V USA je všechno jinak

6. 08. 2019 7:07:00
Mohli jste vidět stovky, tisíce amerických filmů, ale přesto vás řada věcí překvapí, když poprvé přijedete do Ameriky. Dal jsem si za cíl najít sto věcí, jevů, postupů, které jsou v Americe prostě jinak než v u nás doma v Evropě.

V USA je spousta podivností, nad kterýma se pozastavíte až v momentě, když je poprvé uvidíte nebo použijete. Samozřejmě níže uvedené neplatí vždy a všude, jsou výjimky, naopak nějakou náhodou na něco ze seznamu může objevit i v některých evropských státech. Drobné výjimky existují téměř z každého z pravidel - jsou státy a oblasti, kde např. narazíte na kruhové objezdy, přestože jinde nejsou, nebo jsou města, kde se špatně parkuje, přestože parkování kdekoliv jinde je vyloženě radost.

Kdybych měl každou jednou americkou podivnost rozepisovat, byl by článek moc dlouhý, takže uvádím pouze strohý seznam. Pokud byste chtěli něco rozvést, nebo jsem na něco zapomněl - pište do komentářů.

Záměrně neuvádím technické věci, například jiné zásuvky, jiné napětí, jiná norma televizního vysílání atp. Dívám se na věci z pohledu turisty, mnoho dalších věcí se vynoří pokud budete chtít v USA pracovat nebo bydlet. S tím ale zkušenosti nemám.

Dále neřeším jídlo a to, že něco chutná jinak než u nás atp. Pivo v Irsku prostě chutná jinak než u nás, a zase jinak než v Bulharsku. Snažím se najít odlišnosti od celé Evropy, od zmíněného Irska po Bulharsko a od Ruska po Portugalsko. Něco, co je v Evropě všude víceméně stejné, ale v Americe úplně jiné, nebo to v Evropě neexistuje vůbec, a v USA je to naprosto běžná záležitost.

Letiště a autopůjčovny

1) Letištní "chodbobusy" - nikde jinde než v Americe jsem neviděl celé chodby se sedadly na kolech přesouvat se mezi budovami letiště.

2) Půjčovny aut na větších letištích vám nepůjčují konkrétní auto, ale po podepsání smlouvy si prostě vyberete, které se vám na parkovišti líbí (v dané třídě) a jedete.

3) Za posledních 20 let zmizely kombíky. Pokud chcete dostatečný prostor, musíte si půjčit "Full Size" (sedan velikosti Superbu nebo větší), velké SUV nebo MPV.

Vzhůru na silnice

4) Všude je hodně místa. Já vím, je to nic neříkající, ale je to přesně opak Evropy, kde se místem šetří.

5) Protože je všude hodně místa, auta jsou větší. Spíš než Nissan Micra potkáte obrovské trucky.

6) Silnice zabírají daleko větší plochu, protisměr dálnic bývá poměrně daleko, třeba až za lesem

7) Protisměr odděluje žlutá čára. To se hodí zejména v případě, že je protisměr daleko. Snadno taky poznáte jednosměrku.

8) Dočasné vodorovné dopravní značení je oranžovo-červené, aby se nepletlo se žlutou.

9) Existuje minimum kruhových objezdů. V průměru nenarazíte na víc než jeden denně.

10) Kruhové objezdy nahrazují "4-Way STOP" křižovatky. Nikdo nemá přednost, všichni zastaví, kdo první zastavil, první odjíždí.

11) Žluté školní autobusy jsou něco, co v Evropě moc nemáme. Navíc se po zastavení nesmí předjíždět.

12) Blinkry nemusí být oranžové. Blikající zadní (červené) světlo je taky blinkr.

13) Ve většině států východní poloviny USA není povinná SPZka vepředu, a většina aut ji tedy nemá. Na západě je tomu naopak tj. povinné jsou obě. Navíc mají značky jiný rozměr než v Evropě.

14) Náklaďáky vypadají jinak, mají motor vepředu před kabinou a kabina tak nemusí být (a není) sklápěcí.

15) Náklaďáky mají povolenou stejnou rychlost jako osobáky. Nebrzdí tak provoz na dálnici.

16) Na dálnicích nejezdí audiny stoosmdesátkou. Všichni jedou max. 10 mil/h přes limit.

17) Předjíždět zprava není zakázáno, doprava mimo město funguje jako u nás ve městech (jeď si kterým pruhem se ti to hodí).

18) Nikdo neřeší spotřebu. Namísto toho se měří efektivita paliva - jakou vzdálenost ujedete za jednotku paliva (např. 30 mil na galon, tj. cca 9,5 l/100 km).

