Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Blesk dvakrát neudeří do jednoho místa

24. 01. 2017 8:03:00
18. prosince 2016, v podstatě před měsícem, se stala policejní stanice v jordánském městě Kerak dějištěm útoku islamistů. Ti se následně ukryli na stejnojmenném hradě a drželi rukojmí. Jedeme se podívat, jak to tam vypadá...

Jordánsko je dlouhodobě oázou klidu na blízkém východě. Sevřené mezi turisticky nehostinnou a nečitelnou Saúdskou Arábií na jihu, nepřehledným Irákem na východě, a Izraelem spolu s palestinskými územími na západě, musí samo čelit hrozbě na severních syrských hranicích, kde jeho armáda drží islamisty mimo jordánské území. Na druhé straně přijímá, dobrovolně či ne, desítky tisíc uprchlíků.

Je to ale pořád země, kam se lze s klidem vypravit, kde největším problémem pro turistu jsou vysoké ceny. Země, o které ve zprávách neslyšíme často i dlouhé měsíce. Jako by se tam nic nedělo. Až teď, banda islamistů zaútočí na policii středně velkého města Kerak, a pak se zabarikáduje na hradě a bere si jako rukojmí turisty. Nic pěkného. Ale pořád je to ojedinělý případ. Bereme to tak, že blesk dvakrát neudeří do stejného místa. Tak jako asi nikdo soudný neřekne "nepojedu do Paříže/Nice/Berlína, protože se bojím", tak i my víme, že šance, že se přimotáme k nějakému teroristickému útoku, je limitně blízká nule. Tady, i tam.

A tak jedeme, nebudeme rušit letenky, které jsme za nevelký peníz pořídili z Bratislavy do Eilatu, izraelského přístavu na břehu Rudého moře, a naopak zařazujeme zmíněný hrad Kerak mezi cíle naší izraelsko-jordánské výpravy. Protože chceme vidět, jaká je tam situace - udělat si názor na zprávy, které čteme v novinách. Protože vždycky je lepší o věci vědět víc, než nám servíruje televize.

Za hraničním přechodem Eilat/Aqaba si půjčujeme auto, a vyrážíme do Petry - tu si nechám na samostatný článek. Poslední den výpravy, tj. den před odjezdem, nám zbývá právě na prohlídku Keraku, a koupání v Mrtvém moři. Kings Highway, která z Wadi Musa, Mojžíšova Údolí, města u Petry do Keraku vede, není z nejlepších. Silnice je klikatá, vede záplavou vesnic a městeček, a tak nám cesta trvá skoro tři hodiny. Ale jsme tady - už jen zaparkovat. Není to tak jednoduché, zahraničních turistů sem mnoho nejezdí, a když, tak málokdy autem. Nacházíme jedno placené parkoviště a vydáváme se, trochu oklikou, na hrad. Platíme poměrně rozumné vstupné, cca 70 Kč (vstupenka do Petry stojí pětadvacetkrát tolik), a vcházíme po padacím mostě do pevnosti. U vchodu nás překvapila hlídka s těžkými samopaly, která kontroluje vstupenky.

To, co nám přišlo trochu zvláštní, je poměrně běžným jevem. Policie se samopaly tvoří větší část osob pohybujících se po hradě, než turisté. Místní turisté - nás, jak říkal slovenský kolega, očkovaných středoevropanů, je tady poskrovnu. Přesněji čtyři. My čtyři. Žádného jiného turistu, kromě arabských, jsme nepotkali. Ale těch samopalníků... hrad si teď opravdu hlídají, nebo hlídají nás, aby se nám nestalo to, co kanadské turistce a třinácti místním, turistům i policistům, před měsícem.

Samotný křižácký hrad je zajímavý z několika důvodů. Jednak vůbec nevím, proč tady vzniknul, protože jestli měly křižácké hrady chránit trasu Evropa-Jeruzalém, tak je to jako kdyby Karlštejn chránil trasu Praha-Brno. Prostě je trochu mimo. Ale nějaký účel určitě měl, jen nejspíš ne ten klasický, o kterém se učí na hodinách dějepisu v případě jiných hradů - například jeho "jmenovce", syrského hradu Krak des Chevaliers. Jeho fotku si z učebnice pamatuji dodnes - když jsem ji poprvé viděl, věděl jsem, že se tam chci jednou podívat. Ale o tom zase jindy.

