Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Dukla: Známá neznámá

14. 09. 2016 8:17:00
Dukla Praha, HC Dukla Jihlava, VK Dukla Liberec, kino Dukla, sídliště Dukla, hotel Dukla... Dukel jako selfíček na Karlově mostě. Ale o Dukelském průsmyku slyšela většina z nás naposledy na hodině dějepisu.

Dukelský průsmyk je místo, kudy vstoupila Rudá armáda na naše území, přesněji tedy na území Slovenského Štátu, při osvobozovacích operacích v září až listopadu 1944, tedy na sklonku 2. světové války.

Víc už ví málokdo. Asi bychom správně lokalizovali, že se nachází někde na Slovensku. Někde na východě. Pro dnešní generaci je to místo někde daleko, v zahraničí, stejně jako třeba Kursk nebo Stalingrad, další známé operace na východní frontě 2. světové války. A ač je tam z doby minulé rozsáhlá infrastruktura, nejezdí tam... nikdo. Potkali jsme jenom jednu skupinku turistů - rodinu z Varny v obouchaném Citroenu na cestě z dovolené ve Finsku. Radil jsem jim, jak projet Slovenskem do Maďarska bez dálniční známky...

Ze Slovenska se, možná, občas třeba vydá skupinka školáků v rámci rozšířené výuky dějepisu autobusem na sever, do Svidníku, a dál, do "kopců", ale jinak není Dukelský průsmyk na žebříčku turistických míst Slovenska nějak vysoko. On vlastně ani vysoko není. Nepředstavujme si ale "průsmyk" jako nějaké vysokohorské sedlo. Samotný nejvyšší bod průsmyku lehce překračuje pět set metrů nad mořem, zatímco vrcholky okolních hor nedosahují ani šesti set.

Ale i tak je to druhé nejvýchodnější místo, kudy lze snadno a rychle překročit hranice do Polska, a dojet tak třeba do Dukly, města, podle kterého se průsmyk jmenuje. Zajímalo by mě, zda už někdy někoho napadlo pojmenovat místní fotbalový klub "FC Dukla Dukla".

Ale to jsem odbočil. Právě proto, že tam (téměř) nikdo nejezdí, jeli jsme se tam podívat. Ranní vstávání, zastávka na snídani v Žilině, do Prešova po dálnici a v devět jsme ve Svidníku, kde je trocha té bojové techniky, památník se dvěma tanky na betonových podstavcích u odbočky do Údolí Smrti, kde můžete po krajině najít rozesety další ukázky bojové techniky, překvapivě v poměrně udržovaném stavu.

Jedeme tam poněkud nepřipravení - uvidíme, co v Dukelském průsmyku najdeme. Po návratu z Údolí Smrti vyjíždíme až téměř nahoru k hranici. Klasický kamiónový přechod, hlavní cesta z Košic a Prešova do Řešova, a kousek před ním je památník a vojenský hřbitov. Obojí v nečekaně dobrém stavu, nicméně přilehlé parkoviště zabraly odstavené kamióny.

Lesem po chodníku, který udržovali naposled místní pionýři, se dostáváme k rozhledně, která se tyčí v lese nad areálem. Není to úplně dobrý nápad, je to celkem krpál a je jednodušší vzít auto a dojet k ní lehkým obloukem po slovensko-polské hraniční čáře.

Platíme vstupné a průvodkyně a obsluha výtahu v jedné osobě nás dostane na horní zasklenou vyhlídkovou terasu, kde nám ukáže, co je zajímavého po okolí a kam stojí za to se vydat. Pak si ještě fotíme okolní kopce z nižší terasy, která je otevřená a sklo nám tak nebrání ve výhledu. U paty rozhledny je malé muzeum a obojí, až na přidané anglické popisky, působí dojmem přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. Příliš se tady za posledních dvacet let neinvestovalo.

Vstup za euro potěší, parkoviště u rozhledny zdarma, dole mezi kamióny za euro. Raději jeďte nahoru a ke hřbitovu si udělejte procházku odsud - je to příjemnější.

Pokračujeme podle rad průvodkyně po staré cestě, v dost špatném stavu, směrem zpět ke Svidníku, kde jsou další ukázky vojenské techniky a mimo jiné i ruského bombardéru. V místě, kde je stará cesta nejblíže moderní silnici, je štěrkový sjezd a podjezd, zkratka do vesničky Vyšný Komárník, která sice byla první osvobozenou vsí na území budoucího Československa, nicméně taky při bojích celkově zničena.

Tam najdeme i zemljanky-sruby, ve kterých sídlilo velení 1. československého armádního sboru, tzv. "Svobodovy armády". Srubů je osmnáct, ale většina z nich je tak malá, že se tam vejdou dva lidi a není tam dost místa ani na pohodlné vyspání. Skutečně polní podmínky.

My pokračujeme průsmykem na sever, do Dukly, Řešova a Lublinu. A vy, až se někde řekne "Dukla", budete vědět, že je nejenom mezi mrakodrapy Oty Pavla, ale i mezi zelenými kopci na Slovensko-Polském pomezí. A třeba si tam zajeďte, je to místo, kde se psala historie.

Autor: Aleš Gill | středa 14.9.2016 8:17 | karma článku: 23.37 | přečteno: 1025x

Další články blogera

Aleš Gill

Washington DC na kolech

Je několik způsobů, jak prozkoumat památky hlavního města Spojených Států, ale nejlepší je to pěšky. A to chce čas. Je jen málo způsobů, jak vidět nejdůležitější památky za půl dne, a my jsme zvolili kolo. A zvolili jsme dobře.

