Letenky s příběhem

Protože se pořád někdo ptá, sepsal jsem v minulém článku desatero levné letenky a přidal pár příběhů, jak jsem k letenkám přišel, proč jsem je koupil, a co se cestou stalo. A těch příběhů je tolik, že to vydá na samostatný článek.

Havaj 2012

První letenka "za míle". Kdo jste pozorně četli předchozí článek víte, že jsem nikdy nikam neletěl za míle (body), které bych nasbíral létáním. Jenže pak nejmenovaná banka vypíše akci: založ si kreditku, získáš 50000 mil do programu ČSA. A co se dá podle ceníku ČSA získat za 50000 mil? Letenka na Havaj. A tak si s několika přáteli zakládáme kreditky u jedné nejmenované banky, doplácíme 2000 Kč a letíme s Korean Air na Havaj (s krátkým intermezzem v Soulu). Přelety mezi ostrovy tam řešíme devítimistnými Cessnami, což byl jeden z největších leteckých zážitků. Nudný Boeing 737 stál úplně stejně. Půlhodinový přelet z ostrůvku na ostrůvek nás vyšel taky na dva tisíce - stejně, jako letenka na druhý konec světa.

Uzbekistán 2012

Do té doby mě naprosto neznámá ruská aerolinka UTAir začíná lítat z Brna do Moskvy (Vnukovo) a někdo šikovný zjistil, že za nějaké 4000 Kč se dá letět přes Moskvu do Taškentu, ruská víza nejsou potřeba a ta uzbecká se dají vyřídit na letišti. Proč se tedy nepodívat k Aralskému jezeru? Co na tom, že letiště Vnukovo neumí zajistit přestup pasažéra z letu ze země mimo bývalé SSSR na let do země bývalé SSSR. Ani naopak. Tři hodiny bez pasu, nikdo neví, co dělá, nikdo neumí anglicky (proč taky na ryze vnitro-exSSSR letišti). Co na tom, že Taškentu přistaneme uprostřed noci a oficíra, který umí vyřídit víza, budeme muset budit?

Afghánistán 2012

Už pro tu srandu na Vnukovu kupujeme hned po návratu z Uzbekistánu stejnou letenku znova. Tentokrát si k ní dokupujeme ještě vnitrostátní let s Air Uzbekistan do města Termez u přechodu do Afghánistánu. A odsud už taxíkem a přes hranice pěšky. Letiště Vnukovo se pod náporem divných českých turistů z dosud neznámé vesnice ???? trochu modernizovalo. Afghánská anabáze si sice vyžádala tři návštěvy ambasády, protože turistická víza už dlouho nikdo nechtěl a Afghánci nechtěli věřit, že to myslíme vážně. Nebo se o nás báli.

Narita 2013

Nepíšu Japonsko 2013, nepíšu ani Tokyo 2013. Japonsko mi nikdy nepřišlo jako zajímavý cíl pro cestování (později jsem změnil názor, možná i pod vlivem této cesty), ale za 5000 na otočku přes Miláno a Řím, no neberte to. Jednalo se tehdy o chybový tarif, kdy se do letenky Miláno-Řím-Bari za 5000 dala vložit otočka do Tokia tak, že výsledná cena letenky za letenku Miláno-Řím-Tokio-Řím-Bari zůstala pořád pět tisíc. Stačilo dokoupit nízkonákladovky do Milána a zpět z Říma, a měli jsme sedm hodin v Japonsku. Tedy spíš v okolí letiště v Naritě. Najali jsme rychloprůvodce a stihli proběhnout městečko, pár zajímavostí v okolí a oběd.

Spojené Arabské emiráty 2012

Ukázalo se, že míle fungují. Jeden z mých cestovatelských kolegů z cesty na Havaj, říkejme mu třeba Rosťa, požádal několik svých přátel, aby si založili kreditku u jisté nejmenované banky, a míle mu levně prodali (řekněme za flašku). Letíme za dva tisíce do Abú Dhabí.

Mexiko a Guatemala 2013

Ukázalo se, že Rosťa má hodně kamarádů. Chtěli jsme nějak vymyslet let do Peru, ale nešlo to. Jediné, co se nám podařilo rozumně poskládat, je Mexiko, a tak letíme asi za sedm tisíc do Mexika (za flašky a poplatky za míle).

