Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Podněstří - poslední sovětská republika

26. 07. 2017 8:03:11
Kdybych si měl tipnout turisty nejméně navštěvovaný stát Evropy, asi bych zvolil Moldávii. A právě Moldávie skrývá poslední evropskou baštu sovětů, srpů a kladiv: Podněstří. Ruskem podporovanou Podněsterskou Moldavskou Republiku.

Tento de facto nezávislý stát s vlastními hranicemi a hraničními kontrolami, měnou, vládou a územím, ale oficiálně uznávají jenom Náhorní Karabach, Abcházie a Jižní Osetie - země v podobně nejasném postavení. Takže stát na mapách zůstává součástí Moldávie, nicméně pro nás, pro turisty, se překročením hranic mezi Kišiněvem - hlavním městem Moldávie, a Tiraspolem - hlavním městem Podněstří, mění úplně všechno.

Vyrážíme ráno, po snídani z hotelu Kišiněv v Kišiněvě. Aby se nám to nepletlo. Víme, že z Podněstří uvidíme jenom malou část, hlavní město, resp. dvouměstí Bendery-Tiraspol. Obě města jsou od sebe vzdálená jenom asi 5 kilometrů - odděluje je malý lesík, malé pole, nějaká skladová hala, dvě benzínky, a most přes Dněstr. A naopak je spojuje několik trolejbusových linek (lístek stojí pětikorunu).

Z centrálního Kišiněvského autobusáku je to na hranice asi hodinka cesty, z velké části po čtyřproudovce, u kišiněvského letiště se cesta "horší" na kvalitní dvouproudovku. Ale pořád fajn. Těsně před Bendery je hranice, kde musíme z autobusu ven, do kanclíku, kde následuje krátký pohovor, kam jedeme, na jak dlouho, turisti, dneska zpět? Fajn, bumážka, za 10 hodin máme být z Podněstří venku. Jde to samozřejmě i na delší dobu, ale to pak vyžaduje registraci u místní milice a to nechceme absolvovat - přecijen zatím nevíme, do čeho jdeme.

Na Internetu najdete různé historky, které přechod popisují jako hru o úplatky, ale v našem případě se nic takového neděje. Úředník v široké placaté čepici ovládal i trochu té angličtiny, ale jinak mluvil rusky. Rusky tak akorát, abychom se domluvili. Pro nás Slovany rozhodně lepší než rumunština (moldavština) v Moldávii. Tam sice rusky umí většinou taky, ale neochotně, nebo odpovídají rumunsky. Tady je to jiná písnička. Latinka je sice lepší než azbuka, ale zase v té azbuce dávají nápisy smysl, zatímco v rumunštině, ani přes latinku, moc ne. Je to už dávno, co jsme všichni uměli díky skupině O-Zone tak trochu rumunsky (možná jste nevěděli, že O-Zone je z Moldávie, ne z Rumunska).

Zvláštní je, že oficiální řečí v Podněstří je rumunština (psaná azbukou). Ale kromě asi dvou reklam a možná na přechodu, jsme na rumunštinu nenarazili. Ruština je král. A to nám vyhovuje, v pirožkárni se - ti, kteří ruštinou nevládnou - domluví i česky, i slova "malý" a "velký" jsou v případě piva nebo kvasu zdárně pochopena a hlavně, pivo je rusky pivo. Takže jsme tady jako doma.

Co si budeme namlouvat, v Tiraspolu není mnoho zajímavého. Několik parků, soch vztahujících se k druhé světové, k "odtrhovací" válce s Moldávií (s Ruskem v zádech se umí odtrhnout cokoliv od čehokoliv), busta Lenina před domem Sovětů a klasický "Lenin strhující davy" v kabátě a nadživotní velikosti před budovou Nejvyššího Sovětu. Komunista by zaplesal, pro nás a skupinku polských dobrodruhů jde spíše o recesi - poslední výspu bezvízové Evropy, kde můžeme na Lenina na ulici narazit. Poslední výspu, kde vídáme dobovou symboliku ženců, elektráren a kombajnů, završenou všudypřítomným srpem a kladivem, které jsou samozřejmě i na podněsterském státním znaku a vlajce, která je mimochodem téměř stejná, jako vlajka celé původní Moldavské SSR - tj. sovětská rudá vlajka se srpem a kladivem doplněná zeleným pruhem uprostřed.

Najdete tu nějaký ten věčný oheň, sovětský tank, ale pro nás je zajímavá hlavně továrna na koňak (který se v EU nemůže jmenovat koňak) Kvint, který je výborný, a hlavně neuvěřitelně levný - desetiletý Kvint XO tady v dárkovém balení v podnikové prodejně koupíte za asi 140 korun (u nás 660, v Kišiněvě cca 220) za půllitr.

