Neděle 5. dubna 2020, svátek má Miroslava
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Neděle 5. dubna 2020 Miroslava

Evo je lid! Evo je budoucnost! Bolívie řekla: Ne

5. 12. 2019 8:02:00
Pokud jste za posledních pár měsíců alespoň několikrát viděli zprávy nebo četli noviny, asi jste zaznamenali, že se v Bolívii něco děje. Byli jsme, alespoň na krátkou chvilku, u toho.

V Bolívii se pohybujeme zhruba měsíc před začátkem parlamentních voleb. Jakmile se z hor a národních parků dostaneme trochu do civilizace, začínáme si všímat, že se něco chystá. Nevíme co - a když nevíš, tak se zeptej. Volby. Na konci října (2019) bude Evo Morales obhajovat prezidentský post, bude usilovat o svůj čtvrtý mandát. Asi už tušíte, jak to skončilo, ale...

...vraťme se o čtrnáct let zpět. Píše se rok 2005 a Evo Morales svým líbivým programem založeným na socialistických myšlenkách a tím, že byl indiánského původu (jako většina Bolivijců) drtivě vyhrál volby a zaujal úřad prezidenta. Začalo znárodňování, podpora pěstitelů koky (Morales byl předtím předák odborových svazů pěstitelů koky), a různé rozumné i nerozumné sociální reformy. A taky došlo ke schválení ústavy, která zakotvovala, mimo jiné, dvě funkční období prezidenta - osvícený krok který Bolívii přiblížil demokracii západního střihu.

V roce 2009 tak Morales vyhrává druhé volby, provádí další reformy, částečně blízké lidu, mění název země na "Mnohonárodnostní stát Bolívie", zrovnoprávňuje některé domorodé jazyky (jemu vlastní ajmarštinu, kečuánštinu, guaraní...) se španělštinou a prohlašuje, že už se znovu nebude ucházet o křeslo prezidenta.

Jenže ono mu to nedalo, a protože nová ústava se dvěma funkčními obdobími byla zavedena až za jeho prvního funkčního období, to první se tak nepočítá a tak v roce 2014 Morales vyhrává další volby. Můžeme křičet, že to nebylo demokratické, že to bylo ohýbání ústavy, ale když se podíváme do vlastní historie, je dost možné, že se v tomhle Morales inspiroval u Havla. A když může Václav, může i Evo.

V roce 2016 Moralesovi začalo být jasné, že zřejmě bude chtít usilovat o další roky v úřadě, jenže mu začala překážet ústava, kterou si sám napsal a už jednou obešel. Vypsal tak referendum o tom, zda jako by třeba náhodou lidu Bolívie nevadilo, kdyby tak nějak zlehka kandidoval počtvrté. A lid se vyjádřil jasně: Vadilo. Jenže Moralesova strana (MAS) i tak prohlásila, že cestu najde a že Evo je její kandidát. No a tak se musel najít způsob, a v tom pomohl bolivijský nejvyšší soud. Ten prohlásil - ústavě navzdory - že omezení počtu volebních období vrcholných činitelů je v rozporu s listinou základních práv a svobod, tedy právem být volen. Nebo tak něco - právník si důvod vždy najde. A tak jsme zpět v roce 2019 a chystají se volby hlavy státu.

Volební kampaň probíhá velmi netradičně, alespoň na naše poměry. Málokde uvidíte bilboardy nebo plakáty, a pokud, tak je jejich ústředním hrdinou Morales. Morales se zasadil o novou linku lanovkového metra. Morales otevřel nemocnici. Morales sehnal peníze na rekonstrukci stadionu. Morales bojuje za přístup Bolívie k moři. Morales. Morales. Morales. Slogany ve formě hashtagů na stanicích a kabinkách lanovek v La Pazu. To je ale jenom ta menší část kampaně.

"Nechci být nejlepším prezidentem v historii Bolívie, chci být prezidentem nejlepší Bolívie v historii. - Evo Morales"

#MoreProBolivii

#MoreNasSpojuje

Mnohem větší kampaň se děje přímo na ulicích, na jakýchkoliv volných plochách. Na zdech domů, na zdech a plotech kolem pozemků, zahrad a továren, na komínech, na kamenech kolem cesty, na autobusových zastávkách, na sloupech, na nadchodech, na svodidlech, viděli jsme, byť zřídka, i reklamy přímo na vozovce. Kampaň je v podstatě na všem, co se dá použít, "reklamy" na jednotlivé kandidáty jsou opravdu všude. Především tedy reklama na Moralese. Je jich podezřele moc, všechny stejným fontem, stejnou barvou (modro-bílá barevná kombinace), ručně nebo přes šablonu malovaná hesla se do nekonečna opakují. EVO = BUDOUCNOST, EVO = LID, EVO 20-25, EVO JE JISTOTA a podobně. Možná tak 10% všech ploch je opozičních.

