Nových sedm divů světa

Začátkem milénia se jedna soukromá nadace, ke které se nikdo moc nehlásil a i UNESCO od ní dávalo ruce pryč, rozhodla vyhlásit anketu - a najít novodobých sedm divů světa. Celý projekt se jim podařilo hezky rozjet.

Zapojily se do něj tisíce lidí z celého světa, a protože to dopadlo dopadlo poměrně zajímavě, rozhodl sem se, že si jednou divy světa pojedu prohlédnout. Zatím se mi to povedlo u pěti z nich, a u těch dalších mám celkem jasno - navštívit je chci, ale není to priorita. Udělal jsem si, sám pro sebe, a pro případné čtenáře, žebříček podle toho, které z vybraných památek považuji za nejlepší, až po ty, které bych asi nahradil jinými kandidáty.  Dvě z památek, které jsem zatím navštívit nestihl, do svého žebříčku zařadím stejně, a třeba ho pak jednou přehodnotím. Tak se do toho pustíme.

 

Místo sedmé - Socha Krista Spasitele v Riu

Nejsem si úplně jistý, jestli sedm set tun betonu je vhodným kandidátem. Místo jsem nenavštívil, je mi jasné, že jeho zasazení na vrchol kopce nad přístavem je asi vhodnější, než v případě jeho většího betonového bratříčka v Polsku, který shlíží na Tesco, ale stejně... za mě nejslabší a nahradil bych ho jiným kandidátem. 

Brazilští podnikatelé uspořádali obrovskou kampaň na podporu Sochy Krista, operátoři aktivně nabádali klienty, aby hlasovali - a hlasování bylo zdarma. Nad Riem měsíc kroužilo letadlo s reklamou na hlasování... celé to "Kristovi" v Top 7 dává nepěknou pachuť.

 

Místo šesté - Římské Koloseum

Fláviovský amfiteátr je možná největším, ale pořád jedním ze stovek podobných amfiteátrů, které Římani postavili ve všech koutech svého impéria.
Je určitě jedním z lépe zachovaných, ale na div světa mi přijde jako trochu málo. Mám pocit, že se do vítězné sedmičky dostal, možná stejně jako socha Krista, jenom díky hlasování lidí, protože je to asi nejnavštěvovanější z výsledné sedmičky.

 

Místo páté - Chichen Itzá

V Mexiku a Guatemale jsou myslím zajímavější památky Mayské civilizace - Palenque, Tikal a mnoho dalších - kterým se nedostává tolik pozornosti. Členství "v klubu" superpamátek tady udělalo nejvější paseku, jezdí sem mnohonásobně více turistů než jinam, ceny jsou několikrát vyšší. Nedá se s tím moc dělat. Přesto bych místo na seznamu nechal, jako připomínku celé mayské civilizace.

 

Místo čtvrté - Taj Mahal

Za snahu. Taj Mahal není nějaký super rozhlehlý komplex, není postavený na komplikovaném místě, ale je krásný. Postavit ho v Indii dnes by byl asi docela kumšt, postavit ho v sedmnáctém století musel být nadlidský výkon. Je to asi nejkrásnější stavba v Indii, a prostě si to zaslouží.

 

Místo třetí - Velká čínská zeď

Stavba je neuvěřitelně velká. Nechci omílat nesmysly o viditelnosti z vesmíru - z vesmíru je vidět i vaše auto, pokud máte dostatečně dobré sklo. Ale prostým okem z Měsíce rozhodně ne. Přesto, tisíce kilometrů stavby v terénu, do kterého bych se pouštět nechtěl - kdyby tam nestála a nedalo se chodit po ní. Navštívil jsem dva různé úseky a chci vidět další - jakmile budu zase někdy v Pekingu, je to jeden z jasných cílů. Velká zeď je na třetím místě a je prvním z nových divů, o kterém nemíním polemizovat. Prostě tam patří.

 

Místo druhé - Machu Picchu

Na Machu Picchu jsem se bohužel zatím nedostal. Ale věřím, že je to magické místo, přes všechnu tu komerci kolem, předraženou dopravu, hotely a podobně. I dnes se tam dostat není jednoduché, a když město stavěli, musel to být teprve výkon.

 

Místo první - Petra

Za mě číslo jedna, asi nejzajímavější památka na celém světě. Je to můj názor, nikomu ho netlačím, ale prostě jsem na nic zajímavějšího nenarazil. Kilometry čtvereční cestiček v úžasné krajině. Stovky staveb, pravděpodobně hrobek, vydlabaných do pískovce okolních kopců. Nádherné výhledy do krajiny, stovky schodů k vyhlídkám vedoucích. Místní s koni, osly nebo velbloudy, aktivní, ale nikterak vlezlí. Byl jsem tam dvakrát, a ač raději objevuju nová místa, vracel jsem se tam rád.

