Neděle 5. dubna 2020, svátek má Miroslava
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Neděle 5. dubna 2020 Miroslava

Svoboda cestovat není samozřejmá

26. 03. 2020 8:14:00
Svět se mění a obávám se, že ta změna není na pár týdnů nebo měsíců, ale že některé pořádky už se nevrátí do svých původních kolejí. Po 11/9 nebo Charlie Hebdo se říkalo, že se svět změnil. Nevěřil jsem tomu. Teď se změní určitě.

Chtěli jsme jet na Velikonoce do Itálie. V určitém momentu bylo jasné, že nepojedeme. Tak jsme to přeplánovali, pojedeme do Švýcarska. O pár dní později bylo jasné, že nepojedeme ani tam. Nevadí, uděláme si na čtyři dny takový hezký výlet po zemích českých...

Jo tak prd, celonárodní karanténa, člověk je rád, že může alespoň do lesa. Neříkám, že je to špatně. Čím dřív ten virus vyženeme z našeho systému (těla, města, státu, Evropy), tím líp. A pokud mají být opatření drsná, ať jsou. Jen aby to tak nezůstalo, čeho se v této situaci bojím nejvíc je, že si politici některá omezení zamilují a že se ČR/Evropa/svět nevrátí ke starým pořádkům nikdy.

Jen doufám, že se z toho poučíme. Vidím to všude kolem sebe, všechno spěchá dopředu, buduje se, aby bylo, ale nikdo neřeší co by kdyby, krizové plány, procesy, zadní vrátka. Není na to čas, udělá se to jindy, později, možná na to vyhradíme jednoho člověka. Ale skutek utek. A pak najednou by ten krizový plán byl třeba. A on není. Improvizujeme. Snad alespoň současná krize povede k tomu, že se poučíme. Snad není příliš pozdě.

Jenom se obávám, že dopad, jaký to bude mít na turistický sektor (a teď samozřejmě nebagatelizuji dopad na ty ostatní), si ještě nedokážeme představit. Aerolinky to nerozdýchají. Hotely to nerozdýchají. Autopůjčovny budou mít problém. Pojišťovny. Turismus je odvětví, kde se hodně věcí platí předem. A hodně věcí se dá pojistit. A hodně pojistek obsahuje výluku na vyšší moc. Tohle je, dámy a pánové, ona. Pod rouškou, maličká a kulatá. Ty peníze někdo zaplatil, karetní asociace přeposlala zprostředkovali, ten hotelu nebo půjčovně. Jak se dostanou zpět? Kdo za to všechno může? Vyšší moc?

Celá tahle akce bude mít obrovský dopad na soudní systém. Nikdo nebude chtít černého Petra, nikdo nebude chtít peníze vracet, a ten, kdo je vracet bude (nebo bude muset), půjde brzy od válu. Hotely se budou bránit tím, že musely dále zaměstnávat lidi, rezervační systémy tím, že jsou tady jenom jako zprostředkovatel, pojišťovny vyšší mocí a chudák klient mokrou rouškou. A na někoho zbude nejkratší sirka.

Každý rok máme něco. Povodeň, sucho, kůrovec, Greta. Tenhle rok vypadal na rok bez sněhu. Ale na to jsme rychle zapomněli. Jestli v tomto roce nebude osobnost roku časopisu Time doktor, vědec nebo sám mocný koronavirus, sním svůj klobouk. Svět se pomalu mění, ale příliš pomalu na to, abychom si změn všimli. Naučili jsme se sbírat psí hovínka, naučili jsme se nosit plastové láhve do žlutého kontejneru. Učíme se nosit roušky. Ale poprvé je ta změna obrovská, citelná, a týká se nás všech. Každý den.

Svobodu cestovat jsme brali jako samozřejmost. Žádné hranice v dosahu, žádné kontroly, kdo se v pátek rozhodl sebrat a jet se plácnout na písek do Bibione, mohl. Létali jsme do Peru tak samozřejmě, jako naši rodiče za socíku jezdili do Krkonoš. A nikdo to neřešil. Jasně, uhlíková stopa, globální oteplování. Ale hlavní bylo, že jsme mohli. Byť třeba jenom teoreticky. Měli jsme svobodu.