Několik křižáckých hradů už jsem navštívil, ale tenhle je jiný. Když jsem viděl, že se z něj mnoho nedochovalo, vtipkoval jsem, že musíme najít rytířský sál. Klasickou velkou síň, obvykle v nejreprezentativnější budově, kterou tady budeme hledat jenom těžko - z hradu zbylo pár obvodových zdí, a rozsáhlá sklepení. A přece - našli jsme tři opravdu velké, dlouhé podzemní prostory, které bychom označit za rytířský sál určitě mohli. A jednu trochu menší, přesto stále větší, než jsou rytířské sály na některých "našich" menších středověkých hradech.

Z hradu je rozhled na celé, poměrně kopcovité město, ale začínáme už mít pomalu hlad a jediná zrekonstruovaná část hradu, která vypadá, že by mohla obsahovat nějaké to restaurační zařízení, je zavřená. Vracíme se přes padací most do města a hledáme nějaký ten kebab nebo falafel. Nenašli jsme, přešli jsme, ale obchodník o kus dál po ulici, překvapený a potěšený, že vidí turisty, se zeptal, co hledáme. Po pravdě - něco k snědku. Okamžitě nás odvedl k místu, které vůbec nevypadalo jako prodejna. Prostě tam jeden místní dělá falafel pro zaměstnance okolních obchodů. A teď pro nás. Luxusní jídlo. Jeden z nejlepších falafelů v životě. U nás falafel moc nejím, ještě jsem nenarazil na žádný, který by za to stál. Utkvěl mi falafel syrské Latakíi, na předměstí Bejrůtu, a v Jeruzalémě. A teď čtvrtý, pod hradem Kerak v Jordánsku.

V Petře nám v čajovně nosil uhlíky do vodní dýmky klučina ze Sýrie. Dneska v Keraku jsme dostali dva falafely za cenu, kterou jsme jinde platili za jeden, a k tomu zadarmo pití. A celou dobu na nás koukala holčička z Egypta. Nemyslím si, že tam byli na dovolené - spíš je sem poslali rodiče k příbuzným, před nepokoji a válkou. Všude kolem nás jsou samí normální lidi. Po návratu do Aqaby sedíme v čajovně, kouříme vodní dýmku, a koukáme s místníma na Premier League. Nezdá se, že by se chtěli sebrat, a přijít ničit naše evropské hodnoty. Přinejhorším, vysedávání po hospodách, karty, lásku ke starým autům a kibicování u fotbalu máme společné.

Autor: Aleš Gill | úterý 24.1.2017 8:03 | karma článku: 13.73 | přečteno: 507x

Další články blogera

Aleš Gill

Washington DC na kolech

Je několik způsobů, jak prozkoumat památky hlavního města Spojených Států, ale nejlepší je to pěšky. A to chce čas. Je jen málo způsobů, jak vidět nejdůležitější památky za půl dne, a my jsme zvolili kolo. A zvolili jsme dobře.

10.10.2017 v 8:02 | Karma článku: 8.65 | Přečteno: 167 | Diskuse

Aleš Gill

Nigel Farage na Náměstí Míru

Už dlouho mě nikdo a nic nedonutilo podniknout cestu po nejdelším českém eskalátoru. Až včera. Pro jedny hrdina, pro druhé zrádce, Nigel Farage.

22.9.2017 v 8:02 | Karma článku: 13.62 | Přečteno: 1217 | Diskuse

Aleš Gill

Úplné zatmění Slunce na vlastní oči

Už si dokážu představit, co pro naše předky, před stovkami a tisíci lety, muselo zatmění Slunce znamenat. Strach, překvapení, kouzlo. Mezi zatměními může uplynout mnoho generací. A já rozhodně na sedmý říjen 2135 čekat nechci.

