Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Nelegálním imigrantem v Dubaji

1. 09. 2016 8:04:00
Je pátek třináctého, ale na pověry nikdo nevěříme. Navíc asi minutu před tím, než jsme se k přepážce dostali, si imigrační úředníci posouvají datumovku na sobotu čtrnáctého. Stejně se musí něco po...

Dvacetihodinový přestup v Dubaji bude snadný, na imigrační, a na průzkum města. Naše bágly letí rovnou do Afriky, o nic se nemusíme starat. Datumovka je seřízená na sobotu a imigrační úředník bere do ruky můj pas.

Letěli jsme tudy před pár měsíci do Číny. Tam i zpět jsme se zastavovali ve městě, máme nějaká ta vstupní a výstupní razítka. Já, a další dva, máme stejný pas jako tehdy, čtvrtý účastník výpravy má jiný. Procházíme imigračním, ... no vlastně prochází jenom náš čtvrtý účastník. My ostatní jsme posláni do jakéhosi kanclu, kde cosi řeší, my u toho nejsme, tak nevíme co. Pak nám dávají pasy, razítko, všechno OK. Neřešili jsme to sami, takových výtržníků, kteří neví, proč čekají, je tady více. Ale nic zásadního, za chvilku jsme v půjčovně.

Cesta mezi duny okouknout hranici se Saúdskou Arábií, pak do Abú Dhabí, a po dvacetihodinové pauze auto předáváme zpět v půjčovně s nájezdem asi 900 km a míříme kolem známých přepážek, kde nás minule drátovala Ruska od Emirates kvůli 72hodinovému vízu do Číny, na imigrační, a na večeři do restaurace - Emirates nám dal voucher, když máme ten dlouhý přestup. Takhle to mělo vypadat, jenže nevypadalo.

Nejdříve jdeme na imigrační. A tam všechno teprve začíná...

Všichni prošli v pohodě, jenom já ne. Musíte támhle, do office čtyři. OK. V office čtyři týpek kouká na pas, do počítače, na pas, do počítače, pak mi vysvětluje, kam musím jít. Nějaká pohraniční imigrační office cosi s dlouhým název customer care something. OK. Pro jistotu mi arabsky napsal, kam mám jít. Fajn, vyrážím, je to přes půl letiště, dvakrát se doptávám na cestu, ale nikdy nenarazím na nikoho (letištní zřízenec s logem letiště, a seniorní zaměstnankyně Emirates), kdo by uměl arabsky psaný lístek přečíst. Fajn místo. Ale nakonec nacházím.

Vypadá to tu jako na poště, čekací zóna cca pro 30 lidí, asi 10 přepážek. Nevím, co je špatně, ale eliminační metodou z vyvolávacího automatu vybírám nic neříkající "Investigation". Na řadě jsem asi za 2 minuty, rychlovka. Úředník zase studuje můj pas, počítač, pas, a pak suše prohlásí, že jsem překročil délku Schengenského víza. Snažil jsem se vysvětlit, že to není možné, ale on, celkem v klidu, mě poslal na druhou stranu místnosti ke kopírce, že si mám udělat kopii pasu a letenky. Pořád nevím proč, zaplatil jsem dva dirhamy (naštěstí jsem měl po kapsách nějaké drobné, asi tři padesát) za kopie, donesl jsem je zpět, a už mi dává nějaký formulář, že musím zaplatit 220 dirhamů nějaký poplatek za něco, 170 dirhamů za nějaký poplatek za něco, a pak něco zamumlal, co jsem mu nerozuměl. No nazdar, nic platit nechci, ale když nebude zbytí, tak těch necelých 400 dirhamů, řekněme necelé 3000 Kč, zaplatím, jenom aby mi neuletělo letadlo.

Tak mu říkám, že nechci nic platit, že jsem nic neudělal, že mu všechno vysvětlím a že žádných 400 dirhamů platit nebudu. Vysvětluje mi, že došlo k nedorozumění (to si teda piš, že došlo!), že je to cca 4000 dirhamů. To, co jsem prve nerozuměl, bylo 3700 dirhamů, stovka za každý den překročení platnosti víza. Nenechal se přerušovat a asi pět minut mi vysvětloval, co jsem udělal, kdy jsem přiletěl, jak dlouho jsem tam byl, přesně na dny. Nechal jsem ho mluvit, viděl jsem, že nemá cenu ho přerušovat. Jsem prostě nelegální imigrant.

