Můj Londýn

30. 08. 2017 8:11:00
Je to už jedenáct let co jsem ho navštívil poprvé, a pak ještě mockrát. Londýn, metropoli evropského bankovnictví, největší město EU, pravděpodobně nejvíce kosmopolitní město EU. Nic z toho již nemusí za pár let platit...

Londýn pro mně zůstane, kromě rodné Ostravy, Karviné, kde jsem vyrůstal, a Prahy, čtvrtým domovem - strávil jsem tam více času než v kterékoliv jiném městě navštíveném na svých cestách - přes dva měsíce. Londýn je pro mě místem, kam jsem jel poprvé bez rodičů. Poprvé letadlem. Při cestě do Londýna jsem si poprvé uvědomil, že létání není nedostupným požitkem nejvyšších vrstev, ale s příchodem nízkonákladových společností se dostává téměř na úroveň autobusových linek - a z dnešního úhlu pohledu obvykle i níže.

Při své první návštěvě v roce 2006 jsem měl několik cílů. Během čtrnácti dní poznat z města co nejvíce. Ověřit si, že základy angličtiny nabyté při střední škole k něčemu jsou - na základce jsem měl, coby němčinář, angličtinu jenom jako volitelný odpolední kurz. A hlavně si čtrnáctidenním intenzivním kurzem angličtinu někam posunout. Posun v angličtině možná nebyl velký, ale posun v hlavě byl významný - nebál jsem se mluvit, improvizovat, dělat chyby a učit se z nich. Setkal jsem se kromě učitelů se spolužáky z různých částí Evropy a Afriky, naučil se rozumět různým dialektům - prostě jsem musel. Zejména italská angličtina a angličtina spolužáků z frankofonní Afriky mi dávaly zabrat. Ale poddalo se to, a pomáhá mi to na cestách. Měl jsem učitele z Jižní Afriky, z Nového Zélandu, Kanady a Británie, kteří uměli učit anglicky studenty, kteří toho ještě anglicky moc nerozuměli. Byli fakt výborní a rád na ně vzpomínám.

Při kurzu jsem zažíval různé příhody - nikdy nezapomenu na otázku učitele, jak je možné, že se spolužačkou z Kysuckého Nového Mesta používáme společný slovník. Už si nepamatuju, jestli česko-anglický nebo slovensko-anglický. Nikdy nezapomenu ani na svůj noční výlet na Stonehenge, ze kterého jsem se vrátil unavený, promáčený, dal jsem si u rodiny, u které jsem bydlel, sprchu, a pelášil se sirkama v očích do školy. Nezapomenu ani na zápas mistrovství světa ve fotbale, kde jsem byl ve třídě s televizí plné Italů jediný Čech. A hráli samozřejmě naši s Itálií.

Bydlel jsem tehdy u manželů - on Angličan odněkud z Leicesteru, ona Francouzska z Bretaně. Další dobrá škola, každé ráno a večer jsem si měl s kým procvičovat angličtinu, a dodnes jsem s nimi v kontaktu, před pár lety jsem je navštívil v jejich novém domě a poznal jejich dceru, která (chudák) dostala dvě jména - jedno francouzské a jedno anglické - a obě příjmení. Asi bych se na jejím místě podepisoval jenom iniciálami - MGAK.

Po výšce přišel další výlet do Londýna, tentokrát s úplně jiným cílem - hledání práce. Koupil jsem zpáteční letenku na šest týdnů s tím, že když si najdu práci v oboru (IT), za šest týdnů si dojedu domů pro víc věcí. Pokud nenajdu, vrátím se zpět. A tak se i stalo, posílal jsem životopisy na všechny strany, dělal pohovory po telefonu, občas - ale jen zřídka - mě pozvali někam na konkurz. Ale všude to bylo stejné - byl rok 2008, rozbíhala se krize, firmy spíše propouštěly a pokud chtěly někoho nabrat, tak spíš rodilé mluvčí s praxí než lidi s východoevropským přízvukem s ještě mokrým diplomem.

Opět to byla dobrá škola a pro mě i příležitost prozkoumat Londýn a blízké okolí. Bydlel jsem na konci Victoria Line ve třetí zóně, ne nějak extra daleko do centra, ne úplně na okraji města. Na domě nás žilo devět. Češi a Slováci. Moc angličtiny se tam pobrat nedalo, ale bylo to nejlevnější řešení.

Protože je doprava v Londýně na poměry nezaměstnaného ekonomického imigranta velmi drahá (týdenní "Oysterka" stála zhruba tolik co v Praze čtvrtletní "Lítačka"), snažil jsem se výjezdy do města za prací kumulovat do jednoho, dvou dní v týdnu. Ostatní dny jsem posílal životopisy, odpovídal na telefonáty, a v rámci možností prozkoumával město autobusem (výrazně levnější než metro) a pěšky. To byla i doba, kdy jsem prolézal různá zajímavá Londýnská muzea, parky, kostely a jiné zajímavosti s nulovým, případně nízkým vstupným. Mým domovem mimo domov se stala Národní Galerie - byl jsem tam několikrát, unikal jsem tam před deštěm a kochal se zejména impresionisty.

