Fakta a mýty o Transsibiřské magistrále

23. 12. 2013 12:00:00
"Mezi řidiči je rozšířeno mnoho polopravd, omylů a mýtů o řízení..." Takhle nějak začínají varovná videa BESIPu. Jak jsem zjistil po návratu z Ruska, mýtů a polopravd je rozšířeno nemálo i o Transsibiřské magistrále. I já jsem měl o železnici z Moskvy do Vladivostoku poměrně zkreslené představy, a to i přes fakt, že jsem se po ní chtěl vydat už skoro deset let. Letos se mi sen splnil. Protože nejsem šotouš ani vlakofil, pokusím se předat nashromážděné poznatky bez technických detailů.
Soumrak nad Transsibiřskou magistrálouSoumrak nad Transsibiřskou magistrálouAleš Gill

1. Délka

Tam jsme si nejjistější v kramflecích - magistrála měří 9288 kilometrů, alespoň podle památníku jejího konce, který stojí na vladivostockém nádraží. Obecně rozšířená délka 9000, případně 10000 kilometrů je tedy poměrně přesná. Jinak už je to s cestovní dobou. Poměrně často jsem slyšel, že vlak tuto vzdálenost urazí za dva týdny. Tak tomu možná bylo před sto lety, dnešní vcelku moderní lokomotivy překonají vzdálenost sedmi časových pásem za přibližně týden.

Když už jsme se pustili do měření, napadá mě ještě jeden železniční mýtus. Všeobecně známý je fakt, že v Rusku (a obecně státech bývalého SSSR) mají koleje široký rozchod. Obvykle si myslíme, že je o dost širší než u nás, a to není tak úplně pravda. Při pohledu z nástupiště si rozdílu nejspíše neškoleným okem ani nevšimnete - rozdíl v rozchodu je jenom 8,5 centimetru!

2. Trasa

Orientační mapka. Zdroj: WikipediaZačátek magistrály je v Moskvě, konec ve Vladivostoku. V tomhle příliš nikdo netápe. Nejedná se ale o jednolitý pruh kolejí, samozřejmě z ní existují odbočky, alternativní trasy - zejména v Evropské části Ruska si vlak může "vybrat" z několika různých tras a v jednom z Uralských měst se napojit na hlavní trať. Dokonce ani v Moskvě není nutné odjíždět z Jaroslavského nádraží (kde je označený nultý kilometr), na Magistrálu se můžete vydat i z nádraží Kazaňského.

Cíl = Vladivostok, to je poměrně jasné. Nicméně v podstatě celá trasa "Východ-Západ" vede paralelně po dvou různých železnicích, samozřejmě, jedna z nich je ta "správná", na mapce označená červeně, ta, která měří přesně 9288 kilometrů - a ani to není tak jisté, trať se několikrát modernizovala, zkracovaly se oblouky, stavěly tunely, a nemyslím, že se vždy znovu přeměřovala.

Často jsem slyšel, že je Transsibiřská magistrála zaměňována za Bajkalsko-Amurskou magistrálou. Ta je právně ale jednou z odboček, a vede na rozdíl od "Transsibu" po severním břehu Bajkalu a dále na východ do Komsomolska. Existuje samozřejmě několik tratí, které obě železnice spojují.

Nádraží v ChasanuPo Transsibiřské magistrále se můžeme vydat nejenom Ruskem k Tichému oceánu, ale existují i tři významné odbočky na jih - 5655 kilometrů od Moskvy se odpojuje Transmongolská magistrála přes Ulanbátar do Pekingu, o necelých 700 kilometrů dál je odbočka do Pekingu přes Harbin, která se vyhýbá mongolskému území a nejsou tak při cestě do Číny potřeba mongolská víza. Hodinu jízdy před Vladivostokem, v Usurijsku, se pak trať znovu větví. "Doleva" dojedeme do Vladivostoku, "doprava" do Pchjongjangu. Logicky na severokorejské odbočce velký provoz není, jezdí tudy snad dvakrát týdně vlak z Moskvy, možná nějaké zboží nebo humanitární pomoc, jezdíval tudy Kim Čong Il. Dnes je jednokolejná trať spíše opuštěná, poslední ruské nádraží v Chasanu vypadá opuštěně, až postapokalypticky.

3. Vlaky

Na konci světaSlyšel jsem mýtus, že po trase jezdí luxusní vlaky. Zaslechl jsem v souvislosti s Ruskem spojení "Orient Expres". Realita je tomu hodně vzdálená. Ruské železnice na trať nasazují nejmodernější vozy a lokomotivy, většina vlaků je ale postarší. Přesto, že jsou vlaky poměrně pohodlné, nelze je rozhodně označit za luxusní.