Skončil, a teď začal můj monolog. Jak jsem mohl být v Emirátech 127 dní na 90denní vízum, když jsem dneska přiletěl, a ukazuju letenku a razítko. Tady v pase jasně vidíte, příjezd posledního srpna, odjezd začátkem září, přílet v půlce září, odlet za dva dny, přílet dneska (zatrolená sobota 14.). Celkem jsem tady nebyl ani 14 dní, tak jakých 127? Co je to za nesmysl? Je to v systému! Jak v systému? Protože někdo něco špatně zanesl do systému, tak já nebudu platit 4000 dirhamů. Zvažuju, jestli mám chtít zpět dva dirhamy od kopírky, ale házím to za hlavu. Nevím, jestli to chápe, nebo se mě brzy chopí pochopové, ale radí se (arabsky) s týpkem od vedlejší přepážky a pak někam (arabsky) volá. Začínají se mi z kruhů nad jejich hlavami dělat kruhy před očima. Mám chuť někomu ten dekorativní popruh na velbloudy šarmantně sejmout z hlavy a použít na protisedícího Araba jako karabáč, ale snažím se uklidnit tím, že do odletu pořád zbývají dvě hodiny.

Pochopové nepřišli, vysvětlení taky ne. Mám jít zpět do office čtyři. Fajn, aspoň vím, kde to je. Na druhé straně letiště. Letištní pohůnci se mě sice snaží směrovat na imigrační přepážky, ale když nasadím maximálně neúprosný výraz a cedím přes zuby "Office four", tak jen uhýbají z cesty. Snažím se uklidnit, ale není to jednoduché. Buď zaplatím třicet tisíc za něco, co jsem neudělal, nebo taky nikam nepoletím. Takové jsou momentálně scénáře. Než se mi podaří vysvětlit někomu kompetentnímu situaci, bude moje letadlo nad Mogadišem.

V Office čtyři je ten samý úředník, co předtím, a nějaký evropsky oblečený týpek, asi Íránec, ze kterého se vyklubal ajťák. Řeší, co se mnou. Vidí to stejně, jako ten pablb dole, ale naslouchá. Vysvětluju, že jsem odletěl v září. Mám v pase razítka, že jsem byl v prosinci v Argentině a Brazílii, tak jsem asi nemohl být v Emirátech. Přiletěl jsem dneska, tady mám razítko, letenku. Tady mám letenku do Joburgu, a na ní tag od báglu, který jsem včera odbavil na letišti v Praze. Chápe to. Ví, že se někde stala chyba, ale neví kde. Ajťák taky neví. Ptám se po záchodech, z celého toho vysvětlování jsem vysušen, chtějí třicet litrů a nedají ani deci. Vody. Když se vrátím, úředník je pryč, je tam jenom ajťák. Kecáme o práci, o Emirátech, celkem příjemný týpek. Říká, že to bude v pohodě. Vrací se úředník. Taky říká, že to bude v pohodě, že to všechno v systému vidí, jak říkám, jenom to prostě nekoresponduje s tím, že jsem dostal na konci srpna vízum a to mi vypršelo a já jsem tady. Ukazuje se, že týpek ráno, který řešil mě a ostatní mimo přepážku, to dělal proto, že jsme přijeli s propadlým vízem. Alešovi vystavil nové (samozřejmě nějaké jejich virtuální, neviditelné v pasu), Martinovi taky, a mě ne. Jenom mi dal razítko. Blbec. Teď se ajťák snaží to v systému napravit. Jestli se mu to podařilo, uvidím zas někdy příště.

Snad je všechno OK, dostávám razítko, jdu na normální přepážku, ukazuju razítko a říkám, že jsem přišel z Office four, takže mě nechává projít. Jdu hledat jídlo, mám něco přes hodinu do odletu. Neumět anglicky, tak tam sedím dodnes.

Autor: Aleš Gill | čtvrtek 1.9.2016 8:04 | karma článku: 28.29 | přečteno: 1716x

Další články blogera

Aleš Gill

Washington DC na kolech

Je několik způsobů, jak prozkoumat památky hlavního města Spojených Států, ale nejlepší je to pěšky. A to chce čas. Je jen málo způsobů, jak vidět nejdůležitější památky za půl dne, a my jsme zvolili kolo. A zvolili jsme dobře.

10.10.2017 v 8:02 | Karma článku: 8.65 | Přečteno: 167 | Diskuse

Aleš Gill

Nigel Farage na Náměstí Míru

Už dlouho mě nikdo a nic nedonutilo podniknout cestu po nejdelším českém eskalátoru. Až včera. Pro jedny hrdina, pro druhé zrádce, Nigel Farage.

