Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Lesk a bída města Lvova

11. 01. 2018 8:11:00
Často říkám, že Lvov je nejkrásnější polské město. Jenom tak trochu zůstalo, po všech těch válkách a děleních Polska, v Sovětském Svazu, na dnešní Ukrajině. Po dvou letech jsme se tam rozhodli, opět na Nový rok, vrátit.

Téměř před třemi lety jsem, po návštěvě velikonočního Lvova, sepsal krátký článek: Lvov - neobjevený ráj evropských turistů. Předpokládal jsem, že ho stihne stejný osud, jako všechny ostatní články, protože nic není staršího, než včerejší noviny. Nicméně, z nějakého důvodu právě tento článek neupadl v zapomnění, a dodnes si zachovává čtenost. Proto jsem se rozhodl pro jeho pokračování.

Nebudu se zabývat památkami, jde mi spíš o několik praktických rad a postřehů z posledních dvou cest, tj. přelomů let 2015/16 a 2017/18.

Obě zimy vypadaly ve Lvově naprosto odlišně. Před dvěma lety nebyl sníh, ale město bylo pokryté ledem a dusil ho silný mráz. Chodili jsme od kavárny ke kavárně a často rozmrzali nad šálkem čaje. Letos byla situace jiná, kromě jednoho dne, kdy ráno napadl sníh, a pak postupně odtával, bylo pořád nad nulou a sněhem jsme se nebrodili, ani neklouzali a nepadali v zamrzlých ulicích.

Silvestrovské oslavy ve městě jsou bujaré, vánoční trhy fungují na plné obrátky, ale po půlnoci se moc nestřílí. Lidí v centru jsou mraky, ale hlavně místních a Poláků, zaslechli jsme jednou nebo dvakrát češtinu a slovenštinu, několikrát i angličtinu, ale velký zájem západních turistů se nekoná.

Ukrajinská hřivna se dál propadá, ale subjektivně jsme za poslední dva roky pocítili spíše zdražení. Pro našince je stále levně, trdelník na náměstí za 35 korun, ale už není tak levně, jak bývalo. Nebo spíše v centru pochopili, že si mohou za své služby účtovat více, než někde na periferii, kam turista nemá šanci dorazit. Místním ale není co závidět. Podle inzerátů v západních řetězcích rychlého občerstvení se mzda, na kterou lákají zřejmě studenty a jiné mladší ročníky, pohybuje na úrovni 5000 Kč čistého. Nedostatek financí se odráží téměř na všem - tramvajové tratě jsou ve špatném stavu, fasády domů, zejména mimo centrum, často chátrají. Šikovní lidi odcházejí na západ za lepším, mladí muži nezřídka na východ do války-neválky s Ruskem. A město stagnuje.

Naším lvovským hlavním cílem se staly únikové hry. Před dvěma lety jsme hráli čtyři, letos jsme měli v plánu stejný počet, ale nakonec jsme jich stihli hned šest. I tady se ceny zvýšily, ale pořád jsme na polovině oproti Praze. Jasně, všechno prodraží samotná cesta a nevyplatí se to... Celkem mile překvapí, že obsluha místností je schopná, byť ne na nějak vysoké komunikovat v angličtině. My Slovani si ještě poradíme, ale kdyby se sem vydal třeba Maďar nebo Němec ruštinou nepolíbený, anglicky se domluví. Bereme to jako výzvu, hrát hry v češtině by bylo moc jednoduché ;-), přidáváme si ke hře úroveň nejistoty, jestli se třeba nějaká nápověda neztratila v překladu.

Jak tedy do Lvova? Napříště možná vyzkoušíme leteckou dopravu, proslýchá se něco o lince Brno-Lvov. Uvidíme, jaká bude cenová politika. Prozatím existuje několik vlakových a autobusových spojení, my jsme ale při všech cestách volili auto. D1 je v zimě průjezdná, takže Praha, Brno, Ostrava, Katovice, Krakov a Tarnov, kde přespáváme, a na hranice jsou to pak už jen dvě hodinky. Za poslední dva roky Poláci dostavěli dálnici až na hraniční přechod, a kromě krátkého úseku z Katovic do Krakova (20 zlotých) se - minimálně zatím - nikde nic neplatí, i když dálnice na výběr mýta připravená je.