19) U benzínky se platí předem.

20) Benzín se nakupuje v galonech (necelé 4 litry). Rozdíl ceny 10 centů mezi benzínkama tedy nejsou 2 koruny na litr, ale jen padesát halířů. Rozdíly mezi nejlevnější a nejdražší benzínkou (v dané oblasti, městě, okrese) jsou minimální.

21) Nafta není u všech benzínek, 99% aut jezdí na benzín.

22) Druh benzínu vybíráte tlačítkem, u stojanu je ale jenom jedna hadice.

23) Oktanové číslo se počítá jinak, standardně se nekupuje 95 oktanové palivo, ale 87 oktanové (Regular). Nejvyšší dostupné je pak 91.

24) Přímo na dálnicích (vyjma placených) nejsou benzínky, nicméně kousek od téměř každého sjezdu je obvykle skrumáž hotelů, restaurací a právě benzínek.

25) Za obytným autem můžete táhnout na tyči auto (bez řidiče). Je to častější než si za autem táhnout obytný přívěs.

26) Semafory jsou až za křižovatkou. Je to lepší, ale chce na to myslet.

27) Na křižovatkách se doprava odbočuje i na červenou, pokud je to bezpečné (musíte nejdřív zastavit) a pokud místní úprava nestanoví jinak.

28) Dopravní značky nedodržují vídeňskou konvenci - hodně je jich jiných a hodně jich je popsaných jenom slovně (místo namalovaného panáčka na přechodu je žlutá cedule s nápisem PED XING, atp.).

29) V podstatě každá cesta vyšší třídy a dálnice má na čáře mezi jízdním pruhem a krajnicí (nebo odstavným pruhem), a mezi směry jízdy, vlisovaný do asfaltu vzor, který vás při přejetí upozorní silnýma vibracema, že jste čáru přejeli. Je to nepříjemné, pokud chcete řezat zatáčky, ale určitě to při mikrospánku hodně lidem zachránilo život.

30) Parkovací místa jsou delší a širší. Všude je víc místa.

31) WC jsou všude zdarma.

32) Řidičák je král, pas nebudete potřebovat. Pasy je ideální v autě schovat a všude se prokazovat řidičákem, při placení v hospodě (pro ty mladší) i při check-inu v hotelu. A tím se dostáváme k druhé sekci:

Hotely a všechno kolem

33) Všechny hotelové pokoje jsou stejné. Je jedno, jestli jste půlhvězdičkovém motelu u silnice třetí třídy nebo v Hiltonu v centru. Liší se vybavením, čistotou, kvalitou, velikostí, ale uspořádání je vždycky stejné.

34) Všude jsou koberce. V pokoji, na chodbě, na recepci.

35) Většina koupelen má pouze stropní sprchu. Na ruční sprchy téměř nenarazíte.

36) Ve sprše se většinou nedá regulovat tlak. Je jenom volič teploty, plynule nastavujete mezi vypnuto - studená - teplá.

37) Ovládání sprchy bývá často komplikované, na jednoduché systémy jako pákové baterie a dva kohoutky tady nenarazíte.

38) Klimatizace není pod stropem, ale pod oknem, nebo přímo zabudovaná v něm. Kombinuje tak "nasávací jednotku", která je obvykle na zdi venku nebo na střeše, s "vypouštěcí jednotkou", kterou máme v Evropě pod stropem.

39) Všechny vypínače (světel) jsou stejné, je jedno jestli jste doma, v motelu, v restauraci nebo Bílém domě. Vypínač je spíš páčka než tlačítko.

40) Neexistují kliky, namísto klik jsou otočné koule.

41) WC fungují jinak. Mísa funguje jako nádržka, po použití se "vycucne" a pak doplní vodou.

42) Místo nádržky je masivní kovová "baterie" s páčkou.

43) V Evropě se nevidí hotely, kde by každý přízemní pokoj měl samostatný vchod. Je to ideální, stěhování věcí z kufru auta a zpět zabere minimum času.

44) Všechny snídaně jsou stejné. Podle úrovně hotelu můžete čekat nepříliš chutné muffiny, toastový chleba a toaster, hroznovou marmeládu, cereálie, mléko, kafe a chemický džus. Když máte štěstí, bude i buráková pomazánka a wafle. Až v těch nejlepších hotelech je něco víc.

45) V amerických hotelích neexistují naše klasické postele o šířce 90 cm. Buď máte v pokoji jednu dvojmetrovou, nebo dvě sto třícítky (plus mínus). Takový pokoj se bere jako "až pro čtyři". Třetí a čtvrtá osoba na pokoji je za malý příplatek (obvykle 5 dolarů/os.).

