Diskuse
Změna času každý druhý den?
Děkujeme za pochopení.
I90v85a16n 69V95e23s82e50l60ý
Já si myslím že není nic nenormálního na změnách času a to ani na střídání, zatím, u nás. To jen lidé libující si ve stereotypech si namlouvají nějaké potíže. Já žádné potíže nikdy neměl možná i proto, že moje práce ve čtyřiadvacetihodinové směně byla zcela nepravidelná bez ohledu na denní či noční dobu, bez ohledu na čas jídla atd. - prostě až na pravidelnost směn ( 24 směna / 48 volno) žádný životní stereotyp.
S48t30a63n35i84s13l44a76v 59J91e46l17e18n
Oni s tím zjevně bojovali i naši předkové.
Podívejme se, kolik různých časů, které se v průběhu roku proti sobě neustále posouvaly, ukazuje Staroměstský orloj ze 14. století. Je je fakt, že denní posun byl vždy jen o několik málo minut, zato se to dělo pořád.
Různé časy platily i na levém a pravém břehu Vltavy v Praze. Akademici si tím pak omlouvali čtvrthodinovou nedochvilnost.
V 19. století si museli přeřizovat cestující hodinky v každé větší stanici. Prodávaly se speciální mapky, aby člověk věděl, o kolik je posunutý čas v daném městě po cestě.
Š53á42r55k76a 29M61a97t39y76á27š37o46v42á
pan pekař Pecka, byl skvělej chlap a velice dobrej pekař a s tím šoupáním času,měl pravdu....kdykoli jedu okolo "jeho" pekárny, tak si na něj vzpomenu....
P75e36t60r 23K79o26r53e82c41k72y
Tak náš pekař z vedlejší vesnice to nevzdal kvůli změně času, ale dolehlo na něj stáří, ale ty časové posuny co zmiňujete v textu to je fakt hrůza
- Počet článků 245
- Celková karma 17,04
- Průměrná čtenost 1413x
Jsem pisálek. Baví mě psát. Baví mě psát o místech, o kterých moc lidí nepíše. Raději budu psát články o Pchjongjangu a Kábulu než o Dubrovníku a Bibione. Nejsem si jistý, jestli to po mně někoho baví i číst, ale stejně píšu. Třeba si to v důchodu po sobě jednou všechno přečtu a řeknu si: Dobrý.
Jsem rychlocestovatel. Raději nakouknu za týden do dvou zemí, než bych zůstával v jedné. Jet na pár hodin, na otočku, do Japonska, mi dává větší smysl, než do Japonska nejet vůbec.
Jsem řidič. Nerad se nechávám vozit, chci být pánem volantu nebo sedět na místě spolujezdce s mapou v ruce. Když chci vypnout, řídím. Tisíce kilometrů napříč Evropou nebo Amerikou.
Jsem optimalizátor. Umím si správně vybrat zavazadlo a pokud to není třeba, umím si odříct odbavené zavazadlo a užívat si svobodu s příručním batohem. Naopak, pokud se jede autem, není důvod si s sebou nevzít kousek domova, luxusu moderního světa - židli, chladicí box, nůž.
Jsem plánovač. Chci vědět, kam se jede, co se tam bude dělat, jíst, chci vidět mapu, šťourat se před cestou na internetu. Stejně to nakonec končí improvizací...
Jsem akční letenkář. Umím najít letenky levně, a umím se rychle rozhodnout, jestli za danou cenu a za daných podmínek chci nebo nechci letět.
Jsem extrémista. Raději pojedu do Iráku než do Španělska, raději pojedu do Severní Koreje než do té Jižní. Mám rád místa, kam nikdo nejezdí, mám rád otevřený prostor. Špicberky, Island, Saharu, Aralské jezero.