Pondělí 25. května 2020, svátek má Viola
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pondělí 25. května 2020 Viola

Střípky z KLDR - Díl 21. - Školní výlet do hor

28. 04. 2020 10:04:10
Severní Korea nejsou jenom památníky, socialismus a zákazy. Můžete vyrazit do hor, kde je těch památníků, socialismu a zákazů o něco méně. Ale ne zase o tolik, určitě byste nechtěli žádné kapitalistické móresy...

Pokud se v KLDR zdržíte více než tři čtyři dny, je v podstatě nemožné nepodívat se do hor. Podle severokorejské lidové slovesnosti je v (celé) Koreji šestero posvátných hor a pohoří. Dvě jsou na prohnilém kapitalistickém jihu, o těch se bavit nebudeme (nicméně kdybyste opravdu chtěli, můžete snadno - až to situace dovolí - navštívit Pukhansan, na jehož vrchol se dostanete za cca 2-3 hodiny pěšky od stanice Soulského metra). A čtyři na Severu. Sever je lepší!

Jižní Korea ale uznává jen pět posvátných hor. Dvě "doma", a tři na nepřátelském komunistickém severu. Že to nějak nevychází? Tak už to na korejském poloostrově bývá. Kim Čong-Il při návštěvě pohoří Čilbo (Čilbosan, san znamená hora) rozhodl, že je to tam hezké a tak povýšil Čilbosan mezi posvátné hory. Protože proč ne.

Hory poskytují turistům iluzi o něco větší svobody. Je to ale podobné, jako když jedete na Šumavu nebo do Jeseníků s šestou třídou základky. Dvě učitelky, jedna vepředu, jedna vzadu, předem vytýčená trasa, přijedete autobusem, zajdete si na WC, pak se vyrazí po stezce. Nemůžete se odchýlit od trasy (ono to ani nejde, příroda je hustá a žádné odbočky nejsou). Na vyhlídce si dáte svačinu z připravených zásob, kdo je fyzicky zdatnější dá se sportuchtivějším pedagogem ještě druhou vyhlídku, no a pak se začínáme pomalu vracet, abychom v restauraci u parkoviště stihli připravený oběd - žádné menu se nekoná, dostanete to, co vybrala škola (tedy cestovka) a po obědě zase do autobusu a jede se dál. Domů, nebo na další trek.

Výhoda horské tůry v KLDR oproti školnímu výletu v ČR je, že se nemusíte s napomádovaným německým blonďákem držet za ruce, chodit ve dvoustupu, a nahoře na vyhlídce, a koneckonců i u oběda v restauraci, máte povolené dát si pivo. Když budete mít štěstí, studené. K dalším neopomenutelným rozdílům patří i možnost si lehce opít průvodce cestou v autobuse, což se vám asi v šesté třídě nepodaří. Průvodci jsou "daleko od Moskvy" obvykle přátelštější a uvolněnější - zejména pokud ten večer není naplánován návrat do Pchjongjangu.

Projděme se tedy po čtyřech hlavních pohořích... a na závěr nakoukneme na jedno bonusové.

První na ráně je hora Mjohang. Oficiální brožura z KLDR "Rozumíme Koreji - Turismus a Investice" tvrdí, že asi 140 km dlouhá dálnice, která sem vede, byla postavena jen a pouze pro pohodlí turistů, kteří tyto hory milují.

Pohoří Mjohang je na itineráři téměř všech, až na nejkratší, cest po KLDR. Má to několik důvodů. Kromě dostupnosti po dálnici je to ukázkový buddhistický chrám Pohjon, který turistům demonstruje náboženskou svobodu korejského lidu. Dalším důvodem je pak "Výstava mezinárodního přátelství", sbírka darů, které rodina Kimů za své mnohaleté působení na světové scéně obdržela od světových vůdců, zemí, politických stran, kroužků mladých komunistů a různých jednotlivců. A pak třeba taky televizních štábů, které chtěly v zemi natáčet.