10.10.2017 v 8:02 | Karma článku: 8.65 | Přečteno: 167 | Diskuse

Aleš Gill

Nigel Farage na Náměstí Míru

Už dlouho mě nikdo a nic nedonutilo podniknout cestu po nejdelším českém eskalátoru. Až včera. Pro jedny hrdina, pro druhé zrádce, Nigel Farage.

22.9.2017 v 8:02 | Karma článku: 13.62 | Přečteno: 1217 | Diskuse

Aleš Gill

Úplné zatmění Slunce na vlastní oči

Už si dokážu představit, co pro naše předky, před stovkami a tisíci lety, muselo zatmění Slunce znamenat. Strach, překvapení, kouzlo. Mezi zatměními může uplynout mnoho generací. A já rozhodně na sedmý říjen 2135 čekat nechci.

13.9.2017 v 8:08 | Karma článku: 9.02 | Přečteno: 232 | Diskuse

Aleš Gill

Můj Londýn

Je to už jedenáct let co jsem ho navštívil poprvé, a pak ještě mockrát. Londýn, metropoli evropského bankovnictví, největší město EU, pravděpodobně nejvíce kosmopolitní město EU. Nic z toho již nemusí za pár let platit...

30.8.2017 v 8:11 | Karma článku: 15.39 | Přečteno: 863 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Ervín Dostálek

La Manga: Cílem je léčivé bahno "Velkého rybníku" Jeleního ostrova španělského Středomoří

Brodíme se mělčinou slané vody mořského zálivu označenou bójemi na Jelení ostrov. Už kdysi staří Římané pod názvem Paulus a pak i Maurové, nazývající tuto oblast Al Buhayrat Al Qsarand, poznali přednosti zdejší přírody a teď i my.

21.10.2017 v 8:20 | Karma článku: 5.56 | Přečteno: 84 | Diskuse

Ervín Dostálek

Opravdu severská romance 10: V Bergenu průměrně prší 213 dní v roce, my ale měli slunečno

Světové firmy v nádherných domech z 18. st., v přístavu lodě z celého světa, plody moře kupované přímo od rybářů, 1 lanovka a 1 pozemní dráha na kopec nad městem, jež vzniklo jako "zelená louka mezi horami", bývalá metropole země.

20.10.2017 v 8:50 | Karma článku: 5.67 | Přečteno: 88 | Diskuse

Jan Vaverka

Baskicko – 3. díl: Cesta do Baskicka

Do Baskicka je to z České republiky zhruba 1800 km. To je dost daleko na to, aby cestování autem, autobusem nebo vlakem zabralo hodně času. Jak se tedy sem dostat, když většina přímých letů od nás léta do Madridu nebo Barcelony?

20.10.2017 v 8:20 | Karma článku: 5.80 | Přečteno: 98 | Diskuse

Michal Dokoupil

Jak v Kambodži utéct z civilizace

Pod jménem Kambodža si každý vybaví dvě věci, Angkor Wat a Rudé Khméry. Já ale při svých návštěvách postupně prozkoumávám i další části a zajímavosti této divoké země. Tentokrát jsme zamířili na pobřeží.

19.10.2017 v 14:30 | Karma článku: 10.00 | Přečteno: 314 | Diskuse

Jana Schlitzová

Zřícenina Lopata

Zřícenina Lopata, název trochu zvláštní, ale rozhodnutí udělat si tady procházku, byl báječný. Vystupujeme na skalní plošinu, kde se hrad nacházel. Ohýnek a voňavé buřtíky umocňují romantiku na Lopatě.

19.10.2017 v 11:46 | Karma článku: 13.29 | Přečteno: 404 | Diskuse
Počet článků 98 Celková karma 11.67 Průměrná čtenost 1301

Jsem rychlocestovatel. Kladu důraz na první dojmy. Ujel jsem 1700 kilometrů v Sýrii za necelé 3 dny a mám pocit, že jsem viděl vše podstatné. Jel jsem na otočku do Japonska - když říkám na otočku, myslím tím na oběd. Mám rád dopravu, dopravní prostředky, letiště, letadla, vlaky, lodě, a hlavně auta. Jsem jedním z prvních Čechů, který si půjčil auto (bez ozbrojeného doprovodu) v Iráku. Na týden jsem dal do zástavy pas bossovi místní maf..., prostě jakémusi kápovi na Jávě, jenom abych ji mohl projet autem. Mým dlouholetým snem byla Severní Korea, což se mi v roce 2015 splnilo. Ve zkratce: Mé okolí si občas myslí, že jsem blázen. V posledních letech mi učaroval volant. Účastnil jsem se rally Budapešť-Bamako, s projel všechny státy USA, a na otočku vyrazil na Nordkapp.

Cestuji pokud možno nalehko, a pokud možno co nejlevněji. Nevyhýbám se stanu (ale nerad ho tahám na zádech), pokud si to situace žádá, nepohrdnu (pokud najdu voucher na 90% slevu) ani pětihvězdičkovým hotelem.

Opuštěná místa, místa, kam se nejezdí, to je moje. Černobyl, KLDR, Afghánistán, Mali...

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

Oblíbené články

více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.