Vlajkovou lodí je vlak "Rossia". Ten jezdí jako jediný (nebo skoro jediný) celou trasu Moskva-Vladivostok. Obecně rozšířená je představa, že takovou trasu jezdí všechny vlaky. Tak tomu samozřejmě není. Podobně, jako u nás na trati Praha-Košice jezdi i rychlíky Praha-Ostrava, Praha-Žilina, Přerov-Žilina a množství osobáků, úplně stejná situace, byť v jiném měřítku, je i na Transsibiřské magistrále. Většinou úseků projíždí minimálně deset vlaků denně v každém směru, takže to rozhodně není událost, kvůli které se na nástupišti sejde celá mávající vesnice. Průměrný dálkový vlak dle našich pozorování příjezdových a odjezdových tabulí na nádražích jede asi 3-4 dny. Samozřejmě ale existují i příměstské vlaky, tzv. električky, které jezdí v nejbližším okolí velkých měst. Navíc kromě osobáků jezdí po trati neskutečné množství vlaků nákladních.

Systém tříd vagónů je poněkud složitější, lze ho ale zjednodušit na tři třídy. První, kupé pro dva, dle úrovně vlaku často s vlastním WC. Druhá, kupé pro čtyři, buďto se službami (bačkory, noviny, oběd...) nebo bez. No a třetí, tzv. plackarta, je v podstatě jedna velká noclehárna, 56 postelí v jednom vagónu, rozdělených do průchozích oddělení po šesti - dvě po směru jízdy, čtyři přes uličku kolmo ke směru jízdy. Vagónů třetí třídy je nejvíce, jedou s námi muži, ženy, rodiny s dětmi, dělníci, podnikatelé, obchodní cestující, výjimečně turisti. Všechny třídy jsou "spací", přes den sedíte na posteli.

4. Jízdenky

Nákladní vlakyExistují mylné představy, že jízdné je levné. Existují ještě mylnější, že levněji je možné lístky koupit na venkově, hlavně kdekoliv mimo Moskvu. Poměrně běžný je názor, že koupit jízdenky je byrokratický porod na Moskevském nádraží.

Opak všeho je pravdou. Jízdenky je možné koupit přes web Ruských Železnic online, zaplatit českou platební kartou, a to celé v angličtině (pokud vám nevyhovuje ruština). Jízdenku vytisknutou v pohodlí domova je pak ještě nutné vyměnit za opravdovou jízdenku na některém ruském nádraží - v pokladně nebo v automatu. Žádný problém. Cena jízdenek není rozhodně nejnižší. Cena za každý úsek je jasně daná, liší se podle období v rozmezí cca 80-120% základní ceny (vyšší ceny kolem Vánoc atp.). Troufnu si tvrdit, že nejlevnější lístek v okurkové sezóně ve třetí třídě začíná na 5000 Kč. V druhé třídě v největší sezóně můžeme zaplatit i více než trojnásobek. Nákup lístků je poměrně snadný i na nádraží, na delší trasy se to ale nedoporučuje - vlaky bývají často vyprodány několik dní i týdnů dopředu.

Populární, a tak trochu romantická představa je, že si koupíte v Moskvě jízdenku do Vladivostoku, a můžete kdykoliv vystoupit, prohlédnout si město, nastoupit na další vlak, jet pár hodin, znovu si udělat přestávku... Bohužel, takhle to nefunguje. Všechny vlaky (kromě električek) jsou striktně místenkové. Z vlaku můžete vystoupit, občas se ve stanici stojí i půl hodiny, a prohlédnout si okolí nádraží třeba v Novosibirsku nebo Omsku. Pokud se ale nestihnete vrátit, vlak na vás čekat nebude, dalším jet nemůžete... a máte problém. My jsme tak nakoupili jízdenky Moskva - Jekatěrinburg, Jekatěrinburg - Irkutsk, Irkutsk - Ulan-Ude a Ulan-Ude - Vladivostok. Se zastávkami jsme tak na cestě prožili 14 dní, z toho 7 dní a 7 nocí ve vlaku.