Transsibiřská magistrála 2013

Chceme si projet Sibiř vlakem, ale dát to oběma směry je pakárna. Do Moskvy nás dopravil poměrně levně Air Berlin z (logicky) Berlína, pak jsme se čtrnáct dní (včetně přestávek) kodrcali vlaky, a zpět jsme letěli s Aeroflotem asi za 5 tisíc přes Novosibirsk.

Nový Zéland 2014

Ukázalo se, že Rosťa má ještě víc kamarádů, než jsem čekal, studnice mil pořád nevyschla a jistá nejmenovaná banka vír v pokladně zřejmě nezaznamenala. Kombinujeme a kombinujeme, nakonec z toho byla letenka Praha-Soul-Sydney, a Auckland-Soul-Praha asi za 8 tisíc. A to se dá. Několikahodinový let Sydney-Christchurch nás pak vyšel skoro na pět. Ale co už, viděli jsme operu a klokany, a stihli se po přesunu přes celou planetu spálit na pláži hned první den.

Burkina Faso 2014

Nudím se v práci, hledám letenky, a našel jsem asi za 8000 cosi do nějakého Ouagadougou. A ono se to nějak chytlo a jede nás - skoro o rok později, to se tak někdy stává - šest. Z toho jeden má vlastní míle u Turkish, a za ně si upgraduje letenku do business třídy. A nás všechny dostává do nejlepšího letištního salónku na světě (zatím jsem o lepším neslyšel), na přestupu v Istanbulu.

Mali 2015

Jeli jsme Favoritem do Afriky. Dojeli jsme do Mali a tam Favorit skončil, prodali jsme ho a chtěli letět zpět. Cestou nám zrušili letenky, takže jsme s přítelem na telefonu kupovali náhradní 24 hodin před odletem. Něco podobného jsem nikdy nedělal. Taky jednosměrně za 12 tisíc. Nakonec ale letadlo neodletělo a tak jsme nedobrovolně - a tak trochu nelegálně - pobyli v Mali dalších 24 hodin, než se nám, byť se zpožděním, podařilo dostat do Lisabonu a následně Vídně. To, že nám cestou ztratili zavazadla, nás už ani nepřekvapovalo.

Ushuaia 2015

Nejšílenější cesta: Praha-Miláno-Sao Paolo-Buenos Aires-Calafate-Ushuaia. Se třema přestupama a jedním mezipřistáním jsem ještě neletěl. A nepoletím. Všechno šlo dobře, na letišti v Miláně jsem sice ztratil občanku, ale našla se a stejně jsem dál pokračoval na pas. Do Buenos Aires šlo všechno v pohodě, ale pak byl let přes Calafate do Ushuaie z nějakého důvodu zkrácen pouze do Calafate. Do Ushuaie se poletí přímo, ale až zítra. Ztratili jsme den v Ohňové Zemi, ale zase jsme si stihli projít Buenos Aires a zaplatili nám noc v pětihvězdičkovém hotelu v centru.

KLDR 2015

Tahle cesta začala skvěle. Na letišti se dozvídáme, že letadlo Emirates je tzv. přebookované (prodáno víc míst, než letadlo fyzicky obsahuje). Pokud všichni dorazí, chce mít aerolinka připravené dobrovolníky, kteří daným letem nepoletí. Hlásíme se, nic nám to nepokazí, prostě poletíme o něco později a místo přímo si dáme pár hodin v Mnichově, a místo o půlnoci budeme v Dubaji ráno. Let do Pekingu a dál do Pchjongjangu nám to neohrozí, pokračujeme totiž až za týden. Vyklubala se z toho volná letenka kamkoliv do Asie nebo Afriky.

Botswana a Zimbabwe 2016

Tak je to tady. Místo 17000 za letenku Praha-Dubaj-Johannesburg platíme nula peněz, vyměňujeme vouchery z letu do Pekingu. Když jsem si myslel, že Havaj za 2000 nemůže nic překonat, ukázalo se, že může.