Práce si mě nakonec našla sama, byť jinak, než jsem si představoval - pár dní před odjezdem jsem začal pokukovat po místech v Praze a za týden jsem už podepisoval smlouvu - krize do středu Evropy ještě nedorazila. Z ekonomického imigranta v cizí zemi s angličtinou jsem se nakonec stal ekonomickým migrantem v zemi vlastní.

Kromě těchto dvou delších pobytů jsem Londýn a Anglii navštívil mockrát, těžko bych se dopočítal. Někdy jenom na pár hodin při přestupu, jindy na týden, kdy jsme spolu s bratry objížděli sever Anglie a Wales a kochali se místními hrady. Ale zpět do Londýna. Jaký vlastně je?

Londýn je úžasný. Pokud nemáte peníze, můžete nakupovat v supermarketech za prakticky stejné peníze jako doma a vařit. Pokud peníze máte, můžete v restauracích nejrůznějších národů ochutnat jídla z celého světa. Londýn a blízké okolí nabízí nepřeberné množství atrakcí od zmíněných muzeí přes zábavní park až po africké safari. Můžete vyrazit na pláže do Brightonu nebo na treky po útesech jihovýchodního pobřeží. A ani to nemusí být drahé. Pokud si lístky na vlak zajistíte přes internet, s předstihem a ideálně pro větší skupinu, dostanete se na zlomek ceny, kterou zaplatí jednotlivec, deset minut před odjezdem, v pokladně na nádraží. Stejně je to s autobusy.

Nejdražší položka, pokud nemáte práci nebo studujete, je tak mimo ubytování místní doprava. Čím dále od centra bydlíte (ve vzdálenější zóně), máte pravděpodobně lehce levnější ubytování, ale doprava metrem se prodraží. Zbývají autobusy - ty totiž zóny nemají, a tak se často vyplatí, pokud to jenom trochu jde, dojet třeba ze zóny 5 do zóny 3 autobusem a pak pokračovat metrem - týdenní jízdenka tři zóny může být v přepočtu o pětistovku levnější než pro zónu 5. Funguje to i opačně, pokud si koupíte "lítačku" jenom pro vnější zóny, je levnější, než ta zahrnující centrum (zónu jedna), kde jsou ale (skoro) všechny přestupy. Tam můžete jezdit autobusem, a ušetříte. Jenom si to musíte hlídat. A hlavně si stoupnout na zastávku na správné straně cesty, ne jako já, když jsem se vracel z výletu do Greenwiche.

Pokud se rozhodujete, jako já, kam jet studovat angličtinu, a máte podobné volby jako já před lety - Londýn, Maltu a nějaké zapadlé městečko kdesi daleko v Cornwallu - zvolte Londýn. Dá vám víc - víc prostoru na průzkum, víc památek, víc příležitostí. A pokud to jenom trochu půjde, zvolte pobyt v rodině před ubytovnou. Za drobný rozdíl v ceně máte dvojnásob angličtiny. A to se vyplatí.

Autor: Aleš Gill | středa 30.8.2017 8:11 | karma článku: 17.86 | přečteno: 1043x

Další články blogera

Aleš Gill

Střípky z KLDR - Díl 26. - Návrat do paralelního vesmíru

Jsou to téměř dva roky od mého posledního článku o KLDR, a téměř tři roky od mé druhé cesty za nejželeznější oponu, jakou si lze představit. A protože informací z KLDR je kvůli uzavřené hranici málo, mohli bychom se tam vrátit.

19.3.2024 v 8:52 | Karma článku: 16.05 | Přečteno: 478 | Diskuse

Aleš Gill

Neznámá místa 15: Hitlerův hrad

Podíváme se na místo, o kterém jste nejspíš nevěděli. Ani já jsem o něm nevěděl. Až při procházení objektem mi přišlo něco... jinak. Jako bych byl doma u Adolfa. A ono taky že jo. Poznaňský kulturák má dost zvláštní minulost.

5.3.2024 v 8:00 | Karma článku: 13.80 | Přečteno: 281 | Diskuse

Aleš Gill

Pamatujete mobily, které vydržely nabité 14 dní?

Pokud si ještě pamatujete tlačítkové mobilní telefony s černozeleným displejem a nabíječkou s podivnou koncovkou, která se nehodila vůbec k ničemu, asi si pamatujete, že jste ji nemuseli používat tak často, jako dnes.

