Kišiněv - metropole na okraji zájmu turistů
S Moldávií mám nepěknou zkušenost z roku 2007. Jeli jsme takhle z Oděsy, bez navigace, jen s pomocí autoatlasu Ukrajiny v ruštině, a chtěli jsme do Rumunska. Ukrajinská strana přechodu byla relativně brnkačka, a za zatáčkou na nás, místo očekávané rumunské, čekala moldavská vlajka. Ukázalo se, že přechod mezi Ukrajinou a Rumunskem zanesený v autoatlase, na samém okraji dunajské delty, neexistuje, resp. není to přechod Reni (UA) - Galati (RO), ale dva přechody: Reni (UA) - Giurgiulesti (MD) a po dvou kilometrech Giurgiulesti (MD) - Galati (RO). Anabáze překonání těchto dvou přechodů nám zabrala skoro celý den, a na všimném a úplatcích nás připravila i na tehdejší studentské časy o dost peněz. Zařekl jsem se, že do Moldávie už nepojedu.
Nikdy neříkej nikdy. Po deseti letech si to přes Maďarsko a Rumunsko míříme do příhraničního města Jasy, kde necháváme - na "bezpečné" půdě EU - auto, a dále pokračujeme přes hraniční přechod autobusem do Kišiněva. Kišiněv není náš hlavní cíl, cílem cesty je Tiraspol, metropole Podněstří, o které jsem psal článek nedávno. Ale poslouží nám jako základna, útočiště, a tak není důvod se tady trochu neporozhlédnout.
Při plánování nás zaujala maticová struktura ulic v centru, na to nejsme z Evropy příliš zvyklí. V té se schovává autobusové nádraží, několik parků, náměstí, žádná vyložená pecka, která by sem turisty nalákala tady ale není. Je tu ale levně - možná o něco dráž, než na Ukrajině, ale jízdenka na trolejbus stojí pětikorunu, velký kvas na místním trhu podobně, a pak tady mají pár atrakcí, které chceme vyzkoušet, protože u nás se za podobné srandy platí poměrně dost. První jsou motokáry na prostranství před hotelem Cosmos - jedné dominant města a zvažované variantě pro ubytování. Motokáry jsou fajn, ale chtělo by to posilovač. Bolí nás ruce - nezvyk.
Další zajímavostí, na kterou jsme narazili, je půjčovna segwayů. Žádné organizované turistické výlety, prostě zaplať asi 60 korun, a tady máš na čtvrthodinu segway, jezdi si po parku. A tak jsme jezdili. Zajímavá zkušenost, něco jako segway na zkoušku jsem u nás nikdy neviděl, jedinečná šance poznat něco nového.
Pokud znáte fotky z oblasti Černobylu, asi jste už někdy viděli místní opuštěné ruské kolo, jak si reziví na prostranství za pripjaťským kulturním domem, a vyzařuje ještě i dnes solidní dávky radiace. Tak přesně tohle kolo jsme našli v Kišiněvě. Sovětský bratr, přesná kopie, jen o něco lépe udržovaná a o pár nátěrů lépe vypadající. A nedalo nám to, byť lístek stál nekřesťanských 25 korun za jednu otáčku, museli jsme vyzkoušet, jak by to v Pripjati jezdilo, kdyby nedošlo k černobylské havárii.
Nedaleko místního "zábavního parku", který se stejně, jako ten pripjaťský, zasekl v osmdesátých letech, je jeden z největších městských parků. Tam nacházíme další atrakci, kterou bychom asi jinde nezaplatili - zip-line neboli česky lanový skluz, po které se asi za stovku (korun, jinde ve světě zaplatíte i stejnou částku v dolarech) na kladce spouštíme z kopce lesem a přes jedno z jezer. Pod námi se prohánějí šlapadla ve tvaru sportovních aut Made in Poland. Lehce infantilní zábava, no atrakce zase za pár korun, a tak si jdeme trochu zablbnout.
Jak mi na Ukrajině a v Pobaltí nechutnal kvas a Rusku jsem ho raději už ani nezkoušel, tady jsem se nechal ukecat a dobrý. Taková sovětská náhražka coly. Nejlepší bylo ale jídlo. Byť ne úplně typicky místní. Natrefili jsme na "americký steakhouse", kde se za málo peněz (na naše poměry, na místní zřejmě hodně draze) vařilo. Steaky luxusní, saláty luxusní, pivo výborné, a ten účet nakonec taky nebyl úplně k zahození.
Spíme v hotelu Kišiněv a jestli jste někdy viděli hotel nebo pokoj s přídomkem "Soviet style", tak tohle je naprosto přesné. Nábytek po babičce, starý koberec, na tom všem větrák, osmdesátka postel, televize s dálkovým ovládáním (pokrok nezastavíš), klimatizace otevřeným oknem, a zásuvky v naprosto nevhodných místech. Nicméně lobby hotelu vyložené mramorem, žulou a s několikajazyčně mluvícím personálem, který se nás snaží přesvědčit, že to, v čem spíme, je ten největší luxus ve městě. To, že nad prvním schodištěm už jsou zárubně a dveře do vrtule, které o pravém úhlu slyšely jenom z rozhlasu po drátě, je asi ono - ten zmiňovaný největší luxus.
