Kde kupuji levné letenky?

Kdybych dostal 1€ vždy, když se mě někdo zeptá, kde/jak hledám levné letenky, nemusel bych hledat levné letenky. Je to jako ptát se fotografa, aby vám vysvětlil tajemství svých fotek. Za každou fotkou i letenkou je příběh.

Stejně jako každý fotograf se učil, zkoušel, zajímá se o techniku, čte si odborné články a musí mít trochu talent a čas, aby vyloudil z fotoaparátu a objektivu výstavní fotku, tak jako z nikoho není skvělý automechanik nebo pekař ze dne na den, ani oblast letenek není něco, co se dá naučit v pěti minutách. Neexistuje univerzální recept, dá se poradit, pomoci, ale vždy záleží na preferencích a konkrétní situaci, a každý si nakonec musí sednout k počítači, stanovit priority, zjistit, co je drahé a co je levné, a vynaložit trochu úsilí. Nemůžete ale čekat, že existuje zázračný recept. Neexistuje web "Všechno z Alzy za půlku". Prostě když v Alze najdete televizi za dvacet, nemůžete čekat, že existuje nějaká rada nebo expert, který vám ji sežene za deset. A stejné je to s letenkami.

Deset rad, které opravdu fungují

Dám vám ale deset rad do začátku a pak se podíváme na některé moje cesty s letenkami s příběhem.

1) Potřebujete letět z Prahy (obecně místa bydliště)? Nebo zvládnete Mnichov nebo Berlín? Co Vídeň a Budapešť, je to už moc daleko? Potřebujete letět do Philadelphie, nebo můžete přistát v New Yorku, Baltimoru nebo Washingtonu a dojet vlakem, autem, autobusem? Zvýšením počtu možných odletových a příletových míst můžete snížit cenu letenky.

2) Sledujte servery, které se slevami zabývají, přihlaste se k odběru jejich novinek na sociálních sítích, zaregistrujte si emaily s novinkami aerolinek, ať vám žádná akce neunikne. A když na něco zajímavého narazíte, neotálejte. Maledivy za 3000 z Varšavy? Moc daleko? Nevhodný termín? Chcete se rozmyslet? Zavolat manželce? Pozdě, nabídka je pryč, někdo byl rychlejší.

3) Čas jsou peníze. Je levnější letenka z Vídně za 8000 nebo z Prahy za 10000? Pokud jste z Brna, je to jistě Vídeň. Pokud z Prahy, počítejte s tím, že cesta do Vídně bude něco stát a váš čas taky není zadarmo.

4) Hodně lidí si myslí, že šetřím tím, že sbírám "ty míle" a pak "lítám zadarmo". Tak to není (čest výjimkám), nikdy jsem neletěl za míle, které bych nasbíral létáním. Jednak abyste někam opravdu mohli letět, potřebujete mil kvantum. Rozumná letenka třeba do Soulu stojí 60000 mil. Za zpáteční let do Varšavy získáte 500 mil. Tak si to spočítejte. Navíc k "letence zadarmo za míle" můžete dát třeba i deset-dvacet tisíc Kč na poplatcích v závislosti na pravidlech vašeho programu. Je to jako sbírat body v Bille a pak ke sto nasbíraným bodům dát ještě pětikilo z vlastního, abyste je mohli vyměnit za sadu pánví. Pokud nelétáte hodně často s jednou aerolinkou (nebo aliancí), nebo nelétáte pravidelnou trasu služebně a můžete si míle sbírat na soukromé konto... na míle se vykašlete (a můžete rovnou přeskočit body 5 a 6).

5) Míle (čest výjimkám) expirují třeba po dvou-třech letech. Takže než něco smysluplného nasbíráte, viz bod 4, nejstarší míle se vám začnou odmazávat. A nenasbíráte nikdy nic.

6) Tak jako nálepky z Alberta nemůžete vyměnit za plyšáky z Penny, tak ani míle od Lufthansy nemůžete uplatnit u ČSA. Platit za stejnou trasu u Lufthansy víc jenom proto, abych dostal míle, se ve finále nevyplatí, protože bod 5.

7) Chtěli jste letět v červnu, víkend až víkend, na dva týdny? Pak se vám může stát, že narazíte na nabídku za poloviční cenu, ale v květnu, středa až středa. Musíte se rozhodnout, zda do tohoto kompromisu chcete jít.

8) Obvykle je levnější koupit si let zvlášť, hotel zvlášť, a ještě vám zbude na taxi z letiště místo autobusu cestovky. Někdy je ale levnější koupit všechno dohromady s cestovkou. 

9) Nejhorší, co můžete udělat, je říct si, že poletíte v sobotu 8. února z Prahy do New Yorku (na JFK, přeci se nebudu trmácet z Newarku), a zpět 15. února. Pak vám není pomoci, musíte brát, co je, vypláznout třeba 20 tísíc, ikdyž jindy by to šlo za osm. Šetřit se dá jedině flexibilitou co se týče letišť a termínů (body 1 a 2).

10) Pokud létáte po Evropě, dá se hodně ušetřit používáním webu azair.com. Vyvíjí ho parta nadšenců (mimochodem Čechů), je zdarma, a umožní vám hledat věci, které jiné weby hledat neumí. Třeba chcete letět z ČR, Drážďan nebo Lipska, kamkoliv do Itálie, někde mezi červnem a zářím, na pět-sedm dní, s odletem ve čtvrtek nebo v pátek. Najde vám zaručeně nejlevnější kombinace. Ale třeba poletíte tam s Wizzairem přes Londýn, a zpět s Norwegianem přes Kodaň, a na cestě strávíte 20 hodin tam a den 15 zpátky. Ale bude to nejlevnější. A to se zase vracíme k bodu 3.

