Zajímavá místa ostrova Hokkaidó
Pokud si na Googlu vyhledáte obrázky pod heslem "Hokkaidó", pravděpodobně na vás vyskočí záplava fotek levandulových polí, pravděpodobně z oblasti Furano. Máme začátek dubna a víme, že nám levandule nepokvete. Bojujeme spíš se sněhem, a tak hledáme místa, která budou zajímavá i přes bláto, sníh a mlhu. Mezi fotkami levandulových polí nacházíme zajímavé místo, připomínající poměrně málo známý americký národní park Lassen Volcanic.
Hell Walley (Jigokudani), Noboribetsu
Tím místem je Jigokudani, údolí stejného jména jako mnohem známější místo na ostrově Honšú nedaleko Nagana, kde se v zimě koupou zasněžené opice v horkých pramenech. Při naší návštěvě se jim ale koupat nechtělo a tak u nás jednoznačně vede Hokkaidó.
Bublá to tady, smrdí to tady sírou, a můžete se dlouhé kilometry procházet kolem několika jezer, a možná narazíte i na horký potok, kde si můžete zout boty a dát odpočinout znaveným nohám. V zimě je pár cest pod sněhem, občas se musíme vracet, protože jsou uzavřené (a mapu uzávěr jsme nenašli), ale i tak to tady stojí za vidění.
Praktické informace: Příjezd od sjezdu z dálnice Noboribetsu je dobře značený, parkovišť je několik, platí se, ale neplatí se za samotný vstup, areál není nijak ohrazený, takže to placené parkoviště ani tolik nebolí. Ve vesnici u parku (Noboribetsu Onsen) je několik hotelů, obchodů a restaurací, připomíná to tady krkonošská střediska. Od vlakové stanice Noboribetsu je to sedm kilometrů, pravděpodobně tam bude jezdit nějaký autobus.
Jezero Toya
Okružní cesta kolem vulkanického jezera možná není tak spektakulární jako u jeho amerického protějšku Crater Lake, ale cestou zase najdete pár onsenů (horkých pramenů), a pokud počasí dovolí, rozhodně stojí za návštěvu. Nejkrásnější místo jsme našli na severozápadním okraji jezera, kde je malý, pěšky - náspem - přístupný ostrůvek s malou pagodou. V létě po jezeře jezdí lodě, to ale nebyl náš případ.
Praktické informace: K jezeru lze dojet z dálnice (sjezd u města Toya), nebo i vlakem (stanice Toya), jezero je ale příliš velké na to, aby se dalo obejít nepřipraveným turistou (cca 35 km). Nikde se nic neplatí, není problém kdekoli zaparkovat. Kolem jezera je několik kempů, začátkem jara se ale nezdály funkční.
Hora Io (Sírová hora)
Na toto místo jsme narazili tak trochu náhodou - měli jsme v plánu navštívit jezera Mašú a Kuššaro. První z nich bylo pod příkrovem mlhy, a když ta na chvíli ustoupila, ukázalo se, že i ledu. Druhé bylo zamrzlé jen částečně, pravý poklad jsme ale - úplně náhodou - nalezli mezi nimi. Už z dálky vidíme stoupat páru nebo dým, vypadá to, jako další z řady teplých pramenů - onsenů. Jedeme blíž a ukáže se, že ona pára vychází přímo ze země, ze svahu hory pokryté sírou, a naprosto přístupného k prohlídce. Málo kde si můžete kus síry vzít do ruky a - jedincům rozumu mdlého - nic nebrání spálit se v jednom z mnoha vyvěrajících horkých potůčků, nebo si v něm uvařit vajíčka.
Praktické informace: Parkoviště je zdarma, asi 20 minut pěšky od vlakové zastávky Kawayuonsen. Nic se neplatí, ve velkém visitor centru si ale můžete dát zmrzlinu z melounu Yubari, který se tady na Hokkaidu pěstuje.
Národní park Shiretoko
Kdo by to nikdy neslyšel: Když budeš dlouho kopat, prokopeš se až do Číny. Japonsko je od nás ještě dál, než Čína. Pět zemí EU sousedí s Ruskem, a i přesto, na severovýchodě Japonska, přijíždíme k moři a vidíme: Rusko. Ostrov Kunašir, nejjižnější z velkých, obydlených Kurilských ostrovů. Tady začíná naše nepodařená pouť národním parkem Shiretoko. Stejnojmenným průsmykem jsme měli přijet do severní části parku, průsmyk je ale stále pod sněhem a tudíž zavřený - musíme volit objížďku: místo 30 km průsmykem je to oklikou 120 km. Dvě hodiny. Jenom proto, abychom přijeli k nejpopulárnější části parku, oblasti Pěti jezer. A zjistili, že je pod sněhem, a tudíž zavřená.
