Střípky z KLDR - Díl 14. - O korejštině a severokorejštině

29. 11. 2018 9:58:11
Učím se korejštinu tři roky ale jsem hrozný flákač. Měsíc se učím, pak zase moc ne, pak chodím do kurzu, pak zase nic. Moc tomu nedávám. Pokusím se ale z vlastního pohledu vysvětlit, jak je to s tou "severokorejštinou".

Existují názory, že po sedmdesáti letech od rozdělení země se korejština vyvinula ve dva jazyky, ale já si to nemyslím. Pokud se Jihokorejec a Severokorejec budou bavit o počasí nebo o rodině, nebudou mít sebemenší problém si rozumět. Gramatika se nijak neliší, liší se způsob používání jazyka. Jiná je situace pro mě jako pro studenta jihokorejštiny, tj. korejštiny studované s pomocí českých učitelů, kteří studovali na jihu, učitelů Jihokorejců, a jihokorejských učebnic. A jiná je situace pro Severokorejce a Jihokorejce, kteří se spolu musí domluvit o složitějších tématech. Psalo se o tom například v souvislosti se severokorejskými hokejistkami, které s těmi jižními vytvořily společný korejský tým na Olympijských hrách a neznaly stejné názvosloví, protože hokej do obou Korejí dorazil až po rozdělení. Když to zjednoduším, na jihu převzali americké názvosloví, puk, gól, ajsing a ofsajd, zatímco na severu si vytvořili názvosloví své a stejným věcem říkají podivnými, nesrozumitelnými názvy jako touš, branka, zakázané uvolnění a postavení mimo hru. Pro nás synonyma nad kterými nepřemýšlíme, pro ně nová, neznámá slova.

Rozdíl mezi severokorejštinou a jihokorejštinou by se dal přirovnat k češtině před sedmdesáti lety a dnes. Čech z roku 1950 netuší, co je to googlit, lajkovat, facebook, email, počítač, kabelovka, supermarket, kreditka, bankomat, eskalátor, nabíječka, dálnice, Shellka, mekáč, mobil, chrome, firefox, explorer, internet, pédéfko, empétrojka, Word, Excel, Powerpoint, led žárovka, úsporka, IKEA, Kaufland, eshop, check-in, nízkonákladovka, úesbéčko, fleška, účet, heslo, kryptoměna, bitcoin, paypal... a takhle bych mohl pokračovat hodinu.

Představte si, že čtete text, který je v češtině, ale z oboru, kterému vůbec nerozumíte, třeba:

Modelingové kombo Mustang GT 40 je nejmenším ze tří nových modelů Fender Mustang. Nová série legendárních digitálních aparátů přichází nyní ještě větší a vylepšenější. Nové modely a efekty zní více realisticky, je zde větší flexibilita směrování signálu a mnohem lepší odezva aparátu. Dále podpora setlistů a prolínání efektů při změně presetu a integrovaný looper. Pomocí bluetooth můžete také bezdrátově streamovat hudbu z vašeho smartphonu či tabletu.

Přijde vám to málo nesrozumitelné? Zkuste se zasnít nad tímto textem:

Předkládané téma si klade za cíl syntetizovat sloučeniny obsahující dvě složky nukleových kyselin odvozených od puriové, uracilové či cytosinové báze resp. jejího nukleosidu či nukleotidu (ribosa či deoxyribosa je substituovaná fosfátem, trifosfátem či fosfonátem v poloze příslušného cukerného zbytku). Pozornost bude věnována povaze a délce linkeru, charakteru jednotlivých heterocyklických složek a jejich substituci.

Je to česky? Bezesporu. Chápe to běžný Čech? Bezesporu ne.


A přesně taková je jihokorejština z pohledu Severokorejce. Sečtělý Jihokorejec z 90% pochopí severokorejsky psaný text, domyslí si, pousměje se nad slovy, které se už sto let nepoužívají a pozastaví nad "Sanitární místností" tam, kde by čekal nápis "Toaleta". Deset procent budou tvořit podivné novotvary jako nosočistoplena, břinkoklapka, zpěvořečnost nebo spěšnovod. Severokorejec je na tom mnohem, mnohem hůř. Hodně závisí na tématu jihokorejské knihy, kterou čte, nebo filmu, který vidí.