V užším výběru jsem měl jiné favority, určitě bych jimi některé ze spodních příček svého žebříčku nahradil, například Angkor Watem, resp. celým komplexem města Angkor, a dal bych ho rovnou na příčku druhou. Dlouho jsem se nemohl rozhodnout, jestli je mým celosvětovým favoritem Petra, nebo právě Angkor Wat. Petru bych na prvním příčku ale nechal, Angkor ale rozhodně taky stojí za vidění. Dále bych si na žebříčku představoval sochy Moai. Jsou svým způsobem unikátní, jsou zajímavé, mají nějaké to spojení s Českem (Pavel Pavel), a hlavně - jsou na naprostém konci světa, a konce světa, ty já mám rád.

 

Autor: Aleš Gill | úterý 7.2.2017 8:13 | karma článku: 19,88 | přečteno: 3255x
  • Další články autora

Aleš Gill

Neznámá místa 15: Hitlerův hrad

5.3.2024 v 8:00 | Karma: 14,09

Aleš Gill

Návod na... Safari v Keni (2/2)

1.2.2024 v 8:37 | Karma: 10,59

Aleš Gill

Návod na... Safari v Keni (1/2)

24.1.2024 v 8:02 | Karma: 14,79

Aleš Gill

Autem po Íránu - 4. díl - Ubytování

14.12.2023 v 10:21 | Karma: 16,55

Aleš Gill

Autem po Íránu - 2. díl - Ceny

15.11.2023 v 8:51 | Karma: 21,24

Aleš Gill

Nejlepší nejhorší země - Írán

6.9.2023 v 8:20 | Karma: 17,02

Aleš Gill

Faeřané - národ tunelářů

22.8.2023 v 12:10 | Karma: 13,78

Aleš Gill

Fotoreport - Faerské ostrovy

17.7.2023 v 9:18 | Karma: 22,33

Aleš Gill

Můj první let vrtulníkem

28.6.2023 v 10:38 | Karma: 16,16

Aleš Gill

Neznámá místa 12: Orkneje

25.5.2023 v 9:20 | Karma: 18,93
  • Počet článků 245
  • Celková karma 16,84
  • Průměrná čtenost 1413x
Jsem potápěč. Pokud se ocitnu na břehu moře, neumím se tam jen tak válet. Ze břehu vypadá každé moře stejně, ale svět pod hladinou je pokaždé jiný. Přijdu si stále jako začátečník, a o začátcích s potápěním jsem napsal i knihu První krok pod hladinu.

Jsem pisálek. Baví mě psát. Baví mě psát o místech, o kterých moc lidí nepíše. Raději budu psát články o Pchjongjangu a Kábulu než o Dubrovníku a Bibione. Nejsem si jistý, jestli to po mně někoho baví i číst, ale stejně píšu. Třeba si to v důchodu po sobě jednou všechno přečtu a řeknu si: Dobrý.

Jsem rychlocestovatel. Raději nakouknu za týden do dvou zemí, než bych zůstával v jedné. Jet na pár hodin, na otočku, do Japonska, mi dává větší smysl, než do Japonska nejet vůbec.

Jsem řidič. Nerad se nechávám vozit, chci být pánem volantu nebo sedět na místě spolujezdce s mapou v ruce. Když chci vypnout, řídím. Tisíce kilometrů napříč Evropou nebo Amerikou.

Jsem optimalizátor. Umím si správně vybrat zavazadlo a pokud to není třeba, umím si odříct odbavené zavazadlo a užívat si svobodu s příručním batohem. Naopak, pokud se jede autem, není důvod si s sebou nevzít kousek domova, luxusu moderního světa - židli, chladicí box, nůž.

Jsem plánovač. Chci vědět, kam se jede, co se tam bude dělat, jíst, chci vidět mapu, šťourat se před cestou na internetu. Stejně to nakonec končí improvizací...

Jsem akční letenkář. Umím najít letenky levně, a umím se rychle rozhodnout, jestli za danou cenu a za daných podmínek chci nebo nechci letět.

Jsem extrémista. Raději pojedu do Iráku než do Španělska, raději pojedu do Severní Koreje než do té Jižní. Mám rád místa, kam nikdo nejezdí, mám rád otevřený prostor. Špicberky, Island, Saharu, Aralské jezero.

 

Seznam rubrik

Oblíbené články

Oblíbené stránky