22.2.2024 v 7:45 | Karma článku: 29.95 | Přečteno: 3393 | Diskuse

Aleš Gill

Návod na... Safari v Keni (2/2)

V první části článku jsme se podívali na Masai Mara, Hells Gate, Crescent Island, jezero Nakuru a za nosorožci do Ol Pejety. Držte si klobouky, v tomhle článku se podíváme do za mě nejkrásnějšího parku v Africe.

1.2.2024 v 8:37 | Karma článku: 9.90 | Přečteno: 155 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Klára Žejdlová

Italské Velikonoce? V mých vzpomínkách to jsou přátelé, rodina…a obžerství

I když to obžerství bylo prokládané dlouhými procházkami. Aby nám vytrávilo. A abychom nasbírali ingredience pro další vaření...

27.3.2024 v 14:48 | Karma článku: 19.92 | Přečteno: 482 | Diskuse

Miroslav Semecký

Nacházíte ve Španělsku? Používáte aplikaci Telegram? Zpozorněte!

Oblíbená komunikační aplikace ve Španělsku končí. Bude vypnuta (zablokován přístup) v řádu několika následujících hodin. Soudce Národního soudu Santiago Pedraz vydal rozhodnutí, ve kterém nařizuje mob..

23.3.2024 v 17:51 | Karma článku: 17.13 | Přečteno: 584 | Diskuse

Jan Vaverka

Bolívie - 6. díl: Den v La Pazu

La Paz je město jako žádné jiné. Dvoumilionová aglomerace sahající až nad 4000 metrů nad moře, ulice jsou strmé, propojené lanovkami, a kolem obrovská kulturní a sociální diverzita.

22.3.2024 v 8:20 | Karma článku: 16.36 | Přečteno: 233 | Diskuse

Aleš Gill

Střípky z KLDR - Díl 26. - Návrat do paralelního vesmíru

Jsou to téměř dva roky od mého posledního článku o KLDR, a téměř tři roky od mé druhé cesty za nejželeznější oponu, jakou si lze představit. A protože informací z KLDR je kvůli uzavřené hranici málo, mohli bychom se tam vrátit.

19.3.2024 v 8:52 | Karma článku: 16.05 | Přečteno: 478 | Diskuse

Libor O. Novotný

Víkend na bitevním poli ve Waterloo

Chcete důkladně pochopit politické a společenské souvislosti, které vedly k porážce Napoleona, případně se vžít do bojů rozhodující bitvy u Waterloo? Památník bitvy na jejím původním místě vám to umožní.

18.3.2024 v 15:00 | Karma článku: 13.22 | Přečteno: 207 | Diskuse
Počet článků 244 Celková karma 16.82 Průměrná čtenost 1416

Jsem potápěč. Pokud se ocitnu na břehu moře, neumím se tam jen tak válet. Ze břehu vypadá každé moře stejně, ale svět pod hladinou je pokaždé jiný. Přijdu si stále jako začátečník, a o začátcích s potápěním jsem napsal i knihu První krok pod hladinu.

Jsem pisálek. Baví mě psát. Baví mě psát o místech, o kterých moc lidí nepíše. Raději budu psát články o Pchjongjangu a Kábulu než o Dubrovníku a Bibione. Nejsem si jistý, jestli to po mně někoho baví i číst, ale stejně píšu. Třeba si to v důchodu po sobě jednou všechno přečtu a řeknu si: Dobrý.

Jsem rychlocestovatel. Raději nakouknu za týden do dvou zemí, než bych zůstával v jedné. Jet na pár hodin, na otočku, do Japonska, mi dává větší smysl, než do Japonska nejet vůbec.

Jsem řidič. Nerad se nechávám vozit, chci být pánem volantu nebo sedět na místě spolujezdce s mapou v ruce. Když chci vypnout, řídím. Tisíce kilometrů napříč Evropou nebo Amerikou.

Jsem optimalizátor. Umím si správně vybrat zavazadlo a pokud to není třeba, umím si odříct odbavené zavazadlo a užívat si svobodu s příručním batohem. Naopak, pokud se jede autem, není důvod si s sebou nevzít kousek domova, luxusu moderního světa - židli, chladicí box, nůž.

Jsem plánovač. Chci vědět, kam se jede, co se tam bude dělat, jíst, chci vidět mapu, šťourat se před cestou na internetu. Stejně to nakonec končí improvizací...

Jsem akční letenkář. Umím najít letenky levně, a umím se rychle rozhodnout, jestli za danou cenu a za daných podmínek chci nebo nechci letět.

Jsem extrémista. Raději pojedu do Iráku než do Španělska, raději pojedu do Severní Koreje než do té Jižní. Mám rád místa, kam nikdo nejezdí, mám rád otevřený prostor. Špicberky, Island, Saharu, Aralské jezero.

 

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

Oblíbené články

více

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...