Z pohledu studenta více než různá slova pro shodné předměty či jevy řeším úplně jiné problémy. Když to hodně zjednoduším, korejština má tři zdvořilostní úrovně. Když to ještě jednou zjednoduším, říkejme jim třeba:

Úroveň 1 - takhle můžete oslovovat děti, zvířata, sobě rovné nebo mladší spolužáky a kolegy, mladší sourozence. Nepřesný příklad v češtině: "Rexi, kam běžíš?".


Úroveň 2 - všechny ostatní v neformálních situacích, což je skoro vždycky pokud řekněme nemáte vy a protistrana na sobě kvádro. Nepřesný příklad v češtině: "Kam běžíte, Pavle?"


Úroveň 3 - když to kvádro máte, jste někde na úřadě, na formální akci, nebo oslovujete vážené lidi, profesory atp. Nepřesný příklad v lehce archaické češtině: "Kam běží, pane továrníku?"

Alespoň takhle se to používá na Jihu. Ve skutečnosti je to složitější, slovesa a zájmena a někdy i podstatná jména se mění podle toho kdo jste, s kým mluvíte a o kom mluvíte, ale do toho nechci zabředávat. Jeden příklad za všechny: Ani v češtině byste sloveso "papat" nepoužili jinde než ve výše zmíněné úrovni 1. V úrovni 3 by už třeba nebylo vhodné používat ani sloveso "jíst", ale museli byste použít sloveso "stravovat se", a nepřijatelné by bylo podstatné jméno "paní", ale museli byste použít "dáma".

Úroveň 3 se na Jihu používá i v televizním vysílání, v novinách, nebo když oslovujete větší publikum, když píšete něco a nevíte, kdo to bude číst (životopis, žádost o místo, diplomku), ale ve většině běžných situací si vystačíte s úrovní 2.

Jenže v KLDR je to složitější. Úroveň 1 řekněme zůstala stejná, úroveň 2 se skoro nepoužívá (vůbec to kolem sebe neslyším), a v úrovni 3 se mezi sebou baví i průvodci, úroveň 3 máme ve všech konverzacích, které můžete koupit, úroveň 3 se nás snaží učit v autobuse. I jednoduché fráze jako poděkování, pozdrav atp. jsou v podstatě věty o jednom slovese, které musíte uvést do patřičné zdvořilostní úrovně: "Ď", "Díky", "Děkuji".

Druhý problém: řada zásadních slov pro smalltalk s novými lidmi, průvodci je jiná. Jinak se řekne třeba: Korea, Jižní Korea, korejské písmo, korejština, korejský tradiční oděv, zmrzlina, Česko, Německo, Polsko a nebo záchod. Tj. většina základní slovní zásoby na témata odkud jste přijeli, jak se vám tady líbí atp. Jihokorejci taky řadu slov časem očesali o první písmeno (n nebo l/r), případně počáteční l/r vyměnili za n. Jinak se proto řekne "žena", "cestování", "pas" atp. Je to špička ledovce, ale pro mě dnes a denně používaná slova. Mám v hlavě guláš. Ne že by většinu těch "jihokorejských" výrazů Severokorejci neznali, zejména ti stranou předurčení ke kontaktu s turisty, ale plusové body tím nezískáte. U záchodu je to celkem jedno, ale na použití špatného výrazu pro Koreu jsou hákliví. Pokud použijete nesprávný výraz na jihu, bude to spíš k pousmání, asi jako by přijel turista z Rwandy a lámanou češtinou vyprávěl Pražákům: "Praha být krásové hlavní města Velký Moravy".