Podle výše zmíněné brožury "muzeum obsahuje tolik darů, že odhadovaný čas potřebný k jejich prohlédnutí jsou dva roky". Muzeum sestává ze tří budov, které jsou obrovské. Některé z budov jsou částečně zahloubené do skály a protože nemají okna, rychle ztratíte orientaci, jestli jste v jeskyni nebo v budově.

No a pokud zbude čas, můžeme se projít do hor. Já jsem tady v letech 2015 a 2018 absolvoval dvě různé procházky (oficiálně tu mají být tři treky), okolo jedné až dvou hodin. Nahoru a zase dolů. Příroda je hezká, ale nedostane se vám žádných spektakulárních výhledů a na vrchol se nejspíše nevyškrábete - není čas. Jedině si nějak zařídit individuální prohlídku (tj. jenom vy a průvodce) a strávit v oblasti alespoň dva plné dny nezkrácené přesunem do nebo z Pchjongjangu.

Pokud budete v KLDR více než týden, je šance navštívit hory Kumgang, tedy Diamantové hory. Ty se rozprostírají při hranicích s milovaným a zároveň nenáviděným Jihem, a v dobách oteplení vztahů sem směřovaly zájezdy turistů z Jihu. Tomu je už dlouho konec, silnice a hotely postavené Jihem ale zůstaly, byť je snaha nahradit vlastními... tedy ty hotely, silnice si KLDR určitě ráda nechá, nic tak hladkého a rovného jsme na Severu neviděli.

Kumgangsan je nejkrásnější z hor, které jsem navštívil, rozhodně každému doporučuji, byť možnost dostat se sem je vykoupena cca 300 km dlouho cestou z Pchjongjangu po dálnici. O kvalitě dálnice si udělejte úsudek sami: cesta vám zabere minimálně šest, možná osm hodin.A právě proto se sem jezdí až když už není v Pchjongjangu moc co dělat. Jinak není kolem moc atrakcí, Wonsan a jeho okolí není nějak super zajímavé - najdete tu ukázkovou farmu, ukázkový dětský tábor (co by kamenem dohodil od jednoho z mnoha paláců Kim Čong-Una), vlak, kterým sem kdysi přijel Kim Ir-Sen a hotel, ve kterém prý raději nechcete spát (znám jen z doslechu). Bonusem jsou ale hezké pláže, kam vám může být dovoleno odskočit se osvěžit. Na odbočce z dálnice zpět do Pchjongjangu je hezký vodopád Ulim. Zajížďka k němu a prohlídka zabere dobře hodinu a půl, možná dvě, a tak se cesta do hor může protáhnout na celý den. My jsme po návratu do metropole večeřeli v jednu ráno.

Hory Kumgangsan jsou rozhodně krásné a bylo by taky fajn mít tady víc času, a nemuset se druhý den ráno vracet do Pchjongjangu. Hory nejsou nějak super vysoké, leží prakticky hned u moře, kde je možné podívat se k jezeru Samil. "Je možné", jako vždy, znamená "máte předem domluveno s cestovkou". Kdybych měl do itineráře zvolit jedno pohoří z těch, která jsem měl možnost navštívit, zvolil bych Kumgangsan.

Hora Pektu je mýtické místo, okolo kterého se točí celá předkimovská i kimovská mytologie země. Hora předků reprezentující důstojnost a ducha národa, jeho vynalézavost, odvahu a čistotu. Podle mě jedno z nejkrásnějších míst na světě kam bych se chtěl podívat. Hora je (naštěstí) na hranicích a přístupná z čínské strany (tam známá jak Čchang-Paj Šan). Z KLDR se sem dostane pouze zlomek zahraničních turistů. Průvodce a největší odborník na severokorejskou turistiku v Polsku Emil Truszkowski tam byl za svých osm návštěv pokud vím jednou. Já jsem se tam ještě nedostal - plány mi překazilo oteplení vztahů v před olympiádou v Pchjongčchangu a avizovaná návštěva jihokorejského prezidenta, kvůli které začaly hřmotné přípravy a malování trávy na zeleno v okolí letiště Samčijon, kam jsme měli z Pchongjangu letět. Letiště bylo uzavřeno a let odvolán dekretem Nejvyššího.

