Zajímavá místa ostrova Hokkaidó

14. 06. 2018 11:53:00
V prvním článku z ostrova Hokkaidó jsem se zaměřil na vysvětlení naprosté odlišnosti tohoto ostrova od zbytku Japonska. V tomto článku bych chtěl přiblížit několik zajímavých míst, která jsme navštívili.

Pokud si na Googlu vyhledáte obrázky pod heslem "Hokkaidó", pravděpodobně na vás vyskočí záplava fotek levandulových polí, pravděpodobně z oblasti Furano. Máme začátek dubna a víme, že nám levandule nepokvete. Bojujeme spíš se sněhem, a tak hledáme místa, která budou zajímavá i přes bláto, sníh a mlhu. Mezi fotkami levandulových polí nacházíme zajímavé místo, připomínající poměrně málo známý americký národní park Lassen Volcanic.

Hell Walley (Jigokudani), Noboribetsu

Tím místem je Jigokudani, údolí stejného jména jako mnohem známější místo na ostrově Honšú nedaleko Nagana, kde se v zimě koupou zasněžené opice v horkých pramenech. Při naší návštěvě se jim ale koupat nechtělo a tak u nás jednoznačně vede Hokkaidó.

Bublá to tady, smrdí to tady sírou, a můžete se dlouhé kilometry procházet kolem několika jezer, a možná narazíte i na horký potok, kde si můžete zout boty a dát odpočinout znaveným nohám. V zimě je pár cest pod sněhem, občas se musíme vracet, protože jsou uzavřené (a mapu uzávěr jsme nenašli), ale i tak to tady stojí za vidění.

Praktické informace: Příjezd od sjezdu z dálnice Noboribetsu je dobře značený, parkovišť je několik, platí se, ale neplatí se za samotný vstup, areál není nijak ohrazený, takže to placené parkoviště ani tolik nebolí. Ve vesnici u parku (Noboribetsu Onsen) je několik hotelů, obchodů a restaurací, připomíná to tady krkonošská střediska. Od vlakové stanice Noboribetsu je to sedm kilometrů, pravděpodobně tam bude jezdit nějaký autobus.

Jezero Toya

Okružní cesta kolem vulkanického jezera možná není tak spektakulární jako u jeho amerického protějšku Crater Lake, ale cestou zase najdete pár onsenů (horkých pramenů), a pokud počasí dovolí, rozhodně stojí za návštěvu. Nejkrásnější místo jsme našli na severozápadním okraji jezera, kde je malý, pěšky - náspem - přístupný ostrůvek s malou pagodou. V létě po jezeře jezdí lodě, to ale nebyl náš případ.

Praktické informace: K jezeru lze dojet z dálnice (sjezd u města Toya), nebo i vlakem (stanice Toya), jezero je ale příliš velké na to, aby se dalo obejít nepřipraveným turistou (cca 35 km). Nikde se nic neplatí, není problém kdekoli zaparkovat. Kolem jezera je několik kempů, začátkem jara se ale nezdály funkční.

Hora Iō (Sírová hora)

Na toto místo jsme narazili tak trochu náhodou - měli jsme v plánu navštívit jezera Mašú a Kuššaro. První z nich bylo pod příkrovem mlhy, a když ta na chvíli ustoupila, ukázalo se, že i ledu. Druhé bylo zamrzlé jen částečně, pravý poklad jsme ale - úplně náhodou - nalezli mezi nimi. Už z dálky vidíme stoupat páru nebo dým, vypadá to, jako další z řady teplých pramenů - onsenů. Jedeme blíž a ukáže se, že ona pára vychází přímo ze země, ze svahu hory pokryté sírou, a naprosto přístupného k prohlídce. Málo kde si můžete kus síry vzít do ruky a - jedincům rozumu mdlého - nic nebrání spálit se v jednom z mnoha vyvěrajících horkých potůčků, nebo si v něm uvařit vajíčka.

Praktické informace: Parkoviště je zdarma, asi 20 minut pěšky od vlakové zastávky Kawayuonsen. Nic se neplatí, ve velkém visitor centru si ale můžete dát zmrzlinu z melounu Yubari, který se tady na Hokkaidu pěstuje.

Národní park Shiretoko

Kdo by to nikdy neslyšel: Když budeš dlouho kopat, prokopeš se až do Číny. Japonsko je od nás ještě dál, než Čína. Pět zemí EU sousedí s Ruskem, a i přesto, na severovýchodě Japonska, přijíždíme k moři a vidíme: Rusko. Ostrov Kunašir, nejjižnější z velkých, obydlených Kurilských ostrovů. Tady začíná naše nepodařená pouť národním parkem Shiretoko. Stejnojmenným průsmykem jsme měli přijet do severní části parku, průsmyk je ale stále pod sněhem a tudíž zavřený - musíme volit objížďku: místo 30 km průsmykem je to oklikou 120 km. Dvě hodiny. Jenom proto, abychom přijeli k nejpopulárnější části parku, oblasti Pěti jezer. A zjistili, že je pod sněhem, a tudíž zavřená.

Z parku jsme tak viděli jen dva menší vodopády a vyšplhali se po starých schodech na šedesátimetrovou homoli Oronko Rock, která se tyčí nad přístavem Utoro.

Praktické informace: Přijeďte v teplejší polovině roku, nejdříve tak v květnu

Autor: Aleš Gill | čtvrtek 14.6.2018 11:53 | karma článku: 11.17 | přečteno: 281x

Další články blogera

Aleš Gill

Střípky z KLDR - Díl 13. - Severokorejský Hong-Kong

Před odjezdem z KLDR se na tři dny zastavíme ve "Speciální ekonomické zóně Rason". Dva na sobě nezávislí průvodci označili Rason za Hong-Kong Severní Koreje. Nevíme, co máme čekat. Jak se ukázalo, nic nemůže být dále od pravdy.