Z Bolívie odjíždíme s dojmem, že pozice Eva Moralese v nadcházejících volbách je neochvějná. Národ ho miluje, a volby nemůže nevyhrát.

Jenže pak se stalo něco, co jsme nečekali. Aby Morales vyhrál v prvním kole, musel mít přes padesát procent nebo alespoň o deset procentních bodů před druhým v pořadí. Když bylo sečtených 83% hlasů, vedl Morales se 45% nad druhým, bývalým prezidentem Carlosem Mesou, s 38%. A tak to s jistotou vypadalo, že sice zvítězí, ale deset bodů navrch nebude mít ani náhodou a bude se konat druhé kolo. Pak nastalo ticho, několik hodin nepřicházely nové zpřesněné výsledky... až najednou Morales vyhrál šikovným rozdílem 47% ku 36,5%.

Jak to dopadlo, víme ze zpráv. Lidi vyšli do ulic, Organizace Amerických Států začala volat po přepočítání výsledků pod jejím dohledem... a za pár dní už za prezidentem nestála ani policie, ani armáda.

Evo Morales se stáhnul do Mexika, v zemi nastala lehká ústavní krize ne nepodobná zápletce amerického seriálu Designated Survivor (chcete-li, Prezident v pořadí). Nemá kdo vládnout, ústava pamatuje na předsedy komor, ti ale odstoupili a tak se kormidla ujímá místopředsedkyně senátu Jeanine Áñez. Něco jako by se u nás stal prezidentem stal senátor Jiří Růžička. Že jste o něm nikdy neslyšeli? Tak to jste na tom asi podobně, jako Bolivijci.

Země je rozdělená, Morales je pryč, ale pořád má on i jeho strana podporu poloviny národa, a tak demonstrace pokračují, tentokrát z druhého tábora, který je nespokojený s převzetím moci (bez voleb) ultrapravicí. Uvidíme, co bude dál. Snad v dubnu, kdy by se měly konat nové, tentokrát snad už řádné, volby. Snad na ně tentokrát OAS dohlédne rovnou.

Autor: Aleš Gill | čtvrtek 5.12.2019 8:02 | karma článku: 17.22 | přečteno: 479x

Další články blogera

Aleš Gill

Svoboda cestovat není samozřejmá

Svět se mění a obávám se, že ta změna není na pár týdnů nebo měsíců, ale že některé pořádky už se nevrátí do svých původních kolejí. Po 11/9 nebo Charlie Hebdo se říkalo, že se svět změnil. Nevěřil jsem tomu. Teď se změní určitě.

26.3.2020 v 8:14 | Karma článku: 18.08 | Přečteno: 646 | Diskuse

Aleš Gill

Vlastní časová zóna? Není čas ztrácet čas.

Diskuse o zrušení letního času a změnách zón v EU zase na nějaký čas utichly, zajímavých časových zón je na světě ale více. Když si náš hotel v Egyptě ustanovil vlastní časovou zónu, byl čas se zamyslet nad důvody a začít psát.

11.3.2020 v 7:27 | Karma článku: 13.22 | Přečteno: 370 | Diskuse

Aleš Gill

VIDEOBLOG - Bolívie, Chile a Velikonoční ostrov

Když už jsem se dokopal k tomu, abych si koupil pořádnou kameru a stabilizátor, tak jsem se musel dokopat i k tomu, abych točil. Jenže kdo se s tím má stříhat. Pak ale přišly dlouhé zimní večery...

25.2.2020 v 8:11 | Karma článku: 9.80 | Přečteno: 188 | Diskuse

Aleš Gill

Hraniční přechody, kontroly a víza jsou jako videohra

Cesta do zahraničí je hra. Některé země, třeba Slovensko, jsou první úroveň. Level 1. Pak jsou země, kam je složité se dostat, nemůže jen tak přijet a víza vydávají jenom nerady. Nejvyšší úroveň. Level 10. A pak všechno mezi tím.