Já osobně jsem měl v době, kdy celá tahle akce začala, naplánovaných šest kratších i delších cest a další jednu ve fázi plánování. Už teď je mi jasné, že v nejlepším případě ty první tři můžu odepsat. Rád bych jel alespoň v červenci do Indie. Ale teď to vidím tak 50:50.

Vzhledem k tomu, že nevíme, co si vláda vymyslí zítra nebo za týden, je velmi těžké cokoliv plánovat. Musíme hrát hru podle pravidel, která ještě nebyla sepsána. Trochu mi to připomíná situaci, ve které byli po válce naši rodiče a prarodiče, nebo praprarodiče v dobách krize. Byli zvyklí mít zásoby, věděli, že může přijít nedostatek a že současný blahobyt může jednou skončit.

A pro cestování platí totéž. My totiž budeme ta generace, která bude těm následujícím připomínat, že svoboda cestovat není samozřejmá. Že může nastat politická nebo epidemiologická krize, která zpřetrhá všechny vazby, uzavře hranice, vrátí desetikilometrové kolony kamiónů před hraniční přechody a pas, fialovou propustku do světa, znehodnotí v cár papíru.

Jsme v situaci, o které jsme si mysleli, že nemůže nikdy nastat, a u které není a nikdy nebude jisté, že se nebude opakovat. Jsme v situaci, kdy bychom - alespoň my, cestovatelé - dali nevím co za výjezdní doložku.

Autor: Aleš Gill | čtvrtek 26.3.2020 8:14 | karma článku: 18.08 | přečteno: 646x

Další články blogera

Aleš Gill

Vlastní časová zóna? Není čas ztrácet čas.

Diskuse o zrušení letního času a změnách zón v EU zase na nějaký čas utichly, zajímavých časových zón je na světě ale více. Když si náš hotel v Egyptě ustanovil vlastní časovou zónu, byl čas se zamyslet nad důvody a začít psát.

11.3.2020 v 7:27 | Karma článku: 13.22 | Přečteno: 370 | Diskuse

Aleš Gill

VIDEOBLOG - Bolívie, Chile a Velikonoční ostrov

Když už jsem se dokopal k tomu, abych si koupil pořádnou kameru a stabilizátor, tak jsem se musel dokopat i k tomu, abych točil. Jenže kdo se s tím má stříhat. Pak ale přišly dlouhé zimní večery...

25.2.2020 v 8:11 | Karma článku: 9.80 | Přečteno: 188 | Diskuse

Aleš Gill

Hraniční přechody, kontroly a víza jsou jako videohra

Cesta do zahraničí je hra. Některé země, třeba Slovensko, jsou první úroveň. Level 1. Pak jsou země, kam je složité se dostat, nemůže jen tak přijet a víza vydávají jenom nerady. Nejvyšší úroveň. Level 10. A pak všechno mezi tím.

6.2.2020 v 8:06 | Karma článku: 18.80 | Přečteno: 1236 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Libor Čermák

Pěší výlet kolem Králíků

Třetí den mé dovolené pod Králickým Sněžníkem jsem se rozhodl, že se vydám na výlet kolem Králíků. Navštívil jsem vojenské muzeum, pěchotní srub Cihelna, Dělostřeleckou tvrz Hůrku a několik dalších bunkrů v okolí.

5.4.2020 v 11:25 | Karma článku: 14.91 | Přečteno: 300 |

Libor Čermák

Dělostřelecká pevnost Bouda

V době, kdy někteří ničí památníky porážky nacismu, bychom si naopak měli připomínat další symboly boje proti této nadřazenecké ideologii. Jedním z nich jsou bezesporu i české dělostřelecké pevnosti. Dnes vám povím o tvrzi Bouda.

4.4.2020 v 12:17 | Karma článku: 18.00 | Přečteno: 569 |

Ladislav Větvička

Byl to fajny svět...

Byvalo to krasne. Když ste se nudili, sedli ste na vlak do ciziny. To ještě jezdivaly vlaky do ciziny. A vydali ste se kajsik za hranice. To se ještě mohlo jezdit přes hranice.

