých Aerolinií). Trochu se bojím, že to nějakou logiku má. A ono má. Systém (pro znalé: Amadeus) to (prý) neumožňuje. Prostě to nejde. Ale proč to není nikde napsané? Ani na voucheru samotném, ani v žádném dokumentu na webu ČSA? A tak si za 1200korunový voucher kupujeme kilo řízků. A zbytek propadne. Do jámy pekelné zřejmě. Alespoň na Islandu budeme "reprezentovat". Za dva "malé" vouchery kupujeme snídani na cestu zpět.

My jsme chtěli letět s ČSA, protože do Bejrútu přímo nikdo jiný nelétal. Do Reykjavíku jsme letět s ČSA museli, protože už jsme měli vouchery za zrušený Bejrút. Ale on by s nimi někdo letěl dobrovolně? Jako že "Děkujeme, že jste si pro svůj dnešní let VYBRALI ČSA"? Jestli si někdo zaslouží zkrachovat, tak je to firma, která neumí prodat svůj produkt v 21. století přes internet (když to všichni kolem dokážou), a bohužel ani přes telefon (pobočky už zavřela). A dokonce ani, když ji o to prosíte, voláte, urgujete, a ani poté, když vám slíbí, že je všechno v pořádku. Možná se sluší dodat, že se bavíme o produktu nikoliv pro lidi "z ulice", ale produktu pro věrné, vracejí se zákazníky.

Tohle mi přijde... neuvěřitelné.

Možná si říkáte, stály ty řízky alespoň za to? Byla fajn snídaně na cestě zpět? Upřímně... nestály, byly dost suché. A ta snídaně? Nebyla špatná. Kousek žemlovky, jogurt, croissant s marmeládou, houska, pár kousků sýra a salámu, pití. Za čtyři sta. Pořád lepší než brácha. Brácha ji snad raději prospal - let mezi třetí a sedmou ranní dá jednomu zabrat - a tak se svého předplaceného jídla nedočkal. Prostě smolík. Taková normální cesta letadlem. Možná by bylo inteligentnější servírovat snídani v sedm ráno než ve tři v noci. Ale nechtěl bych toho už moc?

Autor: Aleš Gill | úterý 20.7.2021 8:45 | karma článku: 43.82 | přečteno: 14675x

Další články blogera

Aleš Gill

Střípky z KLDR - Díl 24. - Pátá kolona Severní Koreje

Zní to možná až neuvěřitelně, ale v mnoha evropských i řadě dalších zemích fungují organizace, sdružující lidi s podobnými cíli: podporovat přijetí myšlenek severokorejských vůdců v jiných zemích, a z dálky pochlebovat Kimům.

1.7.2021 v 8:52 | Karma článku: 18.17 | Přečteno: 762 | Diskuse

Aleš Gill

Lesk a bída vlaku do Chorvatska

Zní to lákavě, sednout v Praze/Brně/Bratislavě na vlak, dát si šlofíka a probudit se na Jadranu. Není to ovšem taková selanka, jak se na první pohled zdá, protože i taková zdánlivě snadná cesta má svá pro a proti.

16.6.2021 v 8:53 | Karma článku: 44.08 | Přečteno: 21646 | Diskuse

Aleš Gill

Dopravní nehoda v Tanzánii

Dopravní nehody se stávají. Co ale příliš nechceme a doufáme, že se to nikdy nestane, je dopravní nehoda v zahraničí. Protože v ČR auto nepotřebuji, nezbývá mi, než bourat na cestách. Jednou za deset let. Tentokrát v Tanzánii.

1.6.2021 v 9:02 | Karma článku: 17.95 | Přečteno: 758 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Jiřina Votavová

Červenec v Krušných horách

Bezručovo údolí je nejdelší údolí Krušných hor. Z Hory sv. Šebestiána až k rybníku Hřebíkárna vede cyklostezka a údolí se dá projet nejen na kole, ale i projít pěšky. A je to také ráj motýlů.

