Neděle 5. dubna 2020, svátek má Miroslava
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Neděle 5. dubna 2020 Miroslava

Změna času každý druhý den?

19. 11. 2019 7:02:00
Pamatujete na pekaře Pecku, který se čtvrt století rval za zrušení letního času? Je to už deset let co zemřel a my jsme si jeli do Jižní Ameriky vyzkoušet mnohem horší prostředí. Změna dvakrát do roka? Pro amatéry! Co třeba obden?

Den 1.

Odlétáme do Bogoty, přes Frankfurt. U nás je ještě letní čas, tak posouváme hodinky o sedm hodin zpět, náš pátek tak trvá 31 hodin. A tak přestože už je u nás hodně po půlnoci, v Bogotě jsou pořád otevřené hospody a stíháme alespoň nějaké to pivko. Blahoslavíme bezvízový režim v jihoamerických zemích, jinak bychom museli spát na lavičce někde v terminálu, takhle se můžeme vyspat v hotelu u letiště.

Den 2.

Odlétáme do Santiaga. Jeden ze dvou mobilů nám tvrdí, že je tam o hodinu více, než v Bogotě. Druhý nám tvrdí, že o dvě hodiny. Zábavní systém na palubě letadla nám tvrdí, že je v Santiagu o dvě hodiny více, než v Bogotě. No a kapitán do palubního rozhlasu prohlásil, že si nemáme všímat toho, co ukazuje letadlo, že se čas směrem do Chile posouvá jenom o jednu hodinu, aniž bychom se posunuli nějak zásadně na východ - Santiago je jenom o něco málo východněji, než Bogota, asi jako Praha a Bratislava.

Den 3.

Začíná letní čas. V Chile se 8. září posouvají hodinky z půlnoci rovnou na jednu hodinu. Máme to napsané ve výtahu v hotelu, abychom na to byli připraveni. Přilétá druhé letadlo z Bogoty se zbytkem naší skupiny, ti se tak posouvají rovnou o dvě hodiny najednou. Vysvětluje se tím zmatené včerejší letadlo: zřejmě si myslelo, že už se čas posunul, nebo mělo datum změny přednastaveno špatně. To se stává, některé systémy posun času prostě nezvládají a i my v tom celém začínáme být docela solidně ztracení.

Den 4.

Odlétáme na Velikonoční Ostrov. Posouváme hodinky o dvě hodiny zpět, tj. máme opět stejný čas, jako v Bogotě. Máme z toho posouvání už lehký chaos a první noc na ostrově vstáváme ve tři ráno, protože... prostě máme pocit, že už je mnohem víc. Slunce tady ale vychází až po osmé.

Den 7.

Vracíme se do Santiaga, ladíme hodinky o dvě hodiny dopředu. Už jsme si pomalu zvykli na ostrovní čas, vstávali nějak normálně (což je v našem případě po šesté), a tak teď v Santiagu na hotelu naopak máme problém vstát na budík, abychom chytili letadlo na sever, do pouště Atacama.

Den 11.

Přejíždíme hranice do Bolívie. To by nebylo nic zvláštního, ale: když se podíváme na mapu, vidíme, že Bolívie je východně od Chile. Logika tedy velí posunout hodinky o hodinu vpřed, jako to děláme při cestách na východ "u nás", tj. například do Litvy, na Ukrajinu nebo do Rumunska. Logika ale v systému časových zón nemá místo, hodinky si tedy posouváme naopak zpět, z devíti ráno je najednou zase osm.

Den 14.

Dorazili jsme k jezeru Titicaca do bolivijského letoviska Copacabana. Co by kamenem dohodil je odsud hranice s Peru a nám to nedá alespoň nenakouknout. A tak bereme prvního lepšího taxíka a jedeme asi deset kilometrů na hraniční přechod a další dva do městečka Yunguyo. Tentokrát naštěstí vše funguje normálně, hodinky posouváme o hodinu vzad, jako bychom letěli z Prahy do Londýna. Ne však na dlouho, po pár hodinách, obědě, prohlídce města, nás dva tuktuky dovezou zpět na hraniční přechod, kde si můžeme slavnostně přeštelovat hodinky zpět o hodinu dopředu.

Den 18.