13.9.2017 v 8:08 | Karma článku: 9.02 | Přečteno: 232 | Diskuse

Aleš Gill

Můj Londýn

Je to už jedenáct let co jsem ho navštívil poprvé, a pak ještě mockrát. Londýn, metropoli evropského bankovnictví, největší město EU, pravděpodobně nejvíce kosmopolitní město EU. Nic z toho již nemusí za pár let platit...

30.8.2017 v 8:11 | Karma článku: 15.39 | Přečteno: 863 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Ervín Dostálek

La Manga: Cílem je léčivé bahno "Velkého rybníku" Jeleního ostrova španělského Středomoří

Brodíme se mělčinou slané vody mořského zálivu označenou bójemi na Jelení ostrov. Už kdysi staří Římané pod názvem Paulus a pak i Maurové, nazývající tuto oblast Al Buhayrat Al Qsarand, poznali přednosti zdejší přírody a teď i my.

21.10.2017 v 8:20 | Karma článku: 5.56 | Přečteno: 84 | Diskuse

Ervín Dostálek

Opravdu severská romance 10: V Bergenu průměrně prší 213 dní v roce, my ale měli slunečno

Světové firmy v nádherných domech z 18. st., v přístavu lodě z celého světa, plody moře kupované přímo od rybářů, 1 lanovka a 1 pozemní dráha na kopec nad městem, jež vzniklo jako "zelená louka mezi horami", bývalá metropole země.

20.10.2017 v 8:50 | Karma článku: 5.67 | Přečteno: 88 | Diskuse

Jan Vaverka

Baskicko – 3. díl: Cesta do Baskicka

Do Baskicka je to z České republiky zhruba 1800 km. To je dost daleko na to, aby cestování autem, autobusem nebo vlakem zabralo hodně času. Jak se tedy sem dostat, když většina přímých letů od nás léta do Madridu nebo Barcelony?

20.10.2017 v 8:20 | Karma článku: 5.80 | Přečteno: 98 | Diskuse

Michal Dokoupil

Jak v Kambodži utéct z civilizace

Pod jménem Kambodža si každý vybaví dvě věci, Angkor Wat a Rudé Khméry. Já ale při svých návštěvách postupně prozkoumávám i další části a zajímavosti této divoké země. Tentokrát jsme zamířili na pobřeží.

19.10.2017 v 14:30 | Karma článku: 10.00 | Přečteno: 314 | Diskuse

Jana Schlitzová

Zřícenina Lopata

Zřícenina Lopata, název trochu zvláštní, ale rozhodnutí udělat si tady procházku, byl báječný. Vystupujeme na skalní plošinu, kde se hrad nacházel. Ohýnek a voňavé buřtíky umocňují romantiku na Lopatě.

19.10.2017 v 11:46 | Karma článku: 13.29 | Přečteno: 404 | Diskuse
Počet článků 98 Celková karma 11.67 Průměrná čtenost 1301

Jsem rychlocestovatel. Kladu důraz na první dojmy. Ujel jsem 1700 kilometrů v Sýrii za necelé 3 dny a mám pocit, že jsem viděl vše podstatné. Jel jsem na otočku do Japonska - když říkám na otočku, myslím tím na oběd. Mám rád dopravu, dopravní prostředky, letiště, letadla, vlaky, lodě, a hlavně auta. Jsem jedním z prvních Čechů, který si půjčil auto (bez ozbrojeného doprovodu) v Iráku. Na týden jsem dal do zástavy pas bossovi místní maf..., prostě jakémusi kápovi na Jávě, jenom abych ji mohl projet autem. Mým dlouholetým snem byla Severní Korea, což se mi v roce 2015 splnilo. Ve zkratce: Mé okolí si občas myslí, že jsem blázen. V posledních letech mi učaroval volant. Účastnil jsem se rally Budapešť-Bamako, s projel všechny státy USA, a na otočku vyrazil na Nordkapp.

Cestuji pokud možno nalehko, a pokud možno co nejlevněji. Nevyhýbám se stanu (ale nerad ho tahám na zádech), pokud si to situace žádá, nepohrdnu (pokud najdu voucher na 90% slevu) ani pětihvězdičkovým hotelem.

Opuštěná místa, místa, kam se nejezdí, to je moje. Černobyl, KLDR, Afghánistán, Mali...

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

Oblíbené články

více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.