Při přípravě podkladů na tento článek jsem si uvědomil, že málokterá cesta, málokterá letenka - a teď se zaměříme (čest výjimkám) na cesty mimo Evropu - nemá za sebou nějaký příběh. A těch příběhů je tolik, že by se to do jednoho článku nevešlo. Vyberu tedy ty nejstarší cesty a posledních několik let si nechám do samostatného článku, který vyjde v druhé půlce ledna. Uvědomil jsem si, že skoro žádná moje cesta není normální, že se vždycky něco přihodí, nebo rovnou semele. A pokud ne, není moc o čem psát, tak některé cesty vypustím. I tak jich bude dost. Možná si jenom na žádné patálie nemůžu vzpomenout. Už asi vím, jak se navazující článek bude jmenovat:

Letenky s příběhem

Indie 2009

První moje cesta mimo Evropu. Levná letenka je z Londýna, no co už, do Londýna se přece nějak dostaneme. Nějaký ten evropský lowcost, přespání v hostelu v Londýně cestou tam, a trmácení se celý den z batohem po městě cestou zpět. Přejezdy mezi letišti a centrem, lowcosty samozřejmě létají na jiná letiště, než velké aerolinky. V našem případě Air India. Šéf se mě tehdy ptal, kolik to stálo. Celkem za dvanáct? Dvanáct? Za tolik já lítám do Varšavy. A s kým? S Indama? S Indama já bych neletěl, říkal šéf. Já klidně. Alespoň si pomalu navyknete na kulturní šok.

USA 2010

No nazdar. Letenka je zase z Londýna, do Los Angeles, s Air Canada přes Toronto. Zrovna se musela vyřizovat tranzitní víza, pokud chceme opustit letiště. A to chceme, máme totiž v Torontu tolik času, že bychom se rádi vyspali v posteli. V hotelu. A to už musíme ven z letiště. V Londýně jsme měli zdánlivě dostatek času na přestup mezi Gatwickem a Heathrow, museli jsme jet taxíkem a zažili něco stresu v dopravní zácpě. Ale všechno jsme to stihli.

Maroko 2011

Žádný problém. Ryanair, do z Prahy do Bergama a z Bergama do Marrakéše. Jedeme lowcost, letenky stály nějakou směšnou částku, akorát přílet do Bergama je večer a odlet ráno. Karimatka, spacák, podlaha, kolem uklízečky a uklízeči. Dneska bych už do toho nešel.

Sýrie 2010, Libanon 2010

Dvě podobné cesty, jedna s ČSA a jedna s MALEVem blahé paměti, jednou přímo, jednou logicky s přestupem v Budapešti. Při jedné cestě jsme málem neodletěli, protože nebylo čím, při návratu z té druhé nám zase celníci v Maďarsku zabavili alkohol nakoupený v duty-free. Ale co, letenky byly v akci.

Island 2011

Dnes je to destinace jako každá jiná, ale v roce 2011 to bylo něco. Lowcosty tam nelítaly, ale akci měl Icelandair. Z Kodaně. A tak se naše šestnáctičlenná výprava vypravila do Kodaně. Auty, či letadly. A sešli jsme se až tam, v improvizovaném bivaku na takové opuštěné letištní terase.

Irák 2011

Tohle by vydalo na samostatný článek. Letíme LOTem Katowice-Varšava-Istanbul (a někdy později zpět). Z Istanbulu pokračujeme tureckým lowcostovým letem do města Dyiarbakir v něčem, co se oficiálně nejmenuje Kurdistán, hranice překračujeme autobusem a zpět se vracíme z města Siirt, jediným letem ten den. Na letišti jsme dříve, než personál (je zavřeno), a tak čekáme. Do Ankary s letí plné letadlo devatenáctiletých chlapců se sporadickým vlasovým porostem v khaki stejnokrojích. A nás šest bláznů ze střední Evropy.

Borneo a Jáva 2011

Dodnes jeden z nejsilnějších zážitků a můj nejdelší let vůbec. Praha-Paříž (Orly) s nějakým lowcostem, tam přenocujeme (na hotelu), a dále z Paříže (Charles De Gaulle) lowcostovým dalekonosným Air Asia X. Jepičí linka, 10500 km, 13 hodin. V "Ryanairu", bez jídla, bez palubního zábavního systému, bez místa na nohy. A za tři týdny zpět, mezitím pár přeletů mezi ostrovy. Že je Paříž úplně špatným směrem a že je to celé úplně špatný nápad? Kdo má ale odolat letence za 2000 Kč?

Florida 2012

Za šest tisíc na Floridu? Pecka. Co na tom, že je to z Budapešti přes Amsterdam a New York. Kde navíc nestíháme přípoj do Miami a musíme tak řešit, co dál, proč nám odletěla zavazadla a jak se dostaneme z Fort Lauderdale (kam nás přesměrovali) na letiště v Miami, abychom si vyzvedli auto... a ostatně i ty naše nešťastné kufry.

To by pro dnešek asi stačilo. Jak vidíte, levná letenka obvykle znamená ztrátu pohodlí, často i času, vždy je to nějaký kompromis. V příštím článku se podíváme i na letenky za míle. A ano, napsal jsem výše, že jsem nikdy nikam neletěl za míle, které jsem nasbíral. K mílím lze ale přijít i jinak.