3.4.2020 v 12:05 | Karma článku: 43.00 | Přečteno: 3768 | Diskuse

Pavla Hermannová

Můj Izrael 6

I v dešti to je v Izraeli zajímavé a čas zde lze prožít naprosto jedinečně. Využíváme každé možné hodiny k poznávání této osobité země a jsme vděčni za všechny její dary.

3.4.2020 v 10:53 | Karma článku: 5.90 | Přečteno: 146 | Diskuse

Libor O. Novotný

Nebeská brána Tianmen

Číňané se stávají mistry v tom, jak využít přírodních krás k nalákání turistů a vyždímání jejich peněženek tak, že si to turisté ještě pochvalují (včetně mě). Příkladem může být oblast hory Tianmen a skalního okna Nebeská brána.

30.3.2020 v 15:00 | Karma článku: 12.80 | Přečteno: 316 | Diskuse
Počet článků 156 Celková karma 14.98 Průměrná čtenost 1381

Jsem rychlocestovatel. Raději nakouknu za týden do dvou zemí, než bych zůstával v jedné. Jet na pár hodin, na otočku, do Japonska, mi dává větší smysl, než do Japonska nejet vůbec.

Jsem řidič. Nerad se nechávám vozit, chci být pánem volantu nebo sedět na místě spolujezdce s mapou v ruce. Když chci vypnout, řídím. Tisíce kilometrů napříč Evropou nebo Amerikou.

Jsem optimalizátor. Umím si správně vybrat zavazadlo a pokud to není třeba, umím si odříct odbavené zavazadlo a užívat si svobodu s příručním batohem. Naopak, pokud se jede autem, není důvod si s sebou nevzít kousek domova, luxusu moderního světa - židli, chladicí box, nůž.

Jsem plánovač. Chci vědět, kam se jede, co se tam bude dělat, jíst, chci vidět mapu, šťourat se před cestou na internetu. Stejně to nakonec končí improvizací...

Jsem akční letenkář. Umím najít letenky levně, a umím se rychle rozhodnout, jestli za danou cenu a za daných podmínek chci nebo nechci letět.

Jsem potápěč. Pokud se ocitnu na břehu moře, neumím se tam jen tak válet. Ze břehu vypadá každé moře stejně, ale svět pod hladinou je pokaždé jiný. Začínám, učím se, ale chci víc. Zatím Chorvatsko, Egypt, Okinawa.

Jsem extrémista. Raději pojedu do Iráku než do Španělska, raději pojedu do Severní Koreje než do té Jižní. Mám rád místa, kam nikdo nejezdí, mám rád otevřený prostor. Špicberky, Island, Saharu, Aralské jezero.

Jsem pisálek. Baví mě psát. Baví mě psát o věcech, o kterých moc lidí nepíše. Raději budu psát články o Pchjongjangu a Kábulu než o Dubrovníku a Bibione. Nejsem si jistý, jestli to po mě někoho baví i číst, ale stejně píšu. Třeba si to v důchodu po sobě jednou všechno přečtu a řeknu si: Dobrý.

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

Oblíbené články

více

Česko patrně srazilo míru nakažlivosti viru na méně než polovinu

Model českých odborníků tvrdí, že v Česku se výrazně zpomalilo šíření viru SARS-CoV-2. Podle jejich údajů klesla...

Schillerová: Podpora OSVČ bude plošná, podmínka poklesu příjmů zmizí

Ministryně financí Alena Schillerová chystá po tlaku ze strany živnostníků výrazné zmírnění podmínek pro přiznání...

Služba kontroluje práci z domova. Jejímu výrobci lidé spílají

Koronavirus ji firmám vnutil, jenže mnohé firmy mají pocit, že kvůli práci z domova ztrácejí nad pracovní silou dohled....

Ornella Koktová je podruhé maminkou. Dítě dostalo severské jméno

Ornella Koktová (27) je dvojnásobnou maminkou. Po synovi Quentinovi (7) přivítali šťastní rodiče 1. dubna na svět...

Před pár dny měli skvěle fungující gastropodnik, dnes bojují o přežití

Před čtyřmi lety Petra Pavičová opustila pozici manažerky v korporátu a s manželem založila FoodIN catering. Z nuly...