Pod horou je historické místo, tábor partyzánů, ve kterém se měl podle tradice narodit Kim Čong-Il (který se ale podle objektivních zdrojů narodil v Rusku). Tam se turisti podívají před samotným výjezdem na horu, kam vede úzká silnička sjízdná menšími autobusy, a dál už musíte lanovkou nebo pěšky. Některým výpravám je umožněn i sestup do kráteru sopky, ve kterém je krásné jezero. Mnohem více turistů sem dorazí z Čínské strany.

Hora Pektu je, jak už jsem psal, středobodem místní propagandy a její motiv uvidíte denně mnohokrát - na nástěnných malbách, plakátech, fotografiích, pohlednicích, knihách, v hudebních klipech, jako pozadí jiných pomníků, jako rytiny i jako výukový model historie na školách. Není možné absolvovat cestu do KLDR a hoře Pektu se v nějaké formě vyhnout. Abychom byli spravedliví: obrovská tapeta s horou Pektu je umístěna v jedné z hal, kterými prochází návštěvníci Soulu na letišti hned po přistání.

Hora Pektu podle mě taky jako jediná nese označení "hora" zaslouženě. Všechny ostatní kopce v KLDR jsou "Jeseníky a Krkonoše", zatímco při výstupu na horu Pektu se zapotíte, přitom je ale třeba dbát na odpovídající oblečení, protože vrchol je výše než špička Gerlachovského Štítu (2750 m n.m.). Dostat se sem lze pouze letecky, a pravidelných spojů je málo, proto obvykle musí cestovka západní nasbírat poměrně velkou skupinu, aby se vyplatilo u cestovky korejské zajistit charterový let. A to už leze do peněz.

Pohoří Čilbo je právě tím šestým Kim Čong-Ilem přidaným pohořím do "Koruny Koreje". Leží daleko od Pchjongjangu, nedaleko moře na východním pobřeží. Nevede sem pořádná cesta, musí se letět na letiště Orang a pak několik hodin autobusem po šotolinové cestě. Neměli jsme možnost tam absolvovat žádné treky, nic namáhavého nebo nebezpečného, v podstatě jsme od autobusu chodili na různé vyhlídky po stezkách, kterými by projela Lada Niva určitě, obvykle i služební Fábie.

I v pohoří Čilbo najdete (rozuměj: bude vám ukázán) buddhistický chrám. Paradoxně tento nepůsobil nijak strojeně jako ten výše zmíněný nedaleko "Výstavy darů", dost možná za to může odlehlost místa a velmi nízká návštěvnost zahraničními turisty. Jak to je ale s turisty místními?

Za dvě návštěvy hor Mjohangsan jsme nenarazili ani na nohu. Možná jeden, dva soudruzi v obleku a polobotkách procházeli po horské stezce, ale nevypadali moc turisticky. Zatímco v horách Kumgangsan a Čilbosan bylo turistů požehnaně. Místních. Skupiny nejspíš kolegů z práce, děti na výletě, celé organizované autobusy organizovaných útvarů chodců. Žádní zbyteční individuálové. Na ty se v KLDR nehraje. Vnitrostátní turisti každopádně existují a umět lépe korejsky, dali bychom se s nimi i více do řeči - průvodci nemůžou být všude a v horách nehrozí nějaký odposlech. Snad. Několikrát jsme si vyměnili pozdravy, párkrát se ptali odkud jsme, několikrát jsme si vyměnili foťáky abychom se navzájem nechali zvěčnit.