Za těch pár rán a krátkých večerů, které jsme strávili mezi centrem a hotelem Kišiněv jsme pochopili, že místní specialita je zřejmě Hot Dog. Respektive Pegas Hot Dog. Nevíme, zda je to mrkev, která mu dodává ten zvláštní přídomek Pegas, každopádně právě mrkev je základ každého pořádného Hot Dogu. Nebo jste dosud jedli párky v rohlíku bez mrkve?
Aleš Gill
Neznámá místa 16: Největší benzínka na světě
Asi to znáte. Platíte na kase za benzín a říkáte číslo stojanu. Čtyři, šest, jedenáct. Říkali už jste ale někdy číslo vyšší než sto? Já tedy ne. Přesto několik takových benzínek existuje. V Texasu.
Aleš Gill
Střípky z KLDR - Díl 26. - Návrat do paralelního vesmíru
Jsou to téměř dva roky od mého posledního článku o KLDR, a téměř tři roky od mé druhé cesty za nejželeznější oponu, jakou si lze představit. A protože informací z KLDR je kvůli uzavřené hranici málo, mohli bychom se tam vrátit.
Aleš Gill
Neznámá místa 15: Hitlerův hrad
Podíváme se na místo, o kterém jste nejspíš nevěděli. Ani já jsem o něm nevěděl. Až při procházení objektem mi přišlo něco... jinak. Jako bych byl doma u Adolfa. A ono taky že jo. Poznaňský kulturák má dost zvláštní minulost.
Aleš Gill
Pamatujete mobily, které vydržely nabité 14 dní?
Pokud si ještě pamatujete tlačítkové mobilní telefony s černozeleným displejem a nabíječkou s podivnou koncovkou, která se nehodila vůbec k ničemu, asi si pamatujete, že jste ji nemuseli používat tak často, jako dnes.
Aleš Gill
Návod na... Safari v Keni (2/2)
V první části článku jsme se podívali na Masai Mara, Hells Gate, Crescent Island, jezero Nakuru a za nosorožci do Ol Pejety. Držte si klobouky, v tomhle článku se podíváme do za mě nejkrásnějšího parku v Africe.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný
Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Architektonickou cenu EU získal univerzitní pavilon, blízko byla i ostravská galerie
Studijní pavilon Technické univerzity v německém Braunschweigu se stal vítězem prestižní...
Lidovci navrhli zvýšit slevy na dani na děti, stát to má přes 8 miliard ročně
Zvýšení slev na dani na děti navrhuje KDU-ČSL a hodlá to prosazovat v jednáních s koaličními...
Prezident má absolutní imunitu. Trump zaměstnal Nejvyšší soud, věří v průtahy
Většina členů amerického Nejvyššího soudu se ve čtvrtek zdála být skeptická k argumentu...
Zatkněte propalestinské levicové fašisty, vyzývá demokratický kongresman
Demokratický kongresman Adam Smith označil propalestinské demonstranty za „levicové fašisty“ a...
Byt v OV 3+1 s komorou, šatnou, balkonem a sklepem
Letovice, okres Blansko
4 300 000 Kč
- Počet článků 245
- Celková karma 17,59
- Průměrná čtenost 1413x
Jsem pisálek. Baví mě psát. Baví mě psát o místech, o kterých moc lidí nepíše. Raději budu psát články o Pchjongjangu a Kábulu než o Dubrovníku a Bibione. Nejsem si jistý, jestli to po mně někoho baví i číst, ale stejně píšu. Třeba si to v důchodu po sobě jednou všechno přečtu a řeknu si: Dobrý.
Jsem rychlocestovatel. Raději nakouknu za týden do dvou zemí, než bych zůstával v jedné. Jet na pár hodin, na otočku, do Japonska, mi dává větší smysl, než do Japonska nejet vůbec.
Jsem řidič. Nerad se nechávám vozit, chci být pánem volantu nebo sedět na místě spolujezdce s mapou v ruce. Když chci vypnout, řídím. Tisíce kilometrů napříč Evropou nebo Amerikou.
Jsem optimalizátor. Umím si správně vybrat zavazadlo a pokud to není třeba, umím si odříct odbavené zavazadlo a užívat si svobodu s příručním batohem. Naopak, pokud se jede autem, není důvod si s sebou nevzít kousek domova, luxusu moderního světa - židli, chladicí box, nůž.
Jsem plánovač. Chci vědět, kam se jede, co se tam bude dělat, jíst, chci vidět mapu, šťourat se před cestou na internetu. Stejně to nakonec končí improvizací...
Jsem akční letenkář. Umím najít letenky levně, a umím se rychle rozhodnout, jestli za danou cenu a za daných podmínek chci nebo nechci letět.
Jsem extrémista. Raději pojedu do Iráku než do Španělska, raději pojedu do Severní Koreje než do té Jižní. Mám rád místa, kam nikdo nejezdí, mám rád otevřený prostor. Špicberky, Island, Saharu, Aralské jezero.