46) Standardní vybavení hotelu je automat na led. Led je vždy zdarma.

47) Hotely mívají prádelnu, tj. místnost s několika pračkami a sušičkami. Budete potřebovat hromadu čtvrťáků .

48) Domy nemají ploty, pozemky od silnice a od sebe navzájem nejsou nijak oddělené. Co americké domy mají a nemají, to by bylo na delší povídání, ale necítím se být k tomuto tématu dostatečně kvalifikován.

Obchody a restaurace

49) V cenách zboží není započítaná daň, ta se počítá až na pokladně. V každém státě je jiná a když cestujete, nemáte šanci vědět, kolik budete platit.

50) Z pravila 49 existují výjimky, tj. někdy je daň už započítaná v zobrazené ceně. Občas je to jasné, např. ceny benzínu jsou vždy s daní. Občas prostě nevíte.

51) Protože nevíte předem, kolik budete platit, zbývá vám hodně drobných.

52) Čtvrťák je král - potřebujete je do různých automatů, např. praček. Je to prakticky jediná použitelná mince. Možná ještě deseticent.

53) Ostatní mince jsou tak malé (pěticent = 1 Kč), že se vám spíš hromadí v peněžence, než že by se daly využít.

54) V obchodech jsou automaty na výměnu drobných za bankovky (za poplatek cca 20%).

55) Hodně věcí se prodává ve velkém, nebo je ve větším množství výrazně levnější. Krabice šesti donutů může stát dvakrát tolik, co jeden donut samostatně.

56) USA je země miliónu jednotek, jenom nápoje se prodávají v litrech (např. dvoulitrová Coca-Cola), galonech (např. mléko), pintách (např. pivo), nebo kapalných uncích (zdaleka nejpoužívanější).

57) Velký kelímek s pitím (třeba od mekáče) má přibližně stejnou velikost, jako v USA malý.

58) Na ekologii se nehraje, tenké plastové tašky jsou všude zdarma a tam, kde by v Evropě stačily dvě, dostanete čtyři, abyste nemuseli dávat zbytečně moc věcí do jedné. Abych jim nekřivdil, možná jsou rozložitelné.

59) Z filmů můžete znát profesi "nacpávače" nákupů do tašek. To už moc neuvidíte, ale pokladní vám s balením nákupu ochotně pomůže.

60) Nákupní vozíky nejsou na mince. V důsledku toho se válejí po celém parkoviště a málokdo je vrací na místo.

61) Nedivte se, pokud vám táhne na třicet, a v hospodě nebo obchodě po vás budou chtít doklad totožnosti dokazující, že je vám 21 a můžete si koupit alkohol.

62) Při placení kartou se pořád používá magnetický proužek, ikdyž i bezkontaktní placení a čip se pomalu prosazují.

63) Při placení kartou se terminál ptá, jestli je karta "debit" nebo "credit". Nehledě na to, jestli je evropská karta debetní nebo kreditní, vybíráte vždycky "credit". Jinak to nefunguje.

64) V malých obchodech s potravinami a na benzínkách obvykle najdete bankomat.

Čekali jste sto? Kde je zbytek? Věřím, že dříve nebo později ho spolu s vámi dám dohromady, ale možná to bude chtít několik dalších návštěv USA. A třeba během pár let vznikne pokračování tohoto článku.

Překvapily vás některé odlišnosti? Vysvětlil jsem něco nejasně, nebo s něčím nesouhlasíte? Víte o dalších podivnostech, které stojí za zmínku? Pište do komentářů.

Ilustrační foto: Wikipedia

Autor: Aleš Gill | úterý 6.8.2019 7:07 | karma článku: 43.30 | přečteno: 9909x

Další články blogera

Aleš Gill

Lonely Planet Prague z roku 1882

Už jste se někdy zamýšleli nad tím, jak se cestovalo před Internetem, nebo dokonce před průvodci typu Lonely Planet? Za komunistů, za první republiky, nebo za Rakouska-Uherska? Věřte-nevěřte, už tehdy existovaly knižní průvodce.

8.8.2019 v 15:10 | Karma článku: 18.24 | Přečteno: 876 | Diskuse

Aleš Gill

Brána do Ruska otevřená!?

Pokrok nezastavíš, byť v případě Ruska to tak dlouho vypadalo. Fiktivní pozvání, vízová centra, poplatky... to všechno s cílem odradit co nejvíc turistů od návštěvy. Ledy se hýbou a situace se pomalu začíná měnit...