Po dálnici nejezdíme až na hranice (hraniční přechod Krakovec), ale sjíždíme na vedlejší "nedálniční" přechod Medyka/Šehyni, kde je parkoviště, a tam necháváme auto (10 zlotých na den). Přechod hranice obvykle trvá pěšky kolem půl hodinky směrem na Ukrajinu, hodinu směrem zpět. Letos se zadařilo, přecházeli jsme hned prvního ráno. A naprosto bez čekání. Při cestě z Ukrajiny je třeba dávat pozor na celní limity, Poláci jsou poměrně přísní. Autem dál nejezdíme jednak kvůli pojištění, a pak taky přejezd přechodu autem trvá obvykle hodiny.

Za přechodem čekají taxikáři, chtěli 100 zlotých, což nám přišlo dost, tak jsme jeli autobusem. Máme oba směry vyzkoušené autem i autobusem. Souboj nemá jasného vítěze. Ve čtyřech lidech je asi lepší auto (taxi, Uber, místní člověk), autobus může být dost nacpaný, špatně vytápěný, a jede dvě hodiny, zatímco auto jenom jednu. Autobus vyjde na cca 40 Kč, taxi na 600, ale autobus nás nečekaně vyhodil na okraji města, a zbytek jsme stejně, za 120 Kč, dojížděli taxíkem. Obvykle autobus jezdí až na vlakové nádraží. Po městě pak jezdí taxíky za cca 80 Kč (je celkem jedno, odkud a kam), s Uberem se můžete dostat i na půlku na stejných trasách. MHD je výrazně levnější (jedna jízda za dvě padesát), ale může se vám stát, že nějaká linka třeba nejezdí vůbec, jede jinudy, nebo dlouho čekáte. Mapy tramvajové sítě existují, u autobusů a maršrutek je to složitější a proto volíme raději jistější tramvaje.

Možnosti ubytování ve městě jsou velké, ale pokud se - jako na Nový rok - ve městě sejde turistů opravdu hodně, volných postelí rychle ubývá, a je třeba řešit ubytování s velkým předstihem. A možná si i pár dní před odjezdem přímo s hotelem ověřit, zda je vše v pořádku. Ať neskončíte, jako my, na internetu v mekáči sháněním ubytování na poslední chvíli.

Většina z nás měla letos možnost poprvé oslavit příchod nového roku v jiném časovém pásmu, tj. měli jsme rok 2018 a mohli volat domů, do minulosti, do roku 2017, kde již měli bublinky připravené, ale na otevření lahve se teprve chystali. Zajímavý zážitek.

Uvidíme, co dál. Lvov určitě stojí za návštěvu, ale táhne nás to dále. Jinam na Ukrajinu, případně do běloruského pohraničí, kde Lukašenko lehce uvolňuje opratě postsovětské uzavřenosti - do Brestu, nebo Hrodna.

Foto: Wikipedia

Autor: Aleš Gill | čtvrtek 11.1.2018 8:11 | karma článku: 12.72 | přečteno: 619x

Další články blogera

Aleš Gill

9 hraničních kontrol za 48 hodin

Je to 10 let co jsme vstoupili do Schengenského prostoru. Překračovat hranice bez zastavení, často bez zpomalení, nám dnes už přijde normální. V Evropě ale pořád máme Balkán, kde si můžeme připomenout, jak to fungovalo i u nás.

28.12.2017 v 8:02 | Karma článku: 13.27 | Přečteno: 1026 | Diskuse

Aleš Gill

Už jste se zasekli ve výtahu kazašského mrakodrapu?

Do Astany, Las Vegas v Kazašské stepi, jsme přiletěli navečer, ale, vzhledem k listopadovému termínu, už za tmy. Přivítalo nás solidní letiště, které si celkem na nic moc nehraje, a lehký mráz. Borat s cedulkou s mým jménem nikde.