USA 2016

Žádný problém, prostě se potřebujeme dostat do Chicaga. Letíme zase z Budapešti, bylo to tak nějak levnější. Přes Madrid. Máme tam ale na přestup z různých důvodů málo času a tak musíme trochu popoběhnout, abychom letadlo přes oceán stihli. A stihli. Takže fajn. Jenom to nestihl jeden z našich kufrů. A protože jsme měli naplánovaný roadtrip, nemůžeme na něj čekat. Každý den si tak voláme s aerolinkou, kde že kufr je a kam bychom ho rádi viděli doručený. Netušíme, kde budeme spát, ale víme, že za tři dny pojedeme přes New York. A tak ho vyzvedáváme na letišti.

Soul 2017

Podařilo se nasbírat nějaké míle nezřízeným nakupováním výše zmíněnou kreditkou od výše nezmíněné banky. Nebudu to nijak obkecávat, prostě jsme si s kamarádem posílali bezcenné zásilky na velkou dobírku, a banka za platby kartou na poště připisovala body. Banka a celý produkt kreditní karty je tak úspěšná, že - mám z doslechu - paní, která je za toto dílo zodpovědná, nebyla vyhozena, jak by se bylo radno domnívat, nýbrž povýšena. Takže jestli jste si u předchozích vět říkali, že je to neetické takhle "obírat" banku, vězte, že není všechno takové, jak to vypadá. No a tak letím poprvé v životě za cca 10000 v business třídě, do Soulu. 

Japonsko 2018

Celá sranda s mílema jedné nejmenované banky nekončí. Pořád to funguje. Než opravili obchodní podmínky a zavedli zastropování měsíčního počtu připisovaných mil, trvalo to tak dlouho, že jsme si "vytočili" milion mil, v souladu se všeobecnými obchodními podmínkami. Paní z banky zřejmě již povýšila na ředitelku pro střední Evropu a my jsme tak mohli dokonce nějaké míle prodat (kamarád se letěl v business potápět někam do Pacifiku a pak znovu do Indonésie) a my si dáme v businessu Japonsko. Tedy jenom do Soulu, dál na Okinawu pokračujeme místním "Ryainairem" a let na Kjúšú nám dokonce zrušili - a tak jsme museli pokračovat lodí.

KLDR 2018

Let z Prahy do Pekingu přes něco (už ani nevím, asi Mnichov) proběhl bez nějakých problémů, nejspíš jsem ho prospal. Do Pchjongjangu to bylo taky v pohodě, ale když jsme měli letět vnitrostátním charterem do Samjionu pod horou Pektu, dostali jsme dopis od Air Koryo, že se moc omlouvají ale na základě rozhodnutí nejvyššího vedení byl náš let zrušen. Uvízli jsme tak v hlavním městě jeden den a pak jsme pokračovali pravidelnou linkou do Orangu, kam jsme měli přiletět ze Samjionu. No což, když jedete do KLDR, musíte se přizpůsobit rozhodnutí vůdce. Taková je doba.

Chile a Bolívie 2019

Jedna nejmenovaná banka ve spolupráci s ČSA je už nepoužitelná, ale Lufthansa s jinou, rovněž nejmenovanou, bankou nějakou dobu taky umožňovala neomezeně "nakupovat" kreditní kartou. Kdo se nepoučí u chyb konkurence, musí být potrestán (nebo povýšen, co já vím). A tak má kamarád k prodeji asi milión mil, a za ně letíme nejdříve spolu s ním do USA, samozřejmě v business, a pak v jiné sestavě do Chile. Zase v business, někteří dokonce v první třídě. Doplatek k letence plus cena mil v business byl asi 19000, což je přibližně cena, na kterou byste se dostali za normální letenku do třídy economy. Nějakých 26000 pak celkem vyšla letenka v první třídě. 

Věřím, že z výše vypsaných krátkých příběhů mých letenek je vidět, že nemám zázračný zdroj. Možná mil, potůčky, které časem vyschnou. Neexistuje ale žádný jednotný postup, vždy se jedná o průnik náhody a informací, které ke mě připluly. Prostě jsem byl často na správném místě ve správnou chvíli. Štěstí, kterému lze jít, alespoň trošku, naproti.