Z parku jsme tak viděli jen dva menší vodopády a vyšplhali se po starých schodech na šedesátimetrovou homoli Oronko Rock, která se tyčí nad přístavem Utoro.
Praktické informace: Přijeďte v teplejší polovině roku, nejdříve tak v květnu
Aleš Gill
Neznámá místa 16: Největší benzínka na světě
Asi to znáte. Platíte na kase za benzín a říkáte číslo stojanu. Čtyři, šest, jedenáct. Říkali už jste ale někdy číslo vyšší než sto? Já tedy ne. Přesto několik takových benzínek existuje. V Texasu.
Aleš Gill
Střípky z KLDR - Díl 26. - Návrat do paralelního vesmíru
Jsou to téměř dva roky od mého posledního článku o KLDR, a téměř tři roky od mé druhé cesty za nejželeznější oponu, jakou si lze představit. A protože informací z KLDR je kvůli uzavřené hranici málo, mohli bychom se tam vrátit.
Aleš Gill
Neznámá místa 15: Hitlerův hrad
Podíváme se na místo, o kterém jste nejspíš nevěděli. Ani já jsem o něm nevěděl. Až při procházení objektem mi přišlo něco... jinak. Jako bych byl doma u Adolfa. A ono taky že jo. Poznaňský kulturák má dost zvláštní minulost.
Aleš Gill
Pamatujete mobily, které vydržely nabité 14 dní?
Pokud si ještě pamatujete tlačítkové mobilní telefony s černozeleným displejem a nabíječkou s podivnou koncovkou, která se nehodila vůbec k ničemu, asi si pamatujete, že jste ji nemuseli používat tak často, jako dnes.
Aleš Gill
Návod na... Safari v Keni (2/2)
V první části článku jsme se podívali na Masai Mara, Hells Gate, Crescent Island, jezero Nakuru a za nosorožci do Ol Pejety. Držte si klobouky, v tomhle článku se podíváme do za mě nejkrásnějšího parku v Africe.
Aleš Gill
Návod na... Safari v Keni (1/2)
Je to pěkných pár let co jsem napsal "Návod na Safari v Tanzánii". A je to už nějaký ten pátek co jsme se vrátili z Keni. Dnes si uděláme takovou malou recenzi rezervací a parků, které Keňa nabízí.
Aleš Gill
Výlet do Quseiru a jak se zbavit průvodce
El Quseir nebo prostě jenom Quseir je město na severu egyptské oblasti, kterou české cestovky rády z nějakého důvodu nazývají Marsa Alam. Už dlouho jsem se tam chtěl podívat, jen k tomu nebyla vhodná příležitost. Až teď.
Aleš Gill
Autem po Íránu - 4. díl - Ubytování
Máme na to systém. Jedeme si nějaký ten roadtrip, kolem té třetí, kdy už víceméně víme, kam bychom chtěli dojet, koukneme na Booking nebo jiný server, rezervujeme hotel s rozumným poměrem cena/výkon. Jenže tohle v Íránu nejde.
Aleš Gill
Autem po Íránu - 3. díl - Půjčení a provoz auta
Autem po Íránu bez auta by to jaksi nešlo. Jasně, asi můžete jezdit z místa na místo taxíkem, nebo si pronajmout auto s řidičem. To nás ale nebaví. My chceme svobodu, půjčit si auto, jezdit na benzínky, parkovat. A hlavně řídit.
Aleš Gill
Autem po Íránu - 2. díl - Ceny
Pokud vás zajímá, jaká je cenová hladina v Íránu, za kolik si obstaráte hotel, jídlo, pití nebo litr nafty, je tenhle článek právě pro vás. Některé věci jsou tam extrémě levné, jiné zase atakují evropské ceny.
Aleš Gill
Autem po Íránu - 1. díl - Měna postavená na hlavu
Už dříve jsem psal článek o divných měnách, Írán je ale ještě o kus dále. Podíváme se na zvlášní místní měnu, u které jsme často ani po deseti dnech používání nevěděli, která bije a kolik máme platit.
Aleš Gill
5 km egyptského pobřeží - Česká ulice
Kdo jste někdy byli u Rudého moře v Egyptě víte, že je jiné. Jiné než Itálie, Chorvatsko, Řecko nebo Turecko. Kolem pobřeží tam vede jen jedna silnice, a není tam žádné vnitrozemí. A jeden krátký úsek je Mekkou čechů.