Třetí problém: V jihokorejštině se z hodně šlamastyk s oslovením můžete vybabrat přidáním k oslovení slova "učitel", což jako zdvořilostní vatu můžete použít nejenom k učitelům, ale ke komukoliv koho považujete za úcty hodného, nebo přípony -šši, ke jménu, což taky úroveň řekněme o půlku zvedne. Servírky můžete oslovovat "slečno" (obecně řekněme jakékoliv ženy které byste "slečno" oslovili v češtině), na servírky v pohodě můžete používat frázi která v podstatě znamená "hej vy tam". Nic z toho se na severu použít nedá, nebo se to minimálně nepoužívá. Za to mají dvě slova pro "soudruha", jedno takové vzletnější (tongdži), kterým se označují vůdci a seniornější pracovníci, a jedno lidovější (tongmu) pro sobě rovné a podřízené. U turistů je to celkem jedno, berou nás jako zákazníky a tak jsme v podstatě v sociální hierarchii nad nimi, navíc jsme byli obvykle starší. Na radu koreanistky Niny Špitálníkové (kdo nezná a KLDR ho zajímá, doporučuji přečíst její knihu "Mezi dvěma Kimy") používám výhradně to lidovější, pokud zrovna nezmiňuji některého z Kimů.

Problém je, že ve škole jsme nějakou "jinou, severní formu" korejštiny vůbec neřešili. Úroveň 3 jsme sice brali, ale používali tak málo, že ji nemám zažitou a u řady sloves si nejsem jistý, zda ji umím vytvořit správně. Severokorejská slovíčka jsem si musel nastudovat sám nebo jsem se učil za pochodu. Lidi jsem slovem soudruh oslovoval naposledy ve školce, a nemoct mladé holce říct "agassi" (slečno), na to je taky třeba dávat si pozor. Jestli jsem to správně pochopil tak na severu slovo, které jinde znamená slečna, je spíš služka. Anglicky psaná literatura hovoří o "slave of feudal society".

Asi to znáte třeba byť jen z němčiny: Přijedete na ubytko, řeknete německy dvě věty na pozdrav, kdo jste a že máte rezervaci, a dostane se vám odpovědi ze které nepoznáte, jestli bude zítra pršet, došly ručníky, nebo zrovna nastal anšlus Rakouska. A v KLDR je to stejné. Něco řeknu, a hned jsem za blba, když nerozumím odpovědi :-). Čím víc se blížil odjezd, tím menší bylo moje nadšení korejštinu používat.

P.S. Je mi jasné, že jsem laik a každý lingvista, odborník na danou problematiku by řekl, že je to přehnaně zjednodušené, polopravda, zkreslené nebo něco podobného. Ale tak to vidím, tak mi to přijde, takhle jsem to odpozoroval.

Autor: Aleš Gill | čtvrtek 29.11.2018 9:58 | karma článku: 22.44 | přečteno: 717x

Další články blogera

Aleš Gill

Kdy se z turisty stává cestovatel?

Kdo je to cestovatel? Člověk, který cestuje? A kdo je pak turista? Člověk, který chodí na horské túry? Nebo je turista člověk, který se jezdí válet na All-Inclusive do Řecka nebo Egypta? A kdo je to pak ten cestovatel?

11.12.2018 v 8:34 | Karma článku: 12.12 | Přečteno: 286 | Diskuse

Aleš Gill

Střípky z KLDR - Díl 13. - Severokorejský Hong-Kong

Před odjezdem z KLDR se na tři dny zastavíme ve "Speciální ekonomické zóně Rason". Dva na sobě nezávislí průvodci označili Rason za Hong-Kong Severní Koreje. Nevíme, co máme čekat. Jak se ukázalo, nic nemůže být dále od pravdy.

14.11.2018 v 11:02 | Karma článku: 20.01 | Přečteno: 759 | Diskuse

Aleš Gill

Na letišti dvě hodiny předem? Zbytečné?

Asi to znáte. Letecké společnosti a letiště vás vybízejí, abyste tam byli 2 hodiny předem, u dlouhých letů třeba i tři. A pak hodinu zbytečně čekáte. Jednou za čas se ale všichni spiknou proti vám, a čas zatraceně rychle běží...