Slibovaný bonus: Z oficiálních pěti korejských posvátných hor tedy Sever vyženil tři, jednu si vyrobil a pomalu ale jistě pracuje na další do pětice všeho dobrého. Turistické průvodce - západní i místní - uvádějí jako jednu z destinací, kam se může turista podívat, horu Kuwol. Leží v dojezdové vzdálenosti od Pchjongjangu, má to tam být hezké, a pokud vím, tak tam nikdy nikdo nebyl. Cestovky specializující se na KLDR z ní mají fotky na webu, ale v itinerářích chybí. Nikdy jsem neviděl video nebo fotky nikoho, kdo by tam byl. Je to pro mě trochu záhada. Zejména proto, že jsem byl v KLDR dvakrát v září. Proč? Protože hora Kuwol má být v září, kdy se začínají vybarvovat listy, nejkrásnější. Kuwol totiž v korejštině znamená "září".

Autor: Aleš Gill | úterý 28.4.2020 10:04 | karma článku: 18.71 | přečteno: 977x

Další články blogera

Aleš Gill

Cestování v časech koronaviru

Jaro 2020 je čas, kdy musíme odložit dovolené snů, písečné pláže a památky světové extratřídy. Můžeme se ale podívat na místa, která známe z hodin dějepisu, ale pořádně nevíme, kde leží. Lidice, Lipany, Stadice. Nebo třeba Číhošť.

13.5.2020 v 9:12 | Karma článku: 17.78 | Přečteno: 415 | Diskuse

Aleš Gill

Střípky z KLDR - Díl 20. - Aforismy Kim Čong Una

Turista chtivý literatury nemá v Severní Koreji velký výběr. Díla prvních dvou Kimů, další politické knihy vyzdvihující politické zřízení v KLDR. Já jsem si odvezl malou "rudou knížku" - Aforismy Kim Čong-Una. Co v ní najdeme?

9.4.2020 v 8:03 | Karma článku: 20.99 | Přečteno: 841 | Diskuse

Aleš Gill

Svoboda cestovat není samozřejmá

Svět se mění a obávám se, že ta změna není na pár týdnů nebo měsíců, ale že některé pořádky už se nevrátí do svých původních kolejí. Po 11/9 nebo Charlie Hebdo se říkalo, že se svět změnil. Nevěřil jsem tomu. Teď se změní určitě.

26.3.2020 v 8:14 | Karma článku: 19.62 | Přečteno: 767 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Z Yangonu do Porta

Čeká mě poslední den v Myanmaru a následně přesun s dvěma přestupy zpět do Evropy. Moje cesta kolem světa se pomalu, ale jistě chýlí ke konci...

25.5.2020 v 20:26 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 30 | Diskuse

Jarka Jendrisková

IZRAEL 2014 - vzpomínka čtvrtá

Bezbožníci u Božího hrobu. " Pro ty, kteří se narodili do ateismu, je to víra jako každá jiná. " (Gabriel Laub)

25.5.2020 v 20:23 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 18 | Diskuse

Jarka Jendrisková

IZRAEL 2014 - vzpomínka třetí

Nejprve jen barvy. Růžová, zlatá, bílá. Jsou všude, všude kolem nás, existují samy o sobě, nemají tvar ani rozměr. Stojíme na Hoře Olivetské, sama tomu nevěřím.

25.5.2020 v 11:15 | Karma článku: 9.47 | Přečteno: 190 | Diskuse

Hana Van Soest Jarocka

Australské vyučování: "Párky prskají ppp" a jiné

Můj chlapeček začal na konci ledna (to tady začíná nový školní rok) chodit do školy. Nyní se výuka přesouvá domů, podobně jako v Česku, a tak nám doma přibyly všechny jeho sešity a knihy, které normálně zůstávají ve škole.