25.7.2021 v 17:17 | Karma článku: 12.47 | Přečteno: 141 | Diskuse

Jaroslav Babel

Na návštěvě u mladé dámy (7.)

Pořád žijeme v podivné době, kdy nikdo neví, co bude za týden. Sliboval jsem, že se neloučím nadlouho. A protože plány zatím vycházejí (to "zatím" by se asi slušelo zdůraznit), jsem po třech týdnech znovu na cestách.

24.7.2021 v 16:52 | Karma článku: 8.97 | Přečteno: 125 | Diskuse

Jaroslav Babel

Na návštěvě u mladé dámy (6.)

Pořád žijeme v podivné době, kdy nikdo neví, co bude za týden. Sliboval jsem, že se neloučím nadlouho. A protože plány zatím vycházejí (to "zatím" by se asi slušelo zdůraznit), jsem po třech týdnech znovu na cestách.

24.7.2021 v 12:57 | Karma článku: 8.85 | Přečteno: 113 | Diskuse

Eva Hauserová

Pohnutý výlet na Červenou Lhotu

Před pár dny jsem cestou domů z jižních Čech navštívila Červenou Lhotu – o prázdninách jsem tam dělávala průvodkyni zhruba před (pro mě neuvěřitelnými) pětačtyřiceti lety!

23.7.2021 v 8:02 | Karma článku: 12.60 | Přečteno: 513 | Diskuse

Lucie Jančíková

Český mobilní operátor: vzácný, ve světě již téměř vyhynulý druh Upíra obecného finančního

Jednou z opojných radostí, když pendlujete mezi dvěma zeměmi, mezi dvěma technickými mocnostmi 21. století, mezi vyspělou Českou republikou, a ještě vyspělejší Ruskou Federací, je hledání kancelářské sponky na letišti.

22.7.2021 v 17:25 | Karma článku: 43.38 | Přečteno: 6768 | Diskuse
Počet článků 186 Celková karma 31.00 Průměrná čtenost 1537

Jsem rychlocestovatel. Raději nakouknu za týden do dvou zemí, než bych zůstával v jedné. Jet na pár hodin, na otočku, do Japonska, mi dává větší smysl, než do Japonska nejet vůbec.

Jsem řidič. Nerad se nechávám vozit, chci být pánem volantu nebo sedět na místě spolujezdce s mapou v ruce. Když chci vypnout, řídím. Tisíce kilometrů napříč Evropou nebo Amerikou.

Jsem optimalizátor. Umím si správně vybrat zavazadlo a pokud to není třeba, umím si odříct odbavené zavazadlo a užívat si svobodu s příručním batohem. Naopak, pokud se jede autem, není důvod si s sebou nevzít kousek domova, luxusu moderního světa - židli, chladicí box, nůž.

Jsem plánovač. Chci vědět, kam se jede, co se tam bude dělat, jíst, chci vidět mapu, šťourat se před cestou na internetu. Stejně to nakonec končí improvizací...

Jsem akční letenkář. Umím najít letenky levně, a umím se rychle rozhodnout, jestli za danou cenu a za daných podmínek chci nebo nechci letět.

Jsem potápěč. Pokud se ocitnu na břehu moře, neumím se tam jen tak válet. Ze břehu vypadá každé moře stejně, ale svět pod hladinou je pokaždé jiný. Začínám, učím se, ale chci víc. Zatím Chorvatsko, Egypt, Okinawa.

Jsem extrémista. Raději pojedu do Iráku než do Španělska, raději pojedu do Severní Koreje než do té Jižní. Mám rád místa, kam nikdo nejezdí, mám rád otevřený prostor. Špicberky, Island, Saharu, Aralské jezero.

Jsem pisálek. Baví mě psát. Baví mě psát o věcech, o kterých moc lidí nepíše. Raději budu psát články o Pchjongjangu a Kábulu než o Dubrovníku a Bibione. Nejsem si jistý, jestli to po mě někoho baví i číst, ale stejně píšu. Třeba si to v důchodu po sobě jednou všechno přečtu a řeknu si: Dobrý.

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

Oblíbené články

více

Najdete na iDNES.cz