5. Krajina

Jezero BajkalPoměrně romantická je představa Sibiře - krajiny za oknem. Tady přijde trochu zklamání. Znáte lesy kolem německých dálnic? Tak podobně "malebné" jsou i tisíce sibiřských kilometrů. "Hranice mezi Evropou a Asií prochází pohořím Ural..." Tuhle větu určitě znáte z hodin zeměpisu. Vytváří v nás představu, že Ural je něco jako Alpy. Nutno dodat, že představu velmi mylnou. Představte sí spíš Beskydy nebo Šumavu, navíc vlaky projíždějí jeho nejnižšími partiemi. Ale alespoň nějaká panoramata. Dál, až k Bajkalu, který představuje asi nejlepší scenérii po cestě, jenom lesy a břízy. Za Bajkalem začíná Burjatsko - uvidíte pás hor, vyprahlou mongolskou pustinu... a pak zase dva dny pokračujete lesem bříz. Sem tam potok, řeka, vesnice, město, tunel, most. Měl jsem možnost projíždět vlakem třeba Indií a Čínou, a musím po pravdě uznat, že Rusko scenérií za oknem pokulhává.

6. Jídlo

Čekali jsme, že se ve vlaku najíme v jídelním voze. Čekali jsme, že levně nakoupíme v obchůdcích na delších zastávkách, případně od místních přímo na nástupištích. Čekali jsme, ale moc jsme se nedočkali. Pivo v jídelním voze za 150 Kč. Jídlo za 400. Malé porce. Plechovka piva od domorodců za 60 Kč. Tatáž v obchodě za polovic. Ovoce a zelenina se neprodává vůbec (byl říjen), nebo hodně drahé.

V jídelním vozeČekali jsme Rusy vařící všechno možné a nemožné. Směsici vůní a chutí. Realita je ale úplně jiná - instantní nudle, instantní polévky, instantní káva. Vše doplněné vodou ze samovaru, který je nezbytnou součástí každého ruského vagónu. Trochu zklamání, nedalo se nic dělat, než se podřídit - nakoupit nudle, polévky, omáčky, kávu 3v1.

V odstavci o jídle nemůžu opomenout alkohol, už proto, že stereotyp ruského cestujícího je stále spíše nemotorný opilec Jelcin, než chrabrý rozvědčík Putin. Ve vlaku bychom tedy logicky čekali alkoholové výpary. Levná vodka na každém nástupišti. Zase špatně, opilého člověka ve vlaku jsme viděli jednou, dvakrát. Ve městech více, ale pořád bychom se jako Češi mohli chytit za nos. Ani pivo ve vlaku moc nefrčelo, pili jsme ho akorát my, a slivovici "na dezinfekci" po ránu z vlastních zásob jsme pokradmu usrkávali, když se nikdo nedíval, abychom nebudili pohoršení. Kdo by to byl řekl?

Cesta po kolejích na dálný východ není pro každého. Koho obtěžují dvě hodiny z Prahy do Olomouce, má problém s jazykovou bariérou (na jejíž překonání je ve vlaku času dost), a slibuje si od Sibiře sedmidenní průjezd Alpami, bude asi zklamán. Na druhou stranu je to výborná možnost poznat Rusy. Jiné Rusy, než znáte z Karlových Varů. Jiné Rusy, než znáte z egyptských a tureckých pláží. Normální Rusy, kteří nespí na polštáři vycpaném stodolarovkama a musí se otáčet, aby zabezpečili rodinu. Rusy, kteří často dojíždějí za prací několik dní.

A hlavně tam nejezděte, pokud nemáte rádi břízy!

Nádraží v Novosibirsku

Autor: Aleš Gill | pondělí 23.12.2013 12:00 | karma článku: 34.23 | přečteno: 5436x

Další články blogera

Aleš Gill

Střípky z KLDR - Díl 13. - Severokorejský Hong-Kong

Před odjezdem z KLDR se na tři dny zastavíme ve "Speciální ekonomické zóně Rason". Dva na sobě nezávislí průvodci označili Rason za Hong-Kong Severní Koreje. Nevíme, co máme čekat. Jak se ukázalo, nic nemůže být dále od pravdy.

14.11.2018 v 11:02 | Karma článku: 19.12 | Přečteno: 639 | Diskuse

Aleš Gill

Na letišti dvě hodiny předem? Zbytečné?

Asi to znáte. Letecké společnosti a letiště vás vybízejí, abyste tam byli 2 hodiny předem, u dlouhých letů třeba i tři. A pak hodinu zbytečně čekáte. Jednou za čas se ale všichni spiknou proti vám, a čas zatraceně rychle běží...

1.11.2018 v 9:01 | Karma článku: 19.82 | Přečteno: 1220 | Diskuse

Aleš Gill

Střípky z KLDR - Díl 12. - Brána jazyků otevřená

Jedním z nejlepších zážitků - a teď to opravdu nemyslím ironicky - druhé cesty do Severní Koreje byla návštěva jazykové školy v provinčním městě na východě. Narušili jsme hodinu angličtiny a mohli si popovídat s reálnými studenty.