Aleš Gill
Nejlepší nejhorší země - Írán
Parafrázuji citát anonymního autora: Každá země na světě se v médiích a navenek snaží vypadat lépe, než jaká je. Írán je asi jediná země, která se v médiích tváří strašně, ale v reálu je úplně super.
Aleš Gill
Faeřané - národ tunelářů
Nerozumějte tomu prosím nijak špatně. Slovo tunelář zde označuje osobu, která staví tunely. A tunelů je tady v porovnání s počtem obyvatel opravdu požehnaně. Cíl místní vlády je totiž propojit všechny hlavní ostrovy silnicemi.
Aleš Gill
Neznámá místa 14: Místo posledního odpočinku Jamese Bonda
Je to tady. Bez varování. Kdo jste neviděli posledního Jamese Bonda, máte smolíka. Dostane se vám kruté pravdy: James Bond v "posledním" filmu, Není čas zemřít, zemřel. Nakazil se nějakýma potvůrkama a nechal se zastřelit raketou.
Aleš Gill
Fotoreport - Faerské ostrovy
Přeneste se se mnou na chvíli ze spalujícího horka a žluté spálené trávy do míst, kde je pořád mokro, sem tam se tam vyklube sluníčko, teplota máloky přesahuje 15°C a je tam naprosto všechno zelené.
Aleš Gill
Můj první let vrtulníkem
Vrtulníky máme spojené se záchranáři, hasiči, zdravotníky, policií, a maximálně si je ještě představíme jako luxusní dopravní prostředky bohatých. Pokud se ale chcete proletět vrtulníkem, nemusíte kvůli tomu spadnout ze skály.
Aleš Gill
Neznámá místa 13: Balmoral, hrad královny Alžběty II.
V kopcích daleko od civilizace, daleko od hlavních silničních tahů, letišť a měst, uprostřed hor a lesů, je hrad Balmoral. Oblíbené místo královny Alžběty, kam se podívali jen vyvolení. Nebo ne?
Aleš Gill
Neznámá místa 12: Orkneje
Orkneje nejsou úplně neznámým místem, ale spadají spíše do kategorie "učili jsme se, že něco takového existuje, ale pak jsem o tom už nikdy neslyšel". Máte to stejně? Pojďte se tam se mnou podívat.
Aleš Gill
Návod na ... Petru, nejkrásnější z divů světa
V době nízkonákladových aerolinek máme za humny, sotva tři a půl hodiny letu, nejkrásnější z divů světa. V nejbezpečnější z arabských zemí, Jordánsku, pár hodin cesty od Ammánského nebo Aqabského letiště. Za cenu alpské permice.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 245
- Celková karma 16,50
- Průměrná čtenost 1413x
Jsem pisálek. Baví mě psát. Baví mě psát o místech, o kterých moc lidí nepíše. Raději budu psát články o Pchjongjangu a Kábulu než o Dubrovníku a Bibione. Nejsem si jistý, jestli to po mně někoho baví i číst, ale stejně píšu. Třeba si to v důchodu po sobě jednou všechno přečtu a řeknu si: Dobrý.
Jsem rychlocestovatel. Raději nakouknu za týden do dvou zemí, než bych zůstával v jedné. Jet na pár hodin, na otočku, do Japonska, mi dává větší smysl, než do Japonska nejet vůbec.
Jsem řidič. Nerad se nechávám vozit, chci být pánem volantu nebo sedět na místě spolujezdce s mapou v ruce. Když chci vypnout, řídím. Tisíce kilometrů napříč Evropou nebo Amerikou.
Jsem optimalizátor. Umím si správně vybrat zavazadlo a pokud to není třeba, umím si odříct odbavené zavazadlo a užívat si svobodu s příručním batohem. Naopak, pokud se jede autem, není důvod si s sebou nevzít kousek domova, luxusu moderního světa - židli, chladicí box, nůž.
Jsem plánovač. Chci vědět, kam se jede, co se tam bude dělat, jíst, chci vidět mapu, šťourat se před cestou na internetu. Stejně to nakonec končí improvizací...
Jsem akční letenkář. Umím najít letenky levně, a umím se rychle rozhodnout, jestli za danou cenu a za daných podmínek chci nebo nechci letět.
Jsem extrémista. Raději pojedu do Iráku než do Španělska, raději pojedu do Severní Koreje než do té Jižní. Mám rád místa, kam nikdo nejezdí, mám rád otevřený prostor. Špicberky, Island, Saharu, Aralské jezero.