6.2.2020 v 8:06 | Karma článku: 18.80 | Přečteno: 1236 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Libor Čermák

Pěší výlet kolem Králíků

Třetí den mé dovolené pod Králickým Sněžníkem jsem se rozhodl, že se vydám na výlet kolem Králíků. Navštívil jsem vojenské muzeum, pěchotní srub Cihelna, Dělostřeleckou tvrz Hůrku a několik dalších bunkrů v okolí.

5.4.2020 v 11:25 | Karma článku: 14.08 | Přečteno: 286 |

Libor Čermák

Dělostřelecká pevnost Bouda

V době, kdy někteří ničí památníky porážky nacismu, bychom si naopak měli připomínat další symboly boje proti této nadřazenecké ideologii. Jedním z nich jsou bezesporu i české dělostřelecké pevnosti. Dnes vám povím o tvrzi Bouda.

4.4.2020 v 12:17 | Karma článku: 17.99 | Přečteno: 565 |

Ladislav Větvička

Byl to fajny svět...

Byvalo to krasne. Když ste se nudili, sedli ste na vlak do ciziny. To ještě jezdivaly vlaky do ciziny. A vydali ste se kajsik za hranice. To se ještě mohlo jezdit přes hranice.

3.4.2020 v 12:05 | Karma článku: 42.96 | Přečteno: 3734 | Diskuse

Pavla Hermannová

Můj Izrael 6

I v dešti to je v Izraeli zajímavé a čas zde lze prožít naprosto jedinečně. Využíváme každé možné hodiny k poznávání této osobité země a jsme vděčni za všechny její dary.

3.4.2020 v 10:53 | Karma článku: 5.90 | Přečteno: 146 | Diskuse

Libor O. Novotný

Nebeská brána Tianmen

Číňané se stávají mistry v tom, jak využít přírodních krás k nalákání turistů a vyždímání jejich peněženek tak, že si to turisté ještě pochvalují (včetně mě). Příkladem může být oblast hory Tianmen a skalního okna Nebeská brána.

30.3.2020 v 15:00 | Karma článku: 12.80 | Přečteno: 316 | Diskuse
Počet článků 156 Celková karma 14.98 Průměrná čtenost 1381

Jsem rychlocestovatel. Raději nakouknu za týden do dvou zemí, než bych zůstával v jedné. Jet na pár hodin, na otočku, do Japonska, mi dává větší smysl, než do Japonska nejet vůbec.

Jsem řidič. Nerad se nechávám vozit, chci být pánem volantu nebo sedět na místě spolujezdce s mapou v ruce. Když chci vypnout, řídím. Tisíce kilometrů napříč Evropou nebo Amerikou.

Jsem optimalizátor. Umím si správně vybrat zavazadlo a pokud to není třeba, umím si odříct odbavené zavazadlo a užívat si svobodu s příručním batohem. Naopak, pokud se jede autem, není důvod si s sebou nevzít kousek domova, luxusu moderního světa - židli, chladicí box, nůž.

Jsem plánovač. Chci vědět, kam se jede, co se tam bude dělat, jíst, chci vidět mapu, šťourat se před cestou na internetu. Stejně to nakonec končí improvizací...

Jsem akční letenkář. Umím najít letenky levně, a umím se rychle rozhodnout, jestli za danou cenu a za daných podmínek chci nebo nechci letět.

Jsem potápěč. Pokud se ocitnu na břehu moře, neumím se tam jen tak válet. Ze břehu vypadá každé moře stejně, ale svět pod hladinou je pokaždé jiný. Začínám, učím se, ale chci víc. Zatím Chorvatsko, Egypt, Okinawa.

Jsem extrémista. Raději pojedu do Iráku než do Španělska, raději pojedu do Severní Koreje než do té Jižní. Mám rád místa, kam nikdo nejezdí, mám rád otevřený prostor. Špicberky, Island, Saharu, Aralské jezero.

Jsem pisálek. Baví mě psát. Baví mě psát o věcech, o kterých moc lidí nepíše. Raději budu psát články o Pchjongjangu a Kábulu než o Dubrovníku a Bibione. Nejsem si jistý, jestli to po mě někoho baví i číst, ale stejně píšu. Třeba si to v důchodu po sobě jednou všechno přečtu a řeknu si: Dobrý.

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

Oblíbené články

více

Najdete na iDNES.cz