23.10.2018 v 9:41 | Karma článku: 22.51 | Přečteno: 820 | Diskuse

Aleš Gill

Střípky z KLDR - Díl 11. - Chléb a hry

Největší divadelní představení na světě, největší tělocvičná estráda pro sto padesát tisíc diváků. Na třiceti představeních v průběhu jednoho měsíce se stihnou vystřídat všichni obyvatelé Pchjongjangu. A my jedeme na premiéru.

4.10.2018 v 7:54 | Karma článku: 17.38 | Přečteno: 606 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Libor Čermák

Tajemný, magický a hlavně fotogenický Český Krumlov

Jihočeské město Český Krumlov, které je zapsáno na seznam světového dědictví UNESCO, je obdařené nejen hezkými místy k fotografování, ale i řadou mnoha záhad a pověstí. A tomu všemu jsem věnoval tento fotoblog.

19.11.2018 v 8:25 | Karma článku: 11.81 | Přečteno: 286 |

Jan Tomášek

Příběh secesního domu

Zřejmě ne vždy platí, jakou má dům fasádu, takovou má duši... Ale u tohoto domu tomu pravděpodobně tak nějak je, nebo alespoň bylo...

18.11.2018 v 1:52 | Karma článku: 5.93 | Přečteno: 109 | Diskuse

Michal Tříska

Z Mníšku pod Brdy do Dobřichovic

Podzimní přechod Brdské vrchoviny, nás zavede od zámku k zámku. Cestou uvidíme dva zámky, poutní areál a parádní vyhlídku do údolí řeky Berounky.

17.11.2018 v 14:30 | Karma článku: 13.09 | Přečteno: 239 | Diskuse

Zuzana Palečková

Gabon 2. Příjezd do Port Gentil

Strašně se těším na rodinu a zároveň si vůbec neumím představit, kam vlastně jedu a jak to tam bude vypadat. Opravdu jsou tak rádi, že přijedu? Kupodivu nemám žádné obavy, jen jsem moc zvědavá a pořád musím někde čekat!

15.11.2018 v 22:03 | Karma článku: 11.01 | Přečteno: 484 | Diskuse

Klára Kutačová

Aviou Amerikou 2017 - Střed světa a konečně Kolumbie

Společně s Amálkou už odpočítáváme posledních pár set kilometrů do jejího finálního bezpečného přístavu. Cestou ale zvládneme vidět ještě spoustu zajímavých věcí.

15.11.2018 v 10:00 | Karma článku: 10.17 | Přečteno: 195 | Diskuse
Počet článků 124 Celková karma 20.53 Průměrná čtenost 1300

Jsem rychlocestovatel. Raději nakouknu za týden do dvou zemí, než bych zůstával v jedné. Jet na pár hodin, na otočku, do Japonska, mi dává větší smysl, než do Japonska nejet vůbec.

Jsem řidič. Nerad se nechávám vozit, chci být pánem volantu nebo sedět na místě spolujezdce s mapou v ruce. Když chci vypnout, řídím. Tisíce kilometrů napříč Evropou nebo Amerikou.

Jsem optimalizátor. Umím si správně vybrat zavazadlo a pokud to není třeba, umím si odříct odbavené zavazadlo a užívat si svobodu s příručním batohem. Naopak, pokud se jede autem, není důvod si s sebou nevzít kousek domova, luxusu moderního světa - židli, chladicí box, nůž.

Jsem plánovač. Chci vědět, kam se jede, co se tam bude dělat, jíst, chci vidět mapu, šťourat se před cestou na internetu. Stejně to nakonec končí improvizací...

Jsem akční letenkář. Umím najít letenky levně, a umím se rychle rozhodnout, jestli za danou cenu a za daných podmínek chci nebo nechci letět.

Jsem potápěč. Pokud se ocitnu na břehu moře, neumím se tam jen tak válet. Ze břehu vypadá každé moře stejně, ale svět pod hladinou je pokaždé jiný. Začínám, učím se, ale chci víc. Zatím Chorvatsko, Egypt, Okinawa.

Jsem extrémista. Raději pojedu do Iráku než do Španělska, raději pojedu do Severní Koreje než do té Jižní. Mám rád místa, kam nikdo nejezdí, mám rád otevřený prostor. Špicberky, Island, Sahara, Aralské jezero.

Jsem pisálek. Baví mě psát. Baví mě psát o věcech, o kterých moc lidí nepíše. Raději budu psát články o Pchjongjangu a Kábulu než o Dubrovníku a Bibione. Nejsem si jistý, jestli to po mě někoho baví i číst, ale stejně píšu. Třeba si to v důchodu po sobě jednou všechno přečtu a řeknu si: Dobrý.

 

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

Oblíbené články

více

Najdete na iDNES.cz