Po třech dnech v Copacabaně, La Pazu a okolí je na čase vrátit se do Chile. Autobus jede opravdu dlouho a máme štěstí, že jsme si již zvykli. Jednak na nadmořskou výšku, protože na hraničním přechodu trávíme skoro dvě hodiny v nadmořské výšce 4687 metrů nad mořem, a kdybychom sem přijeli v opačném směru, od moře (cesta trvá asi 3 hodiny), odnesli bychom to pořádným bolehlavem, v lepším případě. Výšková nemoc je potvora.

Zvykli jsme si ale i na neustálé přeštelovávání hodinek. Devátý posun času za 18 dní je už jen taková třešnička, hodinky zase o hodinu vpřed, byť samozřejmě jedeme k moři na západ, místní logika opět velí obrácený postup než jak bychom to vyřešili intuicí.

Posouvat si hodinky každý druhý den není nic příjemného, ale člověk se prostě během pár dní srovná - aby si mohl hodinky posunou znovu. Uvidíme, jak se se zrušením letního času popasuje naše politická reprezentace. Pro nás, kteří často cestujeme, jsou ty dvě změny ročně navíc v podstatě zanedbatelné. A když si představím obchodní cestující nebo sportovce, kteří lítají po turnajích každý týden jinam po celé planetě, nebo posádky letadel, tam to musí být teprve galimatyáš.

Autor: Aleš Gill | úterý 19.11.2019 7:02 | karma článku: 22.42 | přečteno: 976x

Další články blogera

Aleš Gill

Svoboda cestovat není samozřejmá

Svět se mění a obávám se, že ta změna není na pár týdnů nebo měsíců, ale že některé pořádky už se nevrátí do svých původních kolejí. Po 11/9 nebo Charlie Hebdo se říkalo, že se svět změnil. Nevěřil jsem tomu. Teď se změní určitě.

26.3.2020 v 8:14 | Karma článku: 18.08 | Přečteno: 646 | Diskuse

Aleš Gill

Vlastní časová zóna? Není čas ztrácet čas.

Diskuse o zrušení letního času a změnách zón v EU zase na nějaký čas utichly, zajímavých časových zón je na světě ale více. Když si náš hotel v Egyptě ustanovil vlastní časovou zónu, byl čas se zamyslet nad důvody a začít psát.

11.3.2020 v 7:27 | Karma článku: 13.22 | Přečteno: 370 | Diskuse

Aleš Gill

VIDEOBLOG - Bolívie, Chile a Velikonoční ostrov

Když už jsem se dokopal k tomu, abych si koupil pořádnou kameru a stabilizátor, tak jsem se musel dokopat i k tomu, abych točil. Jenže kdo se s tím má stříhat. Pak ale přišly dlouhé zimní večery...

25.2.2020 v 8:11 | Karma článku: 9.80 | Přečteno: 188 | Diskuse

Aleš Gill

Hraniční přechody, kontroly a víza jsou jako videohra

Cesta do zahraničí je hra. Některé země, třeba Slovensko, jsou první úroveň. Level 1. Pak jsou země, kam je složité se dostat, nemůže jen tak přijet a víza vydávají jenom nerady. Nejvyšší úroveň. Level 10. A pak všechno mezi tím.

6.2.2020 v 8:06 | Karma článku: 18.80 | Přečteno: 1236 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Libor Čermák

Pěší výlet kolem Králíků

Třetí den mé dovolené pod Králickým Sněžníkem jsem se rozhodl, že se vydám na výlet kolem Králíků. Navštívil jsem vojenské muzeum, pěchotní srub Cihelna, Dělostřeleckou tvrz Hůrku a několik dalších bunkrů v okolí.

5.4.2020 v 11:25 | Karma článku: 14.63 | Přečteno: 295 |

Libor Čermák

Dělostřelecká pevnost Bouda

V době, kdy někteří ničí památníky porážky nacismu, bychom si naopak měli připomínat další symboly boje proti této nadřazenecké ideologii. Jedním z nich jsou bezesporu i české dělostřelecké pevnosti. Dnes vám povím o tvrzi Bouda.

4.4.2020 v 12:17 | Karma článku: 17.99 | Přečteno: 566 |

Ladislav Větvička

Byl to fajny svět...

Byvalo to krasne. Když ste se nudili, sedli ste na vlak do ciziny. To ještě jezdivaly vlaky do ciziny. A vydali ste se kajsik za hranice. To se ještě mohlo jezdit přes hranice.