24.5.2020 v 12:22 | Karma článku: 21.41 | Přečteno: 694 |

Horst Anton Haslbauer

Bojovný pudl - nespokojený s kadeřníkem

Koupili jsme štěně v Sušici, odvezli si ho na chalupu u Staňkova, kde to od té chvíle byl jeho rajon a hlavní stan. Po nějaké době byl pudl zarostlý jako koule. Skončil v dětském bazénku a byl vymydlen dcerou a její maminkou

24.5.2020 v 11:20 | Karma článku: 14.13 | Přečteno: 408 | Diskuse
Počet článků 159 Celková karma 19.28 Průměrná čtenost 1379

Jsem rychlocestovatel. Raději nakouknu za týden do dvou zemí, než bych zůstával v jedné. Jet na pár hodin, na otočku, do Japonska, mi dává větší smysl, než do Japonska nejet vůbec.

Jsem řidič. Nerad se nechávám vozit, chci být pánem volantu nebo sedět na místě spolujezdce s mapou v ruce. Když chci vypnout, řídím. Tisíce kilometrů napříč Evropou nebo Amerikou.

Jsem optimalizátor. Umím si správně vybrat zavazadlo a pokud to není třeba, umím si odříct odbavené zavazadlo a užívat si svobodu s příručním batohem. Naopak, pokud se jede autem, není důvod si s sebou nevzít kousek domova, luxusu moderního světa - židli, chladicí box, nůž.

Jsem plánovač. Chci vědět, kam se jede, co se tam bude dělat, jíst, chci vidět mapu, šťourat se před cestou na internetu. Stejně to nakonec končí improvizací...

Jsem akční letenkář. Umím najít letenky levně, a umím se rychle rozhodnout, jestli za danou cenu a za daných podmínek chci nebo nechci letět.

Jsem potápěč. Pokud se ocitnu na břehu moře, neumím se tam jen tak válet. Ze břehu vypadá každé moře stejně, ale svět pod hladinou je pokaždé jiný. Začínám, učím se, ale chci víc. Zatím Chorvatsko, Egypt, Okinawa.

Jsem extrémista. Raději pojedu do Iráku než do Španělska, raději pojedu do Severní Koreje než do té Jižní. Mám rád místa, kam nikdo nejezdí, mám rád otevřený prostor. Špicberky, Island, Saharu, Aralské jezero.

Jsem pisálek. Baví mě psát. Baví mě psát o věcech, o kterých moc lidí nepíše. Raději budu psát články o Pchjongjangu a Kábulu než o Dubrovníku a Bibione. Nejsem si jistý, jestli to po mě někoho baví i číst, ale stejně píšu. Třeba si to v důchodu po sobě jednou všechno přečtu a řeknu si: Dobrý.

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

Oblíbené články

více

Statistik: V Česku epidemie nebyla a není. Proto nevíme, kdy „skončí“

Jak probíhalo šíření nákazy virem SARS-CoV-2, zatím zcela přesně zmapováno není. V každém případě však slovo epidemie...

Nakupoval vlastní pizzu a vydělal. Využil chyby donáškové služby

Majitel americké pizzerie díky chybě rozvážkové služby DoorDash vydělal stovky dolarů. V aplikaci firma totiž nabízela...

Stále více lidí platí za bydlení sexem. Kvůli krizi jejich počet vzrostl

Čím dál větší počet pronajímatelů ve Spojených státech a Británii žádá po svých nájemnících sex výměnou za odpuštění...

Jsem HIV pozitivní, zjistila Monika. Otěhotněla se sňatkovým podvodníkem

Monika čeká dítě se sňatkovým podvodníkem. Je zamilovaná a odhodlaná na něj počkat, než si odpyká trest. V takovém...

Cestovní kanceláře Exim Tours a Fischer zrušily všechny prázdninové zájezdy

Cestovní kanceláře Exim Tours a Fischer kvůli epidemii koronaviru zrušily všechny zájezdy plánované na letošní červenec...