14.11.2018 v 11:02 | Karma článku: 19.12 | Přečteno: 639 | Diskuse

Aleš Gill

Na letišti dvě hodiny předem? Zbytečné?

Asi to znáte. Letecké společnosti a letiště vás vybízejí, abyste tam byli 2 hodiny předem, u dlouhých letů třeba i tři. A pak hodinu zbytečně čekáte. Jednou za čas se ale všichni spiknou proti vám, a čas zatraceně rychle běží...

1.11.2018 v 9:01 | Karma článku: 19.82 | Přečteno: 1220 | Diskuse

Aleš Gill

Střípky z KLDR - Díl 12. - Brána jazyků otevřená

Jedním z nejlepších zážitků - a teď to opravdu nemyslím ironicky - druhé cesty do Severní Koreje byla návštěva jazykové školy v provinčním městě na východě. Narušili jsme hodinu angličtiny a mohli si popovídat s reálnými studenty.

23.10.2018 v 9:41 | Karma článku: 22.51 | Přečteno: 820 | Diskuse

Aleš Gill

Střípky z KLDR - Díl 11. - Chléb a hry

Největší divadelní představení na světě, největší tělocvičná estráda pro sto padesát tisíc diváků. Na třiceti představeních v průběhu jednoho měsíce se stihnou vystřídat všichni obyvatelé Pchjongjangu. A my jedeme na premiéru.

4.10.2018 v 7:54 | Karma článku: 17.38 | Přečteno: 606 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Libor Čermák

Tajemný, magický a hlavně fotogenický Český Krumlov

Jihočeské město Český Krumlov, které je zapsáno na seznam světového dědictví UNESCO, je obdařené nejen hezkými místy k fotografování, ale i řadou mnoha záhad a pověstí. A tomu všemu jsem věnoval tento fotoblog.

19.11.2018 v 8:25 | Karma článku: 11.81 | Přečteno: 286 |

Jan Tomášek

Příběh secesního domu

Zřejmě ne vždy platí, jakou má dům fasádu, takovou má duši... Ale u tohoto domu tomu pravděpodobně tak nějak je, nebo alespoň bylo...

18.11.2018 v 1:52 | Karma článku: 5.93 | Přečteno: 109 | Diskuse

Michal Tříska

Z Mníšku pod Brdy do Dobřichovic

Podzimní přechod Brdské vrchoviny, nás zavede od zámku k zámku. Cestou uvidíme dva zámky, poutní areál a parádní vyhlídku do údolí řeky Berounky.

17.11.2018 v 14:30 | Karma článku: 13.09 | Přečteno: 239 | Diskuse

Zuzana Palečková

Gabon 2. Příjezd do Port Gentil

Strašně se těším na rodinu a zároveň si vůbec neumím představit, kam vlastně jedu a jak to tam bude vypadat. Opravdu jsou tak rádi, že přijedu? Kupodivu nemám žádné obavy, jen jsem moc zvědavá a pořád musím někde čekat!

15.11.2018 v 22:03 | Karma článku: 11.01 | Přečteno: 484 | Diskuse

Klára Kutačová

Aviou Amerikou 2017 - Střed světa a konečně Kolumbie

Společně s Amálkou už odpočítáváme posledních pár set kilometrů do jejího finálního bezpečného přístavu. Cestou ale zvládneme vidět ještě spoustu zajímavých věcí.

15.11.2018 v 10:00 | Karma článku: 10.17 | Přečteno: 195 | Diskuse
Počet článků 124 Celková karma 20.53 Průměrná čtenost 1300

Jsem rychlocestovatel. Raději nakouknu za týden do dvou zemí, než bych zůstával v jedné. Jet na pár hodin, na otočku, do Japonska, mi dává větší smysl, než do Japonska nejet vůbec.

Jsem řidič. Nerad se nechávám vozit, chci být pánem volantu nebo sedět na místě spolujezdce s mapou v ruce. Když chci vypnout, řídím. Tisíce kilometrů napříč Evropou nebo Amerikou.

Jsem optimalizátor. Umím si správně vybrat zavazadlo a pokud to není třeba, umím si odříct odbavené zavazadlo a užívat si svobodu s příručním batohem. Naopak, pokud se jede autem, není důvod si s sebou nevzít kousek domova, luxusu moderního světa - židli, chladicí box, nůž.

Jsem plánovač. Chci vědět, kam se jede, co se tam bude dělat, jíst, chci vidět mapu, šťourat se před cestou na internetu. Stejně to nakonec končí improvizací...

Jsem akční letenkář. Umím najít letenky levně, a umím se rychle rozhodnout, jestli za danou cenu a za daných podmínek chci nebo nechci letět.

Jsem potápěč. Pokud se ocitnu na břehu moře, neumím se tam jen tak válet. Ze břehu vypadá každé moře stejně, ale svět pod hladinou je pokaždé jiný. Začínám, učím se, ale chci víc. Zatím Chorvatsko, Egypt, Okinawa.

Jsem extrémista. Raději pojedu do Iráku než do Španělska, raději pojedu do Severní Koreje než do té Jižní. Mám rád místa, kam nikdo nejezdí, mám rád otevřený prostor. Špicberky, Island, Sahara, Aralské jezero.

Jsem pisálek. Baví mě psát. Baví mě psát o věcech, o kterých moc lidí nepíše. Raději budu psát články o Pchjongjangu a Kábulu než o Dubrovníku a Bibione. Nejsem si jistý, jestli to po mě někoho baví i číst, ale stejně píšu. Třeba si to v důchodu po sobě jednou všechno přečtu a řeknu si: Dobrý.

 

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

Oblíbené články

více

Najdete na iDNES.cz