18.7.2019 v 7:12 | Karma článku: 20.74 | Přečteno: 1103 | Diskuse

Aleš Gill

Střípky z KLDR - Díl 19. - Dovolená od A do Z - část 2/2

Stručná encyklopedie cesty do nejuzavřenější země světa od původního nápadu přes odjezd, přílet, klanění sochám vůdců až po památky, hory, moře a lunaparky. Dozvíte se, jaké krásy socialistické výstavby a přírody uvidíte...

3.7.2019 v 7:16 | Karma článku: 23.65 | Přečteno: 914 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Marie Kubešová

Plitvická jezera

Kdo neviděl Poklad na stříbrném jezeře? Kdo nezatoužil podívat se na místa, kde se film natáčel? Vidět tu nádhernou přírodní scenérii na vlastní oči a zažít to romantické kouzlo...

20.8.2019 v 21:45 | Karma článku: 9.59 | Přečteno: 161 | Diskuse

Ladislav Větvička

Ještě cosik z Hungarie

Když tak prochazam materialy z cest okolo Rakusko-Uherska, su tam perly, kere by bylo škoda ležet enem tak ladem. Tuž tady je par zaběru z prujezdu statem zvanym Hungaria.

20.8.2019 v 12:55 | Karma článku: 34.71 | Přečteno: 1595 | Diskuse

Michal Ptáček

Jeden den v Paříži

Inspiroval mě článek kolegy-blogera Tomáše Flašky o jednodenní prohlídce Říma (https://flaska.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=722620). V diskusi jsem navrhl, že bych se o cosi podobného mohl pokusit a pan Flaška mě vzal za slovo.

20.8.2019 v 11:00 | Karma článku: 17.57 | Přečteno: 419 | Diskuse

Martin Faltýn

Z Prahy přes Istanbul do Malajsie a zase zpátky - 10

"Všechny krásy Kota Kinabalu" - Den pátý - I dnes se jelo na výlet! Pod taktovkou Petrova itineráře v mobilu. A pro změnu jsem něco zpackal... a musel napravovat.

20.8.2019 v 8:08 | Karma článku: 9.09 | Přečteno: 183 | Diskuse

Denis Herák

Inovec 1042 m n.m. Cykloturistika

Dneska si dáme neplánovanú trasu, ale trasa ktorá nikdy neomrzí ani nikoho neurazí. Určite každému odporúčam.

19.8.2019 v 9:44 | Karma článku: 8.79 | Přečteno: 141 | Diskuse
Počet článků 142 Celková karma 26.14 Průměrná čtenost 1370

Jsem rychlocestovatel. Raději nakouknu za týden do dvou zemí, než bych zůstával v jedné. Jet na pár hodin, na otočku, do Japonska, mi dává větší smysl, než do Japonska nejet vůbec.

Jsem řidič. Nerad se nechávám vozit, chci být pánem volantu nebo sedět na místě spolujezdce s mapou v ruce. Když chci vypnout, řídím. Tisíce kilometrů napříč Evropou nebo Amerikou.

Jsem optimalizátor. Umím si správně vybrat zavazadlo a pokud to není třeba, umím si odříct odbavené zavazadlo a užívat si svobodu s příručním batohem. Naopak, pokud se jede autem, není důvod si s sebou nevzít kousek domova, luxusu moderního světa - židli, chladicí box, nůž.

Jsem plánovač. Chci vědět, kam se jede, co se tam bude dělat, jíst, chci vidět mapu, šťourat se před cestou na internetu. Stejně to nakonec končí improvizací...

Jsem akční letenkář. Umím najít letenky levně, a umím se rychle rozhodnout, jestli za danou cenu a za daných podmínek chci nebo nechci letět.

Jsem potápěč. Pokud se ocitnu na břehu moře, neumím se tam jen tak válet. Ze břehu vypadá každé moře stejně, ale svět pod hladinou je pokaždé jiný. Začínám, učím se, ale chci víc. Zatím Chorvatsko, Egypt, Okinawa.

Jsem extrémista. Raději pojedu do Iráku než do Španělska, raději pojedu do Severní Koreje než do té Jižní. Mám rád místa, kam nikdo nejezdí, mám rád otevřený prostor. Špicberky, Island, Saharu, Aralské jezero.

Jsem pisálek. Baví mě psát. Baví mě psát o věcech, o kterých moc lidí nepíše. Raději budu psát články o Pchjongjangu a Kábulu než o Dubrovníku a Bibione. Nejsem si jistý, jestli to po mě někoho baví i číst, ale stejně píšu. Třeba si to v důchodu po sobě jednou všechno přečtu a řeknu si: Dobrý.

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

Oblíbené články

více

Najdete na iDNES.cz