3.4.2020 v 12:05 | Karma článku: 42.98 | Přečteno: 3746 | Diskuse

Pavla Hermannová

Můj Izrael 6

I v dešti to je v Izraeli zajímavé a čas zde lze prožít naprosto jedinečně. Využíváme každé možné hodiny k poznávání této osobité země a jsme vděčni za všechny její dary.

3.4.2020 v 10:53 | Karma článku: 5.90 | Přečteno: 146 | Diskuse

Libor O. Novotný

Nebeská brána Tianmen

Číňané se stávají mistry v tom, jak využít přírodních krás k nalákání turistů a vyždímání jejich peněženek tak, že si to turisté ještě pochvalují (včetně mě). Příkladem může být oblast hory Tianmen a skalního okna Nebeská brána.

30.3.2020 v 15:00 | Karma článku: 12.80 | Přečteno: 316 | Diskuse
Počet článků 156 Celková karma 14.98 Průměrná čtenost 1381

Jsem rychlocestovatel. Raději nakouknu za týden do dvou zemí, než bych zůstával v jedné. Jet na pár hodin, na otočku, do Japonska, mi dává větší smysl, než do Japonska nejet vůbec.

Jsem řidič. Nerad se nechávám vozit, chci být pánem volantu nebo sedět na místě spolujezdce s mapou v ruce. Když chci vypnout, řídím. Tisíce kilometrů napříč Evropou nebo Amerikou.

Jsem optimalizátor. Umím si správně vybrat zavazadlo a pokud to není třeba, umím si odříct odbavené zavazadlo a užívat si svobodu s příručním batohem. Naopak, pokud se jede autem, není důvod si s sebou nevzít kousek domova, luxusu moderního světa - židli, chladicí box, nůž.

Jsem plánovač. Chci vědět, kam se jede, co se tam bude dělat, jíst, chci vidět mapu, šťourat se před cestou na internetu. Stejně to nakonec končí improvizací...

Jsem akční letenkář. Umím najít letenky levně, a umím se rychle rozhodnout, jestli za danou cenu a za daných podmínek chci nebo nechci letět.

Jsem potápěč. Pokud se ocitnu na břehu moře, neumím se tam jen tak válet. Ze břehu vypadá každé moře stejně, ale svět pod hladinou je pokaždé jiný. Začínám, učím se, ale chci víc. Zatím Chorvatsko, Egypt, Okinawa.

Jsem extrémista. Raději pojedu do Iráku než do Španělska, raději pojedu do Severní Koreje než do té Jižní. Mám rád místa, kam nikdo nejezdí, mám rád otevřený prostor. Špicberky, Island, Saharu, Aralské jezero.

Jsem pisálek. Baví mě psát. Baví mě psát o věcech, o kterých moc lidí nepíše. Raději budu psát články o Pchjongjangu a Kábulu než o Dubrovníku a Bibione. Nejsem si jistý, jestli to po mě někoho baví i číst, ale stejně píšu. Třeba si to v důchodu po sobě jednou všechno přečtu a řeknu si: Dobrý.

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

Oblíbené články

více

Česko patrně srazilo míru nakažlivosti viru na méně než polovinu

Model českých odborníků tvrdí, že v Česku se výrazně zpomalilo šíření viru SARS-CoV-2. Podle jejich údajů klesla...

Schillerová: Podpora OSVČ bude plošná, podmínka poklesu příjmů zmizí

Ministryně financí Alena Schillerová chystá po tlaku ze strany živnostníků výrazné zmírnění podmínek pro přiznání...

Služba kontroluje práci z domova. Jejímu výrobci lidé spílají

Koronavirus ji firmám vnutil, jenže mnohé firmy mají pocit, že kvůli práci z domova ztrácejí nad pracovní silou dohled....

Ornella Koktová je podruhé maminkou. Dítě dostalo severské jméno

Ornella Koktová (27) je dvojnásobnou maminkou. Po synovi Quentinovi (7) přivítali šťastní rodiče 1. dubna na svět...

Před pár dny měli skvěle fungující gastropodnik, dnes bojují o přežití

Před čtyřmi lety Petra Pavičová opustila pozici manažerky v korporátu a s manželem založila FoodIN catering. Z nuly...