Podněstří má i několik dalších zajímavostí, které nejsou vidět na první pohled, chvilku se musíte procházet po ulicích abyste je viděli. První je fenomén "Sheriff". Představte si něco jako Agrofert. Babiš s pěticípou šerifskou hvězdou. Firma Sheriff vlastní řetězec benzínek, supermarketů, místní televizní stanici, nakladatelství, několik stavebních firem, několik autosalónů (včetně místní pobočky Škodovky), a samozřejmě reklamní agentury, lihovar, pekárny, nic menšího než místního telefonního operátora a taky několik sportovních zařízení a klubů, z nichž v Evropě nejznámější je určitě fotbalový "Sheriff Stadium" a klub FC Sheriff Tiraspol, který se občas objeví v nějaké evropské soutěži. Vedení firmy je silně propojené s místní politickou garniturou, ale to je dneska populární. Celé mi to lehce připomínalo Jižní Koreu, kde firma Lotte, kterou mimo poloostrov v podstatě nikdo nezná (narozdíl od jiných jihokorejských firem) ovládá v Jižní Koreji kde co, od instantních nudlí přes obchoďáky až po bytové domy.

Další zajímavost je podněsterská měna - rubl. Ten se nám nepodařilo vytáhnout z bankomatu (nebral naše karty) a prý to snad ani nejde - místní bankomaty jsou napojeny na Rusko a dávají i ruské rubly. Na každém rohu je ale směnárna, takže si je můžete vyměnit na rubly podněsterské. Tam samozřejmě směníte i jiné měny, optimálně dolary nebo eura (cca 1,5 rublu za 1 korunu). Měna je samozřejmě naprosto nesměnitelná mimo Podněstří, ale má jednu raritu - existují mince v hodnotách 1, 2 a 5 rublů, které jsou vyrobeny z nějakého plastového kompozitu. Vypadají trochu jako trsátka. Bohužel jsme na ně narazili až těsně před odjezdem a viděli jsme jenom jednorubly. Bankovky stejných hodnot stále kolují a je jich mnohem více.

Naší předposlední zastávkou je městská pláž na druhém břehu Dněstru. Vypadá to divně, pokud o Podněstří někdo slyšel, obvykle si myslí, že Dněstr je právě tou hraniční řekou, která toto separatistické území odděluje od zbytku Moldávie. Že vyplňuje území od ukrajinských hranic až "Po Dněstr". Je tomu tak... a není tomu tak. Na dvou místech moldavská kontrola zasahuje hluboko za Dněstr, naopak na dvou místech (celé město Bendery a pak okolí Tiraspolu) kontroluje Podněsterská Moldavská Republika (za pomoci Putinovy "Rudé armády") i území západně od řeky. A tak překračujeme lávku a pod dohledem třípatrové věže Milice se jdeme vykoupat na místní svažitou, písečnou pláž, okupovanou desítkami místních. Voda je sice teplá, ale trochu smrdí po rybách...

Vzhledem k tomu, že nevíme, odkud odjíždí autobus do Kišiněva, ale víme, že bude zastavovat na autobusáku v Bendery, čekáme na trolejbus, který nás do Bendery zaveze (a u autobusáku stojí). Čekáme trochu déle, ale není žádný spěch. Na autobusáku kupujeme za poslední rubly pití a nějaké sušenky, a za nedlouho už stojíme na hraničním přechodu. Nová razítka do Moldávie ale nedostáváme, vlastně jsme ji nikdy neopustili. Kontrola je rychlá, pak na chvilku usínáme a když se budíme, vidíme před sebou první socialistická sídliště Kišiněva.

Zpět k latince, zpět k rumunštině, zpět do země, kde se srpy a kladivy v devadesátých letech skoncovali.

Autor: Aleš Gill | středa 26.7.2017 8:03 | karma článku: 20.35 | přečteno: 1086x

Další články blogera

Aleš Gill

Washington DC na kolech

Je několik způsobů, jak prozkoumat památky hlavního města Spojených Států, ale nejlepší je to pěšky. A to chce čas. Je jen málo způsobů, jak vidět nejdůležitější památky za půl dne, a my jsme zvolili kolo. A zvolili jsme dobře.

10.10.2017 v 8:02 | Karma článku: 8.65 | Přečteno: 167 | Diskuse

Aleš Gill

Nigel Farage na Náměstí Míru

Už dlouho mě nikdo a nic nedonutilo podniknout cestu po nejdelším českém eskalátoru. Až včera. Pro jedny hrdina, pro druhé zrádce, Nigel Farage.