1.11.2018 v 9:01 | Karma článku: 20.42 | Přečteno: 1288 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Denis Herák

Zimné Vysoké Tatry na Bicykli

Tento krát si dáme krátky foto blog o výstupe na Štrbské a Popradské pleso v zime a na bicykli. Príjemné čítanie Vám prajem.

18.12.2018 v 11:45 | Karma článku: 12.64 | Přečteno: 163 | Diskuse

Klára Kutačová

Cesta kolem světa - Toronto I

Původně jsem nechtěla v Torontu trávic víc, než 3 dny, ale nakonec mě tu díky "útěku z farmy" a azylu přes couchsurfing čeká dnů 10.

18.12.2018 v 10:00 | Karma článku: 12.58 | Přečteno: 256 | Diskuse

Mirek Matyáš

Byl jsem tam.

Ano, 12.12.2018 jsem byl na D1 a kdybych neměl spoustu najetých kilometrů po – a kolem této „strategické komunikace“ – nejspíš bych tam přespal i s vybitým elektromobilem.

17.12.2018 v 7:17 | Karma článku: 23.82 | Přečteno: 985 | Diskuse

Vojtěch Marek

17 000 km stopem domů z Kamčatky XXII

Putování jednoho kluka od Pardubic z Kamčatky domů. Stopem. Z Kamčatky přes celou Sibiř, Ural až do Archangelsku. A pak přes Petrohrad a Ukrajinu domů.

17.12.2018 v 6:28 | Karma článku: 21.42 | Přečteno: 416 | Diskuse

Pavel Liprt

Medvědi nevědí

I když oni samozřejmě určitě věděli, že jsme tam, ale naštěstí netoužili po setkání s námi, stejně jako my jsme byli rádi, že jsme je nepotkali.

16.12.2018 v 16:45 | Karma článku: 15.17 | Přečteno: 402 | Diskuse
Počet článků 126 Celková karma 19.54 Průměrná čtenost 1298

Jsem rychlocestovatel. Raději nakouknu za týden do dvou zemí, než bych zůstával v jedné. Jet na pár hodin, na otočku, do Japonska, mi dává větší smysl, než do Japonska nejet vůbec.

Jsem řidič. Nerad se nechávám vozit, chci být pánem volantu nebo sedět na místě spolujezdce s mapou v ruce. Když chci vypnout, řídím. Tisíce kilometrů napříč Evropou nebo Amerikou.

Jsem optimalizátor. Umím si správně vybrat zavazadlo a pokud to není třeba, umím si odříct odbavené zavazadlo a užívat si svobodu s příručním batohem. Naopak, pokud se jede autem, není důvod si s sebou nevzít kousek domova, luxusu moderního světa - židli, chladicí box, nůž.

Jsem plánovač. Chci vědět, kam se jede, co se tam bude dělat, jíst, chci vidět mapu, šťourat se před cestou na internetu. Stejně to nakonec končí improvizací...

Jsem akční letenkář. Umím najít letenky levně, a umím se rychle rozhodnout, jestli za danou cenu a za daných podmínek chci nebo nechci letět.

Jsem potápěč. Pokud se ocitnu na břehu moře, neumím se tam jen tak válet. Ze břehu vypadá každé moře stejně, ale svět pod hladinou je pokaždé jiný. Začínám, učím se, ale chci víc. Zatím Chorvatsko, Egypt, Okinawa.

Jsem extrémista. Raději pojedu do Iráku než do Španělska, raději pojedu do Severní Koreje než do té Jižní. Mám rád místa, kam nikdo nejezdí, mám rád otevřený prostor. Špicberky, Island, Sahara, Aralské jezero.

Jsem pisálek. Baví mě psát. Baví mě psát o věcech, o kterých moc lidí nepíše. Raději budu psát články o Pchjongjangu a Kábulu než o Dubrovníku a Bibione. Nejsem si jistý, jestli to po mě někoho baví i číst, ale stejně píšu. Třeba si to v důchodu po sobě jednou všechno přečtu a řeknu si: Dobrý.

 

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

Oblíbené články

více

Najdete na iDNES.cz