13.12.2017 v 9:01 | Karma článku: 16.26 | Přečteno: 671 | Diskuse

Aleš Gill

Las Vegas v kazašské stepi

Za prodlouženými "eurovíkendy" vyrážíme v předvánočním období nejčastěji do okolních zemí, do Paříže či Londýna, za kulturou a památkami. Co takhle pro změnu vyrazit do města postaveného na zelené louce, kde žádné památky nejsou?

27.11.2017 v 11:46 | Karma článku: 13.87 | Přečteno: 620 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Marta Kučíková

Relax větší než měl indickej pámbu

“Vy tam nemáte žádnou čajovnu?” zeptala se má česká intelektuální batikovaná známá.“A kde relaxujete?” zděsila se. Bez čajoven přece stojí život za pendrek! Utrousila jsem: ”No, kde - občas... v baru.”

18.1.2018 v 14:03 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 15 | Diskuse

Jiřina Votavová

Kam v zimě? No přece na Kanáry!

Kdo nemá rád zimu, může si vybrat a zaletět třeba na některý ze sedmi Kanárských ostrovů. A nemusí tam jen ležet na sluníčku u vody. Není to vůbec tak nemožné, jak si mnoho lidí myslí. Stačí sledovat Last minute nabídku a odletět.

18.1.2018 v 12:52 | Karma článku: 9.00 | Přečteno: 248 | Diskuse

Michal Tříska

Úchvatné vyhlídky kolem řeky Vltavy - 2/3

Druhá část třídílného blogu o úchvatných vyhlídkách okolo řeky Vltavy, nás zavede na nejznámější zdejší vyhlídku - vyhlídku Máj

17.1.2018 v 18:30 | Karma článku: 14.35 | Přečteno: 391 | Diskuse

Petr Havránek

Výstup na Sněžku trochu jinak...

Přelom roku je pro mě spojen nejen s oslavou Silvestra, ale i s dalším zářezem, na pažbě mé životní cesty. Letošní narozeniny však oslavím trochu netradičně a to na skialpech, kdesi v kopcích pod Sněžkou.

17.1.2018 v 12:25 | Karma článku: 9.31 | Přečteno: 224 | Diskuse

Martin Orálek

Jak jsem těžil zlato v Ghaně 49

Podařilo se nám zažehnat první vážnější spor. Nyní bylo na čase to oslavit. Za naši skupinu byl k oslavám vybrán Leontýn.

17.1.2018 v 9:27 | Karma článku: 14.12 | Přečteno: 406 | Diskuse
Počet článků 104 Celková karma 14.03 Průměrná čtenost 1293

Jsem rychlocestovatel. Kladu důraz na první dojmy. Ujel jsem 1700 kilometrů v Sýrii za necelé 3 dny a mám pocit, že jsem viděl vše podstatné. Jel jsem na otočku do Japonska - když říkám na otočku, myslím tím na oběd. Mám rád dopravu, dopravní prostředky, letiště, letadla, vlaky, lodě, a hlavně auta. Jsem jedním z prvních Čechů, který si půjčil auto (bez ozbrojeného doprovodu) v Iráku. Na týden jsem dal do zástavy pas bossovi místní maf..., prostě jakémusi kápovi na Jávě, jenom abych ji mohl projet autem. Mým dlouholetým snem byla Severní Korea, což se mi v roce 2015 splnilo. Ve zkratce: Mé okolí si občas myslí, že jsem blázen. V posledních letech mi učaroval volant. Účastnil jsem se rally Budapešť-Bamako, s projel všechny státy USA, a na otočku vyrazil na Nordkapp.

Cestuji pokud možno nalehko, a pokud možno co nejlevněji. Nevyhýbám se stanu (ale nerad ho tahám na zádech), pokud si to situace žádá, nepohrdnu (pokud najdu voucher na 90% slevu) ani pětihvězdičkovým hotelem.

Opuštěná místa, místa, kam se nejezdí, to je moje. Černobyl, KLDR, Afghánistán, Mali...

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

Oblíbené články

více




Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.