22.9.2017 v 8:02 | Karma článku: 13.62 | Přečteno: 1217 | Diskuse

Aleš Gill

Úplné zatmění Slunce na vlastní oči

Už si dokážu představit, co pro naše předky, před stovkami a tisíci lety, muselo zatmění Slunce znamenat. Strach, překvapení, kouzlo. Mezi zatměními může uplynout mnoho generací. A já rozhodně na sedmý říjen 2135 čekat nechci.

13.9.2017 v 8:08 | Karma článku: 9.02 | Přečteno: 232 | Diskuse

Aleš Gill

Můj Londýn

Je to už jedenáct let co jsem ho navštívil poprvé, a pak ještě mockrát. Londýn, metropoli evropského bankovnictví, největší město EU, pravděpodobně nejvíce kosmopolitní město EU. Nic z toho již nemusí za pár let platit...

30.8.2017 v 8:11 | Karma článku: 15.39 | Přečteno: 863 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Ervín Dostálek

La Manga: Cílem je léčivé bahno "Velkého rybníku" Jeleního ostrova španělského Středomoří

Brodíme se mělčinou slané vody mořského zálivu označenou bójemi na Jelení ostrov. Už kdysi staří Římané pod názvem Paulus a pak i Maurové, nazývající tuto oblast Al Buhayrat Al Qsarand, poznali přednosti zdejší přírody a teď i my.

21.10.2017 v 8:20 | Karma článku: 5.56 | Přečteno: 84 | Diskuse

Ervín Dostálek

Opravdu severská romance 10: V Bergenu průměrně prší 213 dní v roce, my ale měli slunečno

Světové firmy v nádherných domech z 18. st., v přístavu lodě z celého světa, plody moře kupované přímo od rybářů, 1 lanovka a 1 pozemní dráha na kopec nad městem, jež vzniklo jako "zelená louka mezi horami", bývalá metropole země.

20.10.2017 v 8:50 | Karma článku: 5.67 | Přečteno: 88 | Diskuse

Jan Vaverka

Baskicko – 3. díl: Cesta do Baskicka

Do Baskicka je to z České republiky zhruba 1800 km. To je dost daleko na to, aby cestování autem, autobusem nebo vlakem zabralo hodně času. Jak se tedy sem dostat, když většina přímých letů od nás léta do Madridu nebo Barcelony?

20.10.2017 v 8:20 | Karma článku: 5.80 | Přečteno: 98 | Diskuse

Michal Dokoupil

Jak v Kambodži utéct z civilizace

Pod jménem Kambodža si každý vybaví dvě věci, Angkor Wat a Rudé Khméry. Já ale při svých návštěvách postupně prozkoumávám i další části a zajímavosti této divoké země. Tentokrát jsme zamířili na pobřeží.

19.10.2017 v 14:30 | Karma článku: 10.00 | Přečteno: 314 | Diskuse

Jana Schlitzová

Zřícenina Lopata

Zřícenina Lopata, název trochu zvláštní, ale rozhodnutí udělat si tady procházku, byl báječný. Vystupujeme na skalní plošinu, kde se hrad nacházel. Ohýnek a voňavé buřtíky umocňují romantiku na Lopatě.

19.10.2017 v 11:46 | Karma článku: 13.29 | Přečteno: 404 | Diskuse
Počet článků 98 Celková karma 11.67 Průměrná čtenost 1301

Jsem rychlocestovatel. Kladu důraz na první dojmy. Ujel jsem 1700 kilometrů v Sýrii za necelé 3 dny a mám pocit, že jsem viděl vše podstatné. Jel jsem na otočku do Japonska - když říkám na otočku, myslím tím na oběd. Mám rád dopravu, dopravní prostředky, letiště, letadla, vlaky, lodě, a hlavně auta. Jsem jedním z prvních Čechů, který si půjčil auto (bez ozbrojeného doprovodu) v Iráku. Na týden jsem dal do zástavy pas bossovi místní maf..., prostě jakémusi kápovi na Jávě, jenom abych ji mohl projet autem. Mým dlouholetým snem byla Severní Korea, což se mi v roce 2015 splnilo. Ve zkratce: Mé okolí si občas myslí, že jsem blázen. V posledních letech mi učaroval volant. Účastnil jsem se rally Budapešť-Bamako, s projel všechny státy USA, a na otočku vyrazil na Nordkapp.

Cestuji pokud možno nalehko, a pokud možno co nejlevněji. Nevyhýbám se stanu (ale nerad ho tahám na zádech), pokud si to situace žádá, nepohrdnu (pokud najdu voucher na 90% slevu) ani pětihvězdičkovým hotelem.

Opuštěná místa, místa, kam se nejezdí, to je moje. Černobyl, KLDR, Afghánistán, Mali...

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

Oblíbené články

více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.