22.9.2017 v 8:02 | Karma článku: 13.62 | Přečteno: 1217 | Diskuse

Aleš Gill

Úplné zatmění Slunce na vlastní oči

Už si dokážu představit, co pro naše předky, před stovkami a tisíci lety, muselo zatmění Slunce znamenat. Strach, překvapení, kouzlo. Mezi zatměními může uplynout mnoho generací. A já rozhodně na sedmý říjen 2135 čekat nechci.

13.9.2017 v 8:08 | Karma článku: 9.02 | Přečteno: 232 | Diskuse

Aleš Gill

Můj Londýn

Je to už jedenáct let co jsem ho navštívil poprvé, a pak ještě mockrát. Londýn, metropoli evropského bankovnictví, největší město EU, pravděpodobně nejvíce kosmopolitní město EU. Nic z toho již nemusí za pár let platit...

30.8.2017 v 8:11 | Karma článku: 15.39 | Přečteno: 863 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Ervín Dostálek

La Manga: Cílem je léčivé bahno "Velkého rybníku" Jeleního ostrova španělského Středomoří

Brodíme se mělčinou slané vody mořského zálivu označenou bójemi na Jelení ostrov. Už kdysi staří Římané pod názvem Paulus a pak i Maurové, nazývající tuto oblast Al Buhayrat Al Qsarand, poznali přednosti zdejší přírody a teď i my.

21.10.2017 v 8:20 | Karma článku: 5.56 | Přečteno: 84 | Diskuse

Ervín Dostálek

Opravdu severská romance 10: V Bergenu průměrně prší 213 dní v roce, my ale měli slunečno

Světové firmy v nádherných domech z 18. st., v přístavu lodě z celého světa, plody moře kupované přímo od rybářů, 1 lanovka a 1 pozemní dráha na kopec nad městem, jež vzniklo jako "zelená louka mezi horami", bývalá metropole země.

20.10.2017 v 8:50 | Karma článku: 5.67 | Přečteno: 88 | Diskuse

Jan Vaverka

Baskicko – 3. díl: Cesta do Baskicka

Do Baskicka je to z České republiky zhruba 1800 km. To je dost daleko na to, aby cestování autem, autobusem nebo vlakem zabralo hodně času. Jak se tedy sem dostat, když většina přímých letů od nás léta do Madridu nebo Barcelony?

20.10.2017 v 8:20 | Karma článku: 5.80 | Přečteno: 98 | Diskuse

Michal Dokoupil

Jak v Kambodži utéct z civilizace

Pod jménem Kambodža si každý vybaví dvě věci, Angkor Wat a Rudé Khméry. Já ale při svých návštěvách postupně prozkoumávám i další části a zajímavosti této divoké země. Tentokrát jsme zamířili na pobřeží.

19.10.2017 v 14:30 | Karma článku: 10.00 | Přečteno: 314 | Diskuse

Jana Schlitzová

Zřícenina Lopata

Zřícenina Lopata, název trochu zvláštní, ale rozhodnutí udělat si tady procházku, byl báječný. Vystupujeme na skalní plošinu, kde se hrad nacházel. Ohýnek a voňavé buřtíky umocňují romantiku na Lopatě.

19.10.2017 v 11:46 | Karma článku: 13.29 | Přečteno: 404 | Diskuse
Počet článků 98 Celková karma 11.67 Průměrná čtenost 1301

Jsem rychlocestovatel. Kladu důraz na první dojmy. Ujel jsem 1700 kilometrů v Sýrii za necelé 3 dny a mám pocit, že jsem viděl vše podstatné. Jel jsem na otočku do Japonska - když říkám na otočku, myslím tím na oběd. Mám rád dopravu, dopravní prostředky, letiště, letadla, vlaky, lodě, a hlavně auta. Jsem jedním z prvních Čechů, který si půjčil auto (bez ozbrojeného doprovodu) v Iráku. Na týden jsem dal do zástavy pas bossovi místní maf..., prostě jakémusi kápovi na Jávě, jenom abych ji mohl projet autem. Mým dlouholetým snem byla Severní Korea, což se mi v roce 2015 splnilo. Ve zkratce: Mé okolí si občas myslí, že jsem blázen. V posledních letech mi učaroval volant. Účastnil jsem se rally Budapešť-Bamako, s projel všechny státy USA, a na otočku vyrazil na Nordkapp.

Cestuji pokud možno nalehko, a pokud možno co nejlevněji. Nevyhýbám se stanu (ale nerad ho tahám na zádech), pokud si to situace žádá, nepohrdnu (pokud najdu voucher na 90% slevu) ani pětihvězdičkovým hotelem.

Opuštěná místa, místa, kam se nejezdí, to je moje. Černobyl, KLDR, Afghánistán, Mali...

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

Oblíbené články

více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.